Vojslava komentáře u knih
Téměř stejně zajímavé jako Tajemství hedvábného vějíře, i když tenhle příběh tolik nestrhoval, možná i kvůli náhledu na americkou část prostřednictvím trochu nesourodých dokumentů. Čajové téma jsem ocenila, i z takového příběhu pár zajímavých informací vyplynulo, takže rozhodně to nebyl ztracený čas - potěšení z příběhu, poučení z reálií - a navíc závěr, který krásně vyplnil úvodní motto Žádná náhoda, žádný příběh...
Nikdy jsem nebyla autorčinou pilnou čtenářkou, ale ke Stříbrnému jednorožci se vracím asi už podruhé - jednak kvůli stylu, jehož leckteří autoři historických románů nikdy nedosáhnou, jednak kvůli propracovaným postavám (o co jsou najednou životnější kapitoly ze Starých pověstí českých!) i kvůli tématu chrámu svaté Barbory (jehož menší podobu doma máme). Vyprávění plyne, léta v knize ubíhají... a najednou se po virtuálních padesáti letech příběh uzavírá. Tak snad ještě někdy v nějakém jiném příběhu, až se mi bude chtít na 21. století na chvíli zapomenout.
Oblíbený titul čtený již poněkolikáté - právě teď pro Čtenářskou výzvu jako kniha z venkova. Ale pro ten Baarův styl vyprávění, prostou dojemnost a koneckonců i realistický obraz katolické církve u nás v 19. století (do něhož se mimochodem velmi intenzivně promítají jeho vlastní názory) to jistě není četba poslední. Kdo by takového faráře nechtěl?
Opakovaná četba, kdy jsem se měla chuť vrátit k oblíbenému staršímu příběhu a jako bonus vytěžit bod do Čtenářské výzvy. :-) Nicméně zabrala jsem se do příběhu opět ráda, je mnohovrstevný, dobře prokreslený, vypointovaný a autor nešetřil předběžnou rešerší o ne zcela známých tématech. Prostě pěkné počtení.
Prvně jsem si myslela, že mi bude chybět povědomost o pravidlech bridže. Chyběla, trochu, ale nakonec jen k tomu, že jsem nemohla ocenit jemnost některých použitých hlášek. :-) Nicméně příběh kratičký, ale nikoliv jednoduchý - a psychologie bylo víc než dost a to se mi hodně líbilo. Jako další zářez do pažby Agátiných detektivek to byla velmi kvalitní položka!
Další objevená srdcovka, co bude muset přibýt do knihovny. Jednoduchá a přitom mnohovrstevná existenciála v kabátě sui generis podobenství. Velmi sebezkušenostní čtení, kde jsem se našla skoro ve všech postavách. Příběh ještě k promyšlení, ovšem i k doporučení!
Cestopis, jehož prožitek jsem autorovi docela záviděla... navštívil místa, která bych sama ráda viděla, a ještě o nich tak poutavě psal. Samozřejmě pasáže o přivykání klášternímu rytmu byly jakoby důvěrně známé, někdy malinko úsměvné, a ten duch místa a společenství, jehož autor tak trefně občas vystihl, aniž by poctivě nepřiznal, že do něj nemůže proniknout... Mou soukromou láskou ale zůstane pasáž o gregoriánském chorálu. Dala jsem si krásný dárek k loňským Vánocům...
Na tenhle rozhovor jsem se moc těšila - neuvěřitelně potěšil a samozřejmě nepřekvapil, ale to je dáno tím, že oba protagonisty mám tu čest a potěšení osobně znát. Ale i tak... těmi souhrnnými úhly pohledu a přímočarostí, kterou jsem čekala... prostě zásah na komoru. Tohle je knížka, která z mé knihovničky a možná i nočního stolku zvlášť teď nezmizí.
Velký historický příběh, který je jen přiměřeně romantický, a přitom si jeho postavy si čtenář může zamilovat - aspoň některé. Nejvíc mne zasáhl asi chudák Joan, i když jsem smírný konec hlavním hrdinům přála. Byl jen trochu rychle skloubený, ale přehledně vysvětlený; přiznané historické reálie v autorském doslovu byly milým dodatkem k dějinám, ve kterých se úplně neorientuji. Celkově přívětivý čtenářský zážitek na delší večery a cesty.
Na první začtení humoristická literatura s připomenutím hustě totalitních let, ale v druhé a třetí vrstvě čtenáře smích trochu přejde... až jsem měla z vyústění trochu strach. Nicméně skvělý jazyk, kvalitní a jednoduchá linka... a dost hrabalovské na to, aby měl text nezapomenutelný a svérázný půvab.
(SPOILER) Čtvrtá část nebyla tak strhující, že by mne nutila číst dnem i nocí, ale dost zajímavě kombinovaná na to, abych ji dočetla s chutí a zvědavostí. Ještěže Robin toho pitomce opustila dostatečně včas, abych se mohla soustředit na pointu! :-) A jestli bude ještě další díl, budu se na něj rozhodně těšit.
Série se mi líbí díl od dílu čím dál víc. Tady jako přidaná hodnota k náležitě spletitému příběhu je vylíčení postupného "hnědnutí" starého demokratického Německa a postoje hrdinů, kterým to více či méně není jedno. Jednak se mírně potvrzuje moje teorie, že o problematických časech každého národa napíše kvalitně nejspíš jeho příslušník, a na druhé straně se začínám bát, jaký osud časem hlavní hrdiny čeká... Ale i přesto doufám v další díl!
Tímto novým titulem, na který jsem se docela těšila, mne autorka nezklamala. Zhruba jsem tušila, jaký styl čekat, ale využití historie vlastní rodiny, na které Erskinová stavěla, a vytvořit na ní konzistentní příběh (i když s dávkou autorské invence) je velmi pěkný počin, navíc opět čtivě zpracovaný a se značným dějovým spádem. Přitom je to čtení lehké a rychlé, dobrá kniha pro náročné všední dny - ale za deštivých večerů ať laskavý čtenář zavře dveře od pokoje a nevěnuje pozornost praskání v parketách... :-) Prostě potěšení...
Vyloženě do oblak jsem z tohoto titulu nevyletěla (ale možná je to dané tím, že paralelně čtu jiné knihy s touto tématikou), ale nicméně čtení, od kterého se těžko odtrhává, to je. Překvapivé finále, dost linií k budoucímu zamyšlení, některým liniím by slušely i samostatné novely, i když chápu, že právě postupné vyprávění je principem, který žene všechny linky dopředu. Nicméně je fakt, že jsem o tématu viny v holocaustu četla i intenzivnější knihy, navíc vždycky mi dojmy z četby přebijí dojmy z návštěvy v Osvětimi. Ale autorka pochvalu zaslouží!
Kolik problémů může zahrnovat obyčejná dovolená, zvlášť když skvostný hlavní hrdina odpočívat neumí? Začínám už skoro věřit, že komisař Dupin kriminální případy úplně přitahuje... Nicméně pěkně zapletený případ zvýšil můj zájem o Bretaň, jediné, co chybělo, byl nějaký skvostný recept, na který bych další týden měla chuť... :-)
Někdy mírně mrazivé, někdy trochu nechtěně komické, někdy velmi absurdní, ale dokonale pravdivé postřehy viděné z jiného úhlu, s jinou dikcí... takže jaké jsou tedy opravdové Čechy a opravdoví Češi...? Jinak mým favoritem je Kafkárna...
Oč je kniha na první pohled obsáhlejší, o to je čtivější. Takový pěkný souhrn ignaciánské spirituality se mi ještě do ruky nedostal a skutečně z něj mohou těžit i úplní začátečníci či lidé oscilující kolem duchovního života. Díky nakladateli!
Příběh se na první pohled začal rozvíjet jako spoustu jiných podobných týkajících se vysídleného východního Pruska, ale má v sobě velmi hutnou sílu jednoduchosti, působivosti, a navíc dům v roli další postavy... Super jsou ovšem "ekoHamburčani", u těch jsem se hodně zasmála. Nicméně příběh stál za přečtení natolik, že se ráda začtu do dalších autorčiných knih.
Poprvé jsem tento válečný deník četla ještě v dětství, ale léty neztratil nic z napětí a poučnosti, a ani ze své čtivosti. Ráda jsem se ke knize vrátila, i ke vzpomínce, jak jsem se mohla před lety s autorem setkat...
Oblíbit si hrdinku, neoblíbit... těžké řešení. Rozhodně je to jeden z nejlépe pospojovaných a vyvíjejících se souborů povídek-románů. Určitě stojí za přečtení, udělené ceně se nedivím. Jen mne na konci hodně pobavil ten soubor otázek k rozboru díla...