timelady komentáře u knih
Tato kniha mě naprosto uchvátila, místy mi i vhnala slzu do oka či vykouzlila úsměv na tváři.
Taková Pošta pro tebe mixnutá se scifi prvky. Ale s pěknou záložkou.
Szczygiela mám ráda. Klidně bych ho po nocích stalkovala a nesla mu do pelíšku plyšovýho medvídka a pro hezký sny mu na stůl položila teplý kakajíčko. Tak moc ho mám ráda.
Miluju tu jeho víru v dobro lidska. To jeho vnitřní dítě. Působí na mě jako Fulghum, jen s tím rozdílem. že jemu bych kakajíčko asi nechystala. Zbytek platí.
Kniha představuje zajímavý a milý pohled na nás Čechy. Peří si čechrám ráda, takže tohle můžu. Je zajímavý číst, jací vlastně jsme z úhlu pohleda jinýho národa. Szczygiel je zatím jediný polský autor, na kterého jsem narazila a který se nezasekl v minulosti. Od poláků jsem zatím jen četla knihy co jsou temný, surový a plný drog od první do poslední stránky. Jak kdyby nebyly schopný se přenést přes válku, socialismus. (ostatně stejný problém pozoruju i u český literatury, jsme zaseklý a posouváme se jen velmi pomalu) Szczygiel doufá a věří v dobro lidsta. Szczygiel neřeší ceny rohlíků, ale to, proč se vzájemně nezdravíme. Kdybych se měla opřít o Malýho prince - Szczygiel řeší skutečné problémy.
Za mě docela dobrá jízda! Rjú Murakami se s ničím nepáře a jde rovnou na věc. Nechutný, surový, drogy a vynucenej sex skoro na každý stránce. Takovej japonskej Palahniuk. Tohle můžu.
Nejsem si jistá, jestli jako ateista dovedu knihu hodnotit bez určitý míry zaujatosti vůči náboženství. Každopádně pokud z knihy odendám náboženská kázání a úryvky z Bible, dostanu z toho zápisky jednoho moc lidského a milujícího člověka. Herián je undergroundovej frajen a dle všeho jedna z nejvíc lidských bytostí, co se mezi námi pohybuje.
A tohle se četlo tak nádherně :) Miloučké, úsměvné, naivní, ale také smutné a melancholické. Sem tam jsem si u toho vybavila Olinku z Hrdého Budžese, nejspíš to bude tím konceptem malých dětí v roli hlavních hrdinů. Škoda, že jde dát jen pět hvězdiček :)
Čtení Hrabalova Městečka bylo miloučké, každopádně mi to přišlo jako slabší odvar Oty Pavla.
Nevím, co mám ke knize říct, ze začátku jsem se nudila, později, když mi došlo, jak celý děj dopadne, jsem měla chuť četbu odložit. Pro mě kniha dějově průměrná, občasné "mindfuck" situace mě akorát rozčilovaly.
Poezie Sylvie Plath mě naprosto uchvátila a stala se mojí inspirací. Pokud jedou vytvořím něco, co bude alespoň z pětiny stejně dobré, jako její tvorba, bude to pro mne velká pocta.
Když jsem knihu poprvé dostala do ruky a chystala se ji číst, nevěděla jsem, co od ní očekávat. Zlodějka knih na mě udělala opravdu velký dojem a obávala jsem se, aby toto dílo na mě zapůsobilo alespoň polovičním dojmem. Což se povedlo. Kniha se čte velmi pěkně a už se těším, co dalšího Zusak napíše.
Od chvíle, co jsem dočetla poslední stránku, jsem nemohla myslet na nic jiného než na to, že bych si ji ráda přečetla znovu. Myslím, že Zlodějka knih bude patřit mezi ty nejlépe napsané knihy o smrti, které kdy budu mít tu čest číst.
"It kills me sometimes, how people die"
Určitě se kniha dala zestručnit a upravit ji do podoby novely. Přidat dialogy, obohatit děj a poškrtat sebelítostné a melancholické monology.
Jsem ale ráda, že tomu tak nebylo.
Děj není nijak převratný - téma nešťastné mladé lásky je všudepřítomné a nedá se v něm dějově přijít s něčím novým. O to více prostoru pak dostává lyrika.
Eugenides velmi přesvědčivě popsal život člověka, který trpí psychickou poruchou, který je sice nadaný, ale zároveň si ve své nemoci libuje natolik, že se sám odsoudl k životu plnému utrpení a samoty.
Popisuje život zajištěného člověka, který pochází z vyšší střední střídy, je úspěšný a nikdy nemusel čelit situacím, které by jej mohly existeniálně ohrozit.
V neposlední řadě popisuje osud někoho, kdo se sám v sobě ztratil a snaží se opět najít.
Všechny tři spojuje jedno - touží po lásce, která, i přes věškerou snahu, je nakonec mine.
Nedovedu si představit, jak křehká a zároveň bohatá musí být duše někoho, kdo napíše příběh, jež zaznamená život ze všech jeho úhlů.
Tohle bylo tak dokonalým způsobem nechutně zvrhlý. Prostě Palahniuk, jak má být!
Jak moc mne Ouředníkovi myšlenkové pochody a světy baví! :) Dokonale si pohrává s rozmanitostí českého jazyka. Text je správně satirický, sarkastický, zkrátka v sobě obsahuje vše, pro co máme Ouředníkova tak rádi :)
Já si nemůžu pomoct, ale kolikrát jsem měla pocit, že Klíma akorát trochu poupravil to, co řekl Nietzsche. Občas tam byly momenty, které by si ani náš velký Pan nihilista nedovolil vyslovit, neboť by i na něj byly až příliš egocentrické. Každopádně dávám čtyři hvězdičky - jednak kvůli tomu, že věřím a pevně doufám v najití cesty ke Klímovi prostřednictvím jeho dalších knih, a také kvůli tomu, že i přes to všechno bylo v knize dost momentů, které mne oslovily - byť některé negativně.
A mně se kniha líbila :) Hledala jsem něco oddechového a tohle předčilo moje očekávání. Umina verze je lehoučká a poetická, díky přidaným fotografiím jsem měla pocit, že jsem součástí děje. Stejně tak mi vyhovoval autorův styl psaní coby fight club.
Jak dlouho jsem čekala, než se mi Zlá milá dostane do ruky. A na některé věci se počkat opravdu vyplatí. Jedno z nejlepších básnických děl, co jsem kdy četla. Nechť je českým básníkům požehnáno!
Ponechávám bez hodnocení. Beru v potaz časový horizont a to, že byla zkrátka jiná doba. Odchýlím se tedy od hodnocení myšlenky díla a přejdu k tomu, že po literární stránce je to děs. Na můj vkus místy až moc chaotické a naopak, místy mi přišlo, že je to nedodělané. Stejně tak mi přišlo úsměvné, kolikrát se v celém Manifestu objevilo slovo "buržoazní." Asi si Manifest projedu ještě jednou a za každé "buržoazní" si napíšu čárku.
A přesně pro ten smysl pro realitu jsem si Schopenhauera tak oblíbila.