Turmee komentáře u knih

Kniha pro děti o tom, jak se chovat ve školce.
Moc se mi líbí formát, kdy je nejdřív ukázáno jak to NEdělat a po odklopení stránky se ukáže vhodnější varianta chování i s nějakým tím textem. Ilustrace jsou hezké, knížka útlá.

Doporučený věk je od 4 let, nicméně text tomu naprosto neodpovídá. Vypadá to, jakoby to čtyřleté dítě překládalo. Dlouhá souvětí, podivná slovní spojení a občas i pro mě zvláštní myšlenky (svět se poznává až ve školce, učitelka může dítě ignorovat...).

06.06.2024

Dnes (2024) snad už všem známá kniha i s jejími principy. Každému asi musí být jasné, že vnímání lásky a její projevování je individuální.

Autor představuje 5 základních přístupů k lásce a v podstatě i k životu. Teorii dokládá příklad s praxe, přičemž všechny (překvapivě) končí happy endem. Včetně Anny, která žije v toxickému vztahu, ale rozhodne se ho zachránit na základě víry v Boha.
Křesťanství se nenápadně prolíná celou knihou, a přestože mě nijak extra nerušilo, obešlo by se to i bez toho. Ostatně...vynechat by se dala velká spousta omáčky. Autor se často opakuje , zdroje některých tvrzení uvedeny nejsou.
Přesto je kniha čtivá a přehledná.
Osobně bych ocenila ještě nějaký test na určení jatka lásky, protože třeba kontaktně ten můj se mi stále rozklíčovat nedaří.

06.06.2024

Zajímavá kniha, která určitě přinese některým lidem užitek v cestě za štěstím.
Autorka se vyjadřuje stručně a jasně, bez omáčky a okecávání (alespoň v první půlce knihy, ve druhé už se trochu opakuje). Jednotlivé principy doplňuje příklady z praxe a vlastní zkušenosti. Povzbuzuje k bezpodmínečné lásce a laskavosti k sobě samému. Líbí se mi, že klade důraz na to odlišit pocity a myšlenky a uvádí pár základních tipů jak mluvit (neříkat "nemůžu").

Přes veškerý respekt k autorčině životnímu příběhu, je jesnou zmnoha terapeutů, které mám ve škatulce"Já jsem vymyslela naprosto nový přístup, je jediný správný a ostatní nejsou dost dobré." Text neobsahuje žádné zdroje předložených tvrzení.
Celkově jde spíše o filosofické úvahy než o praktické návody. Rady jsou typu: Odpusťte, věřte, přestaňte, začněte, rozhodněte se důvěřovat...což teda nepokládám za příliš užitečné.

06.06.2024

Dětem se knížka líbí, obsahuje přepis tří seriálových příběhů.
Jako dospělý milovník literatury pláču. Text vypadá, jako by ho překládal žák páté třídy. Šílený slovosled, volba slov i sloh jako takový. Opravdu jde o hrubý, zjednodušený a občas nedostatečný přepis seriálu.

Obrázky jsou pěkné, malované.

25.05.2024

Originální téma a skvělé zpracování. O hře, jejím významu a důležitosti se u nás moc nemluví ani v respektujících a kontaktních kruzích. Děti často neví, jak se zabavit bez animačního programu, který rodiče ve snaze o Montessori/Waldorf/whatev neustále předhazují. A učitelé by tohle měli dostat jako povinnou četbu stoprocentně.

Velmi mě zaujaly teoretické části, které se věnují historii a "vývoji" hry u různých kultur a napříč všemi možnými světovými událostmi. Autoři zmiňují i hru u zvířat, řeší samotnou definici hry a její podoby. Předkládají i otázku herní deprivace v dnešní digitální době, kdy se o děti neustále bojíme a povolíme jim máloco. Samozřejmě je pořád potřeba myslet na individualitu dětí a jejich odlišné potřeby, tak jak jsem zvyklí z respektující výchovy.

Poslední část nabízí spoustu "nápověd" a inspirací ke hrám. Většina z nich vyžaduje volný prostor, víceméně čistou přírodu a zkušené děti. Nicméně věřím, že si zde vybere opravdu každý a dokáže načerpat potřebné informace.

Moc se mi líbí formát knihy, která je sice těžká a neskladná (takže na výlet si ji nevezmete), ale obsahuje spoustu fotek, osobních příběhů a citátů. Text je čtivý, poutavý a přehledný. Všechny podstatné věci jsou řádně ozdrojovány (i když osobně preferuji poznámky pod čarou namísto seznamu na konci knihy).

1 10.05.2024

"Moderní" kniha o výchově a přístupu k dětem. V originále vydána už v roce 2005, přičemž v té době šlo nejspíš o dost novátorský text. Dnes (2023, vydáno v češtině 2019) se už o nic extrémního nejedná a na trhu najdeme mnoho vhodnějších knih (čtivějších, praktičtějších, přehlednějších). Autor slibuje nový pohled na kázeň, vztahy a praktické alternativy.

Hlavní myšlenkou knihy je v podstatě respektující přístup k dětem. Jde o to ctít děti jako lidi, stejně jako to děláme u dospělých. Autor poukazuje na celospolečenské nastavení PROTI dětem, které by měly být "poslušné" (= tiché, neotravujicí dospělé). Přičemž sami jako rodiče opakujeme ty vzorce výchovy, které na nás používali naši rodiče. Ať už vědomě, nebo nevědomě.
Většina knihy se věnuje teoretické rozpravě o podmíněnosti lásky/pozornosti. Je ukázáno (a řádně ozdrojováno a vysvětleno), že odměny a pochvaly nevedou k vyšší úspěšnosti; že tresty nefungují a proč; že podmíněné rodičovství je nezdravé a neefektivní.
Ke konci je vypsáno 13 zásad bezpodmínečneho rodičovství.

Co si z knihy odnést:
+ Ignorování dítěte je trest v podobě odpírání lásky
+ Často máme na děti nerealistické nároky
+ Zkusit přehodnotit nutnost a oprávněnost rodičovských požadavků
+ Povzbudit lze bez hodnocení
+ Zkusit pobízet děti k zájmu o druhé (Jak se asi cítí/bude cítit, když udělám tohle.)

Na můj vkus je ale kniha málo praktická. Hodně prostoru je věnováno teoretické debatě, text je hutný a často se opakuje (skoro žádné odstavce, odrážky). Zdroje a poznámky jsou vypsány až na samém konci, navíc pro každou kapitolu zvlášť, což je pro mě náročnější na sledování, než kdyby byly na stránce pod čarou.
Odkazy na stránky a kapitoly občas nesedí.
Autor vůbec neřeší co dělat, když sice situaci chápeme z pohledu dítěte, a víme proč se vzteká, ale nemůžeme s tím nic dělat nebo nechceme. Odmítá hranice ale nijak dál to nerozvádí. Nebere v potaz respekt k rodiči a jeho potřebám.
Přirozené důsledky řadí k trestům a odsuzuje je (podle popisu v knize je buď vůbec nepochopil nebo ke schválně prezentuje nesprávně). Také tvrdí, že by rodiče měli učitele zásobovat zdroji a literaturou na téma výchovy.

1 05.04.2024

Od knihy jsem čekala něco naprosto jiného - očekávala jsem maličkosti, na které bychom neměli jako rodiče zapomínat. Místo toho se kniha snaží pokrýt všechny výchovné problémy a nadiktovat rodiči správný postup řešení.
První část řešeí všechny možné otázky okolo dítěte od těhotenství, porodu a bondingu, přes kojení a důležitost a´vazby dítěte na matku až po pubertu a osamostňování se.
Autor sice v podstatě popisuje myšlenky respektující a kontaktní výchovy, ale jeho způsob mi přijde nevhodný. Samotný jazyk je velmi stručný, bez metafr a příkras, občas velmi zjednodušený.

Co se mi líbilo:
+ zůstat emočně neutrální při záchvatu dítěte
+ školka je společensky tolerovaná pohodlnost a výhoda pro dospělé, v zájmu dítěte to ale není
+ zdůraznění nebezpečí střídavé péče
+ v noci se dítě nevychovává
+ proti násilí na dětech
+ příklady rituálů na začátku puberty
+ vazba s mámou je vrozená, s otcem získaná
+ rodiče by měli využívat svou mentální převahu, ne fyzickou
+ koncept dospělého dítěte
+ vztah k sourozenci (je důležité se prát a není nutné se dělit o své věci)
+ strach není respekt
+ není nutné davat všem stejně, ale všem tolik, kolik potřebují

Naprosto schází jakékoli odkazy na odborné zdroje, ze kterých myšlenky prý vycházejí. Některá tvrzení mi přijdou extrémní a zkratkovitá (např prohlášení, že pokud matka nemá systém v domácích pracech, tak z dítěte vyroste nevzdělný jedinec bez vůle).
Autor obecně není moc podporující. Vyjmenovává, co všechno je špatně a co nedělat, ale návodů, jak sitace řešit je v knize pomálu (rady tipu Naučte děti neplýtvat, Otec musí být skutečnou autoritou, Děti mají chapat rozdíl mezi chutí a hladem...). Docela pochybuji, že má autor nějaké vlastní děti. Nebo že nějaké dítě viděl (prý stačí jednou, max dvakrát, něco vysvětlit a dítě pochopí a nebude to už opakovat). Celkově se text často opakuje.

S čím nesouhlasím:
- neobejmout dítě v afektu, dokud se samo neuklidní (jak se má asi uklidnit?)
- odsuzuje rodiče, pokud si přejí nějaké pohlaví
- nevěří v gender a tvrdí že orientaci si můžeme rozumově zvolit
- vůbec nebere v potaz, že někdy nemusí povaha dítěte pasovt s povahou rodiče
- naivně se ptá, proč děti nechodí více ven - není o tom snad už dost informací?
- rozlišuje dívčí a chlapecké aktivity, ale nijak nespcifikuje, které to jsou a jak se odlišují, přičemž nesprávně zvolená aktivita dítě prý velmi do budoucna poznamená

Knih s podobným obsahem je dnes na trhu už dostatek a většina z nich je psána lépe, přehledněji a čitelněji.

02.03.2024

Knížka slibuje porozmět univerzálnímu přístupu k výchově. Předkládá názor, že "moderní" výchova v euroamerické společnosti je divná a špatná a z toho důvodu je lepší inspirovat se u "tradičních" kultur (Inuité, Mayové, Hadzabové).

Řekla bych, že základní myšlenky jsou v souladu s respektující a kontaktní moderní výchovou. Největším problémem je ale srovnávání naprosto odlišných systémů života - nukleární rodiny vs komunity, vesnice vs byt, lovení ryb vs práce na PC apod.

Text je řádně ozdrojován, tón knihy je většinou milý a podporující (autorka se snaží ukázat, že většinu chyb sama dělala). Pokud vás zajímá sonda do života jiných národů, je kniha skvělá. Pokud chcete tipy a návody na výchovu, stačí si přečíst shrnutí na konci každé kapitoly.
Autorka zmiňuje i izolovanost a osamělost v mateřství, nedostatek sociální podpory a přehnaná očekávání bez předchozích praktických zkušeností s dětmi a výchovou. Na začátku také tvrdí, že věda nám nedokáže poskytnout řešení na výchovné situace. Sama se ale na výzkum odvolává velmi často.

Zaujalo mě popisování rozdílu mezi nezávilostí a autonomií. Hodně zajímavý mi přijde experiment tří pokynů za hodinu (i když se u nás doma ukázal jako naprosto nereálný - děti 1 a 4 roky). K zamyšlní mě přivedl i koncept allorodičovství, který se mi zdá v opozici s teorií bezpečé vazby na jednu klíčovou osobu.

Co se mi líbilo:
+ rodiče nejsou animátoři, děti se mohou přidat k běžnému životu (dělejte s dětmi všechny činnosti, odpočívejte, když děti spí)
+ nechte děti nudit se
+ nevyžadujte po dětech samostatnost a pomozte jim, když o to požádají - očekáváme toho od děřá moc (když nejsou schopny toho, co po nich chceme, nazýváme to zlobení)
+ když na děti křičíme, přestanou poslouchat, co říkáme
+ i my můžeme dětem jít na nervy
+ dětem příliš často říkáme, co mají dělat, co mají říkat, jak se mají cítit
+ křik na děti je nedůstojný
+ nechválit, netrestat

Ve všech třech kulturách autorka popisuje jev, kdy je povinností starších dětí starat se o mladší sourzence. Osobně mi to moc nesedí - děti byly volbou rodičů, tak proš by za ně měly mít zodpovědnost jiné děti, které do toho neměly co mluvit? Nicméně učení dětí od sebe navzájem ve věkově smíšené skupině je nepochybně přínosné.
Text na můj vkus obsahuje příliš omáčky a hodně často se opakuje. Taky v knize nacházím velké množství paradoxů a oslích můstků (autorka je proti trestům ale klidně věci zakazuje). Kapitoly obsahují příliš mnoho struktury - odrážky, body, rámečky a vsuvky - pro mě nepřehledné. Často mi chybí reálné dořešení situací. Většina ukázkových dětí poslechne napoprvé nebo na podruhé. Co kdyby ale někdo opravdu nechtěl vstávat? Naprosto schází i nejčastější konfliktní situace (čištění zubů, jídlo, školka).

S čím nesouhlasím:
- ignorace jako řešení nevhodného chování
- vyhazování hraček
- nereálnost situací (úplně vidím tříleté dítě, jak vedle mě dvě hodiny sedí, když pracuji na PC)
- fenomém "Velký kluk/Velká holka"
- odsuzování dětských aktivit (byt by měl být bez hraček, bez dětských knih, aktivity by se měly řídit dospělými)

Myslím, že by bylo zajímavé podívat se na výchovné styly v Japonsku/Číně/Slovanských národech.

02.03.2024

Milovníci patroly si tyto příběhy určitě užijí. Jednotlivé pohádky mají cca 10 minut, jsou doplněné o mnoho krásných a velkých ilustrací. Text je v podstatě přepisem seriálu, což občas působí těžkopádně, ale zkušený rodič si s tím poradí a syn (4 roky) rozhodně nemá problém s pochopením.
V příbězích je pár chyb/odchylek, ale to se dá snadno napravit :)

1 02.03.2024

Milý příběh pro menší děti, který zaujme i starší čtenáře. Krátké kapitoly, které na sebe navazují, ale jdou číst i samostatně. Krásné ilustrace a dost velká písmenka. Skvělá knížka na zimní čas.

02.03.2024

Momentálně synova (4 roky) nejoblíbenější. Dva přiměřeně dlouhé příběhy s poselstvím - každý se něčeho bojí a zubař vám neublíží; při nemoci je důležité udělat si čas na lékaře a odpočívat.
Hezké a velké obrázky, akorát textu.

19.02.2024

Dětem se líbí, já oceňuji odvahu a přímost, s jakou jsou dětem představena témata vzhledu lidského těla, početí, porodu i starání se o miminko.
Obrázky jsou hezké, text chvílemi i vtipný.
Trochu mě mrzí porod v leže s epidurálem a novorozenci za sklem v postýlkách, ale na tu dobu i tak dobrý.

31.01.2024

Téma těla, vylučování a rozmnožování je u nás nyní oblíbené téma, takže ani tato knížka nás neminula.
Synovi (4 roky) se líbí, čteme ji celkem často. Oceňuji pasáž o tom, že není vhodné se ukazovat cizím lidem a že nikdo cizí na dítě nesmí sahat. Trochu mě tam mrzí nevhodně pojaté přetahování, to už je dnes snad vyvrácené (2024).
Návod na masturbaci nebo pedofilii v tom nevidím, naopak knížka nabádá k ostychu, soukromí a respektu.
Obrázky jsou milé a vtipné.

4 31.01.2024

Syn (4 roky), je milovník Tlapkové patroly, takže ani tato kniha nás neminula.
Jednoduchý a milý příběh se šťastným koncem. Pěkné obrázky, dost velké (občas až moc) s malým množstvím textu na stránkách.

Vadí mi jen ten nesmysl a chlebem pro husy. Proč jim nemohli dát třeba zeleninu?

31.01.2024

Tohle byla snad moje první autobiografie. Jako HP fanoušek se slabostí pro Draca, jsem ji nemohla vynechat.
Četlo se to samo. Text je vtipný, svižný a poskytuje vhled do zákoutí filmového průmyslu a života herců.

Co mě ale štvalo byl místy opravdu špatný překlad. Kdo používá slovo "klika" ve významu banda/skupina/parta?

9 08.01.2024

(SPOILER) V roce 2023 jde o velmi módní a často doporučovanou knihu v bublině kontaktního a respektujícího rodičovství. Já ale tolik nadšená nejsem.
Kniha slibuje vysvětlit principy nutné ke zdravému vztahu s dětmi, rozdíly mezi chlapci a děvčaty, návody jak porozumět sám sobě. Poskytuje i otázky a úkoly na procvičení. Autor sám přiznává, že popisuje jakýsi ideální sav, kterého ale v dnešní době v podstatě nelze dosáhnout. Naše společnost je nastaveno jinak, často jsme na to sami (my rodiče) a to bez předchozích zkušností.
Autor sice uvádí spousty příkladů ze své praxe, nicméně logicky je zde velký bias - s dětmi v pohodě a bez problémů se v terapeutické praxi nepotkává.

Co se mi líbilo a s čím souhlasím:
+ pro mě je důležitý i format knihy, takže dávám plus za pevnou záložku a velká písmena
+ děti reagují svým chováním na podmínky v rodině
+ podporuje bonding, nošení, skin to skin
+ zdůrazňuje význam důvěry (připomíná mi Držte si své děti a Neufeldovo přimykání)
+ rodiče jsou vzorem
+ říkat dětem pravdu (přiměřeně věku), nesrovnávat, nechat kluky prát se ezi sebou, holky chránit před soutěží
+ poskytovat bezpodmínečnou lásku (i když občas to zní, že jen pro dívky)
Zaujala mě kapitola a přístup k dávání dárků. Pro mě naprosto nový náhled.

Bohužel ale bylo více bodů, ke kterým mám výhrady nebo s nimi nesouhlasím. Po diskusi ve FB skupině připouštím, že je možné, že v knize je to jen nešťastně vysvětleno a v rámci jeho placeného programu se člověk dozví podstatné souvislosti.
- sám sebe prezentuje jako ideálního otce (jednoho dítěte), vystudoval, je neustále happy, všechno mu funguje, zvládá psát knihu, píše si deník...běžný rodič si může připadat neschopně a ve stresu, protože jemu to takto nejde.
- rodiče by měli být osobnostně zralí - ale co to vlastně znamená? Jak toho dosáhnout?
- naprosto chybí zdroje a citace. Tvrzení nejsou ničím podložena.
- osobně vnímám rozdíl mezi slovy "věřit" a "důvěřovat" a autor je občas zaměňuje
- zmiňuje spoustu častých problémů, ale řešení už neposkytne (např.: Jděte spát s dítětem a ono klidně usne. A co když ne?)
- Dítě učí jíst příborem až ve 4 letech, přitom by to zvládlo i dříve
- celým textem se prolíná paradox - na dítě je potřeba celá vesnice, ale doma se mu má věnovat jen matka. Která ale nic jiného nezvládá.
- Dítě má vychovávat jen otec. Který je celý den v práci. Matka, která je s dítětem celý den doma, jej vychovávat nesmí.
- kapitola o rozdílech mezi muži a ženami mi přijde absurdní v milionech ohledů
- pokud kluka baví malovat nebo dívku sportovat, budou mít (nebo už mají) duševní problémy
- často se v jedné větě odvolává na složitý výzkum předchůdců, přičemž v následující jej shodí, jelikož nerozlišovali dívky a chlapce. A on, jediný spasitel, přišel na řešení, které nám smrtelníkům nyní polopaticky vysvětluje.
- mluví o biologickém nastavení, ale skutečnou biologii zanedbává
- samé oslí můstky
- tvrdí, že se chlapec má naučit spolupracovat, plnit dohody. Ale už neříká jak,
- za mě na sebe jednotlivé tématické celky nenavazují
- často se opakuje (Ctrl+V celých odstavců)
- bojuje za větší věkový rozdíl mezi sourozenci, ale už neřeší biologické předpoklady žen

1 21.12.2023

Populárně naučná kniha o významu spánku, momentálně celkem v módě (2023).
Autor hned v úvodní kapitole prozradí, proč je spánek důležitý (má vliv na imunitu, psychiku, zdraví a vlastně na všechno). Dále vysvětluje, co to spánek je, so o něm víme, proč a jak máme spát.
Pro mě jde o zajímavé téma, všechna tvrzení jsou řádně ozdrojována . Jednotlivé problematiky jsou popsány vědecky, občas až moc. Následuje ale vždy i trefné přirovnání a vysvětlení pro laiky.
Grafy a schémata jsou dobře popsány, nicméně je jich na můj vkus málo.
Líbí se mi uvedení spánku jako hlavního univerzálního poskytovatele zdravotní péče (hojí citové rány, pomáhá při učení, posiluje paměť, zabraňuje nemocem a infekcím; úbytek spánku přispívá k nespočtu poruch a onemocnění - neplodnost, diabetes,obezita, rakovina, deprese, mrtvice, Alzheimer...). Nejde tedy jen o absenci bdělosti, spánek je mnohem víc.

Překvapila mě informace o tom, že řízení v ospalosti je stejně nebezpečné (občas i nebezpečnější) než řízení v podnapilosti.

Ke konci mi už ale přišlo, že se autor často opakuje a příliš rozvláčně vysvětluje něco (pro mě) zřejméno. Text jako takový je hodně hutný, rozhodně by neuškodilo pár odrážek a stručné shrnutí na konci kapitoly. Občas jde jen o výčet a popis různých experimentů na téma spánek.
Chvílemi mi přišlo, že autor lidi klasifikuje jako neschopné (jít včas spát) nebo dává veškerou vinu zlým korporacím, které nutí lidi vstávat brzy.
Vůbec se nevěnuje fyziolgickému nedostatku spánku v případě kdy rodič má malé děti. Matky neřeší autor vůbec. Chybělo mi více informací k nočním můrám a běsům, případně náměsíčnosti.

6 21.12.2023

Kniha slibuje velké prozření, vyřešení mnoha otázek, problémů a nabízí často originální náhledy na problematiku výchovy a rodinných vztahů. Na svou dobu byla asi dost pokroková, často v souladu s kontaktním a respektujícím rodičovstvím. V dnešní době (2023) neobsahuje nic moc převratného.
Na můj vkus je obsah hodně abstraktní, duchovní, ezoterický, nedomyšlený, zjednušený a vlastně ne moc nápomocný.
Většina kapitol má svou logickou část s jistým terapeutickým potenciálem. Zároveň ale obsahují protichůdnou ezo část, ve které se vlastně nic užitečného čtenář nedozví (např. pokud se nedaří početí dítětě, autorka tvrdí, že rodiče dítě doopravdy nechtějí. Jakmile si uvědomí, proč tomu tak je, dítě přijde). Celý text je protkán osobními zkušenostmi autorky, která má ke každému problému asi tisíc zkušeností a osobních setkání.

Co se mi líbilo:
+ myšlenka, že si dítě vybírá rodiče
+ krátké kapitoly věnované výrazným milníkům života
+ je potřeba převzít zodpovědnost za své rozhodnutí, být k dítěti upřímný a vyřešit si svá vlastní traumata
+ způsob porodu ovlivňuje náš život
+ autorka zmiňuje potřebu nastavení hranic a respektování potřeb rodičů
+ přizpůsobit prostředí dítěti

A co mi vadilo, s čím nesouhlasím:
- autorka často mluví o "uvědomění si souvislostí" a bere to za všespásné řešení, už ale neradí, jak na to
- homosexualitu prezentuje jako volbu a reakci na výchovu
- neobsahuje žádné zdroje či vědecky podložená fakta
- všechny nemoci dítěte svádí na psychosomatiku a viní tedy rodiče za jakýkoli problém
- nevolnosti v těhotenství jednoznačně přisuzuje odmítání dítěte, neschopnost počít dítě zase kategorizuje jako nechtění
- tvrdí, že strach matky při těhotenství způsobí postižení dítěte
- tvrdí, že oběti (v podstatě čehokoli) si za vše mohou samy
- často zaměňuje příčinu a následek
- sice podporuje kojení, ale sama vlastně moc dlouho nekojila, propaguje užitečnost dudlíku a UM
- vypadá to, že lidé (rodiče) nemají nárok na rozporuplné pocity, nevědomost, nejistotu
- nenabízí žádné praktické rady (Nedovolte, aby se sourozenci srovnávali! Pochopte souvislosti. Pochopte sny.)
- tvrdí, že za alergie si člověk může sám

21.12.2023

Nejsem cílová skupina, takže možná proto mě kniha až tak neohromila. Autor hned na začátku upozorňuje, že to není kniha pro každého a že není určena ženám.
Za cíl si klade identifikovat co dělá ve dnešní společnosti muže mužem a jak toho dosáhnout.

Téma je to bezpochyby důležité, vzhledem k momentální (2023) krizi mužství všude okolo. A přestože s hlavními myšlenkami souhlasím, na můj vkus je pointa až moc okecávaná3, ukrytá v omáčce plné příměrů a podobenství.

Co mi chybí jsou zdroje. Autor si občas protiřečí a občas mi přijde, že žije v nějakém jiném světě. Ve světě, kde má neomezené množství času a zdrojů. Úplně mi chybí vliv rodiny - malé děti, nenaplánovatelné dny, vyčerpání. Často poskytuje výčet toho, co by chlap měl a co musí, ale už bez praktických rad (založte bratrstvo, učte syna filosofii).
A jako zástupce něžnějšího pohlaví musím poznamenat, že některé jeho rady směrem k ženám nedávají moc smysl.

15.10.2023

Skvělá kniha, která sice nesplňuje většinu slíbeného, ale rozhodně stojí za přečtení.
Popis slibuje odpovědi na časté otázky dospěláků (kdy koupit dětem telefon, kolik času trávit před obrazovkou...), ale konkrétních odpovědí se rozhodně nedočkáme. Jde částečně o filosofické pojednání plné abstrakce a metafor. Kniha nám nabízí pomoc se zorientováním se v současné digitální době. Přináší náhledy pro skutečné rodiny a domácnosti, ne jen pro ty ideální.
Nemluví jen o sociálnch sítích ale o digitalizované společnosti jako celku, o světě organizovaném a řízeném strojem.

Podle autora je základem všeho komunikace, důvěra blízkost a láska. Tyto se vinou celou knihou jako podtext. Ke vzniku sebevědomého a smysluplného jedince doporučuje využívat kontaktní rodičovství a respektující výchovu. Zdůrazňuje význam poznávání tělem/hmatem a nudy. Tvrdí, že neexistuje smysluplná aplikace pro předškolní děti, že do 3 let by se děti neměly dívat na obrazovky vůbec a do 7 let co nejméně, zároveň ale uznává, že je v pořádku ve výjimečných případech dítě odložit k obrazovce.
Když už, tak je důležité s dítětem obrazovku sdílet, nenechávat je samotné u pohádek a hlavně nezapojovat technologie do rituálů.
Líbí se mi ukázka pravidel pro technologie doma, komfortně třeba nápad s časovou bankou. Osobní příběhové části jsou poutavé a uvěřitelné.
Část textu se věnuje mimo jiné také neplacené práci v robloxu, naší důvěře v navigaci,problematice autonomních aut, předávkování informacemi, virtuálním penězům, smysluplnosti výuky ve školách nebo tvorbě videí.

Co v celé knize nejvíce postrádám jsou zdroje. Jen málokteré tvrzení je řádně citováno. Text obsahuje spoustu omáčky (filosofování, hrátky se slovy, abstrakce) a často také paranoidní konspirace (aplikace nás neustále odposlouchávají, mikrovlnky zabíjí jídlo, kolonie bakterií ve střevech ovládáme pomocí myšlenek...).
Názvy kapitol jsou často nicneříkající, některé odstavce se opakují.

Přináší mnoho myšlenek, kterým by stálo za to věnovat pár minut. Mě osobně zaujaly tyto:
- Spoléháme na výstupy stroje více než na vlastní oči, jejich výpočty už nejsme schopni kontrolovat.
- Telefony hladáme častěji než druhé lidi, včetně vlastních dětí.
- Můžeme si dovolit nevědět a chybovat.
- Umíme něco vynalézt a pak to nepoužívat?
- Ve škole se dětí nikdo neptá, co by chtěly říct a co je zajímá.
- Děti se rodí, aby se jim něco stalo. To něco je život.
- I nepublikované verze veida zůstávají uložené někde na serveru.
- Jsme poslední generací rodičů, která si pamatuje, že internet nemusí být pořád zapnutý.
- Reklamy neuspokojují potřeby, ale vytváří je. Je více závislých na nákupech než na hrách.

2 14.10.2023