Terva komentáře u knih

„Člověk, kterej hledá
smysl svýho života ve vás,
protože ho neumí najít nikde jinde,
vám ani tak neprojevuje lásku,
jako vás spíš drží jako rukojmí.“

„Takový krásný jazyk máme a ty do něj cpeš cizí slova.“

Knížku jsem dostal darem a tak se nebudu řídit heslem; „Darované Metě na schopnosti moc nekoukej“. Musím přiznat, že jsem to chtěl po několika stránkách zavřít a nedočíst. Prvních 70 až 80 stran je opravdu vopruz. Ale na rozdíl od zbytku příběhu je to alespoň ucelené. Další části dobrodružství jsou roztříštěné a neucelené. Nejvíc mě štvalo přeskakování v ději. Ale znáte to, každý příběh, aby byl zajímavý, „musí věci uvíst do pohybu, ideálně nějakým spektakulárním a vzrušujícím způsobem.“ To se právě pomalu stane někdy kolem té osmdesáté stránky. A od tý doby by se to mohlo zdát zajímavé. Sice to stále hapruje, ale čtenář už má cíl a je zvědavý, jak to dopadne.

Malá ochutnávka:
„Kolik už tý věci je?“ zeptám se skepticky při pohledu na zaprášenej VHS přehrávač.
Pokrčí ramenama. „Víc než tobě určitě. Tehdy se věci nerozbíjely jako dneska. Teď si musíš novej mobil kupovat každý dva roky, protože je naschvál dělaj tak, aby se ti co nejdřív rozbily . . .“
„Jo, jo jasně . . .“
„Můj první mobil vydržel bez nabíjení třeba dva týdny, víš?“
„No jo, ale taky v sobě neměl internet, foťák, pět různej aplikací na vyhledávání kamarádů a džípíesku.“
„Aspoň mě skrz něj nikdo nešpehoval.“

„Fun fact?“
Je to docela vážný a vlastně i smutný příběh o stalkování. Jenže se schopnostmi, které hlavní hrdinka Lenka i uzurpátor mají, to dostává trochu jiný náhled na stalking. Moc jsem se nesmál. Dokonce ani v případě, když se na scéně objevují kačenky Rachel QuackAdams a Ryan Gooseling. Tito dva tvorové tak trochu do příběhu zasahují a někdy jsou i chytači stresů Lenčiny spolubydlící. Nemá to nouzi o dramatické situace, sem tam je to odlehčené nějakou povedenou hláškou, ale vše je to vlastně psané až moc zbytečně dětsky. Opravdu to chtělo trochu přitvrdit. A bohužel, konec mě zklamal. Čekal jsem něco hektičtějšího a dramatičtějšího, třeba něco ve stylu X-Menů. Ale skončilo to, jak to skončilo, a já můžu jen hodnotit. 60%

Citát: Svobodu. Jo, tu máme. Jsme k ní odsouzený. (Vždycky z tebe může být Wolverin.)

107 10.03.2024

„Vzhledem k tomu,
že se jedná
o velice zvláštní misi,
máte právo odmítnout
a nikdo vám to nebude mít za zlé.“

Mise na Miře (Mark Stone 43) tady na Databázi knih někdo zařadil do podskupiny v sérii Anticipation. Vůbec nechápu, kde ten název ten dotyčný sehnal. V té jmenované sérii je tato kniha na jedenáctém místě. Na prvním místě v podsérii Anticipation je kniha Trestancem v Edenii, což je vlastně 47 kniha v sérii Mark Stone. Až se k této knize dostanu, tak snad pochopím ten podnázev. Jako by už teď nebyly knihy v této sérii tak solidně pomotané.

Citát. Koho mám sejmout?

Pravdou však je, že se v tomto příběhu vůbec nevyskytuje Mark Stone, ani jeho věrný robot Ray. V hlavní roli je zde mladičký Paul Revest, coby poručík Služby dálkového výzkumu. Mnohé, kteří tuto sérii čtou, snad ani nepřekvapí, že se zde setkají se spoustou stejných situací a výrazů, které pan spisovatel Jean-Pierre Garen používá v konzistenci s Marken Stonem. Tak že třeba místo mongolského generála Knova tu máme generála se šikmýma oči se jménem Orlov. Místo sexu je tu . . . sex a místo hvězdy v modrém poli je tu jiný znak. Pojmy jiné, prostředí stejné. Díky absenci Marka i Raye je tohle však jen průměrným dobrodružstvím.

Citát. Nebudem o tom diskutovat. Už jsem se rozhodl.

100 10.03.2024

„Tyto poznatky
mohou být šokující
pro ty, kdo se doposud
setkávali jen s pozitivními
aspekty tematiky UFO.“

„Někde „tam venku“ se nachází pravda.“

Pan Hartwig Hausdorf se zde opět rozepisuje o mimozemšťanech a jejich létajících strojích. Tentokráte ale spíše z té smrtelné stránky setkání. Ne všechno totiž končí jako legendární snímek Stevena Spielberga o Blízkém setkání třetího druhu. Zde totiž pan spisovatel píše nejen o setkání čtvrtého druhu, ale i pátého. Pro upřesnění jen trochu historie o setkáních různých druhů: Setkání třetího druhu je dobrovolné unesení a kontakt s humanoidními bytostmi. Čtvrtý druh je nedobrovolný únos a podrobení se lékařským pokusům. O setkání pátého druhu hovoříme tehdy, jestliže osoba, která se dostala do styku s UFO nebo jeho posádkou, utrpěla trvalé tělesné následky, jako silné popáleniny nebo ozáření, či dokonce zemřela.

Citát: Ptám se sám sebe, zda jsme skutečně jedineční, totiž v tom smyslu, že se ve vesmíru neobjevil žádný jiný druh, který je stejně schizofrenní jako my!

Opět se tu setkáváme se zásadní celosvětovou otázkou: Je možné, že některé vlády mají již desítky let tajné dohody s mimozemskými civilizacemi? Já osobně si myslím, že jo. A nebuďme pokrytečtí k této možnosti. Slabinou této knihy je fakt, že pan spisovatel tu uvádí příklady docela staré a dnes už vlastně ani neberou dech. (nejnovější je z roku 1995) Naopak je snad každý bere jako část historie, která se opravdu stala. Proto bych už dnes mohl říci, že obsah knihy je velmi zastaralý. Ale v době, kdy kniha vyšla (1998) to byla velmi aktuální témata. Od té doby se totiž stala z pohledu mimozemšťanů, větší zvěrstva. Ale o tom jsou jiné knihy.

Malá ochutnávka:
Mnozí Portoričané pozorovali, že Chupacabrové rychle běhají a dokážou skákat neuvěřitelně vysoko. Na zádech mají špičaté ostny, které mohou podle potřeby zatahovat nebo vystrkovat. Tihle velmi nebezpečně vyhlížející ostny se táhnou od zátylku po kostrč a patrně dokáží měnit barvu. Když se tato kreatura objeví v blízkosti zvířat, ta propadají panice. Případy mrzačení tímto vtělením hrůzy jsou v poslední době hlášeny nejen z Portorika, ale také z Mexika a Brazílie. Dokonce i z Floridy a jihu Spojených států jsou již hlášeny případy, jejichž původci měli být Chupacabrové.

Asi nejpoutavější kapitolu této sbírky o mimozemšťanech bych označil kapitolu nazvanou „Vtělení hrůzy, „Chupacabra“ se vydal na cestu!“ Tohle je velmi zajímavá úvaha a vlastně z pohledu setkání lidí s těmito tvory, je to kapitola sice méně nebezpečná, ale i zároveň nejsmutnější. Nejpoutavější jsou události, které se staly v srpnu roku 1995 v Barrio Campo Rico, předměstí městečka Canóvanas v Portoriku. Spatřit Chupacabru za bílého dne se jen tak nezadaří. I když to vlastně není jediný případ tohoto setkání. A úvaha, zda nejsou Chupacabra náhodou domácí mazlíčci mimozemšťanů, kterým se podařilo utéct svým majitelům, je vlastně na místě. (V jedné pasáži se píše, že kniha obsahuje i fotografie, ale není tomu pravda) Jinak velmi zdařilá kniha, a těm, co se o tuto tématiku zajímají, ji vřele doporučuji.

Citát: Kdyby Homo sapiens neexistoval, museli bychom důrazně varovat před jeho vznikem.

110 05.03.2024

Ačkoliv se mi první sešit skoro vůbec nelíbil, odhodlal jsem se k přečtení i druhé dvojknihy. A to hlavně proto, že jsem si pořídil oba svazky najednou. Nebyl tedy důvod to moc odkládat, abych náhodou nezapomněl děj. Vlastně mi do oka nepadla žádná výrazná postava tohoto dobrodružství. Tak jsem fandil medvědům. Kresba opět velmi jednoduchá, bez nějakých výraznějších překvapení. Jednobarevné sekvence v příběhu jsou spíš rušivým elementem. Obsahově se spíš zase jen válčí a válčí. A opět, stejně jako v prvním svazku, tu nejsou moc duchaplné dialogy, spíš slovní hesla typu „pojď sem“, nepřekážej“ a podobně. Tento komiks mi nedal skoro nic, byl jsem z něho spíš v rozpacích.

91 05.03.2024

„Co je ten chlap zač?“
„Potíž.“
„Potíž?“
„Někdo by spíše řekl:
kráčející katastrofa.“

Tato kniha je ve své podstatě prvotinou, kterou napsal Jakub Hoza. Se stylem tohoto spisovatele jsem se setkal nedavno a to v příbězích ze série Strašák. Bylo to trochu zamotané, protože jsem nejdříve četl první příběh pak třetí a čtvrtý a na konec ten druhý. Někdo to opomněl zařadit do série. A ne jinak je tomu i s touto knihou. Jedná se vlastně o první příběh postavy se jménem Nathaniel Darnsworn. A protože jeho jméno není v anotaci zmíněno, nikdo se nenamáhal tuto knihu zařadit do série. Už jsem to udělal, aby v tom byl přehled.

Malá ochutnávka:
Divadlo Theatre Macabre hostující v Charogne si dovoluje uvésti obnovenou premiéru hry Kráska a Zvíře. Dokáže láska krásné dívky vrátit podobu a duši hrozné stvůře? Odpověď najdete jen v našem představení!

Na prvotinu to není špatné. Má to své mouchy, své nudné pasáže, sem tam trochu (možná víc) nelogických přeskoků, ale ve své podstatě jsem se bavil. Je v tom jisté napětí, dobrodružství, brutalita, možná i láska. Některé pasáže jsou zdlouhavé a asi by to sneslo tak o třetinu zkrátit. Nevím zda mě lákala možnost, co by Nathaniel a Valerie mohli ještě rozsekat a zabít, nebo mě lákaly ty gore scény. Ano, je v tom hodně nechutností, ale i nutné krve. Humoru je tu málo, ten přijde až v jiných příbězích. Pár dobrých hlášek tu sice najdeme, ale celkově to není tak dynamické a akční jako třeba ty příběhy se Strašákem.

Citát: Vždyť jste kněz, u bohů! A ještě z vás táhne chlast. Vy jste opilý?

Pro milovníky nechutných scén bych vyzvednul tu s dřevěným záchodem. Opravdu jsem to nečekal a asi dlouho nevlezu ani na toi-toiku, nebo se v ní, před dosednutím, pořádně rozhlídnu :-) Rozhodně mi varlata, při čtení této scény, zajely až do krku. Finále je hektické a skoro čekané. A protože se do finále šlo docela dost dlouho, byly některé části před konce i trochu prodlužované a sem tam i nudné. Tak že první příběh pana spisovatele hodnotím 60%, respektive dávám tři Hetešáky.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Jsem urozený vrah s vybraným vkusem.

104 01.03.2024

Okko – jizva přes oko a ronin.
Noburo – červená maska.
Nošin – Mnich, co pije saké.
Tikku – S vypáleným cejchem zloděje na čele.
Po-ko-si-la – Budóka a průvodce s tecubó.

Druhý příběh ze série OKKO nese podtitul: Cyklus země.
Těm, co se komiksům moc nevěnují jen pro pořádek prozradím, že kreslíř a scénárista HUB je pseudonym jména Humbert Chabuel. Tento Francouz si vlastně na tomto komiksovém dobrodružství dělá v podstatě všechny důležité partie. A je to jen dobře. Mám rád, když si scénárista kreslí příběh podle svého námětu. Ví, co dělá a ví, do čeho se pouští. Musím uznat, že jak scénář, tak kresba jsou prostě velmi povedené složky. Už jen ten první obrázek je zajímavý. Ano, v prvním příběhu vody to byla rybička, v tomto příběhu země je to Tecubó – zbraň, kyj obitý železem.

Citát: Jsou tady, cítím to! Jejich šílenství je temné jako peří nejčernějšího havrana!

A nejde tak ani o ten kyj, ale o tu panenku na něm přivázanou. Opět nás provází celým příběhem, stejně jako v prvním příběhu rybička. Navíc dokonalá kresba jen doplňuje temný příběh. Hub má cit pro prostor a ten je na každém obrázku zaplněn velkými detaily. Ano, už jsem minule psal, že příliš detailů zakryje hlavní děj, ale při delším prohlížení si každý najde cestu. Navíc, Po-ko-si-la, majitelka tecuba, je fakt jako rozjetý tank. Všude projde. Ano, Po-ko-si-la je dočasně pátý člen již známé čtyřky. Na této pouti se první zimní den k naší partě přidala, aby dělala průvodce. A je to žena činu – akční, nebojácná a umí zpívat. Jen poslyšte sami: „Cestou na Bílou horu, zkřížil mi cestu Tanuki. Vzala jsem do ruky tecubó a praštila jsem ho, ho hóóóó . . .“

Citát: Fuj, cos mi to dal k pití? Vodu!

Musím však přiznat, že první kniha tohoto svazku mě zas tak nešla. Ono se totiž šlo a šlo a šlo . . . Naše pětice prošla sedm chrámů sedmi bratrstev a ve své podstatě se celou cestu nic zvláštního nestalo. Dokonce i sám tvůrce měl asi pocit, že je to zdlouhavé a tak někdy docela dost přeskakoval děj. Avšak konec knihy první má epickou a hororovou atmosféru. Druhá kniha v tomto svazku je akčnější. Konečně se něco děje, ale sranda to nebude. Akorát mě strašně naštvalo, že to, jak dlouho trvalo, než přišla závěrečná bitva, bylo všechno strašně rychle ukončené. 70%

Citát: Proklatě!! Znal jsem věštce, co nebyli tak morbidní . . .

99 01.03.2024

„Bylo to jako útok vosím žihadlem.
Rychlé, téměř neviditelné bodnutí.
Tam a zpět a hotovo.
Zlomek vteřiny?
Tolik oblíbená pikosekunda?“

Světla v temnotách druhá kniha.
Musím říct, že první příběh se mi docela líbil. Několik dobrých hlášek, vtip, akce – paráda. Jenže druhá kniha je jakoby z jiného světa. Našel jsem tu asi tři dobré hlášky, což znamená, že ubyl humor. Příběh je rozdělen do několika pasáží, což tomu dodávalo trochu nudy. Když se zrovna v jedné rovině začalo konečně něco dít, přepnul pan spisovatel na jiné místo a začalo to znova. Když se konečně začalo něco dít, opět přepnutí . . .

Malá ochutnávka:
Byl to jen záblesk. Brnění mi poslalo do těla dávku stimulantů, které by dokázaly postavit slona na chobot. Tmu ve zlomku vteřiny vystřídalo prudké světlo a zase zmizelo. Pak se ten záblesk opakoval znovu a znovu a intervaly se prodlužovaly. Někdy v té chvíli mi naskočil mozek a pak i srdce. Tělem mi znovu začala proudit krev a brnění zajásalo.
Ne, fakt si nedělám srandu. Mělo z toho radost jako děcko o Vánocích. Každý má přece radost, že mu Pére Noël * přinese dárky, že?

Nejlepší pasáže byly ty s hlavním hrdinou. (lovec Prokop Koutný) On si svůj příběh totiž vyprávěl v ICH formě, kdežto ostatní jsou vyprávěny vypravěčem – spisovatelem. Tak že jsem si nejvíc užíval ICH pasáže, které jste ostatně ihned od první věty poznaly. Byly srandovnější, . . . i když zas tak moc ne. Nejvíc mě na příběhu vadily sprosté nadávky. Byly totiž ve své podstatě jen dvě - „Kurvamať“ a „Job svoj mať“. Víc toho pan spisovatel prostě nedokázal. Tak že jsem si musel najít své hrdiny. Asi největším, i vizuálně, byl pan Trojka. Někdy prý vypadal jako „Ty vole, to je Hulk!“ Jeho akce je prostě krása sledovat.

Citát: Nevěřím nikomu, kdo vylezl z hrobu.

Obsah je mixem magie, fyziky, alchymie, chemie, astrologie a astronomie – vše se to smíchalo, tak že vznikl celkem nevyrovnaný guláš, ze kterého vyšel jen průměrný příběh. A jako jednu z dalších výraznějších osob byl upřednostnil lovcovu matku Světlanu Griškinovou. Ta svým činem dostala děj příběhu do jiné reality (prolnutí/časová realita), čímž se to stalo zajímavějším. Jenže to se stalo až za půlkou knihy a to už bylo docela pozdě. Po první povedené knize jsem byl vlastně u tohoto příběhu zklamán. Velká část možností tu nebyla využita a ztratila se v „překladu/prolnutí“. Tak že tři hvězdy, ale v podstatě 50%

Citát: I na pohřbu může být veselo . . .

* Pére Noël je francouzskou obdobou Santa Klause nebo Ježíška.

109 26.02.2024

Hej ty.
Uklidni se!
Vždyť jsem ti
dal ráno nažrat!


Docela dost jsem se na začátku ztrácel ve všech těch rodech a národech. Je v tom moc neznámých názvů a snad ještě víc politiky. Směs historické reality s nadpřirozenem se mi zdá poněkud přehnané tvrzení. Ale kde asi najdeme pravdu? Tak to prostě berme tak, že Sylvain Runberg má nastudováno a ví, co je fikce a co „pravda“. Kresba je vlastně jednoduchá. Jen pár pěkných celostránkových obrazů, jinak průměr. Vlastně to jsou jen samé lidské hlavy, nějaký ten slon, medvěd nebo kůň. A tím, že slonům a koňům dokreslíme nějaké to tetování a svázané ocasy, to z toho ještě historii nedělá. Také se mi nechce moc věřit, že část žen chodí nahoře bez a část je oblečená. A to nejsou nějaké otrokyně, ale elita. Když už tak všechny nebo žádná.

Malá ochutnávka:
Kladeš si otázku, proč jsem tě pozval k sobě? Nemám pravdu písařko Thusie?
Inu, pokud proto, abych rozhojnila tvůj harém, králi Kimmerio, tak ti mohu říct, že jsi na mě plýtval dobrým jídlem zbytečně.

A upřímně, je v tom moc emancipace. Krvavé oběti jsou na denním pořádku a přesto se najde žena, která dokáže vzdorovat a vypráská vykonavatele obřadu – jako fakt? Vlastně na mě tento příběh skoro nezapůsobil. S tímhle komiksem jsem asi střelil trochu vedle. Je v tom pár efektních situací, ale to je vše. Osobně dávám průměr (50%), ale protože to tady na DK ještě nejde, dám tomu dvě hvězdy. A navíc jsem v těchto dvou knihách vlastně nenašel ani žádné pořádné moudro, které bych mohl označit jako citát. A opravdu jsem se moc snažil. Ale výroky, jako „to je horda“, „kdo to mohl udělat“, hej, ty, pojď mezi nás“ - opravdu jednoduché věty ve kterých není žádné moudro. Tak že jsem na začátku a na konci komentáře použil něco jako citát z jedné situace, která mě opravdu rozesmála – leč byla skoro jediná.

Citát. Co se tomu medvědovi stalo?

100 26.02.2024

RAY: Vidíš,
považuje mě za debila.
MARK STONE:
Jen klid
a hraj to dál.

Již 42 příběh z pera Jean-Pierre Garena. Kapitán Mark Stone pro dohled nad primitivními planetami tentokrát letí zachránit kolegy na planetu Wreck. Tak že taková klasika, dalo by se říci. Ale opak je pravdou. Je to zase trošku jiný příběh. Jsou tu například bytosti ne nepodobné narozením Vetřelce, jen je pan spisovatel moc nepropracoval, ale i tak, když „opouštějí“ lidské tělo, je to horor a krev. Dokonce i Ray, věrný přítel/robot Marka Stonea je tu brutálnější. A to dává jen facky. Jenže, když ten fackovanej drží v ruce zapnutý hořák – stát se může cokoliv.

Malá ochutnávka:
„Netvor,“ vydechl do vysílačky. „Hrůza. Zaútočil na nás zezadu. Tak střílejte, sakra, palte! Vyhýbá se světlu.“
Ozval se křik a střelba.
„A další,“ vydechl kapitán, „Ach ne!“
Někdo táhle zaúpěl a následoval dutý úder.
„To spadla vysílačka,“ konstatoval Ko-Ja.
Výstřely. Podivné praskání, dlouhé nádechy.
„Jako . . . jako když netvor požírá oběť . . .“

To, co by se zprvu mohlo zdát jako jednoduchý úkol, se totálně vymkne z rukou. Mark nejen že zabrání vymření milionů lidí, ale udělá ze své mise nebezpečné a kruté dobrodružství. A, protože se teď příběhy stabilizovaly a už jsou vydávány popořadě, opět se tu sejdeme se starou známou sekretářkou Peggy. Tak že další perfektní příběh. Jednoduché, přímočaré a akční i napínavé. A ti, jenž čtou tyto mise častěji, se úplně těší na známé situace a výroky, které se v knihách neustále opakují. Já se těšil snad víc, než když Arnold Schwarzenegger oznámí: Já se vrátím!

Citát: Není nic nudnějšího než stroj fungující bez problémů.

109 23.02.2024

„Copak
duch vody
pije saské?
To je proti
přírodě.“

První příběh ze série Okko nese podtitul: Cyklus vody.
Když se po otevření zadíváte na první stránku tohoto komiksu, je na ní nejen název podtitulu (Cyklus vody), informace o scénáři i kresbě (Hub) a barvách (Hub & Stéphane Pelayo), ale je tam také malý obrázek. Chvilku jsem se na něj soustředil a nejdříve jsem se musel smát a pak mě tý rybičky bylo vlastně líto. Pro upřesnění, už je to jen kostřička rybičky. Kostra je přidělaná na půlkruhovém dřevě s řasama. Je to malá, ale velmi silná kresba a vypovídá o mnoho věcech. Jen se nad tím zamyslete, než začnete číst toto dobrodružství. Možná budete později překvapeni. Co se týče dalších příběhů v sérii OKKO najdete další informace v mé recenzi. Zde:

https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/kolik-je-pribehu-okko-102593

Citát: Jsou schopnosti o kterých nemáš ponětí.

OKKO je postava mistra, samuraje bez pána. Má pověst živé legendy. Možná je čestný a výkonný. A vlastně ani nevím, zda je mi sympatický. Je to složitější. Dalo by se totiž říci, že Okko je nájemný zabiják. Ale asi bude přeci jenom čestný. V tomto příběhu se vydává hledat unesenou gejšu. Když se mu zaváže oddaností bratr unesené dívky, začne tím velmi zajímavé „saké“ dobrodružství. Barvy jsou velmi lehké a líbivé. Nijak nedráždí čtenářovo oko.(až na některé červené pasáže) Komiksová okna jsou různorodá a hlavně plná detailů. Někdy je však těch detailů moc a ztrácí se v nich děj. Ale po delším zkoumání najdete správnou cestu.

Citát: Slib daný housenkou nezavazuje motýla.

Co se týče obsahu, je to docela krvavé a i když je to vlastně sranda, celkově je to docela smutné. Partička, která se vydává hledat Rybičku je hodně různorodá. Cestou se dozvídáte střípky jejich osobností, předností a jejich démonů. Zatím jsou vlastně pro čtenáře záhadou, ale určitě bude víc času je poznat blíže. Zatím se napijme saké a vydejme se za rybičkou. Je to velmi zajímavé dobrodružství, cesta je prolita krví a smrtí. Je to dobrodružné, tajemné, napínaví a já se bavil. Za chvilku se vrhnu na druhou dvoj knihu. Ta nese název Cyklus země.

Citát: Můj meč by k tobě příště nemusel cítit takový odpor, jako dnes.

109 23.02.2024

„Fakt si myslíš,
že v tom nic není?
Že jsem ty předpovědi
dostal . . . jenom
kvůli prachům?“

„Vždyť šlo jenom o pomeranče. To nemohlo nikomu ublížit.“

Rozhodně zajímavé téma s velkým potenciálem, který však pan spisovatel/kreslíř nevyužil v plné hrůze. Postavy jsou detailně vykreslené, prostředí je mrazivé, ale něco furt chybí. Jako největší problém, který jsem asi ve své blbosti nepochopil je Stránka. Webová Stránka s velkým S, která si v příběhu žije svým životem. Tady mi to hlava prostě nebrala. Hlavní hrdina Will Stránku plní prorockými věštbami, ale stále si stěžuje, že Stránka si dělá co chce ????. Navíc se opravdu děsí využít možnosti a předpovědi, které získal a propadá se do depresí.

Malá ochutnávka:
REVEREND HOSIAH BRANSON VEŘEJNĚ ODMÍTL VĚŠTCOVU PŘEDPOVĚĎ: „NIKDO MI NEBUDE DIKTOVAT, JAK SI DOCHUTIT VEČEŘI!“

V tomto bodě příběh docela kulhá, a protože je to stěžejní bod celého příběhu, kulhá to až do konce. Navíc, těch věšteb bylo (jen) asi 108, ale čtenáři je neustále opakováno jen malé množství a tak se vlastně o dalších skoro nic nedozví. Je to příběh o smutku, nemoci a neschopnosti unést na svých bedrech takovou zodpovědnost. A díky tomu asi přichází na řadu Stránka, aby rozhodla za hlavní postavu. Kniha se mi velmi těžce četla, od třetí třetiny mě to skoro nebavilo. Nic neříkající konec to vše jen opepřil. Slabých 60%

Citát: Netrap se tím, že lidi chtějí něco vědět.

108 17.02.2024

„Barcelonou se během staletí
prohnalo bezpočet velkých epidemií,
ale vždycky zmizely
a život přetrval.“
(Cizinec)

Druhý spin-off ze světa série Živí mrtví. Po příběhu „Teď poznáte Negana“ přichází šest příběhů ve svazku nazvaném „Cizinec.“ Musím se však přiznat, že jsem nepochopil proč píšou v anotaci „atypický formát.“ Atypický formát byla kniha „Teď poznáte Negana“ - velká kniha s tvrdými deskami. Naopak příběh „Cizinec“ je vlastně v klasickém formátu, ve kterém vyšlo všech 32 příběhů „Živí mrtví.“ V knihovně to krásně ladí, výjimkou je právě již dříve vydaný příběh „Teď poznáte Negana“, který je asi o tři centimetry vyšší, než ostatní sešity. A další negace je fakt, že toto nejsou čtyři příběhy, jak se píše v anotaci, ale je to šest příběhů. Obsahy, komentáře a hodnocení najdete v sekci „Části díla“ a nebo rovnou zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/zivi-mrtvi-komiks-zivi-mrtvi-cizinec-a-dalsi-pribehy-528446

Citát: Byla jsem na sebe tak pyšná, že jsem na vteřinu skoro přestala být smutná, když jsem vám usekávala ruce a čelisti. (Michonne)

Nějak jsem nepochopil Crew, proč tu anotaci tak popletli. Pane Pavlovský, trochu si ty své ovečky ostříhejte, nebo na ně pošlu Negana s Lucille! Jinak to shrnu: nejlepší příběhy jsou Michonne, Guvernér a Tyres. Nejhorší je Morgan – strašně ufňukaný příběh. Ostatní jsou průměr. Celkově jsem přemýšlel, co tomu dát. Nakonec to rozhodl příběh „Negan Žije!“ Kurevsky sprostej a brutální chlápek, který mě ze začátku strašně sral, ale pak jsem mu přišel na chuť a ke konci jsem mu dokonce i fandil. Poslední příběh v tomto svazku (šestý příběh!!!) rozhodl, a já dal za celý svazek čtyři hvězdy.

Citát: Tohle dělám, když nežeru, neseru, nehledám něco, co bych sežral, nebo nehledám něco, čím bych si po sraní utřel prdel. Měl bych víc číst. (Negan žije!)

112 17.02.2024

„Každý chce přežít,
mladý i starý, zdatný i slabý.
Čím jste zdatnější
(a čím máte lepší znalosti)
tím máte větší naději na úspěch.“

„Buď připraven“

Někdy před rokem na DK jsem zavadil o tuto knihu a zůstala mi v paměti. Nedavno jsem čistil prach u své sbírky figurek a knih a našel jsem i pár zajímavých věcí. Nůž na přežití, kompas dělaný jako hodinky na ruku, nášivku Umbrella Corporation, píšťalku, zápalky se znakem města Čáslav a miniaturní obrázkovou knížečku nejznámějších hradů České republiky. Ve skříni mám neustále zabalený batoh se spacákem (do -25°C), se stanem, s ešusem, podpalovačem, malým vařičem, pončem a dekou. Nevědomě jsem vlastně připraven na nějaký průser. Jenže to není vše. Ještě nějaký návod, jak to využít a hlavně co přidat nebo odstranit. (Například si myslím, že deka nebo pončo je zbytečná přítěž do batohu). A tato kniha vyplula na povrch. Má to přes 560 stránek. Studium bylo tedy velmi dlouhé. Těžko říci, co mi v hlavě zůstane, co vyšumí a hlavně, co z toho všeho vůbec dokážu praktikovat, pokud tedy budu muset. To, že si to přečtu ze mě nedělá odborníka na katastrofy, autonehody nebo lékaře. Ale, alespoň jsem si upravil věci, které mám v batohu. Něco přidal, něco ubral.

Malá ochutnávka:
Základními potřebami jsou voda, potrava, oheň a přístřeší.
Úspěch přežití závisí na využívání základních platných principů a jejich přizpůsobení okolnostem.
Batoh musí mít pohodlný bederní pás. Tajemství dobrého nošení batohu je v tom, že největší váhu nesou boky, které jsou nejsilnější částí těla a ne ramena a záda, jež se rychle namohou a unaví.

Na začátku této knihy se jedná o přežití na plánovaných akcích a výletech. Tak že tůry na které se můžete předem připravit. Příprava je velmi důležitá část. Ale nebudu se rozepisovat. Vše najdete v této příručce. Všechno se může v praxi hodit. Znalost jedlých rostlin, dokonce i stromy se daj jíst, jak získat vodu ze zvířat, jak se chovat u dopravní nehody – no prostě SAS – Příručka jak přežít. Povedený, informativní, inspirující (dokoupil jsem si pár nezbytností) a dechberoucí části, u kterých jsem ani netušil, že se dají využít a jak s nima zacházet. Docela mě zaujalo přírodní lékařství – fakt síla. Doporučuji všem ztroskotancům (budoucím).

Citát: Základními potřebami jsou voda, potrava, oheň a přístřeší.

112 13.02.2024

„Můj otec využil svých kontaktů.
Dělal to rád.
A tak jsem toho mrazivého dne
v březnu 1929
vystoupil v Berlíně z vlaku . . .“

Musím přiznat, že nikdy jsem nečetl románovou předlohu Mokrá ryba a nikdy jsem neviděl seriál Babylon Berlín. Komiks jsem si koupil hlavně proto, že mi prostě komiksy došly. Tento vypadal z nové nabídky nejlépe. Nemohu tedy posuzovat jak od jednoho tak druhého příběhu. Osobně se mi líbila kresba a tak jsem si tento komiks pořídil, aniž bych věděl, do čeho jdu. Berlín 1929 mi moc neříká, ale proč se do toho nepustit. Člověk si nastřádá jiné zkušenosti a vědomosti. Navíc se to tváří jako detektivní příběh s politickou zápletkou. Tak hurá do Německa.

Citát: Možná, že lidé obvykle dělají, co jim nařídíte, ale o tom, kde a jak mám dělat svou práci, mohou ze všeho nejméně rozhodovat nějací Rusové v exilu.

Tušil jsem, že půjde o peníze, ale to, co na nás tvůrci vytáhnou mě překvapilo. Je jasné, že díky tomu začne umírat hodně lidí. A že to začalo hned na začátku, jen potvrdilo mé myšlenky. Někdy jsem měl však pocit, že komisař Gereon Rath se k některým informacím dostal bez vědomí čtenáře. Jeden takový „oslí můstek“ byl někde okolo 80 strany tohoto příběhu. Nechci spoilerovat, a tak víc neprozradím. Jen, že to bylo velmi, řekněme, nevysvětlené. Případ je napínavý, je v něm spousty mrtvol a hodně politiky. Avšak celkově se mi to líbilo. Zabloudil jsem trochu do jiné sféry, než obvykle čtu, ale jsem spokojen.

Citát: Možná ode mě bylo hloupé si myslet, že s jedním jménem, fotografií a policejním průkazem zmůžu víc než slavné oddělení vražd.

109 13.02.2024

„Ano, můj plán mám mouchy.
Mnoho much.
Dalo by se říci, že můj plán je moucha.
Chcíplá moucha.
Ale jinak je to dobrý plán.“

„Ty vole, uhni, já letím s tím magorem.“

Po delší době jsem zase narazil na příběh, který dokázal zaujmout. V anotaci se zcela správně píše, že se jedná o sci-fi space operu, postapo a humorný příběh. To „humorný“ je na místě. Nečekejte akční humorné hlášky. Opravdu je to jen humor a to je dobře. Možná bych toho vynuceného humoru trochu ubral, ale jinak cajk. A protože Aleše Černého vůbec neznáme a jeho prvotinu ještě moc lidí nečetlo, bylo by dobré ho trochu zaškatulkovat. Nemám rád škatulky, ale příběh se mi líbil a rád bych, kdyby to pana spisovatele neodradilo a psal dál.

Citát: Bude to bolet. Nekoukej na tu ránu. Čum mi radši na kozy.

Tak že, kdo četl příběh Martina Moudrého Kat (a teď se prosím uklidněte a neřvěte Kulhánek!!!!) mohl by nejlépe pochopit příběh Na hraně apokalypsy. Možná i trochu Legie od spisovatelů Kotleta & Sněgoňová. Kdo tyto příběhy zná, lehce pochopí, o čem pan Černý píše. V dnešní době už nemůžeme říct, že je to nějaké „opisování“ nebo snad „kopírace“, to rozhodně ne. Knih na toto téma je hafo a záleží jen na spisovateli, jak se s daným tématem vypořádá. A já jsem spokojen s panem Černým.

Malá ochutnávka:
Vrátil jsem se pro Akima a mlčky vyrazil do zahrady.
Zahrada byl nevýstižný název. Co měla být zahrada, přerostlo v regulérní prales. Obrovské světlíky a prosklené dveře vytvořily perfektní tropické klima, které svědčilo skoro všem rostlinám. Dlouhé šlahouny přerůstající přes uličku působily děsivě. Chvílemi jsem si připadal jako ve filmu Predátor a čekal, odkud na mne zabiják vyskočí.

Příběhu mohu vytknout jen pár nedostatků. V první řadě mě strašně mátly začátky některých kapitol. Jakoby vůbec nepokračovaly tam, kde končí předešlá kapitola. Byl tak trochu oříšek se zpočátku orientovat. Některé části mají i docela velké úseky, a trochu déle trvá, než se dopracujeme k vysvětlení. Musíte si dát kafe, chvilku popřemýšlet a jste tam. Například jste v jedné kapitole ve vesmíru, lítáte jak šílenej a najednou v další kapitole zombie a Země. Dvě kafe s mlíkem a snad to dáte. Poslední kapitoly už naštěstí jsou označené časovým úsekem. Třeba „po půl roce“.

Citát: Svět zmizel, i vesmír zmizel. Byl jsem mimo čas a prostor. A vlastně jsem to už ani nebyl já. Nebyl jsem.

(POZOR: Tento odstavec je SPOILER)
Trochu mě tu mrzelo, že ačkoliv hlavní hrdina při jednou útěku-útoku nabral do Francise (kosmická loď) strašně moc lidí ze Země, nedokáže s nimi pracovat a nevyužije je. Vlastně snad jen stopařku (jméno si teď nevybavím) a jinak nikoho. Zašil lidi někam do útrob lodi a krom jedné nepovedené vzpoury o nich čtenář vůbec neví. Dalším nedostatkem jsou děti. V tomto příběhu se tam ke konci zamotají (Jasně, „vylezou“ z dělohy) a pan spisovatel využívá každou dramatickou část příběhu tím, že tam do toho vloží něco o dětech a o rodině. Tohle mě opravdu štvalo. Adam a Eva jsou sice hezká jména na počátek nového života, ale čtenář by neměl být ovlivňován časovým skokem jen proto, že si někdo vrznul. A to hlavně protože brutální konec příběhu vás pak bude víc mrzet. I když je tu díky cestování časem ještě nějaká ta malá naděje (šance). (KONEC SPOILERU)

Citát: Na to, jak krátké žijete životy, truchlíte nějak dlouho.

Knihu jsem si koupil rovnou od nakladatelství Canc. Byla trošku dražší, ale vůbec nelituju. Díky tomu mám v knize podpis pana spisovatele, dostal jsem placku na které je zobrazen přebal knihy, dále jsem získal knihu v elektronické podobě a k tomu ještě solidně vypadající knižní záložku. Hrnek s tématem knihy jsem nechtěl. Na kafe mám svůj hrnek a ještě jsem ho nerozbil. (na rozdíl od hlavního hrdiny) A jak jsem již psal výše, až na několik neduhů jsem si tuto vesmírnou jízdu užil. Není to na sto procent, ale čtyři hvězdy jsou prostě na místě. Dal bych 90%, ale tady to i po změnách, které do dnes nejsou dokončené, nejde. Tak že alespoň informačně čtyři a půl Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Jsem vědec, ne blbec.

120 11.02.2024

„Před pár týdny
mi dal ďábel
na vybranou.
Nechat umřít svět
. . . nebo svýho syna.“

Sice jsem si ze sérií Venom moc nerozuměl, ale pátý díl mě zaujal nejen nádherným obalem, ale i tím, že celý příběh je nakreslen na černém podkladě. A to mě vždycky fascinuje. První, čeho si čtenář všimne jsou uhlazená, (skoro až jiskřivá) komiksová okna, líbivá kresba a nádherné celostránkové portréty. Ovšem obsahově to je trochu přehnané. Tvůrci si nechávají dost prostoru pro „zadní vrátka“. A to hlavně tím, že do Eddyho Brocka narvali jak Venoma, tak Carnageho. Tak že v těch nejkritičtějších situacích netušíme, komu dají přednost, tak že výsledek je vždy nejistý.

Citát: Je Venom klaďas nebo záporák?

Do toho všeho zmatku se ještě přibližuje Knull a přidejte Davidovo (syn Brocka) tajemství a zmatek se navyšuje. Nemám prostě rád takových překvapení najednou. Vytratila se čistá, humorná linie a nastoupil jen zmar a nezvladatelné potíže. Jakoby tvůrci chtěli, aby se divák (čtenář) nebavil, aby se jen klepal, před tím co přijde a vůbec se na to netěšil. Knull nakonec stejně přijde, to je nevyvratitelné. Jen ta jeho podoba se mi vůbec nelíbila. Tak že se tohle pro mě opět stalo jen průměrným příběhem a moc jsem si to neužíval. Mimo kresby, ta je opravdu nádherná.

Citát: Taky nevím, co jsi zač, ale je mi to jedno.

97 11.02.2024

DAVID LAFATA
18. září 1981 České Budějovice.
Ligová bilance:
415 zápasů
198 gólů

(Nikdy jsem nepochopil, proč Davida Lafatu nenechali střelit ještě ty dva góly)

Železná Sparta je vlastně psaná historie fotbalového klubu od roku 1893 až po rok 2023. Což znamená poctivých 130 let na sportovní scéně. Trochu mě překvapilo, že ačkoliv se jedná o soupis od let 1893, je hned na druhé stránce fotka Ládi Krejčího. (v té době už neoznačovaného jako Krejčí mladší.) Na další stránce je současný sportovní ředitel Tomáš Rosický. Z jakého důvodu začala historie současnými fotkami, to jsem nějak nepochopil. Tak jsem jako prvního na počátku tohoto komentáře zvýraznil Davida Lafatu. Pak už je to vše v pořádku. Nejdříve se obsah knihy, kterou sepsali Vítězslav Houška a Zdeněk Pavlis, věnuje letům 1893 až 2023. Začátky hravé a dravé. A hlavně vznik klubu.

Malá ochutnávka:
Ale jaká to tehdy byla kopaná!
Hrávalo se na hřišti sto padesát metrů dlouhém a stejně klidně na krcálku o sto metrů kratším; mužstva nastupovala s jedenácti, s devíti a třeba i s patnácti hráči; míč byl sice kožený, ale bez duše a bez pružnosti, branky byly přenosné a nejrůznějších rozměrů; pokutový kop se kopal z libovolného místa; rozhodčí pobíhal za deštivého počasí s deštníkem v ruce; hrací dobu určoval elán hráčů nebo soumrak.

Můžete si tak přečíst o začátcích, o náboru hráčů, o konání různých tréningů a zápasů a hlavně o legendách Sparty Praha. Příkladem z těchto let je třeba Vlasta Burian jako brankář. Jednou jsem u Bohemky napsal, že tam párkrát Vlasta Burian také chytal – něco jako hostování - ale byl jsem napaden tvůrci knihy Bohemka je a bude . . . že to není pravda. Inu, když historie shořela při požáru v Bohemáckém prostředí, dá se pak tvrdit všechno. Mimo jiné několikrát dělal Vlasta Burian i rozhodčího při zápasech. Po incidentu s Ferdinandem Scheinostem dokonce provokativně začal hrát za jiné kluby, třeba i za Slávii Praha. ( o Bohemce pomlčím, to prý není pravda)

Citát: Hrát v neděli v brance Sparty, slyšet potlesk bariér, to . . . byl můj celý svět. (V.B)

Nebudu se rozepisovat o dalších letech vývoje Sparty Praha. Důležitý byl začátek a pak už to bylo v rukách osudu, sudích a vedoucích. Najdete tu snad všechna podstatná jména hráčů i vůdců. Také spousty výsledků historických zápasů. A to jak těch vyhraných tak i těch prohraných. Zpovědi, citáty hráčů a dalších členů klubu, je tu článek i o požáru z roku 1934 – shořel veškerý inventář i s hlavní tribunou pro 2 000 diváků. Byly to hektické časy. Teď v současnosti už to zase vře. Ale to by nebyla Sparta, kdyby byla v klidu. Tady to prostě musí žít!!!! O dalších letech nemá smysl se rozepisovat. Kdo se o Spartu zajímá tak si tuto knihu prostě pořídí. Je v ní celá historie.

Citát: Šťastnou cestu a zlomte vaz!

102 08.02.2024

„Je to starobylá hra
a mně nezbývá,
než její pravidla
přijmout.“
(Mrtvola)

Trochu mě zarazilo, že tohle je Modrá Crew číslo 5 Jenže asi někde během času došla Crew k ukončení Modré Crwe a pak začala číslovat znovu. V této sérii je tady zaznamenáno jen 10 příběhů. Lobo nebo třeba legendární Thorgal. Současná Modrá Crew už je trochu někde jinde. Jak počtem sešitů tak jejich velikostí. Ale nicméně jsem strašně rád, že jsem tyto Mignolovo příběhy sehnal. Tento svazek totiž obsahuje čtyři povídky ze světa Hellboye. A už jen úvodní obálka dokazuje, že to je Mignola ve vrcholné formě.

Citát: Tak vy jste mě chtěli sežrat? (Hlavy)

Někdo z uživatelů tady píše, že povídka Hlavy je jednoznačně nejlepší. A mě z toho běhá hlava kolem. Hlavy jsou první povídka a mě se zrovna moc dvakrát nelíbila. Kresba dobrá, ale obsah mi hlava tak nějak nepobrala. Druhý příběh „Vánoce v podzemí“ už je lepší. Má jakousi solidní logiku, napětí a veselý konec. Kresba opět klasika všech Mignolovo klasik. Mrtvola je asi nejzajímavější příběh. Inu, Irsko, tam se toho děje. Poslední, čtvrtý příběh „Železné boty“ je jednoduchý, krátký a s příslibem budoucím.

Malá ochutnávka:
Edwinn D. Wolf – I když obecně platí, že železo odpuzuje magii, duchy a všechny ostatní zlé entity, platí též, že každé pravidlo má svou výjimku. Osobně jsem se setkal s démonickým stvořením, která se oblékala do železa a nic zlého se jim nedělo. (Železné boty)

Tak že velmi jednoduché a rychlé čtení. Všechny povídky jsou celkem dobré, pěkně Mignolovsky nakreslené. Mají dobré pointy a akční zázemí. Nejhorší se mi zdá ta první, co se zove Hlavy. Ta byla velmi divná. Nejlepší je příběh Mertvola, to je opravdu dobrodružná sranda. Komentáře ke všem povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této publikace.

Citát: Přeji bohatého Ježíška. (Vánoce v podzemí)

95 08.02.2024

„A já ti slibuju,
že jestli mě Elsa zase někdy
zatáhne na nějaký večírek,
tak se tam dostavím v maskáčích
a po zuby ozbrojený.“

Mark Stone 41 Doupě démonovo je dosti brutální příběh. Ačkoliv se v anotaci na zadní straně knížečky píše, že Ray, věrný robot a přítel Marka Stonea tu tentokrát není, opak je pravdou. Ten robot je všude a řádí jak černá ruka. Dokonce řeže lidské hlavy. A tím „řeže“ myslím opravdu, že odděluje hlavy od lidských těl. Navíc se spolčí s Miškou. Miška s měkkým í by se mohla zdát slaboučkou myšičkou, ale další opak je pravdou. Miška s měkkým í je spíš potkan s nadváhou. (Kdy už vám konečně dojde, že nejsem tlustá, ale svalnatá?) Zabíjí malíkovou hranou na potkání. A neptejte se mě, já nevím, jak vypadá zabíjení malíkovou hranou. (Miška mu drtila varle mezi palcem a ukazovákem) Mrtvol za sebou tito dva nechávají požehnaně.

Citát: Když není tělo, není zločin. Takový je zákon.

Tak že bych spíše mohl konstatovat, že naopak Mark Stone a Elsa Swensonová, kteří jsou uneseni jedním velkým finančním magnátem, tu zas tolik prostoru nemají. Mohou se tak akorát obávat o své tělní orgány a čekat, až si k nim Ray proseká cestu. A vlastně je to tak půl na půl. Až se tyto dvojice sejdou, začnou řádit obě dvě. Tak že další akční, brutální a napínavý příběh z pera pseudonyma Jean-Pierre Garena. A co se týče toho démona, to je taky trošku nadnesený význam. Víc nechci prozrazovat, aby jste nepřišli o tu tajemnou část příběhu. Jinak v příběhu je naprosto úžasný gruppensex.

Citát: Muži jsou hnusná surová zvířata, jen ženy si zaslouží existovat.

105 06.02.2024

„Jak prokázal Milgramův experiment,
z deseti náhodně vybraných osob
sedm bližního klidně oddělá nebo ho bude mučit,
jen tak, protože to dostali příkazem,
dokázáno, potvrzeno.“ *

No, úplně náhodou jsem viděl film s robotem Davidem, pardón s Michaelem Fassbenderem, který si zahrál robota Davida ve filmu Aliens: Covenant. Že existuje i komiks, to jsem nezjistil díky filmu Zabiják, ale díky edici Modrá Crew. A vlastně hned na začátku jsem našel hodně rozporů – Film vs. Grafický román. V komiksu hlavní postava docela kecá, je upovídaná a někdy si dokonce i protiřečí. Nejdříve povídá, že jí její oběti nezajímají, že o nich nic neví a prostě je za prachy zabije. Ale u té oběti, u které začíná příběh, vyndá jeho fotku (což by mu vlastně podle těch keců mělo stačit) a docela dost se o něm (myslím oběť) rozpovídá. Film je dobrý v tom, že Fassbender prostě docela dlouho jen mlčí. Možná bych to přivítal i v tomto komiksu.

Citát: Nejpříjemnější je přečíst si v novinách, že to policajti uzavřeli jako nehodu.

Svazek je rozdělen na dvě části. Rána vedle a druhý příběh se jmenuje Ozubená kolečka a je to část první. Kresba je přívětivá. Pozadí komiksových oken je plné detailů. Kresba je vlastně velmi povedená. O scénáři jsem v prvním příběhu hodně pochyboval. Druhý příběh je vlastně skoro o ničem. Nic se v něm v podstatě neděje. Až na žrádlo pro kajmana. Komentáře k oboum příběhům najdete v sekci části díla u této knihy.

Citát: Pokud zabíjíš lidi podle instinktu, bude líp přestat. (Ozubená kolečka 1)

* PS - Milgramův experiment je název pro experiment amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, jenž se v roce 1963 pokusil ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holocaustu. (Wikipedie)

93 06.02.2024