Vědmed komentáře u knih
Děkuji za mnohá zrcadla vlastních milostných románů.
Děkuji za Ninu, byť zprostředkovaně promluvila její esence přeci a odkryla nové možnosti pochopení záležitostí minulosti i přítomnosti.
Uvědomění, že zklamání je nesouladem lásky. Ačkoliv tušíme, že se máme očekáváním vyhýbat, nemůže si pomoci. Když převáží ta nenaplněná – zklamání, ztrácí se důvěra. Bez důvěry je těžké lásku uchovat.
Ti citliví, co na ně temné síly dorážejí nejvíce, v sobě ukrývají mocný dar je zahnat a zároveň silný potenciál se jim poddat.
Naděje ukazuje svoji největší sílu ve chvilích beznaděje. Pomyslné dno je bohužel pro každého jiné, tak některé pády vypadají nekonečné. Naštěstí nejsou.
Přijmout bolest plynoucí z chyb, které jsme učinili, přehnodnotit svůj pohled na svět a nést břímě odpovědnosti. Otevřít se cestě.
Nejdůležitější je vždy další krok.
Naše nedokonalost nás činí tím, kým jsme. Cesta k lidství je začít přijímat své slabosti. Nebo je dokonce jako Myšák mít rád.
Často vynášíme soudy, přestože neznáme celý příběh. Přísně střežená tajemství nám mlhou zakrývají vidění a my se potácíme – skryti sami před sebou.
Vše, co držíš moc pevně, bude vystaveno zkoušce pádu. Ta ověří, zda jsi držel láskou, nebo sobectvím.
Zažehnutá nenávist vytváří prostor pro ničení. S křivdou se nese pocit ospravedlnění – je tu důvod, který dává možnost šířit nemoc dál. Nakonec nezáleží, na jaké straně se stojí, všichni požili stejný jed.
Osud je odrazem možností, který nám dává a bere sílu dokázat nemožné.
Děkuji za tvůj další insight, Galadriel.
Věř sám sobě, ale neustále o sobě i pochybuj. Tam, kde si jsi skálopevně přesvědčený o pravdě, prověřuj. Kde nevíš, potvrzuj. I nejlepší skutky mohou být motivovány sobectvím stejně tak jako alturismem. A váhy jsou neustále v pohybu.
I nejpevnější hradba lze překročit, ať už odděluje svět od světa, či člověka od světa. Strach ukázat světu své skutečné já pramení z nepřijetí sebe sama ve své celosti. Je útěk hon za vlastním stínem?
V pár slovech nahlédl jsem do vlastní omezenosti svého učení. Nechť započne má cesta vědomého učení.
Ještě nikdo ke mně nemluvil tak čistě a harmonicky. Takřka každý okamžik s těmito slovy byl v souznění s hlasem mojí duše a já žasnul nad tím, jak někdo může tak přesně vyjádřit slovy to, co uvnitř cítím, a co jsem nevěřil, že slovy vyjádřit jde. Mnohé díky za Váš kontakt s proudem, velký pane.
Změna s sebou přináší i pohled zpět. Člověk pohlíží novým pohledem na skutečnosti, které byly až do této chvíle jeho součástí. Některé zkušenosti nás změní natolik, že není návratu zpět. I mě tato kniha změnila, pronikla do mé duše a dala mi nový pohled na skutečnost.
Kniha, která mnou hnula a několikrát mne zastavila a nechala stát v hlubokém okamžiku. Dává nahlédnout, že výklad skutečnosti se může u rozličných jedinců lišit, byť nazírají zdánlivě stejný podnět. Kniha je prostoupená naplňující rovnováhou kontrastů zvoucí k širšímu pochopení své individuality.
Mysl v tělech s myslí odkrývá tajemství, které dlouho spalo. I já se někdy cítím jako mysl v těle s myslí, když probudí se vnitřní dítě a odkrývá tajemství, která dlouho spala.
Některá díla nemusí být dokončena, některá dokončená díla mají zůstat nespatřena. Spolu s hrdinou vydal jsem se na cestu do hlubin a napínal se krásně.
Stejně jako Středozem i Fantázie v sobě ukrývá hlubokou pravdu o lidství, přehlídku archetypů a možnosti uzřít své já v celé jeho plnosti. Jsem velice vděčný za tuto sondu do nitra své duše.
Připomnělo mi to moji cestu. Vypadá to, že všechny cesty v sobě nesou kus osamělosti, cár melancholie a obrovskou dávku přítomnosti, kdy je člověk spojen se vším.
Opakujicí se motiv dívky na okraji společnosti z milujicí rodiny opanující nesmírnou mocí tentokrát ve školním prostředí.
Odmítnou lákavý společenský vzestup a nepodpořit tím tak na nerovných příležitostech založený systém, se kterým nesouhlasíme, vyžaduje velkou míru odvahy a upřímnosti k sobě samému. Privilegovanost pokryvá naše vidění závojem, nicméně život nám přináší situace, kdy jej můžeme odhodit a spatřit realitu takovou jaká je. I když to bolí, stojí to za to. Schopnost vidět rozdíl mezi hrdostí a egoismem chce velkou míru sebereflexe. Být vůči sobě pravdivý je předpokladem růstu.