Zajda komentáře u knih

Ať si říká každý zdejší kritik co chce. Ale ať také jmenuje jinou stejně starou knihu jako Harry Potter, kterou četlo víc lidí, a která ztropila větší humbuk?! Je to úžasná série. Žádné jiné knihy jsem nebral do ruky tolikrát. (no možná školní učebnice) Žádnou jinou sérii jsem nečetl 5x. Nikdy jsem tak neproklínal filmaře. V deseti jsem si představoval, že bych k jedenáctým narozeninám také mohl dostat dopis napsaný zeleným inkoustem. Nedostal jsem, což je jasný důkaz toho, že ani kouzelnická pošta nefunguje jak má. :D
Bylo to hezké, čekat každý rok na další pokračování příběhu, u kterého ještě nikdo nevěděl, jak to skončí. Nikdo nevěděl, o čem přesně bude další kniha a to bylo kouzelné a pro mě zcela ojedinělé. Třeba si za 30 let budu moct říct: "Byl jsem u toho, když tenkrát davy lidí (naposledy) šíleli po knize. Rozuměl jsem jim. Šílel jsem po ní s nimi."

34 31.07.2011

Jednou za čas knihu podobného ladění? Proč ne. Nemohu ovšem nepřiznat, že cítím mírné zklamání. Reklama pro tuto knihu je až příliš veliká a citace kritiků a listů na zadní straně přebalu přespříliš velkolepé.

Není se co divit, že Alan je alergický na politiku. Kdo by v dnešní době nebyl? Kniha je "lehce" protikomunisticky orientovaná, ovšem, kdyby se proti tomu chtěl snad nějaký zapřísáhlý komunista ozvat, stačí říct: "Pamatuješ jsi na minulý století? Co jste dělali tady, a i jinde ve světě? Pamatuješ..? Tak vidíš, a teď drž hubu vole!" Nejvíc se mi líbilo vystihnutí severní Korei a tamního "nejbližšího muže vůdci" nedávno zesnulého - Kim-Čong Ila. Malý klučík co nepoznal rodičovské lásky, pohlazení, pomazlíkování a jemného citu... a pak se divme, že laskavostí zrovna nedisponuje.

Alergický na politiku ale závislý na kořalce. Když si promítneme co se ve světě dělo v minulém století, nelze nemít pro Alanův alkoholismus pochopení. Člověk v letech 1914 - 1918, 1938 - 1945, 1948 - 1959, 1968 - 1989, a 2000 - ???? prostě potřeboval pořádného panáka a v období mezi těmito roky rovnou dva a možná by si dal i tři, kdyby věděl, co ho ještě čeká.

Oba motivy, které jsem výše lehounce naťukl se v posledním měsíc dosti intenzivně dotkly i obyvatel ČR. Prohibice a volby. Nedá mi to abych v této souvislosti neocitoval výrok jednoho bikera z Brd.
"Stačil jeden měsíc na to, aby národ vystřízlivěl… A jsou zpátky komunisti !!!"

Tudíž až příště půjdeme k volbám, dejme si nejdříve panáka, přečtěme si životní zkušenosti Alana Karlssona a volme...koho chceme. (((Dokud tento luxus volby ještě máme...)))

19 29.10.2012

Kniha osloví svojí čtivostí. A tady také její kvality končí. Postavy jsou hnány bičem děje. Důležité události vylíčené letem světem, hlavně neodradit čtenáře přílišnou složitostí, přílišnou popisností, nedopřát mu od příběhu oddechu a nenechat jej přemýšlet, mohl by totiž najít díry v textu. Ta kniha mi přijde jako dokonalý výrobek literatury konzumu. Sebereme evergreenová témata, která (nejen) v poslední době letí a prodávají - holokaust, milostný trojúhelník, silná ženská hrdinka, která čelí zlu světa. Role jsou mezi postavami rozhozeny předvídatelným způsobem SPOILER (traumatizovaný andělský blondýn se stane kolaborantem, citlivý chudý brunet členem odboje, židovskou dívku čeká cesta do pekel a zase zpátky), nic překvapivého, v den kdy jsem to dočetl, jsem náhodou shlédl v televizi díl nějakého krimiseriálu a hle, naprosto stejná zápletka zrady s dopisy! KONEC SPOILERU. Má to skoro víc společného s borščem než s literaturou.

A styl vyprávění je přesně volbou snadné čtivosti, nebo má snad autorčina volba vypravěče a způsobu vyprávění nějaký "vyšší" umělecký záměr?

18 11.02.2021

Tyrion Lannister se stal mojí nejoblíbenější postavou série. Jeho intrikářské války mě bavili více jak ty s mečem, které bojovalo mnoho jiných postav. Poslat Tyriona mezi takové podvodníky jako je Malíček, Varys a Cersei bylo naprosto geniální! Za nejtajemnější postavu považuji Jagena, co byl ten chlap sakra zač?! Ke které sektě ve světě Martina vůbec patří? Také mě stále trápí kdo je matka Jona Sněha? Snad na to bude odpověď v Bouři mečů, jenže lord Eddard si tohle svoje tajemství vzal sebou do hrobu...

Docela zajímavé je, že 3 nejvychytralejší postavy, schopné takřka všeho jsou zároveň muži, kteří protrpěli v mladém věku obrovské křivdy. Malíček - nenaplněná láska ke Catelyn a zdecimování jeho cti v souboji s Brandonem Starkem, Varys - kastrace, Tyrion - jeho epizoda s Tyšou. U Malíčka a Varyse stále netuším komu vlastně slouží.

Jedinou výtku mam k té rudé kometě, jak jí úplně každý považoval za prorokovatele jeho vítězství. Kdekdo si myslel, že bohové jí seslali právě JEMU jako projev své přízně, všichni v ní viděli barvy svých znaků. A v polovině knihy najednou zmizí a nic...

Jdu se vrhnout na Bouři mečů, ta kniha je monstrum už na pohled! Vždyť i moje 700 - 800mi set stránkové knihy, které jsem považoval do nedávna za slušné bichle vypadají vedle tohoto tlusťocha jako anorektici! Dokonce i ten klaun na obálce "To" od Kinga vypadá vedle Bouře mečů směšně!

18 02.01.2012

Přepis velmi úderné anotace z titulní stránky prvního vydání knihy v ČR:

"V dubnu 1992 se mladý muž z dobře situované rodiny vydal stopem na Aljašku, kde pak zcela sám putoval pěšky do divočiny ležící na sever od Mount McKinley. Jmenoval se Christopher Johnson McCandless. Předtím věnoval 25 000 dolarů svých úspor na dobročinné účely, vzdal se svého auta a většiny svého majetku, hotovost, kterou měl v peněžence spálil a vymyslel si pro sebe nový způsob života. O čtyři měsíce později nalezl jeho rozkládající se tělo lovec losů..."

A můj komentář:

Při čtení knihy máte chuť všeho nechat (samozřejmě kromě četby) a vydat se někam do přírody daleko od civilizace. Určitě každým z nás sem tam podobná touha zmítá. Naše skrytá intuice stále tíhne směrem k tomu, co je všem živým bytostem přirozené - k posvátné matce přírodě. Vydat se zpět do její náruče a žít s ní, aspoň nějaký čas v harmonii, zároveň být stále na cestě, bez mapy neznámo kde, vykračovat si bůhví kam, nevěda kudy. Mít svět opět plný bílých míst. Jak romanticky a krásně to zní. V tuhle chvíli však přichází zcela racionální pohled na věc, člověku v posledních tisíciletí tak blízký. Prvním takovou známkou rozumu je kladení si více či méně podstatných otázek. Od: "Co budu jíst?" "Kde budu nacházet PITNOU vodu?" "Kde budu spát?" přes méně důležité: "Co když dostanu chřipku?" "Nebudu za dva týdny moc smrdět?" "Co když mi odejdou boty?" Až po: "Čím si budu utírat prdel?" Když na to začnete koukat z těchto "lidských" úhlů, zjistíte, že vydat se na takovou cestu je natolik nepohodlné, že radši člověk zůstane doma a pustí si kvalitní film, nejlépe dobrodružný.

17 14.11.2012

Nudné? Zdlouhavé? Unylé? Ani omylem!

Na knihu mě nalákal úchvatný a strhující trailer. Myšlenka "To musím číst!" jednoznačně přesprintovala myšlenku "To musím vidět!" David Mitchell nabízí přímo skvostné literární menu. Úplná bomboniéra čtiva. Jeho kniha není jen atlasem mraků ale i atlasem prostředků a stylů toho (pro mě) nejkrásnějšího z uměních. Já jsem si rozhodně přišel při četbě na své. Dokonce mě napadalo srovnání i s takovým gigantickým skvostem jako je Simmonsův Hyperion. Dobře, to už s tím chvalozpěvem přeháním. Hyperion je přeci jen ještě o pár stupínků výš.

Trailer (nevím jak film celkově) poněkud zveličil celou propojenost díla. Rozhodně se vám příběhy neposkládají do pevného řetězce. Jsou to jen nitky, malé odkazy prostupující napříč knihou. I zde se autor snažil o co nejrozmanitější prostředky zaznamenávající příběh té či oné postavy. Staré známé klasiky - dopis, deník. Poněkud netradiční - kniha, film (ten film mě teda dostal, to už jsem si říkal, že je moc :D) až zcela ojedinělý druh záznamu - orison.

A co se týče kvality jednotlivých střípků skládačky? Nemám výhrady, všechny osudy by se daly rozpracovat na samostatné 200 stránkové knihy. Čtenář se občas nestíhá sžít s prostředím, nebo spíš, sotva se do něho opravdu dostane, musí jej opustit. Proto domov důchodců nepůsobí tak děsivým dojmem, jak by mohl, kdyby tam Timothy živořil delší dobu. I útěk a svoboda Sonmi je příliš krátká, byť její osud je bezesporu nejdojemnější ze všech. Prozíravě si autor počínal i s konci jednotlivých úseků. Jako by je psal život, vyloženě tragické střídají šťastné, i takové, o kterých se nedá s jistotou tvrdit ani to, ani ono. Možná bych snesl o jeden zmařený osud na úkor naplněného více ale což. Myslím, že tenhle autor muže ještě mnohým lidem pozměnit jejich žebříček nejlepších knih :) (netvrdím, že zrovna Atlasem Mraků, spíš tím, co teprve napíše. Inspirace ani talent mu rozhodně nechybí!)

14 03.01.2013

"Kujme pikle, pikle kujme, obvykle i neobvykle!"

Příběh se stává rozvětvenějším než koruny všech čarostromů. Jestliže si čtenář nemohl být v minulých dílech jistý, kdo zůstane živí, nemůže si teď být jistý ani tím, kdo zůstane mrtvý. S lehkou nadsázkou se dá říct, že Martin bude jeden z prvních průkopníku žánru "fantasy televenovela."

Ze série písně ohně a ledu jsem po přečtení této knihy zhltl již cca 5 000 stránek (pro představu, celý HP má cca 3400stran) přesto nemam vůbec tušení, k jakému konci tento nejvelkolepější příběh směřuje. Jestliže bylo jasné, že Frodo zničí prsten a porazí Saurona, Potter zabije Voldemorta, Eragon zneškodní Galbatorixe tak tady lze předvídat pouze to, že až do poslední chvíle nebudeme vědět na čem jsme. Krásně to vystihl jeden komentář na icefire.cz "Martin je mistr v naznač a udělej úplně jinak..." Doufám, že poslední díl už nezakončí ve stylu prvních pěti (byť si myslím, že by toho klidně byl schopen). Je neuvěřitelné, v jaké koncentraci záhad, intrik a příslibu nesmírné epičnosti musíme vždycky zaklapnout knihu.

Nedokážu si pomoc, ale Tyrionova neustále opakovaná otázka "Kam chodí děvky?" mi připadala jako parafráze na otázku Holdena Caunfielda "Co dělají kachny v zimě?" :D Z postavy Smraďocha se opravdu proháněli ledové vichry po mých zádech. Kéž bych si tak mohl být jistý, že ve světě Martina existuje spravedlnost, a Ramsey zhyne tou nejukrutnější smrtí...

No nic, hudba utichla a Tanec i Hostina skončili. Je na čase opustit hodovní síně Zimohradu, Králova přístaviště, Meerenu, Černého hradu a všech ostatních sídel. Nasaďme si pláště černé, bílé i zlaté a pojďme vzdorovat Vichrům zimy!

13 04.08.2012

Žánru Fantasy jsem se před 2 - 3mi lety přebažil. Naposledy jsem četl před 4mi měsíci Pána Prstenů. Takřka v každém fantasy jsou Obrovské ale ÓÓÓbrovské hory, hluboký opravdu Hlůůůboký les, dravé velmi dravééé řeky, a města, jaké hrdina nikdy neviděl až do doby, kdy navštívil druhé město, které bylo ještě majestátnější a neskutečnější. Každou chvíli se hrdinu někdo pokusí zabít, pořád před někým utíká, kde kdo na něj divně čumí a vždycky má fajn kamarády, kteří mu pokaždé pomohou splnit jeho úkol, kvůli kterému musí nachodit neskutečný počet kilometrů a vyhubit kde jakou verbež (trošku to připomíná RPG PC Hry typu Gothic, Two Worlds, Dragon Age atd...) Kvůli tomuto pocitu, který jsem v poslední době z mého milovaného Fantasy měl, jsem se obával abych Hrou o Trůny nebyl zklamán. Moje obava se ještě stupňovala, když jsem se dočetl, že v knize je důraz na politické intriky...

Prvních pár stran bylo poněkud zmatených, přece jen čtenář se musí seznámit s postavami, pro koho je ta paní Babička, pro koho Tetička atd. Prostě příbuzenské vztahy + k jakému rodu kdo patří. Martin(i) pak používá velmi zajímavý styl (aspoň na mě tak působil neb nemam za sebou stovky knížek a s podobnou formou takového rozmachu jsem se ještě nesetkal) kdy takřka každá kapitola končí ve velmi zajímavém a otevřeném momentě ke kterému se však autor už přímo nevrací. V příštím setkání s dotyčnou postavou je děj minimálně o několik hodin dál, někdy i dnů. Párkrát mě to zamrzelo ale budiž Martinovi odpuštěno. Co se postav týče, můj favorit je Tyrion Lannister, Arya Stark a Jon Sníh. Občas na mě ale postavy malých dětí působili až příliš vyspěle. Přišlo mi nereálné aby se v hlavě 4 letého Rickona, potažmo 7mi letého Brana honili tak komplikované myšlenky. Ale co, ve středověku měli 12ti leté holky už první, ne-li druhé dítě a celkově dokázali děti stát na vlastních nohou podstatně dříve než dnes...

Celkové hodnocení: Pecka peckovatá! Faktor Čtivosti 10! Pro Ježíška už jsem připravil dopis s prosbou o následují dva díly! ;D

12 01.12.2011

"Na co se tak upřeně díváš, tatínku?"
"Hledal jsem pozemskou logiku, zdravý rozum, moudrou vládu, mír a odpovědnost"
"To všechno tam nahoře?"
"Ne. Nenašel jsem to. Tam už to není. Možná, že už to tam nikdy ani nebude. Možná, že jsme si jen namlouvali, že to tam vůbec někdy bylo."

Jeden kronikářský zápis lepší než druhý. Co střípek, to překvapivý závěr a jemná filozofie. Radost něco takového číst!
Nejvíc se mi líbila pasáž Usher 2 aneb o pomstě milovníka literatury lidem, kteří veškerou nerealistickou literaturu zničili, vymýtili ze Země. Dokonce i všechny pohádky, což je největší zločin. Jakožto také velký kamarád literatury jsem mu naprosto rozuměl. Jeho pomsta byla opravdu stylová :)

11 01.07.2012

"A nestalo se někomu nic?"
"Ne, madam, jenom to zabilo černocha"
"To je ještě dobré, někdy přicházejí k úrazu i lidé."

Možná Twain psal tento román jako takové nenápadné dobrodružství. Možná chtěl poukázat na otřesnou nespravedlnost a nelidské postavení černochů v tehdejší Americké společnosti. Jisté je, že v románu to svědectví o tehdejším svinstvu je. Nikdy se už nesmí dopustit aby byl člověk zotročován kvůli tomu, že jeho kůže má jinou barvu než většiny.

11 31.07.2011

Poslední dobou mam problém diskutovat o hodnotě knih. Respektive mam problém přijímat názor od literárních buranů (a takový buran může mít klidně přečteno přes 1 000 knih!) na literární skvosty. Jinými slovy, Kdo chytá v žitě, je literární veleskvost a kdo to nevidí, je literární veleburan a žádný cavyky s pluralitou pohledů. Při čtení zdejších komentářů si opět musím povzdechnout...ach, kolik zabedněnců čte tak skvělou knížku! Ale což, prosím, vy co Salingera házíte do odpadu, dejte mu ještě v životě jednou šanci, je to génius nejvyššího kalibru, opravdu, jen je potřeba, aby se člověk napřed trochu literárně vzdělal, když už po této knize sáhne v blbém věku...

9 29.12.2015

Ach, to byla hostina!

V západozemí prosperují už jen Vrány a Havrani. Je zajímavé sledovat, jak Martin postupně likviduje postavy, o kterých by čtenář mohl říct "Ano, tato postava je vyloženě kladná." Pokud taková postava přímo nezemře, je vystavena tak otřesným životním zkušenostem, že zahořkne a přizpůsobí se tomu drsnému světu. Ovšem, zcela opačný trend přichází v případě postav, jevících se vyloženě záporně. Martin by klidně mohl přednášet psychologii na Harvardu. Postupně, krůček po krůčku před námi rozprostírá minulosti svých hlavních postav a polehoučku, vždy s přestávkami na trávení, nám postupně servíruje jejich slabosti, touhy, životní zklamání a budoucí cíle. Jaimy, nafoukaný hajzl, lhář co mrzačí děti, Králokat a hle, poodhalíme Jaimeho příběh, dostaneme se mu pod kůži, pronikneme jeho myslí, otevřeme jeho srdce a usekneme mu pravou ruku. Najednou máme před sebou obraz úplně jiného člověka. Nelze mu vyčítat jeho rozhodnutí. Velitel královské gardy, ser Jaimy Lannister je smutný, velmi smutný rytíř, s nímž se osud přestal mazlit.

Těsně před hostinou jsem měl tu čest s Orwellovým 1984. Na začátku, když Cersei viděla Tyriona v každé zdi za každým obrazem jsem si říkal, kdy se rozhodne svalit na trpaslíka všechny neúspěchy, bídy a krize Králova přístaviště, přesně po vzoru očerňování Kuliše z Farmy zvířat. Nestalo se.

Sice ubyli vraždy hlavních aktérů. Postavy již nepadli z mostů, nedusily se při jídlech a nebyli zabíjeni na vlastních svatbách. Nicméně pavučina intrik se stále utahuje a zahušťuje. Ve vzduchu visí pomsty, zrady a pikle. Vrány se nažrali, je načase aby svou zábavu dostali také lidé.

Nyní mě omluvte, jdu Tančit. Uvidíme, zda na programu bude i proslulý český válečný tanec - dupák a po jeho Tanci prořídnou psanci a lapky obývané lesy západozemí a opět uvidíme slunce v Martinově světě... dobře, neuvidíme, vždyť Zima přišla!!!

9 13.07.2012

Člověk přestal být lidský. Soukromí vymýceno. Všechny společenské hodnoty rozvráceny. Děti poštvány proti rodinám. Láska znásilněna a rozervána. Spravedlnost opustila svět. Válka jako článek průmyslu a brzda rozvoje. Myšlenky jsou loveny a zabíjeny. Historie je služkou teroru. Slova jako smrt nosící pastě. Co je to přátelství? Jak vypadá svoboda? Velký bratr jako bůh, který neexistuje. Ne, svět, která ovládá Strana přestává být obyvatelný pro všechny rodu Homo Sapiens. Je mi líto, spáchal jsem ideozločin. Petr zapřel Ježíše. Já zapřel sebe před sebou. Sejdeme se na místě, kde není temnota. Škoda, že taková místa v této knize nejsou.

8 07.07.2012

Tahle knížka je dokonalým učebnicovým příkladem toho, jak se dá pracovat s nenápadnými motivy v nečekaném kontrastu. Mam na mysli především Lennieho úchylku a obraz osudu starého Vlčáka kontra obraz závěrečné scény.

Myši a lidé jsou plni dialogů (hlavně mezi lidmi) snů (O králíčkách) a mrtvolek (všeho druhu). Je to chuťovka, žádnej složitej mišmaš. Osud lidí i myší je určen a dřív nebo později se muselo stát to, co se stalo.

Poklona Steinbeckovi, jednoduché, čtivé a krásné.

7 23.12.2012

K této knize snad už nelze přistupovat nepředpojatě. Je zvláštní, že ani literárně znalí lidé se mnohdy neshodnou. Zatímco zlovlk a nightlybird knihu i spisovatele rázně odsuzují moje učitelka ZSV si Coelha a jeho myšlenky nemůže vynachválit. S těmito proti pólovými vlivy jsem se rozhodl, že si knihu také přečtu a přidám se na jednu, či druhou stranu...

Nevím, zda má ještě smysl psát o bohatých literárních i myšlenkových nedostatcích této knihy. Vše již tady bylo několikrát řečeno. Kdyby P.Coelho někdy zavítal na tento web, možná by zdejší komentáře stačili na to, aby dost dlouhou dobu nic nenapsal. Samozřejmě by si to asi nemohl přečíst v originálním českém znění, nicméně myslím, že kdyby opravdu chtěl, tak celý vesmír by se spojil aby mu to umožnil.

Coelho mi občas přišel jako moderní angažovaný spisovatel/filozof. Žádné stopy po negativních vlivech. Duše i řeč světa, celý vesmír , osobní příběh, znamení na každém kroku to všechno je tady jen a jen pro tebe a když budeš opravdu chtít, nic tě nedokáže zastavit! Och, jaký to utopický fanatismus. Coelho navíc nepřipouští jinou možnost, než tu kterou čtenáři předhazuje. Kdyby čtenář na hlavní myšlenky knihy chtěl náhodou zapomenout, zopakuje mu ji autor v každé druhé kapitole.

7 02.12.2012

Kundera je naprostý mistr v psychologii postav. Vynikajícím způsobem a s neuvěřitelnou lehkostí dokáže vysvětlit, proč postava "A" upřednostňuje gulášovou polívku před bramboračkou s houbami. Spoustu pasáží mě vyloženě dostalo. Například ta, v niž ústy Tomáše popisoval, jak úžasnou částí ženského těla je její řitní otvor a přirovnával skoro až k prstýnku z Arabely. Nebo kapitola, ve které na příkladu Stalinova syna ukazoval, jak lehce se dá život položit pro hovno (metaforicky i doslova :D). Slavnostně si slibuji, že až budu někde v zajetí s Anglánama, tak budu přísně dodržovat hygienu a nebudu své výkaly nadřazovat nad ty jejich!

Nechci tady tuto krásnou knihu nikterak shazovat, ale Kundera zde filozofické pasáže bravurně podložil vtipnými a jelikož její vážnou stránku zde už ostatní vyzdvihovávali musel jsem poukázat i na tu humornou :D

7 27.05.2012

Nejlepší knížka mého dětství. V 6.třídě jsem ohromil mou učitelku ČJ, když jsem si tuto knihu vybral na referát. Nepředpokládala, že dnešní děti čtou Verneovky. Četl jsem jí snad měsíc ale to jen umocňovalo můj zážitek. Tenkrát jsem mnohým přírodopisným a zeměpisným poznatkům vůbec nerozuměl, přesto se mi i tyto pasáže moc líbili.

7 31.07.2011

Učitelka na ruštinu nám o této knize řekla, že když jí četla v 16ti jako povinou četbu, nepochopila ji. Pak se k ní o 30 let později vrátila a zjistila, že Idiot má v sobě obrovskou sílu. Člověk si musí něco proží, překonat víc problémů a celkově se dostat na své životní cestě dál aby tuto knihu pochopil.

Naprosto s tím souhlasím. Také jsem jí četl teď jako povinou četbu, a bylo to pro mě utrpení. Nechápal jsem jednaní postav. Co svým chovaním sledovala Aglaja? Co sledovala Nastasija Filipovna? Nepochytil jsem.... ale poznamenal jsem si jeden citát z knihy

"Chápeme-li příliš brzo, chápeme snad i špatně" A já tuto knihu nepochopil...

7 13.07.2011

Strašná škoda, že autorka předpokládá, že její modelový čtenář je zabedněnec, kterému se všechno musí servírovat přímo a polopatě. Jediný návratný a zároveň společný motiv, na který autorka neupozorňuje příliš okatě, je absence mozku u obou protagonistek. Nemyslím si však, že to bylo záměrné. Ten hlavní nápad měl skvělý literární potenciál, vážně, mohlo to být úchvatné ale celé se to zkazilo pod hromadou romantických sraček z niž plyne naprosto nevěrohodné jednání většiny postav.
Tahle kniha se prostě zašprajcla na půli cesty za literární kvalitou. Není to dotažené ani vypiplané k dokonalosti. Ale co, vždyť po novodobé "romantické" produkci vysokou kvalitu nikdo vlastně nežádá...

6 24.12.2015

1200, úchvatné číslo, obzvlášť když jej vidíte dole na poslední stránce knihy. Sám teď však při psaní komentáře nevím, zda napěji na knihu víc ódy nebo naopak zasypu její desky popelem...

!!!SPOILER!!! (ti kdo doposud Bouři mečů ještě nepřečtli, ať raději nečtou text níže, beru si na mušku několik překvapivých situací v ději)

Začnu střípky, které se mi nelíbili.
1.) Pravda o Tyše. V minulém díle jsme se dozvěděli podrobný příběh Tyriona a jeho krátkého manželství když jej vyprávěl Šae. Tyrion je velice vychytralý muž, který má vyspělé empatie. Sám přiznával, jak se tenkrát v Tyše mýlil a že dnes už by takovou chybu neudělal. Šae přikyvovala a použila mimo jiné tento argument: "Žena, která jen tak tak unikla znásilnění by o pár hodin později nešla do postele s jiným mužem" A teď najednou co? Martin potřeboval něco šokujicího co by vložil do úst Jaimeho, jenže opětovné tvrzení, že Tyša není děvka ale obyčejné venkovské děvče, je nedotažené a nepřesvědčující!

2.) Umírání hlavních postav je pro mě jeden z nejsilnějších momentů při četbě. Poslední stránky svatby u Lorda Freye jsem četl snad 5x. To jsem opravdu nečekal, že nechá zemřít krále severu. A poslední myšlenky Catelyn, která byla přesvědčena, že přišla o všechny své děti, včetně manžela? Ach. A aby toho nebylo málo, v další kapitole podlehne čtenář obavě, že Arya skončila s rozseknutou hlavou vejpůl. Tomu říkám nečekaný zvrat a zrada jako hrom! A v poslední kapitole? Catelyn "záhadným" způsobem ožije. S nadsázkou bych mohl říct, že mě její obživnutí vytočilo snad více, než její smrt. :) Taky mě to dost zaskočilo, to jo ale kvůli tomu už pro mě nebude Catelyn takovou mučednicí, která přišla téměř o všechno. Když obživla nemá pro mě její smrt už tu emotivní sílu.

3.) Mrzí mě, že v příběhu nedostal více prostoru také princ z Dorne zvaný "Rudá zmije." Postavy, které v sobě nosí touhu po pomstě kvůli křivdám z minulosti mam celkem v oblibě. A "Rudá zmije" vypadal, že v Králově přístavišti udělá několik pořádných průšvihů a intrikářská válka dostane další rozměr. Škoda.

4.) Ohař. Ztratí se bůhví kam. Není po něm ani vidu ani slechu a najednou se objeví u dějové lince Aryi! Tohle se mi pranic nelíbilo. S chudákem Aryou se Martin vůbec nemazlí. Neustále utíká a mění společníky. A to už to trvá zatraceně dlouho. Martin sice střídá zápletky a čtenář odhaluje s Aryou jedny z největších divů Martinovo světa, ale přesto už to začíná být maličko ohrané.
Naproti tomu vynoření Selmyho po boku Daenerys se mi líbilo daleko víc, byť jde o totožný prvek :D

Pozitiva:
1.) Konečně se nám vysvětlují události z prvních kapitol Hry o trůny. Poslední kapitola přináší úplně nový náhled na postavu Malíčka. Sice je to větší svině a daleko nebezpečnější muž, než jsem si myslel, na druhou stranu to však vypadá, že on nehraje hru o trůny ale o lásku. Čímž si zaslouží jisté sympatie a rozhodně není černobílou postavou.

2.) Babička sera Lorasa, zvaná "Trnová královna" je naprosto bombastický charakter, postavy s tak ostrým a přímým jazykem mam poslední dobou 100x radši než ty s ostrým mečem. A i Ji se dostává v závěru jakýsi tajemný závoj, který dává tušit, že tahle stará dáma ještě svůj prostor v románu dostane.

3.) Jon + Ygritte, potažmo Cersei + Jaime - motivy dvou zakázaných lásek, které ve světě zákonů a lidských výmyslů nedostanou šanci a nemohou dojít naplnění. Ta první mě sakra vtáhla, když Jon stanul v bitvě na opačné straně než Ygrite. A z náfuky a arogantního Jaimeho se stává vysoce sympatická postava, když čtenář opět dostane možnost nahlédnout pod pokličku již známých a stále omlývaných událostí.

Závěrem, na konci ledna má vyjít Hostina pro vrány v tomto formátu a pevném vydání. Tanec draka (5. díl) se PRÝ má objevit v Čr také již tento rok a na 6. G.R.R.Martin pracuje. (pokud někdo máte přesnější informace klidně mě opravte) Jsem zvědav, jestli některá jeho kniha překoná hranici 1500 stránek. :D A zároveň se těším na ten výjmečný čtenářský zážitek, kdy člověk bude muset konec celého příběhu jen odhalovat, neboť nikdo na světě jej zatím nebude znát. Bude to podobné jako dětské těšení na další díl Harryho, byť dnes už si čekání budu krátit i četbou jiných knih :D

6 18.01.2012