žlučníkář komentáře u knih

Čekala mě cesta vlakem do Veselí nad Lužnicí a následné bakchanálie v pivovaru Kamenice, tak jsem si balil do báglu pár svejch švestek, koukal jak venku padaj vločky, pak mi škytlo ve vafkách a já si řek ty vole, co budeš dělat ve vlaku? Budeš se snad bavit s lidma ty troubo? Nebudeš, co? Tak začni myslet a vezmi si na cestu nějakou knížku, co se vejde do kapsy. Zalovil jsem teda ve svejch oblíbenejch barevnejch brožurkách a jednu vylosoval. Když jsem to hned za Vršovicama otevřel, ocitnul jsem se v úplně jiným světě.

Byl to svět, kterýmu nerozumím ani po silné fermentaci mozkových buněk kdejakým sajrajtem. V první části jede jeden vometák se svojí...ať už je to kdokoli, na dovolenou a ona je myslím dost mešuge. Mnohem víc, než já po kloko, a to ona je střízlivá, Vážení. Docela se tam jedou slušný nesmysly. Chodí se tam furt někam na hrad, přijde tajnej balíček a ti trumpeti ho tam zapomenou. Pak odtáhnou zpět do velkoměsta a já fakt netuším, o čem to bylo. Za oknem je cedule Tábor, a já načínám druhej příběh.
Seznámil jsem se s dalšíma lidma, co si to zase štrádujou někam na dovolenou a ta pani bude asi zase mešuge. Vystoupil jsem z vlaku, a tak to budu muset dorazit asi jindy.

Tak, to doražení bylo nakonec docela rychlý i když jsem doufal, že se mnou něco šlehne o zem, proberu se až na konci knížky a budu vědět, co se tam dělo. To se bohužel nestalo, tak jsem to přetrpěl. Kdybych měl napsat něco, co mi dávalo smysl, byla by to moje cesta do Kamenickýho pivovaru. Z knihy mi nedávalo smysl nic. Jediný, co vím o druhý části bylo, že dva pošahanci jedou kamsi na dovolenou, a teď bacha, je tam hrad, nebo aspoň zámek. Všichni si tam cosi žvatlají a já místo posledních stránek začínám vidět bílé světlo na konci tunelu. Najednou se přiblíží poslední stránky a hádej co. Vím snad co se tam semlelo? Zabalili si kufr? Ztropili tam nějakou výtržnost? Spadnul na Sibiř meteorit? Spousta otázek na závěr. A moje odpověď? Samozřejmě nemám tušení a uvěřím úplně každýmu.

2 11.02.2023

Tahle brožurka je z Islandu? Z tohohle ostrova už jsem nějakej příběh zhltnul. Byl teda o pár set let starší, ale pořád tam platilo to samý, co tady v tý sbírce příběhů.

I tehdy byl Island ostrovní vystrkov skoro až u grónska, kde je akorát nuda, bída, zima, pustina a smrt za každým rohem. To co tam teda není je večerka s alkoholem a cigárama na každým rohu, ba ani na každým okrese. Nejbližší je asi tak někde v Norsku, což je docela z ruky. Když něco chceš, musíš si proto skočit do Norska. Kdyby se tam aspoň daly pěstovat brambory, tak by se pak člověk mohl válet ve vlastní vodce. Co by se mi líbilo je ta teplá voda, co tam vyvěrá. V tý bych seděl a ucucával tu vodku a taky bych tam zaklepal bačkorama, pokud bych si je vzal i do tý vody. To jsem se zase nechal unést...

Však jaká země, taký lid. Když čtu paklík povídek, tak mě z větší míry bavěj a krátěj čas mnohem víc, než třeba sledování hobby naší doby s Jiřinou Bohdalovou, ale zase míň než vysedávání v hospodě u báby s točeným bráníkem. Nic konkrétního si nepamatuju ani od báby, ani Bohdalky, ani povídek. Jenom to, že se tam všude dějou klasický islandský piškuntálie, jako smrti, zima a bída. Jooo a smůla se tam lepí na paty víc, než hovna z Holešovickejch chodníků.

Tak, teď se blíží čas večeře a všem prokážu větší službu, když se zvednu a půjdu se podívat k lednici. Budou asi sýry. K těm se dá otevřít třeba víno... Čus!

2 07.12.2022

V tom zapadlým Rusku je to vždycky zvláštní. Buď se tam chlastá, řežou ženský, nebo zavčasu umírá. Nebo všechno najednou. Zvláštní? Co to kecám? Správný slovo je asi tradiční.

Tady se právě tolik těchto kratochvílí neděje, což je podezřelý. Ale Saks je zvláštní člověk. Pracuje jako nějakej ouřada v papírech, jeho stará je ve skutečnosti mladá samička a on sám sebe považuje za starce. To podporuje i fakt, že místo aby jí provětral pérka v duchně, tak celý noci čte a něco si čmárá. A přes den Polince furt něco melduje o muzeích, umění, hudbě a jí to určitě v uších zní jako nic neříkající tlachání starého strýce.
Jenže ze Sakse pak vypadne že je mu 32 a že se chystá do výslužby, protože už by to v ouřadu stačilo až až. Já bych v tomhle věku taky nejradši mazal do výslužby a stal se rentiérem. Ale Saks je asi nějakej duševně přestárlej vořežprut.
Není se čemu divit, že se na scéně najednou objeví hřebec, kterýho Polinka kdysi odmítla a hned se začnou dít věci. Začne jí posílat lístky, kde čmelák Galickyj opakuje svou výzvu. To je mnohem lepší nabídka, než třeba návštěva muzea, její obraný štíty nakonec povolej jako svěrač a Galickyj jí okamžitě opyluje. A co na to Saks? Asi si řekne, že je na to starej, hodí na to bobek a stane se z něj voyer těch dvou.

Ták a teď jsem lehce za půlkou, což je asi strana 60. Pak se to trochu vleče, dokud se nedozvíš jak to dopadlo. Mně by se líbilo, kdyby tam Saks do sebe zvrhnul vědro vodky a pak někomu nabančil polenem do ksichtu. Ale dopadne to tak? Neřeknu!

2 04.10.2022

Armand? Kdo je sakra Armand? Pořád jsem se sám sebe ptal, stránky se otáčely jedna za druhou a já moc netušil, co na nich je. Teda tušil, ale neudrželo to mojí pozornost tak, abych si něco z toho zapamatoval a působilo to na mě jako slušná ukolíbavka. Šlo tam snad o to, že když tě živí stará rašple, nesmíš čuchnout k čerstvýmu, protože pak si sebereš svoje vyždímaný švestky a pakuješ se do marastu ulice. Armand byla teda druhá část brožury, skáču trošku jako blecha.

Ta první část, z tý si aspoň něco pamatuju. Válečnej invalida kterej to vypráví je těžký budižkničemu, břídil a plesnivá bačkora, která v každým příběhu dostane příležitost, zbabrat to zcela novým způsobem. Strašně mě pobavilo, jak se snažil tvářit tak, aby vzbudil v kolemjdoucích soucit a lítost. V tom jde kolem další bačkora a říká mu: ty vole, jak tě tak pozoruju, tak je mi jasný, že chceš spáchat sebevraždu. A on si řekne ty vole soucit, musíš myslet hlavně na soucit. Tak se zatváří sklíčeně a vyleze z něj, že vlastně jo. A druhej bačkora mu vyloží karty na dlažbu a přizná, že on taky. A hned mu řekne no tak jdem na to! Čapne ho a vyrazej někam, kde se dobře topí. Pozor, rozhodně nejdou hledat kamna. Dává to smysl? Teda to, co ze mě leze?
Pak bylo dobrý koukat do břídilovy hlavy. On si normálně říká, že spáchat sebevraždu je trapný, ale přiznat, že se vlastně utopit nechtěl je ještě trapnější. To bylo super pozorovat ty jeho duševní pochody.

Hele, kdyby byl Armand ta první část, tak to snad zaklapnu a nikam dál nepokračuju. To bych se ale nedostal k bačkorovejm přátelům. Takže za armanda nula nula nic, ale celý to zvedly moji přátelé válečnýho plesnivky.

2 26.05.2022

(SPOILER) No to je ale krásnej příběh z doby, kdy všem byla zima a kdokoli mohl při cestě z baráku zakusit pocit, jak se jeho vlastní hlava kutálí z bláta do louže. Vždycky jsem si říkal, že bych nechtěl žít třeba v Rusku, ale třeba na tom Islandu to asi taky nebyla prdel. Větší vystrkov bys pohledal těžko. Žil tam třeba Ljot, kterej se s ničím nemazal. Jeho zkouška dospělosti přišla hrozně brzo a docela to klaplo. Natrefil totiž na bandu lidí, co mu zabila tatu. Od tý doby nedostával nic k vánocum, to mu nahrnulo krev do hlavy, a tak jako dítě pozabíjel pár obejdů. Od týhle chvíle se mu krev v těle hrnula do úplně jinýho místa, který bylo určitě mohutný, jako Thorovo kladivo.

Když tenhle frája zavítá i se svojí pověstí do Norska pro nějaký dříví, protože na Islandu je úplný kulový, tak tam spatří Vigdis a začne hned dělat machýrka. Vigdis ale na jeho kladivo nedbá a Ljot musí vymejšlet, na co by jí nachytal. Vyřešil to nakonec podobně, jako údajně Dominik Feri a pak odtáhl zpět do ostrovní pustiny a netušil, co z Vigdis vypadlo o 3/4 roku později.
Žil si v pustině a když hupsal se svojí manžou, představoval si že to je Vigdis. Docela by mě zajímalo, jak vypadala a jak byla cejtit.

Pak se dějou různý věci. Třeba Ljot přijde o všechny rodinný příslušníky, střelí pustinu, pořídí si loď a vyráží dělat nájezdy na cizí pobřeží. Daj se prej takhle vydělat prachy rychlejc, než v Lidlu na kase. Při týhle kratochvíli potká mladýho Vigdise. To je ale náhodička. Když se Ljot pozve k Vigdisům na návštěvu, tak pani Vigdisová chytne pořádnýho rapla a to co se tam pak schumelí, to jsem nečekal. Ale už nic neřeknu, protože jsem toho tady vykecal už dost. Je to krátký a ty si to klidně přečti.

2 16.04.2022

Himl laudón, co se to tady děje? Já ti to řeknu hned. V klidu si sedni, nalej si a připrav se, pozóóór, teď to přijde. Vůbec nic! Starýmu kováři lítá do očí uhlí asi tak dlouho, jako to měl Antonín, topič elektrárenský. Doktor mu řekne, ať nic nedělá, teda spíš ať nesedí každej den na kovárně. Jenže když nesmí bejt u sebe na kovárně, tak je jasný, že nemá prachy na to, aby seděl na kovárně v Bráníku. Dědek teda nesedí ani na jedný, sedí zadarmo doma a musí se starat stará.

Tak to by byl začátek, ale do konce se tam děje blá blá blá a ty tam doufáš, že se co nejdřív aspoň něco semele. Ale až do konce se tam nic nesemele a ty jenom koukáš jak plyne čas, zvedáš si náladu různými proprietami a najednou prásk! Jsi nacamranej a konečně je konec zvonec.

2 04.02.2022

Takže co to tu máme Vážení? Je to brožurka a špatný na tom není to, že je to krátký. Sice se to všechno děje někde v Bulharsku a jsou tam vydlabaný náckové, ale tím, jak jak jsou tam všichni tupí, a to co se tam děje.... Spíš by to pasovalo někam do Ruska. Hele, svatba v zapadákově, chlast, spousta ožralejch kreténů a závěr, kterej bere dech. Je to mnohem horší, než když sedíš v létě někde na zahrádce v Olbramkostele a pustíš se do křížku s místníma podobně upravenejma chlapama. Osobně nic proti Olbramkostelu nemám.

V tomhle sešítku všichni na konci tancujou Choro ze zvůle ožralejch kryplů a jejich myšlenek ožralejch.

Jeden by z toho blil. Jinej by pak blil z toho, co do sebe nasypal po dočtení...

2 29.01.2022

Jako jóóó, trošku jsem se nachytal. Čekal jsem, že tam bude víc srandy a kde nic, tu nic. Puberta je totiž vážná věc. Nejdřív zjistíš, jak se všechno semlelo v jednom prašivým žižkovským činžáku a pak si říkáš ty vole, jakej fotr, takovej syn. Co se dá čekat. Synek premiant dojede na to, že na Žižkově a v jeho okolí není připojení na internet. Tudíž nemůže doma zalézt do komory a projíždět novinky na pornhubu a mámě co furt pere lidem hadry přidělávat na těch svejch fleky, co vypadají trošku jinak, než třeba škrtátka na sirkách.
Jindra asi dojel na to, že když se rozhodoval jak to vyřešit, tak místo oblbování nějaký žižkovský holky, se kterou by to v bezpornhubový době trvalo třeba až do svatby, zvolil mnohem kratší cestu. V baráku naproti byl privát, oknem zahlídl jednu cuchtu i s jejím kudrnáčem a rázem mu ulítla guma od spoďárů. Pak už je to jenom sbírka špatnejch odbočení na životních křižovatkách.

Prostřední díl knihy je akorát o jedný buchtě co ječí v národním divadle a přeběhne Jindrovi přes cestu. Ten začmuchá a zmagoří. Pak je to jenom blá blá blá o týhle nóbl couře. Klidně bych tenhle díl vytrhnul a spálil, bylo by to pak kratší a čtivější.

V posledním díle se naštěstí vracíme do žižkovský mokrý čtvrti a sledujeme, co se asi z Jindry stane, nebo co s ním udělá ta jeho šlapka. Taky jak se postupuje dál, tak zjistíš, že to není jenom o pubertě Jindry, ale i jeho sestry, která docela stojí na šikmý ploše. V tomhle příběhu jak se říká o kurvu nezavadíš a sviní je tam taky dost. Když to čteš, tak nějak tušíš, že to neskončí asi úplně růžově, ale takovej bruntál, co se tam stane, to vážně nečekáš.

Bez toho prostředka je to fajn fajnový. Z toho konce si musím dát kinedril, nebo šnaps, nebo obojí.

2 13.01.2022

Jako je to docela síla tyhle okolnosti. V každým kousku jsou a v každým kousku něco vyvedou. Od zklamání k parádnímu životnímu průseru. Většinou je z toho pro někoho smolík, nebo definitivní stopka. A ten co myslí, že je v poho, taky se moc nenasměje. Tak se mi zdá člověče, že to zas taková sranda nebude. Nejvíc mi zahejbal žlučí ten misionář se svým patentem na všechno. Hlavně na morálku. Toho bych bez mrknutí oka předložil jako sváču žralokům a šel v klidu na pivo. Kdo stále o morálce káže, pokřivenou nejvíc jí mívá... Není to v Bibli? Asi ne, co? Pak ta paní, která chtěla ochutnat mladý asijský. Zahejbala? Nezahejbala? Spíš asi ne, ale to je taky smutný, že vlastně ne. Když už to celý dojebala, tak asi pro nic. Je její duše čistá? Kdo ví? To bychom se dozvěděli až na konci pořadu věřte nevěřte. Určitě bude pošramocená minimálně jako kdyby spadla do kádě s jegrmajstrem.

Jak říkám, srandykopce se tam nenacházej. Vůbec nikde. O to víc je tam prostoru k nasrání, zklamání a zamyšlení. Ovšem žádná z těchto komodit knížce na kvalitě neubírá. Ba právě naopak.
A teď už musím jít defragmentovat hlavu, protože se zahltila přespříliš.

2 07.12.2021

Člověk, kterej kdyby si sundal cvikr a založil ZZ TOP už za starýho Rakouska, protože vousy by na to měl, nemusel by psát tuhle věc. Jako malostranský povídky docela i dobrý, a tohle v nich myslim je taky. Ale vydávat to samostatně? Vždyť se tam nic neděje. Kdyby se aspoň něco dělo kolem tý mrtvoly. Ale my jenom šmějsíme po starým baráku a čumíme, kdo žije v jaký partaji. Z mýho pohledu je to nuda jak prase. To je jako strávit celej večer střízlivej při hře člověče nezlob se sám se sebou. Žádnej trhák to není a já z toho byl docela zklamanej, ale je to jenom můj názor.

Ty si to ale klíďo přečti. Třeba se ti to bude líbit a vykřikneš ty vole, to je teda síla!

2 28.09.2021

No, v týhle záležitosti se neblahosti meze nekladou. Jouda nejdřív vystupuje jako těžkej intoš přes knihy, na druhou stranu se z něj stane těžkej podpantoflák se sklony ke kvartálnímu alkoholismu a tesání kamenů. Taky se chce nechat vysvětit, ale nedotáhne to, stejně jako všechno na co šáhne.
Jako řešit všechno způsobem, že mu někdo něco řekne a on odpoví: jak myslíš, to je prostě pain. Taky má v hajzlu, jak se na jeho žití a vztahy kouká okolí. Prostě tady nás maj za dementy a zplozence pekel, tak musíme táhnout o dům dál. To je taky na pěst. Teda na pěst pro společnost.

Jouda začal neblaze a stejně tak i skončil. Nevím, jestli bych to normálně přečet. Většinou jsem to nečet střízlivej, sám jsem se měl neblaze a střízlivej to ani nepíšu.
Hodnotit to tudíž nebudu, abych knize moc neubíral a někdy si jí asi znovu přečtu. Třeba v lepších časech. Jsem Jouda...

(SPOILER) Izy Pop se narodil v lesích a pak odtáhl kamsi do hor. Stačilo, aby od tý svojí rachomejtle dostal kopačky. To pak dlabeš na všecko a chceš jenom vodku. Pokud v okolí není žádná večerka, tak musíš dělat akorát zálesáka. Izáč večerku neměl, a tak zevloval, dokud nepřišla válka s Angličanem. Tu docela projel, ale jen z kraje.

Teď se v tom budu asi trošku plácat, ale to mi vůbec nevadí. Ízáč je docela dobrej v útěku z vězení, tak se protlouká mezi kriminálama, potkává různý lidi, slovo dá slovo, v putyce se toho nakvedlá až hamba a tenhle nezbeda si nakonec sežene práci jako Jason Statham, čili kurýr mezi roblošónama a čedarama. Když je 18. století, tak je to trošku problém, protože nejezdíš bramborou, nemáš sklad zbraní, internety a tak dále. Máš akorát hlad, puchejře a vlka jako prase. Když si myslí, že má vyhráno, ocitne se omylem v hladomorně u nějakýho barona. Ale jeho útěk tam odsud, to byl úplnej trik se špičatým kloboukem vážení! Tahle akce mu ale dá zabrat, naštve se a jako kurýr dá výpověď na hodinu a těší se domu, že si zase zaleze někam do nory. Jenže kvůli nekonečný válce mají lodě do Ameriky větší zpoždění než český dráhy, a tak se dá najmout na loď jako Ýtn Hant. Dělá tam pak kousky, který by normální člověk nemohl přežít ani s alkoholickým štěstím. Třeba infiltrační mise na jiný lodě. Takhle se to vleče až na samej konec o 100 let později.

Je to vlastně pohádka o tom, jak se z Rolfa zálesáka stane akční hrdina. Občas se tam trošku zbytečně pindá, ale převažuje to co se mi líbilo.

2 08.05.2021

Miliony, prachy, mergle, chechtáky a ruble. Hned v první a největší povídce zjistíme, že když je někdo má, tak se ve finále nemá úplně nejlíp. Zvlášť v týhle době. Hýří, je znuděnej a neví, co se sebou. Hele, já bych věděl. Pořídil bych si auto, barák a snažil bych se mít dobře. Ale když všechno máš odjakživa, tak na to asi koukáš trošku jinak.

Když ten někdo žije v době, kdy někdo nakuká lopatám pár nesmyslů do jejich udřenejch a zabedněnejch palicí, může zjistit, že mít fabriky, paláce a miliony může bejt průser jak vrata a pracující lid si to s ním vyřídí. Stokrát radši bych přešel tenký led Dany Morávkové, než řešit stávkovej výbor ve svý fabrice. No je to drámo do samýho konce. Ty miliony mě bavily, což se nedá říct o těch ostatních kouskách. Z těch si pamatuju jenom to, že tam vystrkoval růžky ten náš starej dobrej proletariát, ostatně jako v těch milionech.

Nevím, jestli si to ztnova přečtu. Možná dám ještě jednu šanci někomu, kdo se jmenuje Arcybašev, ale šáhnu po něčem jiným, než po milionech. Slušný jméno Arcybašev. Takhle bych spíš pojmenoval nějakou lihovinu, která maže paměť a dá se zároveň používat jako mast na kuří oka.

2 23.04.2021

To je skvělý, pořídit si větrnej mlejn a v cimře nahoře si pěstovat vejra a díru ve střeše. To prostě chceš.
Akorát místo toho, aby Alfons mlel obilí, tak mele leda tak pantem. A já jsem i rád, že mele zrovna takhle a ne jinak.
Ty jeho příběhy jsou takový klidný. Mám pocit, že se toho v nich moc neděje, ale to je fuk. Je to takový uklidňující a hlavu čistící.
Vylez bych nejradši někam na terasu, sed si do proutěnýho křesla pod slunečník, otevřel si víno, nebo nějakej likér a čuměl někam na moře, nebo aspoň do zahrady na to, jak tam vosy naďobávaj jabka. Klidně by ta zahrada mohla bejt u větrnýho mlejna.

Bohužel nemám mlejn, ani terasu, ani zahradu, ani víno. Takže si můžu vlejzt leda tak na gauč a otevřít si lahváče. To by mi myslim šlo. Nebylo to úplně špatný, ale úplně dobrý taky ne. Tě pic.

2 26.03.2021

Bylo to docela krátký, takže krátce. V prvním kousku jsem měl děsnej hlad a bál se, že toho revenanta sežere nemocné vlk. Byl to trošku studenej pohled do hlavy chlápka, kterej měl radši sedět na prdeli a vařit grog za grogem.

U toho druhýho jsem zjistil, že když ve fabrice makáš od kolíbky, tak chceš do důchodu už třeba v šestnácti, protože toho máš tak akorát. To bych asi taky hodil všechno za hlavu a šel kamsi kamsi do háje na čundr do konce života, což by mohlo bejt klidně ve dvaceti. Nebylo to asi lehký.

Ty poslední dva bych zahodil a do tohohle sešítku je vůbec nedával. Naštěstí byly kraťoučký. Bylo to teda půl na půl, tak čus bus.

2 04.02.2021

Krynda pána, co je to za tlustou věc? No není se čemu divit, když to napsal Fjodor Michajlovič. Počet stránek podobnej, jako počet postav a spoustu z těch stránek bych použil třeba na podpal v kamnech. V jinejch jeho knihách mám pocit, že se něco děje. Ve zločinu a trestu, Karamazu, Idiotovi, zápisku z mrtvýho domu... Tam jsem se člověče vůbec nenudil, děj mě vcucnul a hrál si s mojí hlavou, někam to celý vedlo, ale tady prd. Neměl jsem ten pocit ani trochu, co na tom, že se tam přeskakuje z idey na ideu, když je to stejně k hovnu? To bych radši přeskakoval z ikey na ikeu a všude bych si dal koňský koule.

Pan Arkadij Dolnoručák nám řekne, že je levoboček a pak už jenom pindá, plácá, mele a ani by snad radši nemusel. To jeho pindání funguje skvěle jako náhrada prášku na spaní, to je plus. Když ho něco napadne, tak řekne třeba - tahle příhoda není podstatná a ani s tím nijak nesouvisí, ale čtenáře o ní nepřipravím a už mu huba jede. To bych ho hned umlátil bačkorama, nebo tou knihou.

Dal jsem to do konce. I když jsem si myslel, že mě autor přivede k pravidelnýmu pití. Vracet se k tomu znova určitě nebudu, protože většina jinejch záležitostí jsou mnohem větší taškařice. Třeba sbírání motýlů.

2 21.01.2021

Ten pan Pretórius sesbíral všechny možný báchorky a příběhy o pánu hor. Já si krakonošovi po přečtení myslim, že je to ve skutečnosti něco mezi hajzlem, strašidlem, vykukem a avengerem, kterej má zvláštní zálibu v koblihách, kravincích a jinejch druzích hoven, který se nenosej nikde jinde, než po kapsách.
No řekni, něco pro něj uděláš a to co dostaneš za tu fušku se ti v kapse promění v hovno. Pokud to hovno nedoneseš do chalupy a nehodíš na jídelní stůl, tak se v prachy nepromění. To je hrůza přece.

Ale jak jsem se prokousával dál, Tak jsem se utvrzoval v úplně jiný teorii. A sice když ses někde vožral, přilez domu bez peněz a na zádech jsi měl hnuj, tak jsi prostě doma řek, že to byl ten hajzl krakonoš. Když jsi hodil povoz i s nákladem do kopřiv, tak tě podělal zase krakonoš. Ten totiž mohl úplně za všechno stejně jako v červenym trpaslíkovi mimozemšťani, nebo v český republice Kalousek.

Je to celkem krátký a docela to fofruje. Tu a tam se u toho dá i uchichtnout, takže pohodička.

2 29.11.2020

O Karloušovi a Jarmilce jsem si myslel, že je to místní rada Vacátko a jeho stará, která už má něco nalítáno a je trošku při těle. Ale pak zjistim jak jsou na tom skutečně a vyvede mě to z omylu. Asi je to tim, že se Karlos chová jako morous. V kombinaci s jeho slepotou je to pro Jarmilku trošku silný kafe z praženejch žaludů a bukvic.

Karlosova slepota způsobila, že si sice nevidí ani na špičku nosu, zato se mu tak rozšířil špiclovací talent a smysl pro vymejšlení konspiračních teorií. Místo aby toho využil a stal se redaktorem sputniku, aeronetu, parlamentních listů, nebo občas přispěl do epochy, rozhod se že místo toho radši natočí pár dílů walking dead se svojí mladou starou. Jak je slepej, tak ovšem nevidí, jak se mu jeho dílo náramně dobře daří.

Bylo to slušný psychodílo. Nedokázal jsem si představit Jarmilku, jak vypadá po útoku lásky skoro až za hrob, což je věc mojí hlavy a knize to na kvalitě nic neubírá.

2 15.11.2020

Odjakživa jsem si myslel, že úhoř je normální ryba z restaurace a teď sedim přibitej k židli, protože hehe. Je to ve skutečnosti bájnej tvor, něco jako třeba ý týýý, asgardi, symbionti, nebo Horst Fuchs. S malym rozdílem, že si ho někde můžeš objednat k večeři.

Nejdřív jsem se domníval, že ten, co to sepsal bude vyprávět o tom, jak ho táta učil házet udice, pytlačit, válet se v bahně a smrdět rybama. Jenže když to měl, tak si řek sakra, je to nějaký krátký. Za to mi přece nikdo nedá ani pětikorunu, budu muset pindat ještě o něčem.
A tak pindal o tom, kde se úhoř vůbec vzal a taky o tom, že pokud si nechce vrznout, tak je prakticky nesmrtelnej. Jenže on vždycky chce, takže vždycky umře. Buď po 8000 kiláků dlouhym kraulu a kvalitnim úhořim sexu, nebo po klepnutí paličkou a smažení na pánvi. nemá to jednoduchý chudák. Skoro jako já, když jsem čet nějaký nudný pasáže. Ale dostalo mě, jak hledali jeho kulky a on vědátory vyšplouch, protože jeho kulky by se zjevily jenom při sledování úhořího pornhubu, o jehož existenci se neví ani dneska. Neni to zázrak? já teda myslim, že je. Skoro jako telešoping s Josefem Pepim Rösslerem.

Hodnotim to tak půl na půl.

2 11.10.2020

Ať si řiká kdo chce co chce, tchyně bude pořád jenom tchyně. Tahle konkrétně je těžce nesnášená svym zeťákem, kterej tak miluje svojí starou, že je ochotnej se nechat třeba od tchyně zabít. To je co říct. Přitom by jí nějradši zabil sám.
Když tchýně konečně zaklepe bačkorama, přečte si její deníček a sedne si z toho na prdel.

Já si z toho teda nesed. Je to trošku k zamyšlení, jestli všechno co dělala bylo dobře. Možná jí budeš obdivovat, možná nenávidět. Možná si budeš řikat že bys jí zakroutil krkem, svojí starý taky a pak by ses šel v klidu utopit v nějakym místnim banánovym patoku.

Osobně jsem doufal, že ten zeťák si vezme na pomoc svýho kámoše a budou se snažit tu čarodějnici nějak přechytračit, nebo že v hospodě vymyslej nějakej plán a nalitý nalíčej past na bábu.
To se ale nestane, a tak se dál nimráme deníčkem. Úplně nejhorší to nebylo, obrázek o tchyni si udělej jakej chceš, díky.

2 28.09.2020