ThomasRuhe komentáře u knih
Co Koontz zvládá, je chytit čtenáře začátky svých knih, ale někdy se mu atraktivní zápletka nakonec rozplyne v šedém průměru... Tady se tak nestalo, děj pokračuje soubojem o přežití odvážné Chyny s psychopatickým vrahem Vessem.
Autor se detailně věnuje psychologickému rozboru postav, jejich pohnutek a motivů, a to se mi taky líbilo.Napínavý střet trvá až do závěru, takže se nekoná žádná hluchá pasáž.
Intenzita si tak zaslouží 4 hvězdy.
Na začátku jsem nevěděl jaké to bude. Ale mé obavy se rozplynuly hned na prvních stránkách, kdy mě styl, sloh i atmosféra knihy začaly bavit. Corsovo pátrání po knihách a luštění jejich tajemství taky nenudí, i když je tomu věnovaná velká část textu. Výhodou jsou i zobrazené ilustrace, které Corso zkoumá, takže jsou hned vyditelné rozdíly mezi obrázky dřevorytů.
Detektivní zápletka s trochou nadpřirozena je dobře zkombinovaná s reálným světem, k tomu se v příběhu objevuje několik zajímavých postav.
Se závěrem jsem taky spokojený, takže hodnocení vidím na nějakých 85%.
Tohle je klasika klasik scifi románů. Překvapilo mě, jak je to útlá knížka, čekal jsem mnoha set stránkovou knihu typu verneovek. Když přihlédnu k době sepsání, tak je to vcelku dobré. Lehce ponurý obraz budoucnosti s morálním vyústěním se mi nakonec líbil. Stroji času tak dávám 3/5.
V Galerii mrtvých je vše co jsem očekával, a co dělá tuto sérii tak úspěšnou a atraktivní pro čtenáře. Svižné tempo, bizarní vraždy se vzkazy, nad kterými si Hunter s Garciou lámají hlavu. Změnou je nucená spolupráce s FBI. Poměrně vydařený je i samotný závěr. No a v úplném konci možný náznak budoucího dílu.
Carterovi do galerie zasazuji 80%.
Zloba se od předchozích románů svou koncepcí dost liší. Příběhově zde Carter nabízí děj, který silně připomíná Mlčení jehňátek.
Opět se to čte dobře, ale tradiční skoro dokonalé úrovně tato kniha nedosahuje. Asi největší problém jsem měl s až absurdně dokonalým plánováním pachatele. Pak mi ještě vadilo jedno překvapivé zhmotnění jedné postavy, ale to se na konci celkem obstojně vysvětlí.
Konečný dojem 70%.
Opět výborně napsané. Brutalitu zločinů posouvá Carter na úplně novou úroveň. Závěrečné rozuzlení je chytře vymyšlené a překvapivé.
Vytvořená hororová atmosféra na mne valný dojem neudělala. Hlavní hrdina se bojí prakticky všeho a celý úvod působí dost komplikovaně a místo děsu je spíše matoucí.
Naopak detektivní pátrání v minulosti se povedlo. Od závěru jsem čekal nějaké lepší vysvětlení a taky zakončení. 50%.
Vlk v pasti obsahuje vše co mám na Connollyho knihách rád. Je zde samozřejmě Charlie Parker, dále jeho zabijáčtí přátelé Louis a Angel, trochu mystické městečko kde se děje něco zlého...
K tomu zajímavě vystavěný příběh, který mě bavil, takže zaslouženě 4/5.
Odpočívej v pokoji je taková klasika v této sérii. Reacher vystoupí z vlaku v městečku, které je pouhou tečkou na mapě, a než se rozkouká, už lítá v průseru. Fór je, že se tak stane vlastně z počátku omylem a později díky jeho přirozené zvídavosti. Ovšem hrozba nebezpečí se k němu tentokrát plíží velice zvolna a nenápadně. Dlouho není jasné co se děje a proč.
Fandy série tenhle díl rozhodně nezklame, protože i po tolika dílech se Childovi daří držet Reachera v kondici. Stejně tak úplné nováčky by mohla tato kniha zaujmout.
Tohle je moje první dílo od Franze Kafky.Proces jsem si zvolil kvůli námětu, který se mi zdál vcelku zajímavý.Záčátek ujde, K. je obviněn a zatčen, ale pak už je to celé o ničem, protože poté už se vůbec, ale vůbec nic nestane. K. se snaží zjistit co se děje, ale nic se nedoví, zbytek knihy je prostě na palici.
Ani Kafkův styl mi neseděl.Na přebalu je napsáno, že se jedná o absurdní román, tak to teda jo, protože absurdní to bylo, a jak.
No a závěr...nebudu prozrazovat,ale ten tomu nasadil korunu.
Při zhodnocení musím knihu rozdělit na dvě části. První je popsaná atmosféra v Sovětském svazu v roce 1953.Ta se Smithovi povedla na výbornou.Mnoho pasáží mi připomínalo Orwellův román 1984.
Detektivní část je trochu slabší. Konec je možná jiný, než bych očekával při celkovém ladění příběhu, přesto to mé dojmy nezkazilo a přes lehké námitky udělím maximum.
Pro mě jednoznačně nejlepší Hunterova kniha.Navíc je zajímavé, že jí napsal na začátku své spisovatelské kariéry, kde bych čekal, že nebude ještě tak vypsaný.
Všechny případy, kde se vyskytuje Hluchý jsou vždy ještě o něco lepší, než už tak vysoký standard McBainových příběhů o 87.revíru.Ani zde to není vyjímkou.
Přestože je Ochránce společné dílo bratří Childů, je to stále starý dobrý Reacher. Jejich spolupráce neměla na styl a kvalitu žádný negativní vliv. Koncepce se podobá předchozím příběhům, kdy se Reacher dostane do problémů vlastně náhodou. No a pak už to zase jede...
Výsledek byl potěšující, kniha byla přesně taková jakou jsem ji chtěl mít, takže pohodička za 80%.
První příběh, kdy osm chlápků přežije havárii vesmírné lodi a snaží se přežít na cizí planetě byl dobrý. Trochu mi chybělo vysvětlení toho podivného útvaru na planetě. A možná by příběhu prospěla jedna ženská postava, opravdu jsem čekal, že jednou z přeživších bude nějaká vojanda nebo členka posádky. 60%.
Ten druhý byl hodně akční. Opravdu ve stylu vetřelců. Asi nejlepší bylo to očekávání, kdy vojáci prohledávají loď a kde nic tu nic. Přitom bylo jasné, že se blíží chvíle střetu, ať už to bude s čímkoliv... tohle se povedlo. 80%.
Bylo to jako číst dvě různé knihy. První část je o chlapíkovi, který vezme funkci pomocníka v úřadu šerifa na malém městě. Pak skok a je tu ústav se svými pokusy na talentovaných dětech. Dva zdánlivě nesouvisející příběhy.
V závěru se vše samozřejmě spojí.
Knihu hodnotím spíše střízlivě, čte se slušně, ale že bych skákal nadšením, tak to taky ne. Celkově asi za tři.
Další díl s Mitchem Rappem. Zde je to Rapp versus Sajjíd Halabí neboli vůdce islámského státu. Opět je to dobře vyvážená směs bojové akce a politických intrik. Vymyslet něco skutečně originálního po tolika dílech je skoro nemožný úkol, zde je to určitě smrtelná virová nákaza jako zbraň. Jinak Mills se drží odkazu, který v knihách zanechal Vince Flynn.
Příběhy s Rappem mám rád, jinak bych jich nepřečetl tolik, a od téhle knihy jsem přesně dostal očekávanou zábavu, takže jsem s výsledkem spokojený.
Kniha se četla dobře, Deaver odvedl solidní práci, ale když porovnám tento případ Rhyme s dalšími, tak jeho úroveň dosahuje zhruba k průměru.
Jak DeMille připouští, jeho kniha je fikcí opírající se o skutečnou událost, pád letadla společnosti TWA v roce 1996. Kniha je vlastně z velké části detektivkou do které vložil svou postavu Johna Coreyho. Ten se celou dobu přehrabuje v pět let starém a uzavřeném případu. Je to hodně popisné, ale to mi nijak nevadilo. Zvědavý jsem byl jak skloubí opravdový výsledek vyšetřování se svou fikcí v závěru, no a ten zvládl skoro geniálně, když využil další skutečnou katastrofu...
Povedený román tak za 80%.
Dobrá kniha s rozmanitým výběrem povídek. Clarke v nich dokazuje své spisovatelské mistrovství.