Trina1 komentáře u knih
Kniha se mi velmi dobře četla. Styl psaní, zde občas kritizovaný, mi nevadil, naopak se mi díky němu příběhy zdály autentičnější. První povídka mě parádně rozhodila, ale přesto jsem knížku nemohla odložit.
Jake byl někdy na ránu, ale kdo by mu to neodpustil? Bylo to skvělé! Byla to zatím nejlepší kniha tohoto žánru, jakou jsem kdy četla. Pohltilo mě to hned na začátku a než jsem se nadála, byl konec. A hlavně to mělo děj, což se o některých erotických knihách říct nedá.
Tuhle knížku hodně dlouho nevyženu z hlavy. Byl to mazec, byl to fakt děsnej mazec. Dala bych deset hvězd, ale dávám jen pět, víc to nejde. Co se dá dělat. Ke konci mi naskakovala husí kůže a draly se mi slzy do očí. Myslím, že u filmu je neudržím :-)
Překvapuje mě, že má tato kniha tak vysoké hodnocení. Já jsem přečetla asi sedmdesát stran a stačilo. Jedna věc byla omílaná pořád dokola dokola dokola. Jako kolovrátek. A proto, že jsem ji nedočetla, nebudu hodnotit hvězdičkami. Jen k ní napíšu svůj skromný poznatek.
Za velmi geniální považuji autorův nápad rozpliznout na necelých 180 stran myšlenku, kterou naše lektorka jógy shrnula do pár vět, jenž zněly zhruba takto: "Co bylo, bylo. To nezměníme. Co se stane, to neovlivníme. Nemá smysl se tím stresovat. Žijte v přítomnosti a užívejte si ji." Takže o tom je vlastně celá knížka :-/
Já jsem touto knihou úplně okouzlená, nadšená a já nevím, co ještě - ani nejsem schopná to vyjádřit.
Poprvé (vlastně poprvé a naposled) jsem Kytici četla před lety na základní škole jako povinnou četbu. No a co je povinné, to mě neba. Takže jsem ji tehdy přečetla, zavřela, odložila, zapomněla.
A pak přijde tohle....:-D
Moc jsem si čtení užila a teď si vychutnávám to "příjemno", které někdy zůstává po přečtení :-)
K téhle knížce není co dodat, naprosto mě uchvátila od samého začátku. Hodnocení 5 hvězdiček nestačí...
Pan Patrik Hartl má na svědomí to, že jsem během tří dnů doma nehnula malíčkem, neudělala jsem lautr nic a kromě toho, že jsem si občas odskočila do práce, jsem jen četla a četla. Skvělá knížka.
Tak trošku jsem doufala, že se v této knize třeba posune dál záhada z první knížky. Zezačátku mi tu chyběl Rob Ryan, ale když jsem se potom začetla, nemohla jsem přestat :). Souhlasím, že Podoba je lepší než V lesích.
Vůbec se mi nechce věřit, že toto je skutečný příběh. Frank měl téměř po celou dobu obrovské štěstí. Co štěstí. Z prdele kliku! A k tomu musel mít ještě kouzlo osobnosti a výbornou výřečnost. Nicméně nemůžu říct, že bych mu, jako někteří, fandila. Opravdu ne. Byl to s prominutím sráč a na to, co všechno spáchal, dostal podle mě velmi mírný trest. Každopádně kniha se četla moc dobře, žádná zdlouhavá místa v ní nebyla, bavilo mě to.
Nejdřív jsem se nemohla vůbec začíst. Je to takové zdlouhavé vyprávění. Na to, že to má skoro čtyřista stran, se toho tam zas tak moc nestalo. Ilan mi se svými neustálými dotazy strašně lezla na nervy. Na to, že je to sklenař, jak neustále zdůrazňuje, se někdy chová jako rozmazlený spratek a všechno se kolem ní točí. Taky mi tu vůbec neseděl příběh Djatlovovy výpravy. Nějak mi tyto hrozné události, co se skutečně staly, nejdou k fantazy knize.
Nicméně přes všechny tyto mé výtky jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Celkem rychle jsem ji přečetla a těším se na Faju. Snad už tam bude méně vyprávění a o to víc akce.
V první polovině knihy se toho zas tak moc nestalo. Když už tam byl nějaký děj, odehrával se většinou v Anitině hlavě, v jejích představách a myšlenkách a nebo s někým pořád souložila. Druhá půlka už byla trochu lepší, ale strašně ukecaná, pořád se tam přemýšlelo a dedukovalo. Tak málo děje a přitom víc než 400 stran... Zázrak!
Proč nemohla Anita zůstat starou Anitou? Proč nemůže mít jen jednoho chlapa? Už delší dobu se v tom ztrácím, ta upíří a lykantropí hierarchie mi už dávno přestala dávat smysl. Dřív se mi tato série líbila, pak jsem ji četla jen z nostalgie a teď už ani to ne. Teď už ji čtu jen proto, abych zjistila, jakou kravinu zase autorka vymyslí.
Knížku jsem přečetla během jednoho odpoledne. To je jedna velká hrůza. Moc obdivuji Davida za to, co všechno po svém strašném dětství dokázal.
Čím dál tím hůř. Jako by to psal jiný autor než předchozí čtyři díly. Je to knížka plná plácání a blábolů. Asi na dvou místech jsem se trochu začetla a pak zas následovalo plkání o ničem. A přitom příběh samotný by se dal shrnout do deseti stránek.
Tak já nevím.... Na jednu stranu se mi to četlo moc dobře (když pominu, že jsem si zpočátku musela zvyknout na vyprávění v přítomném čase) a protože jsem věděla, že se nejedná o sérii s Jane a Maurou a že to je duchařina, zklamaná jsem nebyla. Ale na stranu druhou byl ten příběh tak strašně divný (o konci ani nemluvě) a násoska Ava mi nebyla moc sympatická, tak dávám jen tři hvězdičky.
Nikdo se nemůže Gerri divit, že chtěla spáchat sebevraždu - s takovou rodinou, co měla :-/. Její matka manipulátorka mě neskutečně rozčilovala, ke konci mě taky dost štval otravný Ole, ale nejvíc mi vadila sama Gerri, jak si všechno nechala líbit.
Nicméně až na občasné překlepy se kniha se četla pěkně, děj odsýpal, skoro jsem se nemohla odtrhnout.
Něco bylo velmi vtipné, něco míň, ale opravdu nechápu, proč má někdo potřebu dávat do statusu, co se kde ve světě přihodilo atd. Snad bohatě stačí, když toho jsou plné zprávy, není třeba to psát ještě na fb. Nemluvě o příspěvcích komentujících zdravotní stav kamarádky - to se mi zdá skutečně nevhodné.
Už mě nebaví, jak se pořád Anita nemůže rozhodnout mezi Richardem a Jean-Claudem (samozřejmě fandím JC :D). A proto jsem uvítala fakt, že v tomto díle se ani jeden z nich nevyskytuje. Taky zde nebylo žádné vlkodlačí osahávání, oňufávání atd... a vůbec mi to nechybělo. Bylo by to úplně super, kdyby knížka nebyla tak zdlouhavá, myslím, že by poloviční množství stránek stačilo. Nicméně Anitiny hlášky opět neměly chybu.
Super. Skvělá knížka, chvílemi strašidelná atmosféra, prostě jedna z nejlepších Agátek.
Knížka mě zpočátku moc nebavila. Ale bylo mi doporučeno vydržet, a tak jsem vydržela. Nicméně děj byl až do konce knihy stále stejně zdlouhavý a rozplizlý. Čekala jsem, že aspoň konec to zachrání, ale žádné překvapivé rozuzlení se nekonalo, bylo to celé strašně nudné. Nejdřív jsem si myslela, že dám šanci druhému dílu, ale asi od tohoto záměru upustím.
... aneb jak rozmazlená princeznička, rodiči nejspíš chovaná ve vatičce, dospěla a osamostatnila se.
Obdivuji Moniku za to, co dokázala, za to, že šla "s kůží na trh" a že se se svým problémem takto otevřela čtenářům. A myslím, že spolužákům, kteří jí kdysi dělali problémy, důkladně vytřela zrak :-)