VladimirTetur komentáře u knih

Huxleyho Brave New World je pořád špičkou žánru, ale Orwell se mu osmdesátčtyřkou hodně přiblížil. Je to hodně tvrdé a temné, ale člověk na to potřebuje trošku víc intelektu a reálného povědomí o zákonitostech světa, které zážitek z knihy tísnivě násobí. Goldsteinova kniha patří k těm nejlepším kapitolám, co jsem kdy četl. Jde o obrovské, žel masami nepochopené varování pro dnešní dobu a mám pocit, že se Orwell sekl jen o čtyřicet let. Prolétům dneška stačí stáhnout si film, proklikat obsah a říct, že "to četli" (proto aby byli "in" v těch lepších kruzích) a demagogicky dodat verdikt o tom jaká je to nudná blbost (obvyklý trik nastartování neplodné diskuze sporem, z kteréžto vyjde prolét s dobrým pocitem toho, že zapadl bez práce mezi ty, kteří obětují desítky hodin poctivému studiu vážného problému). Kromě absolutního monopolu násilí, viděl Orwell správně jako jeden z hlavních a mnohem důležitějších prostředků k nastolení totality omezení výrazových prostředků jazyka a omezení výměny informací. V časech Orwella se pálením knih a potlačováním výměny informací intenzivně zabýval jeden slavný kníratý rakouský malíř a známá totalitární partička aktivistů neruského původu okolo spolku "žít sovětský svaz" ":D. Před nimi to byla skoro 1000 let katolická církev a dnes je to islám, který v evropských zemích dokáže natolik narušit vzdělávací proces, že lze hovořit o systémovému vychovávání zabedněných fanatiků. Co jiného lze říci o skutečnosti, kdy se muslimské děti za podpory svých neandrtálských rodičů odmítají učit, jelikož vše, co je potřeba znát k životu je přece v Koránu. Doktrína nastupujícího jediného nositele informace, Koránu, a její násilné šíření je jen analogií procesů, které se odehrávaly okolo umělých úprav někdejšího nositele informace, Bible ve středověku, což vyústilo v intelektuální refromační úprk za oceán a definici dnešního civilizovaného světa. Tehdejší hlavní dozorce, papež, ještě neměl technické prostředky, jak tomu celému exodu neposlušných oveček zabránit a riziko naprosté totality tím na několik století lokálně pominulo (jako demonstraci vlastní nezávislosti na tehdejším Goldsteinovi američané hrdě vyhodili do moře jeden ze základních kamenů Washingtonského obelisku, který byl poslán Vatikánem). Wahábistický Islám, jakožto nástroj a vypilovaná nástupnická doktrína totální kontroly populace má s dnešními technickými prostředky velmi dobře nakročeno dosáhnout starých cílů v novém kabátě, před čímž již tentokráte nebude úniku. Neziskovky usilující o dovoz nových voličů jsou jen zametačem cest. Islám není našemu tzv. křesťanskému světu organizačně zase tak vzdálený, jak si myslíme. Ekumenické hnutí, jehož je islám nedílnou součástí, je způsobem jeho legitimizace v zemích se vzdělaným obyvatelstvem, kde mohamedánský prozelytismus zatím selhává. Vzdělaný člověk totiž dokáže pochopit, jaké důsledky dominantní implementace islámu přináší. A ekumenismus je doublethink v té nejnázornější podobě (Papežovo poselství lásky vs. paralelní legitimizace rozkladu rodiny jakožto svazku muže a ženy s dětmi, svěcení kanónů atd.). -Určitě si knihu přečtěte, Orwell trefně popsal cílový stav a pro pochopení cesty k němu zkuste třeba Waltera Veitha.

17 07.09.2018

Steinbeck americké dezoláty umí a i přes kratičké popisné stati dokáže vystihnout atmosféru a vtáhout do děje podobným způsobem jako třeba Clawell. Kdyby takhle dobře a efektivně psal třeba grafoman Irving, má ta jeho moštárna třetinu stran a postavili mu za života bronzovou sochu.

11 04.03.2020

Tohle počítám mezi antiutopickiu trojku: Brave New World & 1984. Je to trochu slabší nez Huxley, ale pořád skvělé. Opravdu povinná četba. V duchu si říkám, kolik lidí si tuhle knihu přečte a v kontextu doby jim to nic neřekne. Už jsme sakramentsky blízko...

9 29.06.2018

Četl jsem to až jako dospělý a hlavně jsem chtěl zjistit co je pravdy na tom, že Rowlingová vykrádá Durella, což se rychle ukázalo jako pravda.

Úvod byl i díky HarryTrotlovi trochu slabší (jedna hvězda dolů), protože ukradený koncept setkání s kouzelným světem skrze balík (v Rowlingovic plagiátu dopis) a přesun v čarovném vlaku do říše pohádek (v plagiátu rovněž vlak) mě byl již Rowlingovou jednou znechucen. Nicméně od té doby kniha parádně graduje a od půlky do konce jsem to zvádl na jeden zátah.

Krásná kniha z doby, kdy ještě neexistovaly neomarxistické kvóty na počty buzerantů a barevných v hlavních postavách. Nikdo zde neprovede nečekaný coming-out. Dětem se zde neordinuje otrocká poslušnost k nějakému vyššímu řádu (Rowlingovic Bradavice), ba naopak, hrdinové berou zodpovědnost na svá bedra a utlachaní srabové (lasičky) se musí sjet mandragorou aby jim konečně přeplo. Paráda!

Na Rowlingovou sere bílý tesák, Durell je jedinečný.

9 12.12.2017

Jung byl frajer! Klobouk dolu, ze se z toho vseho nezblaznil a dokazal podat obsahlou zpravu ve svem dile. Tuhle knihu beru po dlouhe ceste skrze ezotericke literarni mocaly jako ostruvek pevne pudy pod nohama.

9 30.10.2017

(SPOILER) Skvělá kniha o tragickém výstupu na Everest v roce 1996! Nejdříve jsem náhodou viděl film "Everest", který mě naprosto pohltil a pak už to jelo. Dokumenty a rozhovory učástníků výpravy na youtube, horolezecké magazíny, přepisy rozhovorů pamětníků, studium problematiky výstupu na osmitisícovky, video o výstupech na jiné hory, HAPE & HACE, historie dobývání Himalájí, životopis Roba Halla, Scotta Fishera, Henryho Todda.... no úlet na několik let. Výprava z roku 1996 je dokonalé, naprosto epické drama, jehož kvalita roste s mírou poznání problematiky. Tuto knihu jsem hledal po antikvariátech několik let, ale nikde nic, jelikož bazarovou cenu 2500,- odmítám, došlo na četbu v anglickém originále a nelituju. Dost by mě zajímalo, jak si překladatel poradil s angličtinou šerpů a Bukrejeva samotného, protože jejich nízká schopnost domluvit se anglicky dodá četbě důležitý rozměr. Už po shlédnutí filmu mě zaujalo jak Bukrejev hrdinsky odešel zpátky do bílé tmy hledat ztracené lidi z výpravy. Šel do smrtonosné bouře, do které se nikdo další už nechtěl vrátit a opakovaně velmi riskoval svůj vlastní život pro druhé. Krakauer následně Bukrejeva natřel, kde se dalo a udělal z něj v zásadě negativní postavu. Na začátku jsem se na problém díval Krakuerovýma očima a zoufale jsem hledal, co vlastně Bukrejev zkazil, ale informací bylo pomálu i díky tomu, že klíčoví aktéři byli mrtví a tak jediný zdroj se nabízel v této knize, kde DeWalt odvedl skvělou práci, protože vynesl na světlo světa Bukrejevovo velké hrdinství. Ještě mě zbývá přečíst ten Krakauerův hanopis "Into the thin air", ale prý umí skvěle psát, tak uvidíme. Tím se mě celý spletitý příběh definitivně uzavře. -----SPOILER-----}} "COBYKDYBY": Poslední výstup Scotta Fishera a jeho družiny byl složitý proces se spoustou proměnných. Scott Fisher to hrál na hraně. Už úplně první operativní činnost, nákup kyslíku z POISKa, kdy do své kalkulace Fisher zahrnul, že se Bukrejevovi podaří nějak obejít middle-mana Henryho Todda, který si zařídil v POISKu exkluzivitu, byla prvním kouskem domina. Kyslík nakonec po velkých nervech museli nakoupit složitější logistikou z více míst a provize Henryho Todda třeba zapřičinila nákup nevyhovujících second-hand zastaralých vysílaček, které pak nebyly v dostatečném množství pro všechny průvodce. Mít vysílačky v EBC, jednu pro Pembu ve IV. táboře a po jedné Fisher, Beidlemann, Bukrejev koordinace sestupu by probíhala méně hekticky. Chybějících 20k USD od Lene Gamelgaardové pak znemožnily mimo jiné i naverbování lepších šerpů, kdy nezkušený mladičký předák Lopsang nebyl schopen sjednat disciplínu a důslednost u svých lidí a lajdácky zapříčinili nezafixování horní části výstupu. Ano je to politicky nekorektní jebat chudáky šerpy, ale tohle jim šlo hodně na vrub, nehledě k tomu, že si i možná cucli více lahví kyslíku, než bylo v plánu a ten pak kriticky chyběl sestupujícím klientům, pokud si ovšem nějaké flašky navíc nesebral třeba samolibý Krakauer nebo lidi od Halla. Fisher sám byl natolik pohlcen zákaznickým servisem, že nedotáhl svoji vlastní aklimatizaci a přepracování v kombinaci s antibiotiky bezprostředně před útokem ho musely diskvalifikovat z vrcholového teamu. Doktorka tam byla do počtu. Celkem jsem chápal, že chtěl jít s klienty co nejvýš, aby je pak mohl osobně otočit a doprovodit do EBC, ale chudáka starého Peta Shoeninga to chytlo uz při nástupu do Lhoce a tak si to Fisher ve svém stavu neskutečně zkomplikoval a udělal navíc obětavou jednodenní otočku s Petem do EBC. Útočné družstvo dohnal, klobouk dolů, ale když udělali pod balkónem otočku další klienti Mountain Madness, měl jít dolů s nimi. Jenže nebyla vysílačka a tak to nebylo s kým probrat. Kdyby oba Bukrejev i Beidleman udržovali spojení s Fisherem a věděli podle jeho tempa, kde je, došlo by jim mnohem dříve, že je ve velkých problémech. Další podstatnou věcí mohlo být, že Henry Todd, jakožto usvědčený čórkař, podvodník a drogový dealer mohl vylepšovat svoji obchodní bilanci neprofesionalním plněním POISK lahví v Indii už v roce 1996. Recyklované POISK láhve plněné v Indii bez jakékoliv kontroly kvality mohly být částečně napumpované i stlačeným vzduchem se zbytkovou vlhkostí, která pak v láhvi zkondenzovala, zmrzla a ucpala ventil, což bylo osudné například Robu Hallovi. Nízká koncentrace kyslíku v Toddových fake-POISK láhvích, netěsnost ventilů a jejich zamrzání zabily na Everestu spoustu lidí v následujících letech, čímž si Todd vysloužil zákaz vstupu do Nepálu na několik let. Je možné, že vyšší spotřeba láhví, nad kterou se podivoval Bukrejev byla způsobena právě tímto Toddovým cost-savingem? Když pomineme všechny tyto souvislosti, tak už jen 45 minutový selfíčkový dýchánek na vrcholu byl na pár facek, holt Sandy Pittomá. Podle Bukrejevova popisu to byl naprosto klíčový čas, který by umožnil bezpečný sestup za ještě přijatelné viditelnosti. Bukrejev však před výstupem od Fishera dostal lekci zákaznického servisu a tak se neodvážil pípnout. Kdyby klienty chudák Bukrejev z toho vršku otáčel hned po pěti minutách k sestupu, nenechal by na něm nit suchou nejen Krakauer. Hodně na mě zapůsobila kompaktnost Fisherova teamu, kdy klienti podporovali jeden druhého, zejména tahouni Martin Adams a Klev Shoening. Beidlemanův úsudek o pohybu ve svahu naslepo byl taky hodně důležitý. Když v plném rozpuku katastrofy bílého pekla Bukrejev po každém dalším startu do akce obcházel všechny stany ve IV. táboře pro sestavení záchraného teamu a všichni mlčeli, měl jsem slzu v oku. Krakuerovi se to ale kecá, sám si v té době už dřímal na své třetí, možná čtvrté flašce kyslíku a přitom mohl vyrazit jako pomocná ruka aspoň pro svoji vlastní parťačku Yasuko Nambu, když už bylo jasné, že leží nedaleko od tábora. V tomhle ohledu se pan chytrý nemůže rovnat s obětavým Klevem Shoeningem a Marty Adamsem, jejichž kvalifikace pro Everest byla srovnatelná s Krakauerem. Mít Bukrejev ještě někoho dalšího funkčního k ruce, Nambu a Weatherse by dotáhl do bezpečí taky.

8 14.02.2021

Legenda československé konspirace. Aneb z totality proletariátu rovnou do totality korporátního fašismu. Bohužel chybí zdroje, reference a cokoliv, co by zvýšilo důvěryhodnost této tragické výpovědi.

Pro vydavatele: Nebylo by od věci vyhledat v Košicích posledního žijícího důvěrníka pana Dolejšího a provést s ním rozhovor a knihu doplnit. Co se týče mýtu Václava Havla, existuje spousta dalších rozhovorů (např. herec Landovský), které by mohly být rovněž součástí publikace. Negativně se k tzv. disentu z Prahy vyjadřovali i známí cestovatelé Zikmund s Hanzelkou, což jsou pojmy světové třídy. Berte to jako podnět pro zlepšení příštího vydání.

8 16.02.2017

Skvělé! Dezoláti z uličky Na plechárně mě sedli podstatně víc než dezoláti z Tortilly. I když se v předmluvě ke knize psalo, že je nějaká temnější, či co, vůbec mě to tak nepřipadalo. Takový je prostě život, někdy se smějeme, někdy je nám na nic a někdy tak moc usilujeme o to, udělat druhému radost, že to dopadne přesně naopak.

7 27.02.2017

Úvod do pochopení zhouby naší společnosti na přelomu tisíciletí, plíživého neomarxismu. Autor popisuje vznik, rozvoj a smutné důsledky politiky Frankfurtské školy v USA od dob druhé světové války.

7 15.12.2015

Zábavné a poučné počteníčko, aneb není vše tak jak jsme se učili.

7 15.12.2015

Lawrence z Arábie na lysohlávkovém tripu.

6 05.04.2022

Jestliže Asimov prohlásí, že v těžce v nadlimitním psaní stvořil tenhle román a považuje jej za svůj beletristický vrchol, tak jediné, co vidím na něm jako nadlimitní je míra autorovy samolibosti a nadutosti. Autor začíná extrémně sebevědomě s historkou, kterak k plutoniu-168 přišel, posléze samolibě vyzývá, že všem svým souputníkům dokáže, jak umí napsat skvělou vědeckotechnickou beletrii i k nicneříkajícím termínu jakožto počatečnímu podnětu, navíc to celé velkohubě věnuje a tím nasadí takové očekáváni, že vás následné zklamání kopne přímo mezi oči. Po přečtení jeho biografie je mě jasné, že si úvodní kapitolou vyřizoval ješitně účty se svým univerzitním kolektivem, ale jde bohužel o to nejlepší z celé knihy. Tahle kniha je průser jako celek. Ano Asimov i tak neuvěřitelnou školometskou patlanici o parentálech a emocionálách napsal celkem čtivě, ale je to tak neuvěřitelné grafomanské intelektuálně vymasturbované samolibé hovno, že to přerazilo i celkem slušný dojem z první kapitoly. Autor intelektuálně exhiboval, ale mě to vůbec nebaví.
--------------------
Posuďte sami:
Svého levootce a středomatku skoro neznala. Už pro ni neměli význam. Pouze její pravootec, její parentál, její tatínek, nyní podsaditý a široce roztažený. Neměl hladké křivky jako racionál, ani nebyl chvějivě nestejnoměrný jako emocionála, a Dua vždycky předem věděla, co jí chce říct.
--------------------
Samotná myšlenka pumpy je velmi originální, i paralidi a jejich univerzum je dokonce superoriginální, ale tady šla originalita težce na úkor kvality. Po návratu děje zpět na zem, respektive na měsíc jen prolézáte ten měsíc jako by vás vedl turistický průvodce po technologickém skanzenu. U toho Asimov vytáhne svoji lacinou dlouhatááánsky rozvíjenou erotickou linku, která mě sice bavila v Nadaci, ale už ne tolik v Robotech úsvitu, kde šlo o očekávanou spisovatelskou kartu, která měla ochutit jinak nudnou vatu ubíjejícího dialogového psaní nižší kvality. Tady je ten samý problém, jde o samúčelný vlhký autobiografický sen stárnoucího samolibého dědka, kterým chce dramaticky proložit hromady nudných popisných vycpávek. Vyvrcholení příběhu je sice fajn, ale mělo to zůstat jen u formátu povídky desetinového rozsahu. Možná jsem poznamenaný tím, že jsem se předchozí řadou dvanácti skvělých Asimovových knih namlsal, každopádně tohle ja ta nejútrpnější věc, co jsem kdy jako čtenář zvládl prokousat.

Dokonalé. Když jsem to četl, byl jsem v tropickém zajateckém táboře spolu s Králem a Marlowem. Na baráku mě štípali moskyti a přemýšlel jsem, jak se zdejchnout do vesnice za nedodělanou prací :).

Clavell píše skvěle.

6 08.01.2018

Nosným tématem románu je instantní štěstí, jehož snadná dosažitelnost dovedla společnost až k branám pekelným. Huxley předběhl svou dobu a jako zkušený tripper správně vytušil skutečný potenciál halucinogenních látek v kombinaci se sociálním inženýrstvím. Tímto románem nám ukázal, kde už možná jako konzumní společnost vězíme až po uši. Je to už několikátá kniha poukazující na to, že instantní štěstí "sex, drogy a rock'n roll", chcete-li "chléb a hry" jsou hluboce integrovanou součástí sociálního systému naprosté kontroly našich životů. Svoboda vypadá jinak a pokud boj o ni vzdáme, probudíme se jednoho dne v totalitě.

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Směle řadím tento román po boku děl Jacka Londona, Tulák po hvězdách a Démon alkohol. Je to skvěle napsané, čtivé, zábavné, poučné. Správně načasované citáty ze Shakespeara mě hluboce zasáhly. Člověk, který tohle dokázal napsat, musel o životě už jó něco vědět. Ty tuny poctivě přečtených a pochopených knih, ty tisíce procestovaných mil, ty naplno odžité roky... to nezvládne každý. Na ramenou takových titánů pak můžeme stát my, když studujeme jejich dílo a bereme si z něj ponaučení, abychom aspoň svými životy pohnuli o něco lepším směrem, než je nám úředníky matrixu predestinováno.

6 03.02.2017

Mistrovské dílo. Jack London je PAN spisovatel. Nejlepší kniha, co jsem zatím četl.

6 19.01.2016

Bhagavadgíta přináší filosoficko-náboženskou kuchařku skrze podobenství událostí na Kuruksetře, se značným psychedelickým přesahem. Samotný obsah B-gíty je v cajku a s rozšířeným vědomím to jde do hlavy samo. Arjunův tripreport, popis vědomí, nadvědomí, duše, vesmír, “planety”, božský zákon reinkarnace, odhalení duality, introspektiva, paráda! Dá se na tom uletět a s dobrou zásobou halucinogenů to jde hodně do hloubky. Tak jako ostatní religiózní texty planety, vám dává tušení obrysu našeho vlastního duchovního interface směrem k bohu. Však taky partičky ztripovaných hipíků, v čele s Beatles pomohly v šedesátých letech vykopat gítu zpět na výsluní. Díky kulturnímu neomarxismu teď hinduismu v rámci New Age celkem kvete pšenka. Jenže co s tím bez LSD?

Za komentáře Prabhupády, kterej to chce mermomocí podat po svém a nahnat si nové ovce k sobě do Indickýho chlívku, dávám hvězdu dolů. Někdy jeho texty mozku lahodí, někdy jsou otravné a někdy už je to prozelytismus jako prase. Vadí mě jeho přílišná dostředivost. Texty často interpretuje s akcentem na guruismus, kastovní system a staví oslí můstky k vlastním publikacím, Šrímad-bhagavatamu a dalším knihám. Možná, že to je v tom Indickým bordelu nutnost a ty pověrčivé hlupáky je třeba nejdřív dovzdělat. Respektuju, že Prabhupáda zasvětil v Ášramu kus života duchovní a fyzické čistotě, aby vytunil své vědomí do stavu, kdy byl schopen přirozeně a bez drog vnímat hloubku B-gíty, z čehož pak pojal přesvědčení, že je povinen těm oráčům venku polopatisticky gítu vyložit, a tak vyrazil do světa. Nicméně nese interpretaci podobenství nejméně x-tisíc let starého a od té doby tu bylo pár dalších chlápků s novějšími updaty ;)

Ježíš je vítěz.

6 15.12.2015

Základ pro svižně odsýpající a poutavý děj byl pracně budován předešlými knihami, ale finále původní trilogie stálo za to. Tenhle díl má mnohem lepší práci s postavami, mnohem silnější konspirační linku, dobře načasované překvapivé momenty s krásně lidským elementem. Bez zaškolení do autorova fantazijního univerza v podobě výborné jedničky a průměrné dvojky by trojka nebyla třešničkou na sci-fi dortu.

5 24.02.2018

Dokonalost. Neuvěřitelné, jak byl Dante ve středověku na výši. Očistec, Vergilius coby zástupce poctivé antické filosofické školy a neochvějný průvodce bludištěm hříchu i karmická přitažlivost k Beatrice, která svou čistotou inspiruje Danteho tam, kde Vergilius nemůže sloužit, se mnou celou dobu rezonovaly i sedm set let od vydání.

5 31.01.2018

Málokdy se dokopu k nějaké beletrii, notabene té české. Není o ní slyšet. Nevím proč mám zafixováno, že pokud by se u nás vyskytl nějaký literární klenot, musel by být přeci už dávno zfilmován, protože ten katastrofální nedostatek invence české kinematografie posledních dvaceti let už je "donebevolající"(***). Kotletovi Lovci jsou pro mě příjemným překvapením, jelikož jsem již ve svém junáckém věku díky maturitně povinným Havlovým "dramatům" a všelijakým Vívegům došel k závěru, že moderní česká kultura je naprosto ztracena. Počáteční odpor vystřídalo překvapení, a po přečtení první kapitoly byla dynamika změny taková, že jsem zbytek knihy velmi pobaveně zhltal na dva zátahy.

Hlavní hrdina Mlejnek si to tu dává ve velkém stylu a autor se za české prostředí nestydí. Nikdo se tu nejmenuje Johnny, nehraje se tu na mazaného Filipa odněkud z vysněného západu, nebo vzdálené galaxie a pracuje se s tím, co kraj s dobou dal. Nepůsobí to uměle, nenudí to, skvěle to graduje. Komiksové klišé tomu moc sluší. Nebál bych se tohle nazvat komiksovou světovou třídou.

Kotleta je přitom podle místních znalců pouhým copycat padavanem jakéhosi mistra Kulhánka, od kterého jsem bohužel zatím nic nečetl a o to víc se teď na něj těším.

*** Snad ke zfilmování Kotletových Lovců, nebo alespoň k jejich komiksovému zpracování dojde dříve, než se budou všichni Hřebejkovi kloni smažit s ostatními Havlisty v pekle spolu s jejich protičeským, prizdisráčským a lokajským světonázorem. To nekonečné, ostentativně tragikomické omílání života za komunismu v Čechách na všechny různé variace jsem mylně považoval za úspěšně indoktrinovanou masovou kulturní šablonu. Díkybohu za kamarádské doporučení tohoto majstrštyku a z toho plynoucí prozření, že indoktrinace nezasáhla všechny kreativní duše. Rozhodně budu tímhle směrem někdy pokračovat.

5 08.01.2018

Steinbeck píše fantasticky, nicméně parta vypitých lenivých dezolátů neustále podrážejících a okrádajících sebe navzájem i lidi kolem mě moc k srdci nepřirostla.

5 24.02.2017