ToMa33 komentáře u knih
Po obrovském nadšení z Klubu nenapravitelných optimistů jsem se na tuto knihu ohromně těšil a očekával stejné pocity a radost z četby. To Vysněný život Ernesta G. bohužel tak úplně nenaplnil. Nejzajímavější části knihy se autor věnoval asi nejkratší dobu a to byl pro mne Josefův úkryt v Africe před válkou. Po 200 stranách vykreslujících život hlavního protagonisty nejprve v ČSR a posléze ve FR a Alžíru, které byly prošpikovány velmi zajímavými pasážemi, viz. život Maurice a jeho odhodlanost a touha v životě něčeho dosáhnout, rozpravy o divadle (Mathé), popisy Alžíru se pro mne kniha změnila v pomalejší telenovelu.... Ano, nemůžu vytknout skvěle popsanou atmosféru komunistické ČSR, ale fiktivní pobyt Guevary byl pro moji fantazii příliš. Příběh se točil kolem 5 postav, které jako kdyby byly odsouzeny spolu pokaždé něco "mít". Vztah Josefa a Terezy bych pochopit dokázal, prostě na sebe zbyli, ale aby děti (Ludvík a Helena), kteří vedle sebe vyrůstaly a byly vychovávány jako bratr a sestra a následně spolu chodí....to mi prostě přišlo, jak to říct, prostě divnýýý.....A posléze vztah Heleny a třicátníka Guevary mi prostě přišel přitažený za vlasy...
Po Klubu, který mi přišel neskutečně svěží a originální, zápletka měla spád a byla naprosto geniální a já se 570 stran skvěle bavil a hltal jednu stranu za druhou, mi příběh této knihy přišel tuctový... Snad jen hodně nečekané zjištění Ludvíkovy spolupráce s StB mě ke konci knihy vytrhlo z netrpělivého vyčkávání na konec knihy a mohl jsem si říct - JAKO FAKT? TO BYCH NEČEKAL, SKVĚLÝ.... ale takových pasáží jsem v knize já bohužel moc nenašel.
Mám rád Guenassiův styl psaní, ale bohužel příběh mě opravdu příliš neoslovil...
Famózní pohled na proměnu krásné duše, kterou později Henry přisoudí hlad po ničení lidských životů.
O kráse tohoto díla svědčí dle mého názoru také poslední věta knihy.