Terry11 komentáře u knih

Kdo ještě čte Řezáče poté, co se tak zkompromitoval svými budovatelskými romány? Já. Seděla jsem u babičky na půdě a prohrabávala se tam knihami, které jsem měla roztřídit. Zdálo se to býti hračkou. Než jsem jen tak letmo nakoukla do jedné knihy. Ten samý den jsem ji dokončila, na rozdíl od úklidu těch knih.
Karel Kukla je poznamenán svým ne zrovna šťastným dětstvím, zvláště pak jednou epizodou, která ho už ovlivní na celý život - je svědkem, jak lidé pronásledují na dvoře potkana. Posléze ho zabijí a jeden z nich zamává mrtvým potkanem chlapci před obličejem. Karel se z toho zhroutí a po zbytek života v sobě nosí hrůzu před fyzickou silou. Snaží se tuhle slabinu skrývat podvody, intrikami, lhaním. Jeho život se smrskne na to, aby se mstil za své komplexy z mládí, což vede k tomu, že ubližuje všem ve svém okolí.
Dobře napsaný psychologický román, je vám po něm tak, že rádi sáhnete i po Padesátce, kde ten Christián dopadl přece jen o trochu lépe.

6 10.05.2019

Ford byl krajně rozrušen.
"Arthure, to je fantastický! Sebrala nás loď poháněná nekonečnou nepravděpodobností! To je neuvěřitelný! Už dřív jsem o tom slyšel nějaký drby. Oficiální místa sice všechno popřela, ale tady vidíš, že to dokázali! Postavili loď na nekonečnou nepravděpodobnost! Arthure, to je...Arthure? Co se děje? "
"Forde! Venku čeká nekonečný počet opic, které s námi chtějí debatovat o novém nastudování Hamleta."

Tak to bývá, když má člověk příliš velká očekávání.
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už asi 5 let a pořád to nějak odkládala. Měla mít přesně to, co u knih vyhledávám: humor, fantazii, sci-fi prvky. No tak mi řekněte, proč to nezafungovalo? (Po) usmála jsem se asi 3 krát, zbytek textu se takřka nudila. Četla jsem ji předlouhých 7 dní a během toho týdne vykonala spoustu činností, které bych jinak odkládala na dobu neurčitou , což u mě znamená, až nebudu mít co číst. Tak nevím.

6 10.05.2019

Určitě zajímavý námět, autorka oplývá fantazií, hlavní postava je zajímavá, jsem zvedava, kdo bude ten, který se stane jejím přítelem. Držím palce kapitánovi. Ten je velmi tajemný.

6 26.02.2019

Normálně by mě fakt, že kniha vznikla až poté, co byl napsán scénář, dost odradil. Ale znala jsem film i jiné takto napsané knihy Jaromiry Kolarové, takže jsem si dilko užila i v pisemne podobě. No a co!

6 30.09.2018

"Venkate, řekněte vyšetřovací komisi, že ten svůj hon na čarodějnice musí udělat beze mne. I když se nakonec pokusí hodit vinu na velitelku Lewisovou, jak je jasné od samého počátku, už nyní vám říkám, že to veřejně odsoudím. A nepochybuji, že přesně stejně se zachová zbytek posádky. A kromě toho jim řekněte, že všechny jejich matky jsou od první do poslední děvky. P.S. I sestry."

Mým nejoblíbenějším astronautem byla vždycky Ripley, alias Sigourney Weaver. Ne že by se přečtením Marťana měla o své místo bát, to ne, ale že byl robinsovsky podaný Mark vtipný a sympatický mladý muž, to mu upřít nemohu. Žádné - zůstal jsem tu sám (fňuk), proč zrovna já (fňuk), zas ty hnusný brambory (fňuk fňuk). Jen jsem postrádala aspoň nějakou zmínku o jeho citovém životě.
Humanisticky zaměřený čtenář jako já buď u takové sci-fi musí desítky stran přeskakovat, nebo se knihou prokousávat, aniž řádně všem těm technickým věcem porozumí. Líbilo se mi, že kromě deníkových záznamů a pasáží ze Země použil autor i er-formu, aby si čtenář vychutnal určité části Markovy anabáze i bez jeho optimistického pohledu. Jsem zvědavá, jak se s tím Ridley Scott popere.

6 29.09.2015

Já tyhlety příběhy nemohu číst moc často. Źivot je nefér, protože se děti rodí tam, kde o ně nestojí, a tam, kde by pro ně cedili krev, se nedostanou. Opravdu napsáno velmi úsporně, přesto to tne do živého. A objevují se otázky. Proč nemohla holčinka zůstat?

6 17.04.2014

Když jsem byla malá, četla jsem ji asi pětkrát. Moje první scifi? Ty tři kluky jsem prostě milovala a jejich dobrodružství ve vesmíru prožívala společně s nimi. Mít ty knihy tady, hned po nich sáhnu. Kde asi skončily, maminko? :-)

6 09.04.2014

Když si vzpomenu, jak u některých knih pomalu a nudně plynou stránky, tady jsem byla bolestně zaskočena, že je konec. A ať je to, jak chce nereálné, mám tenhle typ milostných příběhů podbarvených humorem moc ráda. A příště prosím větší rozsah.

6 09.04.2014

Dal mi ji můj skoro manžel místo prstenu. Tak jsem řekla jo :-). A líbila se mi. Manželství snad bude taky :-)

6 02.12.2013

Ten symbol biblických bratrů - Kaina a Abela, který je rozvíjen přes tři generace, to je prostě mistrovské. Steinbeck píše tak poutavě, tak originálně, jeho postavy jsou tak zajímavě charakterizovány, že je člověk má jak na dlani. Byla jsem z knihy nadšená! Pak jsem zkoukla film a mohla jsem číst nanovo. Už nic od něho mě tak neuchvátilo.

6 02.12.2013

Fiktivní kavárna, v níž se tak trochu nostalgicky autorka setkává se svými přáteli především z meziválečného období. Vypráví o nich, vyptává se jich, dodává osobní i historické souvislosti. Pomyslím-li, kolik let spisovatelce bylo, když tento text psala, musím smeknout. Její styl má lehký humor (Ráj bez českého piva - jaká to ironie!, E.E. Kisch ženám, kterým tak rád podléhal, sliboval "zkušenost" z pěti kontinentů, ...), ale i přesnou popisnost, čtenář, jenž se o toto období zajímá, má informace osobního rázu. Navíc je kniha doplněna soudobými fotografiemi doplněnými poznámkami Lenky Reinerové.

6 14.10.2013

Mám příběhy Cormorana moc ráda. S Robin tvoří sympatickou dvojku a vyvoj jejich vztahu je pro mě skoro zajímavější než celé vyšetřování. Zvláště když tam je postav jak na orloji .

5 18.08.2022

S touto spisovatelkou mám problém. Přečetla jsem od ní pět knih a vždy stejné schéma. Zajímavý námět, precizní zpracování, nemohu se odtrhnout a tetelím se blahem, jak se mi kniha líbí. Ale pak se takřka v závěru dostanu za nějakou hranu emocionality, kdy už nejsem schopna to všechno vstřebat, a tudíž uvěřit a prožít, a já dočítám posledních pár stránek skoro zklamaná. Tentokrát se mi to stalo také. Přijde mi, že je tento román napsán velmi rafinovaně. Střídavě se mi nabízí různá řešení pokračování, střídají se viníci, už si jsem takřka jista, kdo co udělal a proč a zase je to jinak. Velmi napínavé je to až do posledních stránek, které jsem opět neunesla. Tentokrát nikoli emočně, ale spíše jsem měla problém s nevěrohodností. Podle mého je závěr příběhu překombinovaný, náhle zakončený, jak kdyby si autorka nevěděla rady, co s tím. I přesto je to spisovatelka par excellence a já se k ní budu vracet.

5 18.12.2020

Protoze miluji majaky, dostala jsem tuto knihu jako darek, aniz by si kamarad zjistil, o cem vlastně je. Nemam rada, kdyz se prosté myslenky oblekaji do metafor a vznesenych frazi. Stylistika vubec je autorova slaba disciplina. Kdyby to nebyl darek, nedocetla bych.

5 26.07.2020

...Zeptala se Ruby: "Chtěla bys přestat chodit do medových včelek a být každý den doma s maminkou?" Ruby se na ni podívala, jako když chtěla dobrůtku a dostala syrovou mrkev. "Ne, děkuji," odpověděla naprosto zřetelně. Takže tím byl tento způsob pokání zamítnut...

Kniha má složitou kompozici. Nejenže se často mění vypravěč, ještě se střídají časové roviny, takže doporučuji číst v co nejkratších intervalech, jinak budete mít v hlavě galimatyáš jako já. Každopádně opět funguje to, co Liane dokonale ovládá, totiž umění čtenáře napínat až do samotného konce. I když ta pointa pak ani tomu napětí neodpovídá. Tentokrát mě zaujalo téma , co všechno můžeme žádat ve jménu přátelství.

5 10.07.2019

Děj je překombinovaný, jako by si autor řekl, počkej, manžel už je moc podezřelý, změním to na tchána. Navíc mi styl vyloženě vadi. Působí jak policejni zápis, je strohý, neempatický, neosobni, ať už je za nim jakýkoliv vypravěč. Vše pak podtrhuje vyprávění v přítomném čase. Další ukázka toho, jak nás ta reklama zdařile masíruje.

5 01.05.2017

Velké zklamání. Znamení vlka byla má první kniha od této spisovatelky a docela mě zaujala, takže jsem si pokračování s sebou vzala na dovolenou. Ale tohle vlastně nemělo s pokračováním moc společného. Jeden z hlavních hrdinů Ruben se objeví až na několika posledních stránkách, smečka a vše s ní spojené je také pryč, zůstává jen tajemný Indián a i ten se chová jinak než v předešlém díle. Vlastně se v celé knize nic neděje. On ji unese, jemu ji unesou jiní, mučí ji, ona je zabije, pak se vrací domů. Pasáže z mučení jsou neadekvátní příběhu prvního dílu, pasáže z Arizony jsou cestopis. Stránky návratu do hlubin je celé úplně mimo . Hlavní hrdinka je mi často až nesympatická, její reakce zvlášť z mučení nepochopitelné. Fakt bych chtěla vidět, jak někdo takové mučení snáší s takovým vzdorem a siláckými řečmi. Vše je zdlouhavé, nudné, i to mučení se mě tak nějak netklo. Autorka je bezradná, anebo, což je horší, nemá co psát.

V prvním díle jsem oceňovala nějaké přesahy do českých reálií, tady mě doslova iritovala některá laciná přirovnání jako:
"Pokusila jsem se ho setřást, marná snaha, držel se jak Váňa nad Taxisem."
"Byla jsem nacpaná jak autobus do Polska."
"Obličej mrtvý jako krajina okolo Černobylu."

Jednu hvězdičku dávám za poslední stránky s Rubenem, jednu za to, že jsem si připomněla krásu arizonské přírody.

5 05.04.2016

V úvodu jsem měla pocit, že čtu Toma Sawyera, je takové ospalé letní nedělní odpoledne, kdy musí Tom natírat plot a pak si půjde s Huckem hrát na nedalekou Mississippi. No a pak to začalo. Nechápu, čím jiným, než samotnou krutostí zúčastněných na těch zvěrstvech, mohla kniha zaujmout. Sloh obyčejný, psychologie žádná. Proč jsou takovéto knihy psány? Zlobím se sama na sebe, že mám to "něco", co mě ponouklo tu knihu dočíst, také v sobě.

5 04.04.2016

"Byla to konvenční žena, nasáklá doktrínou a fatálně přesvědčená o nadřazenosti mužů, ale nevěděla o tom. Je bizarní, jak moc mě způsob, jímž se ke mně chovala - lehce uctivější než ten, který mívala vyhrazený pro Noru -, potvrzoval v roli pána domu. Zdálo se, že nemá na vybranou: prostě věnovala větší pozornost mým potřebám, přikládala větší váhu mým názorům a větší význam mému naturelu než všemu, co se týkalo mé ženy, navzdory tomu, že všechen svůj cit věnovala jí."

Autor píše v 1. osobě, ale přesto jsou tam kapitoly popisující nebo vyprávějící události, které se týkají paní A., jež jsou podávány er-formou. A ano, Giordano dovede psát jednoduše o složitých věcech. Takže analogie vztahu dvou mladých manželů a narůstající nemoci jejich hospodyně je to, co vás napadne až po nějaké době. Nepojmenovaný vypravěč je ostýchavý, poněkud nejistý fyzik vytažený svou vitální manželkou z nory svého povolání a naturelu, který sleduje děj, komentuje ho a vyhodnocuje přesně tak, jak mu velí jeho analytický mozek. Přesto je plný nevyřčené empatie a soucitu.
Už dlouho jsem se nesetkala s knihou, která mě nutí sednout a vypisovat si názory či úvahy spisovatele, jak jsou mi blízké. Blízký mi byl i samotný hlavní hrdina, přitom tolik vzdálený mé mentalitě. Zvláštní.

5 13.03.2016

"Lítost je ta nejzbytečnější věc na světě. Nic se nedá vrátit zpátky. Nic se nedá napravit. Jinak bychom byli všichni světci. Život neměl v úmyslu nás udělat dokonalými. Kdo je dokonalý, patří do muzea."

Děj knihy se dá převyprávět v jedné minutě, ale autorovy úvahy jsou tak filosofické a nadčasové, že o nich budete přemýšlet dlouho a dlouho. A některé vás provází celý život. Když jsem tuto knihu četla někdy v šestnácti lety poprvé, vypsala jsem si pár citátů. A teď po tolika letech v nich nacházím tutéž pravdu a opět se s nimi ztotožňuji.
V Oblouku se šetří city. Jak milostnými, tak těmi, jako je vztek, touha a nenávist. Stačí totiž pár střízlivě a stroze podaných obrazů a vzpomínek. Zato úderných. Autor až na posledních stránkách odhaluje důvod Ravicovo trýznivého nutkání po pomstě. A jeho pravé jméno skoro nezaznamenáme.

"Lvi zabíjejí antilopy, pavouci mouchy, lišky slepice. Která jediná rasa na světě bez ustání potírá sebe sama, vede mezi sebou války a zabíjí se?"
"To jsou otázky pro malé děti. přirozeně, že koruna tvorstva. Člověk, který vymyslel slova láska, dobro a milosrdenství."
"Dobře. Který tvor v přírodě může spáchat a páchá sebevraždu?"
"Zase člověk. Který vynalezl věčnost, boha a vzkříšení."

5 18.02.2016