veriszv komentáře u knih
Knížka byla super, bavila mě a přečetla jsem ji jedním dechem během několika hodin. Bylo tu spoustu akce, líbilo se mi jak se zbývající čtyři dívky sblížily. Nicméně mě mrzí, že nebylo vše dotaženo do konce. V knížce mi chybí spoustu vysvětlení...tajemství ohledně otce, konečné shledání Americy a Maxona, vztah Maxona a Aspena...a další věci, které by podle mě autorka mohla více rozvést. I přesto to byl skvělý konec série a určitě se k ní ještě někdy vrátím :)
Autorka píše příběhy, co mě zamotají do sousedských a rodinných vztahů a pustí mě až na konci.
Je to vždycky trochu podobný? Ano.
Je to vždycky přitažený za vlasy? Ano.
Vadí mi to? Ne.
Vím, co mám čekat, a přesně to co čekám, dostanu.
Všude samí lháři se první dvě třetiny tvářilo podobně. Ale na můj vkus jsme se všechno dozvěděli až moc brzo, a tak mi zkrátka tento příběh padl do noty asi nejmíň ze všech autorčiných knih.
Nicméně samozřejmě, že už se těším na další!
Ač mám komiksy opravdu ráda, tento mi do noty úplně nepadnul…
Dvě ženy, které se sotva znají, jedna dospívající, jedna ve středním věku.
Shodou okolností se spolu vydávají na dlouhou cestu autem a snaží se ujet svým každodenním životům, komplikovaným vztahům a traumatům.
Potom potkají tajemnou kočku a celé se to začne zamotávat.
Na můj vkus až moc.
V anotaci mě nalákal magický realismus, ale tady to pro mě nějak nemělo kouzlo a hlavně mi to nedávalo smysl.
Asi jsem úplně nepochopila co se autorka snažila vyjádřit.
Graficky krásné, ale nějak jsem se v tom zkrátka ztratila…
Příběh se docela táhne a není v něm vlastně nic nového nebo zajímavého, proč byste si ho měli přečíst.
Kniha byla napsaná ještě před covidem, takže budiž autorce přiznáno to, že přesně odhadla jak taková pandemie probíhá… ale po covidu je tahle kniha spíš návratem do této doby, což mě přiznám se neláká…
Vyprávění má díky střídání časových linek dobrou dynamiku a děj má spád. Příběh se odehrává v zajímavém prostředí a prolínají se tu staré záhady, mapy, jedy a historie.
Na druhou stranu, několik věcí tu nedává úplně smysl, mnoho věcí je hodně nepravděpodobných, hrdinky mají často neuvěřitelné štěstí a celkově příběh nejde úplně do hloubky.
Mě to jako odpočinkové čtení bavilo, ale pokud to má bavit vás, musíte být ochotni přimhouřit oko nad několika nepravděpodobnostmi.
Zkrátka je to fajn oddechovka s krásnou obálkou.
Tahle kniha má opravdu krásný námět. Později působí trochu překombinovaně, nicméně autor v závěru píše, že se volně inspiroval životy svých prarodičů.
Také je zde patrná jistá rozdrobenost nebo jakási povrchnost příběhu, která je podle mě dána hlavně rozsahem, protože kniha má pouze 270 stran, ale stane se tam toho opravdu hodně.
Nicméně i přes mé výhrady je to kniha, která mě bavila, pohltila a pustila až na konci. Gině i její vnučce Chloé jsem moc fandila a prožívala s nimi jejich osudy.
Několikrát jsem u knihy slzela a dozvěděla jsem se i několik věcí z historie, o kterých jsem netušila.
Je to kniha u níž mi bylo hezky a takové já teď zrovna potřebuju. Pokud taky chcete potěšit duši, dobrodružství s Ginou můžu doporučit.
Osamělá chata v lesích není úplně originální námět, nicméně autor ho doplnil o spoustu zajímavých a neotřelých prvků, které mě bavily.
Kniha se četla velice dobře a stránky mi mizely pod rukama. I přesto bych ocenila větší gradaci napětí.
Daisy ani Craig mi nebyli moc sympatičtí, a tak se mi příběh prostě nedostal pod kůži tak, jak bych si u thrilleru představovala.
Nicméně jako kniha, u které člověk na dva večery vypne, proč ne?
Jsou to povídky, takže klasicky něco mě bavilo, něco ne. Nejvíc mě oslovily příběhy Uvidíme se v pekle, Roztáhnout křídla a Uvidíme se. Oceňuju, že to zahrnuje opravdu širokou škálu témat, se kterými se dnešní mladí lidé potkávají. Navíc je kniha opravdu nádherná jako předmět a je vidět, že je prostě vymazlená.
Pohádková knížka o Marionce z Kosí ulice byla milá, zábavná a poučná.
Rozvíjí v dětech fantazii, touhu po cestování a poznávání světa.
I když s Marionkou procestujeme různé kouty světa, líbí se mi, že je v knížce ukázáno, že dobrodružství můžeme najít i v lese za domem.
Hezké osvěžení ke klasickým pohádkám.
Dobře zpracovaná kniha, pokud vás vtíravé myšlenky trápí, stojí za zkoušku.
Listování knížkou nás doma nesmírně baví, nad každou stránkou diskutujeme a hledáme, co všechno nového ještě najdeme. Je tam toho tolik, že je to ideální kniha na hledací hru.
Na obrázcích se dá vysvětlit spoustu věcí, které v přírodě fungují během celého roku.
Ilustrace jsou kouzelné a celá knížka je prostě nádherná!
Možná jsem z těch překombinovaných seriálů mimo, ale tady mi ta zápletka přišla prostě až příliš jednoduchá
Tři hlavní postavy mi přišly celkem nezajímavé a nějak jsem si k nim nedokázala vytvořit vztah.
Zkrátka bylo to takové neurazí, nenadchne
Hlasy v hlavě člověku někdy dokážou ze života udělat peklo
Co prožívá dennodenně člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou?
Kolik sebedestruktivních nápadů během dne takový člověk dostane?
Nahlédnutí do hlavy lidem, které touto nemocí trpí byl silný zážitek.
Autor zvolil formu rozhovoru mezi Petrem a jeho nemocí, takže to působilo velmi sugestivně.
Asi bych ocenila, kdyby to celé bylo mnohem víc rozepsané. Příběh působil trochu stroze a určitě bych ocenila více detailů, postav, pohledů,
Při čtení mi bylo úzko, ale to k tomu bohužel patří. Jsem ráda za osvětu o duševním zdraví, takže pokud netušíte, co tato nemoc je, tato kniha vám ji velmi přístupnou formou přiblíží!
V první polovině knihy, kdy se útržkovitě střídají myšlenky autorky ze sociálních síti, jsem si říkala: “Chápu, co chce autorka říct, ale ta forma není nic pro mě.
Ve druhé polovině jsem si říkala vlastně to samé, ale přeci jen na mě závažnost tématu dopadla.
Nerada to říkám, ale když si z první části přečtete pár stránek, místo celých 100, pochopíte pointu a o nic nepřijdete.
Druhá část o ztrátě dítěte, která spojí rodinu a dá vám uvědomění, že na reálném světě záleží víc než na tom virtuálním, ve mě sice pro své téma rezonovala víc, ale i tak to pro mě nijak objevné nebylo. Víc než kontrast těchto dvou částí, se mě dotýkaly otázky potratové politiky.
Pokud knihy čtete i proto, že vás zajímá jazyk a nějaká forma textu, tak tahle skládačka z Twitteru vás v tomto směru asi nenadchne. A pokud jste se někdy zamysleli nad nesmyslností sociálních sítí a dokážete bez nich žít, asi nedojdete ani k nějakému prozření, co se týče sdělení knihy.
Toto je tedy za mě určitě slabší kousek ze stáje Odeonu.
Mělo to švih a spád a na každé druhé stránce čekala bomba, která příběh najednou naprosto otočila. O slepici za chvíli vůbec nešlo a já čekala napnutá jak struna, kam se tohle nakonec dostane a náramně jsem se při tom bavila.
Najít dobrou feelgood knihu, která něčím dokáže překvapit a má v sobě něco navíc je někdy oříšek.
Jsem ráda, že Bláznivá jízda byla přesně taková.
Roadtrip staré dámy, která je stará tělesně, ale rozhodně ne duchem společně s Ruthií, u které je to přesně naopak, mě moc bavil. Bylo to akční, mělo to spád a spoustu zábavných i dojemných momentů.
Ruthie byla sice místy dost nemožná, ale díky Kay, její dvaasedmdesátileté spolucestující se to dalo vydržet.
Miluju chytře a s láskou napsané starší postavy. A Kay byla přesně ta dáma, se kterou bych ráda debatovalo o životě.
Pokud si chcete prodloužit léto, nebo si jen prostě dát nějakou oddechovku, tak Bláznivá jízda je to pravé.
Sympatické postavy, jemné napětí i bez velkých zvratů a příjemný styl psaní. Zdařilá audioverze. Fajn oddechovka, kterou ale asi za chvíli zapomenu.
Skvěle a srozumitelně podané. Praktické příklady, nápady jak s dětmi pracovat.
Moc mi kniha pomohla!
Dobrá práce s napětím. I když to bylo trochu neuvěřitelné a poměrně brzo jsem začala tušit odkud vítr fouká, tak mě to bavilo. Zábavný průměr