welna
komentáře u knih
Hypnotizér
Lars Kepler
Pro toho, kdo má rád severský thriller je kniha čtivá, děj má spád, stojí za rychlé přečtení přečtení a to je asi vše.
1984
George Orwell (p)
I já se této knize dlouho vyhýbala. Když jsem se začetla, četla jsem až do konce. Souhlasím s tím, že se jedná o nadčasový, čtivý, dobře napsaný román. Bohužel až příliš pravdivý. Jen jsem překvapená, že většina reaguje tak, jako by obsažené myšlenky měly být vztahovány jen na dobu minulou a jen pravděpodobně na stavy v bývalých lido-demo. Byla napsána ze zkušeností v tehdejším i kapitalistickém světě a řada lidí se bláhově domnívá, že dnes ani Velký bratr, ani třeba Velké ucho neexistují. Pod vlivem medií a spotřeby si mnozí čtenáři myslí, že ta doba je pryč. doporučila bych ale všem neznalým této knihy, aby si jí přečetly a porovnali se skutečností dneška. Pokud to udělají poctivě a stav očistí od pozlátka, třeba zjistí, že to co Orwell popisuje, je slabým odvarem toho co dnes je a co teprve bude. A vše pod záminkou ochrany bezpečnosti, práva a svobody. Takže čtěte a přemýšlejte.
Paragrafy o bydlení
Milan Taraba
Mám divný pocit, že kniha byla napsaná především pro honorář a opisuje jen spoustu toho co je publikováno normálně v tisku.
Vévoda na útěku
Julie Anne Long
Rebecca ovšem netuší, že Connor je ve skutečnosti vévoda z Dunbrooke, který byl po bitvě u Waterloo mylně prohlášen za mrtvého a využil toho, aby mohl vést svobodný život nesvázaný povinnostmi a konvencemi. O co více bychom si mohli přát pro Popelku co krásného prince našla, nebo obráceně?
Chrám Matky Boží v Paříži
Victor Hugo
Jen škoda, že dnes se nepíše stejně. V.Hugo uměl perfektně popsat i to, co ostatní nikdy neuvidí. I to nejobyčejněnší a nejšedivější.
Agáta Hanychová - Diagnóza: Rebelka
Zita Marinovová
Její sebevědomí a sebeláska jsou stejně velké jako její p...
...jen na pár dnů
Zlatko Radvan
Místy drsná a hluboce intimní zpověď nemocné duše. Je pro mne překvapením jak se autor svěřuje se svými vnitřními pocity. Každodenní ubíjející opakování na začatku knihy působí strašně silně. Naopak jeho výlety do ekonomiky tam být nemusely. Čtivá forma zaujme pravděpodobně každého. Deníkový způsob psaní použilo již mnoho autorů, ale tady rozhodně není na škodu, protože ukazuje (pokud je to skutečně osobní zážitek) postupnou proměnu respektive zlepšování stavu, která je asi způsobena víc vnějším vlivem rodiny a zvláště manželky, než samotným depresivním prostředím a ne právě dobrým přístupem lékařů. Na internetu je onom pavilonu č.26 napsáno dost a kniha jen potvrzuje pravdivost jednotlivých výpovědí. Ten kdo něco podobného nezažil je asi překvapený, ale ten kdo někdy byl v podobných zařízeních může potvrdit, že popsané situace jsou hluboce pravdivé, ale že v jiných léčebnách (třeba Kosmonosy) je to ještě mnohem horší. Držím pěsti ať se autor nemusí vracet, tedy alespoň doufám, že se tam nebude muset vracet. Celkově knihu doporučuji.
