Zdekat
komentáře u knih
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Aristokratka pátý díl. Vůbec jsem nevěděl, jestli ho chci číst. Po prvním bombastickém díle se každou další knížečkou zdál text méně vtipný a zábavný, děj předvídatelný a postavy i styl psaní nudnější a nudnější.
Ale zkusil jsem a nelituji. Možná větší přestávka před vydáním dalšího dílu dala odpočinout mně - čtenáři, možná i autor trochu obměnil styl psaní. Zvláště od druhé třetiny je kniha stejně strhující a zábavná jako první díl, musel jsem se smát nahlas a nemohl se od knihy odtrhnout. Překvapivě vydařené pokračování, těším se na další.
Baletky
Miřenka Čechová
Balet je úžasný, krása a možnosti pohybu lidského těla jsou neskutečné. Tušíme, že stát se úspěšnou baletkou stojí hodně odříkání, řehole jako u vrcholových sportovců. Ale že až tak?
Od deseti let sama na výběrové škole, bolest, hlad, problém s identitou, odříkání, velmi nejistá budoucnost a možná pár šťastných chvilek radosti na jevišti. Bavil mě mladistvý jazyk, surové psaní v druhé osobě, členění příběhu do menších fragmentů řazených zdánlivě náhodně, někdy nechronologicky, vše prokládané deníkovými zápisy. Také bavilo, že se některé části těžko řadily do správného času v příběhu. Za mě si kniha zaslouží lepší hodnocení. J
Manuál každodenního pijáka
Kingsley Amis
Nejsem barman ani someliér, ale pracuji v gastronomii a mám o nápojích povšechné vědomosti. A skleničku alkoholického nápoje také neodmítnu. Knihu jsem proto přečetl s chutí, jde o celkem tři knihy v jedné - první je kompaktní a vcelku zábavný text o pití (třídění, druhy alkoholů, hodně míchaných nápojů, servis, ale i jak se vyrovnat s kocovinou), druhá část je soubor novinových článků, a třetí je řada kvízů a odpovědí o pití. (To se četlo špatně ve čtečce, na telefonu jsem měl otázky, ve čtečce otevřenou část z odpověďmi). Něco jsem si oživil, něco se poučil a taky jsem prošel při čtení zásoby domácího alkoholu a trochu ho spotřeboval. Těžko můžete číst o výrobě rumu a ani neochutnat :-) :-)
Jen těch míchaných nápojů je tam moc a je to hodně psané pro anglické prostředí a už také někde trošku zastaralé.
7 návyků skutečně efektivních lidí
Stephen R. Covey
"Čas, který strávím se ženou bych nevyměnil za nic na světě. Snažíme se jeden druhého pochopit. Často zkoušíme empatické naslouchání, abychom dokázali komunikovat s našimi dětmi. Často hovoříme o tom, jak odlišně vidíme tu či onu situaci, a na modelových situacích, při hraní rolí hledáme a ověřujeme postupy umožňující efektivněji zvládat složité mezilidské problémy v rodině. Představuji některé z našich dětí, které od nás něco chce, i když nesplnilo své každodenní domácí povinnosti. Manželka hraje sama sebe. Přehráváme si tyto situace znovu a znovu."
Nezní to šíleně? Nebo není to šílené?
Kniha má naučit efektivněji využívat čas, cílí na pracovníky v managmentu. Možná pomůže utřídit a pojmenovat některé, dovednosti, vlastnosti a návyky, doporučí priority - člověk si může vlastní postupy ověřit a porovnat, případně i vylepšit - to je výhoda. Určitě se ale po přečtení knihy nestanete sami od sebe úspěšným lídrem - emocionální inteligenci, charakter a selský rozum nezískáte podle návodu v knize. Natož aby člověk celý svůj čas, včetně volnočasových aktivit, sledoval jen pohledem na svoje sebezdokonalování a dosažení úspěchu. Ani skvělým operatérem se asi nestane člověk po přečtení učebnice chirurgie i když se ji naučí nazpaměť :-).
Navíc je někdy text nepřehledný až nejasný, dlouhé nelogické souvětí se nedají dobře uchopit. Možná toto způsobil nevydařený překlad, to ale neumím posoudit.
Doplnění o den později: možná jsem byl příliš příkrý a cítím potřebu napsat, že je v knize spousta přínosných věcí - třeba denní plánování s týdením zásobníkem nenaléhavých úkolů je velmi funkční. Důraz na principy a hodnoty. A s citací použitou v knize "Služba druhým je nájemné, které platíme za čest žít na této zemi" se plně ztotožňuji. Přidávám proto i hvězdičku:-)
Umřel jsem v sobotu
Josef Formánek
Čteno jen pro čtenářskou výzvu, po nesourodých Úsměvech smutných mužů jsem už jinak neměl potřebu číst dalšího Formánka. Teď ale musím přečíst aspoň Mluviti pravdu. Díky výzvo.
Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete
William Shakespeare
Četl jsem jen skrz čtenářskou výzvu, archaický jazyk mě dělal problémy, dřívější divadelní provedení mně přišlo srozumitelnější a vtipnější...
Lovci hlav
Jo Nesbø
Severská detektivka není můj šálek čaje, Nesbo je ovšem mistr ve stupňování napětí. Nejde o díl dlouhé série, zajímavé je nahlédnutí do způsobu hledáním vysokých manažerů do velkých firem.
Deník Anne Frankové
Anne Frank
Knihu jsem dlouho nechtěl číst, čišela pro mě z knihy povinnost, které jsem se bránil. Tomu povinnému, hromadnému a až komerčně vyjádřenému nesouhlasu s hrůzami holokaustu.
Pravda, o knize jsem kromě nejzákladnějších informací nic nevěděl - jen že jde o deník mladého židovského děvčete, o skrývání před nacisty, o jejím tragickém konci.
Při samotné četbě se člověk může kriticky zamýšlet nad tím, jak mohla Anne díky bohatým rodičům téměř pohodlně přežít válku, jiní židé přitom neměli šanci. Možná i samotné zápisky jsou někdy dětinské výlevy rozmazleného fracka, někdy naopak filozofické úvahy, které snad ani nemohla psát dospívající dívka.
Důležitý je známý fakt, že autorka autentického deníku nepřežila válku a zemřela nakonec po prozrazení skrýše v koncentráku. Jde tímto pohledem o velmi, velmi silnou výpověď. Anne přes svůj věk dokázala plasticky popsat spolubydlící, pomáhající, celý dům, měnící se atmosféru, své vlastní pocity dívky dospívající ve skrýši. Občas mně připadalo, že jsem v úkrytu schovaný také, tak dobře zná čtenář všechny skrývající se, i ty co jim hrdinně pomáhají.
Ke konci už se mi číst ani nechtělo, bylo jasné, že zápisky nemohou dál pokračovat a přijde jen doslov, kde zjistím kdo přežil a kdo jak zemřel. Dočetl jsem až po sedmičce vína.
Denuklearizace Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu
Jan Šír
Hodně odborně napsaná kniha - jsou to vlastně tři vydané vysokoškolské práce, které se zabývají utvářením postsovětského prostoru. Jaderné zbraně zadržené na území svých nově vzniklých států - Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu - využil každý stát jinak k vyjednávání o svém postavení ve světovém společenství. Samosatné státy se o zbraně neuměli starat, tak museli uzavřít smlouvu s Rusy kvůli jejich údržbě, ale zase se jich nechtěli i přes nátlak západu vzdát bez záruk za svoji bezpečnost. Ukrajina tyto záruky o územní celistvosti a nezávislosti na Rusku získala, zbraní se vzdala, stejně jí to nebylo nic platné... A to byl ten důvod, proč jsem knihu četl. Obashuje zajímavé informace, vysvětluje problémy kolem rozpadu SSSR, ale texty jsou špatně čtivé, ruší taky velký odkazový aparát.
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
V knize se mně dostalo přehledného vysvětlení řady konfliktů a pnutí mezi státy. Proč musí být v nějakých konfliktech velmoci neústupné, proč státy potřebují bojovat o určité území, proč hranice velmocí jsou utvořeny zrovna takto. Třeby blízký východ, vůbec jsem nevěděl, že jde o umělé narýsované státy po I. sv. válce Francouzi a Angličany, úplně bez nějakých dějinných souvislostí. Navíc do nich dosadili často i cizí vládce jako vděk za pomoc ve válce. Jak pak můžou místní ke státu cítit nějakou sounáležitost?
Sedmikostelí
Miloš Urban
Autor musí asi hodně milovat středověk, z knihy na mě čiší zarputilá snaha povznést středověk nad dnešek. Nechápal jsem mýtické odbočky (např. s jednorožcem). Zajímavý je hlavně popis Nového města a kostelů, člověk cítí potřebu se jít kolem projít.
Nícení
Ivana Myšková
Připadalo mně že čtu českou Elfride Jelinek. Na tuto knihu musí mít člověk chuť, karmu a čas pomalu vstřebávat překotné množství myšlenek :-).
Pražské jaro
Simon Mawer
Velmi zajímavý pohled zvenčí na události v 68. roce. Pozorný čtenář najde pár nepřesností, to ovšem vynahradí čtivý příběh. Dva trochu lehkovážní angličtí studenti se náhodou ocitnou ve středu dění v Praze a vnímají svým pohledem boj Čechů o svobodu, která je jim tak samozřejmá. Do toho milostná zápletka, pohled na fungování západních ambasád v komunistickém státě, mně se to líbilo víc než Skleněný pokoj nebo díky českým reáliím i víc než Provazochodkyně.
Píseň o Bernadettě
Franz Werfel
Kniha je splněným slibem věřícího autora, poděkováním za záchranu života, to taky hned na začátku čestně přizná. Lurdské zjevení je popsáno velmi čtivě, až světsky, beze stopy po náboženském fanatizmu nebo laciném patosu. Velmi zajímavá byla i část po zjevení, pohled do zákulisí uznání zázraku, opatrného a bezradného našlapování církve i politiků kolem celé události.
Zatím dobrý
Jan Novák
Mašínové byli pro mně kontroverzní osobnosti, po přečtení knihy to už tak nevnímám. Jednali podle svého vštípeného přesvědčení, nemohli jinak. Nutilo mě to po přečtení dohledat další fakta a fotografie - to je pro mně známka dobré knihy. Jen škoda, že pak svůj svobodný život - vykoupený utrpením dalších - trochu promrhali.
Řeka v temnotě
Masadži Išikawa
Dozvěděl jsem se něco o nepředstavitelných hrůzách severokorejského systému, i když možná trochu autorem zveličené. Škoda, že po útěku se trochu projevil jako ufňukaný, nesoběstačný a ukřivděný člověk.
Expedice: Můj milostný příběh
Bea Uusma
Fyzicky krásně zpracovaná kniha, úchvatný příběh dobrodruhů na nepovedené expedici k pólu se prolíná s příběhem hledání pravdy o jejich konci. Působivé!
Pařížská švadlena
Natasha Lester
Čtivá kniha, ve které jsem se dozvěděl hodně o módě. Druhý hlavní motiv protifašistický odboj a také love story. Některé události v příběhu byly ale jen lehce načrtnuté a děj tak ubíhal až zbytečně, trochu klopýtavě, rychle. Spíš holčičí kniha.
Zimní muži
Jesper Bugge Kold
Zajímavý pohled na válku z pohledu němců. V knize je patrná otázka, jestli každý kdo bojuje na špatné straně, musí být už jen proto špatný? Nebo může být i dobrý člověk donucen k tomuto boji okolnostmi, výchocou, nevědomostí nebo jen nerozvážností. Za mě lepší kniha s podobnou tématikou je Zemřít na jaře.