Tajný život úhořů

29.01.2024

Bavila mě historie pátrání po původu úhoře a veškerá biologická fakta (těch jsme se ale dozvěděli ledva, co by úhoř do tlamičky pobral). Zbytek byla snůška blábolů na téma kterak napasovat úhoře do existencionálních úvah a do arteterapie po smrti otce. Možná má i úhořův tvar nějakou roli, vzhledem k Sigmundovu pobíhání celou knihou, ale to už je jen moje spekulace. Nejsem fanouškem těchto nitrovyblívajících grafostvořenin.

Ale pár faktů:
- sklovití úhoři (jedno ze stádií vývoje) působí křehce a bezbranně a například pro Basky představují delikatesu (jak typické)
- Japonci se snažili uměle chovat a rozmnožovat úhoře. Projevilo se u nich několik chorob. Zanedlouho se jejich dovozem všude možně po světě rozšířily i na volně žijící úhoře (opět)
- ve starověkém Egyptě se na pohřebištích nalezly malé rakve s mumifikovanými úhoři, uloženými k věčnému odpočinku vedle bronzových figurek bohů (ťuťu)
- Aristoteles byl poslední z lidí, který věděl vše. Tedy obsáhl všechno vědění, které se člověku do té doby podařilo nashromáždit
- a dozvíme se, že odpověď na odvěkou otázku zní "vejce". Dokázal tak italský lékař a věděc Francesco Redi. "Ke stvoření života je třeba vajíčka a jeho oplodnění - omne vivum ex ovo." :-)

A dozvěděla jsem se, že jsem taky úhoř - obyčejně prožije svůj aktivní život o samotě a jeho činnostem dávají řád roční období.

Plavu tedy rychle od téhle knížky pryč, i když to s tou koulí žížal už z hlavy nikdy nevyženu...

12.02.2023

Pár věcí mi chybělo, jako například detailnější popisy anatomie úhořů. A pak tu byly pasáže pro mě zcela nadbytečné a spíše mě od čtení odrazovaly, konkrétně autorovy vzpomínky z dětství. Za moje zklamání ale nemůže tak kniha, jako spíš moje mylné očekávání čisté literatury faktu.

17.05.2022

Všechno, co jste chtěli vědět o úhořích, ale nikdy vás nenapadlo se zeptat - pak jste se zeptali a dověděli se, co všechno nevíme - jako o životě svém a jako o tom, odkud pocházíme, kdo jsme a kam jdeme... Takže se vám dostane encyklopedických informací o tvorovi, kterého zkoumali Aristoteles, Freud, Bering i Rachel Carson a použili ho ve svém díle Swift, Grass i Vian, který snese vodu i souš, prochází čtyřmi stadii (od vrbového lístku přes úhoře sklovitého a žlutého po stříbrného), dožívá se možná vysokého věku, tře se snad jenom v Sargasovém moři, pravděpodobně nesnese zajetí - a vymírá. Svensson používá podobnou esejistickou metodu jako Julian Barnes ve skvělé knížce Žádný důvod k obavám, i když jeho pohled není tak pronikavý a systematický; přes úhoře vzpomíná na otce, s nímž je lovili, a ujasňuje si svoje kořeny a jejich vliv na svůj vlastní život. Tajný život úhořů je přemýšlivé, nostalgické a pohodové čtení s množstvím zajímavých informací. Nic víc a nic míň.

05.03.2022

Kdyby se takto psaly učebnice biologie myslím že by to všechny bavilo mnohem více.

22.07.2021

Úhoři mi nikdy nebyli dvakrát sympatičtí a od té doby, co jsem četla i viděla Plechový bubínek, jsou mi vyloženě odporní. Strávit několik večerů v jejich společnosti, tak pro mě bylo vykročení z komfortní zóny. V knize se střídají kapitoly s fakty o úhořích a historii výzkumu chování úhořů se vzpomínkami autora na jeho otce a jejich společné chvíle spojené hlavně s lovem úhořů. Oboje se mi líbilo a bavilo mě to, jen kdyby se autor na ně nepokoušel nasadit své filozofické úvahy. Bez nich bych si knihu užila ještě víc.

28.04.2021

Pri prekladových tituloch sa neraz zamýšľame nad motiváciou, ktorá prekladateľov viedla k tomu-ktorému názvu. Často sa stáva, že zvolený preklad nelahodí nášmu oku alebo sa nezhoduje z vykonštruovanou predstavou, ktorú sme si o knihe urobili. Pri Evanjeliu o úhoroch to však neplatí a úprimne povedané, asi by som si nevedela predstaviť príznačnejší názov - meno, ktoré by lepšie vystihovalo samotnú podstatu knihy. Či už ho budeme vnímať doslovne a Evanjelium chápať ako akúsi Bibliu o úhoroch, alebo v prenesenom význame - záhadnosť a neotrasiteľná viera v "úhorie bytie" ako ľudská viera v Boha a nekonečné otázky o našej existencii - zistíme, že funguje v oboch rovinách. Evanjelium o úhoroch je ako cibuľa či ako riečka alebo jazero, v ktorých úhory roky nerušene plávajú - ak ostaneme len na povrchu, kúsok pod hladinou, dostaneme pútavo, priam poeticky formulované prvé až posledné o tajomných tvoroch obývajúcich temné zákutia všakovakých riečnych systémov. Ak sa však ponoríme o čosi hlbšie, ak ošúpeme najvrchnejšiu vrstvu, zistíme, že kniha nie je len priblížením či úvahou o živote tohto záhadného živočícha, je aj akousi metaforou ľudského bytia či viery v Boha. Je podobenstvom, ktoré nás otázkami o existencii úhorov, núti zamýšľať sa nad vlastnou podstatou. Odkiaľ sa berú úhory, ako to, že sa dožívajú takého vysokého veku a čo ich motivuje k zdĺhavej migrácii - inými slovami - kto sme, odkiaľ pochádzame a kam smerujeme? Priznám sa, dlho som uvažovala či dám knihe šancu, aj napriek mnohým pozitívnym recenziám som váhala - nevedela som si totiž predstaviť, že by ma bavila kniha, ktorá je na prvý pohľad len rozprávaním o úhoroch - o živočíchovi, ktorý ma nikdy nejako extra nezaujímal (vedela som o jeho existencii a viac som neriešila), no po prečítaní môžem povedať, že rozhodne neľutujem, až prekvapivo ľahko si ku mne našla cestu. Nádherná kniha, ktorá na pozadí osobného príbehu autora (jeho vzťahu s otcom a lásky či vášne k rybolovu, ktorú spolu zdieľali) nastoľuje hlbšie otázky o ľudskom bytí a fungovaní sveta, vykresľuje čoraz hrozivejšiu ekologickú situáciu a apeluje na čitateľa s potrebou zmeny. Netradičné až atypické dielo, ktoré nesadne každému, no mňa si jednoznačne získalo.

08.04.2021

Úhorov sa desím a keď som videla, že je o nich kniha, tak som sa jej oblúkom vyhýbala. Ale potom som ju našla v e-podobe v knižnici a reku, že to skúsim, že väčšina recenzií píše, že kniha bola na počudovanie zaujímavá a hodnotná.
Dobrý bod pre autora- v knihe okrem obálky neboli žiadne obrazové materiály, takže som nemusela pozerať na fotografie úhorov, ale skôr sa spoľahnúť na svoju predstavivosť a podľa autorovho popisu si celý úhorí životný cyklus predstavovať. A poviem, kniha ma fakt bavila!
Povedala by som, že to bola taká eko kniha, ktorá upozornila na možný zánik tohto jedinečného druhu rýb, o ktorom do dnešných čias vieme veľmi málo a aj v rámci svojej histórie v sebe ukrýva naozaj zaujímavé dejiny.
Som rada, že autor túto tému spracoval. Páčilo sa mi ako tam vložil aj svoje subjektívne dojmy z detstva s otcom, s ktorým práve chodil na lov úhorov. A úhorom držím palce, aby prežili, a keď už mala táto kniha nejaký zmysel, tak minimálne vo mne našla človeka, ktorý si úhorie mäso do úst nikdy nevloží (a ani si nikdy nevložil). ;)

16.11.2020

Trochu som sa toho obávala, že o čom bude kniha o úhoroch. A ona naozaj bola iba o úhoroch :D No v konečnom dôsledku bolo fascinujúce sledovať tohto záhadného tvora po celé stáročia a tú bezmocnosť vedcov, ktorým stále uniká pomedzi prsty. Dokonca sa tam mihne Freud a jeho pomyselná cesta od skúmania úhora k psychoanalýze mi vyvoláva úsmev na perách.
Veľmi ma baví, keď narazím v knihe na svoje obľúbené tituly, tu autor zmieňuje úhora ako dôležitý symbol či motív v Krajine vôd (Země vod v češtine) od Grahama Swifta a takisto v Pene dní od Viana. Musím priznať, že keď som knižky čítala, vôbec som ho tam nevnímala. Aká chyba! Teraz mám chuť si ich prečítať znovu, určite by bol dojem iný ako vtedy. Väčšinou úhor pláva aj cez tieto knihy ak niečo nedostihnuteľné, tajomné, odpudivé a vzbudzujúce hrôzu. Autor zmieňuje aj Plechový bubienok, ktorý už mám neuveriteľne dlho na wishliste a tieto knižné štuchutia beriem ako vážne znamenia :)

11.10.2020

Odjakživa jsem si myslel, že úhoř je normální ryba z restaurace a teď sedim přibitej k židli, protože hehe. Je to ve skutečnosti bájnej tvor, něco jako třeba ý týýý, asgardi, symbionti, nebo Horst Fuchs. S malym rozdílem, že si ho někde můžeš objednat k večeři.

Nejdřív jsem se domníval, že ten, co to sepsal bude vyprávět o tom, jak ho táta učil házet udice, pytlačit, válet se v bahně a smrdět rybama. Jenže když to měl, tak si řek sakra, je to nějaký krátký. Za to mi přece nikdo nedá ani pětikorunu, budu muset pindat ještě o něčem.
A tak pindal o tom, kde se úhoř vůbec vzal a taky o tom, že pokud si nechce vrznout, tak je prakticky nesmrtelnej. Jenže on vždycky chce, takže vždycky umře. Buď po 8000 kiláků dlouhym kraulu a kvalitnim úhořim sexu, nebo po klepnutí paličkou a smažení na pánvi. nemá to jednoduchý chudák. Skoro jako já, když jsem čet nějaký nudný pasáže. Ale dostalo mě, jak hledali jeho kulky a on vědátory vyšplouch, protože jeho kulky by se zjevily jenom při sledování úhořího pornhubu, o jehož existenci se neví ani dneska. Neni to zázrak? já teda myslim, že je. Skoro jako telešoping s Josefem Pepim Rösslerem.

Hodnotim to tak půl na půl.