Terry11
komentáře u knih
Sedm let hříchu
Sylvia Day
Začala jsem číst pod dojmem její Crossfire ságy. No, ta moderní doba, půtky se svým Gideonem ji rozhodně svědčí víc, tohle je takové nenapínavé, erotické (pokud člověk nečetl už zmiňovanou sérii), nic moc historické počteníčko.
Zapomenutá zahrada
Kate Morton
příběh hezký, ale ta forma - několik časových rovin, mě dokonce donutila k tomu, že jsem si začala psát, kdo je proboha kdo!
Padesát odstínů svobody
E. L. James (p)
No tak nevím...Nechápu, proč je tady autorka Erika Mitchell, když na originále je stále ještě E.L.James. Každopádně musím říct, že ta inspirace Twilightem už je takřka pryč, Ana se už tak nečervená, není nemotorná a více trucuje. A protože má angličtina není tak dokonalá, nerozčilovaly mě stejně popisované erotické pasáže, jako se mi to stávalo u předcházejícíh dílů v mateřštině. Jenom by to mělo být proboha kratší, té vaty tam je víc než zajímavých úseků. Popis nezáživné svatební cesty tvoří skoro čtvrtinu knihy, další cesty tam jsou jen proto, aby "šukání" mělo jinou kulisu (letadlo, vila v Aspenu, na parkovišti...). Detektivní zápletka je fakt k smíchu, že se do nedobytného Christianova bytu dostane dotyčný zločinec hned dvakrát, no to mě tedy podrž (Taylore)! Proč je Christian takový, jaký je, se zúží jen do několika odstavců, což je přitom to, proč se do trojky člověk pustí.. Jo, abych nezapomněla - opět po příkladu Twilightu, poslední kapitoly jsou psány z pohledu Christiana, takže si čtenářka užije.
Literární obsahy (nejen) pro maturanty
Dana Nováková
V době, kdy neexistoval internet, skvělá pomůcka.
Probouzení
Jana Ágnes Jiřetínská
Byť milovník básní i Bretaně a Parize na téhle sbírce se mi nejvíc líbily ilustrace. Básně jsou lehce surrealisticke, plné metafor, není se čeho chytnout. Spíše takové nahozeni určité nálady. Nepůsobí na mě mile. Obrázky ano. Ty bych si i koupila.
Mister
E. L. James (p)
Přečetla jsem. Nečekala jsem klenot, taky nepřišel. Předvídatelné od samého začátku, u hlavního hrdiny mě zaujalo jeho "obrácení Ferdyše Pištory", holka od začátku kladná jak jeden díl magnetu. Takže hvězdičku navíc za to, že jsem si načetla informace o Albánii, která hrála hlavní roli i ve Vrtěti psem. Nějak na ni mají spadeno :-).
Monology
Milan Kundera
Opět jsem přečetla, tentokrát kvůli Výzvě. Tato sbírka se objevuje v knížce Bleděmodře pruhovaný, kde ji zmiňuje hlavní hrdinka a vlastně díky tomu jsem se k sbírce dostala.
Vztahová níže
Eva Urbaníková
"Ať to jsou děti, anebo muži, vždy bychom měly obětovat jen tolik, kolik uneseme bez újmy na své duši."
Přečetla jsem v rámci Čtenářské výzvy. Bylo to rychlé, jednoduché, zábavné. Spisovatelka nám nedává příliš prostoru použít vlastní fantazii, vše jasně zformuluje, vysvětlí a přežvýká. A to mi asi vadilo nejvíc. Příběh je prostý, opravdu jde jen o vztahy, ale ty jsou popsány sympaticky, reálně, uvěřitelně. Líbí se mi rovněž (ten tak trochu vykonstruovaný) otevřený konec.
Nemilovaná – z deníku sedmnáctileté Perly Sch.
Arnošt Lustig
Mám Lustiga ráda, přestože většina jeho románů a novel má stejné téma - osud židů za druhé světové války. Tuto knihu jsem příliš neznala, a proto mě překvapilo, že se děj odehrává v Terezíně. Petra pro mě rozhodně nebyla prostitutkou, chápala jsem její chování, nemohu vůbec posoudit, jak bych se zachovala na jejím místě já. Líbí se mi, jak se Lustig věnoval dívčím hrdinkám, ať už to byla Kateřina Horovitzová, Petra či Dita Saxová.
Příběh služebnice
Margaret Atwood
..."Člověk nemůže za to, co cítí, vysvětlovala jednou Moira, ale za to, jak se chová."
Noo, nijak mě ten příběh nenadchnul. Asi už jsem těch apokalyptických témat četla hodně a tohle nebylo tak strašné, aby mě to vyděsilo, a tak originální, aby mě to zaujalo. Vlastně mě ty vnitřní monology Služebnice nudily. Závěr nijaký, vysvětlení určitých okolností žádné. Že by se psal druhý díl?
Deník mého stínu
Claire Kendal
"Její kamarádky se s Henrym nestýkaly, ale přesto měla najít nějaký způsob, jak dodržet základní pravidlo, které praví, že člověk by nikdy neměl dopustit, aby ho vztah připravil o přátele. "
O tématu stalkingu jsem toho zatím moc nenačetla (Glattauer Navždy tvůj), takže mi kniha připadala poměrně zajímavá a napínavá. Přecházení z deníkových záznamů do er-formy mi nijak nevadil, naopak příběh osvěžoval a dával nahlédnout z jiného úhlu pohledu. Soudní vyšetřování jsem chápala jako možnost srovnání s Clarrisinou situací a bylo to velmi přínosné, byť znepokojivé. Rovněž jsem přivítala postavu Roberta, jakožto jediného normálního chlapa. Trochu mě zaskočil ten rychlý a rozmlžený závěr, ale dává mi aspoň možnost si příběh dokončit podle mého gusta.
Nebyl čas na smutek
Zdeněk Koňák
Četla jsem kdysi na gymnáziu, mlhave si pamatuju, že šlo o Opletaluv pohřeb, demonstrujici studenty a jejich deportace do koncentračních táborů. Líbilo se mi to.
Smrtící stvoření
J. D. Robb (p)
Znáte ty situace, kdy se vám nějaká kniha od svého oblíbeného spisovatele zas až tak nelíbí, ale přesto mu dáte pěkné body?
Králové bourbonu
J. R. Ward (p)
Ale no jo. Takové intermezzo, než zase vyjdou noví Milenci.
Příběh v řeči nepřímé
Alena Zemančíková
Hezky napsané, zajímavé příběhy, ale mnohokrát jsem se ptala, proč autorka nevyvinula více úsilí, aby svůj život, s kterým nebyla spokojena, nezměnila. Proč si vzala postupně dva manžely, o nichž později píše, jak se k sobě nehodili. Celé je to takové bezútěšné, odevzdané. Často některé knihy čtu vícekrát, ale u tohoto příběhu jsem tak nějak ráda, že ho mám za sebou. Zanechal ve mně pesimismus a smutek.
Cizinec v zrcadle
Sidney Sheldon
U Sheldona má většina postav atraktivní povolání, neřeší obyčejný život. Nevadí mi to. V tomto příběhu šlo o vztah proslulého herce a krásné, nepříliš úspěšné herečky. Mám ráda, jak autor vypráví životy svých hrdinů od jejich prvních krůčků, a tudíž známe i pozadí jejich problémů, traumat. Jen se vždy špatně vyrovnávám s tím, že jejich provinění trestá neúměrně vysokým trestem. Jako Erben ve svých baladách.
Chybíš mi
Harlan Coben
"Protože srdce nezná rozdíl mezi rozumným a nerozumným."
Začátek mě dost zaujal, ovšem jak přibývalo záhad, a tedy i zauzlování příběhu, začalo mi to překombinování prostě vadit. Neuvěřitelné, nereálné. Když pomyslím na newyorskou policistku, mám před sebou Evu Dallas (serie Smrtící), kde je také složka detektivní, romantická, a dokonce scifi. A na to tedy podle mě tato kniha nemá.
Podivné přátelství herce Jesenia
Ivan Olbracht (p)
Obecně vzato mám Olbrachtovy psychologické romány ráda. I tento je velmi dobře napsaný, jen už mi to téma přijde takové starosvětské, vlastně jsem knihu četla jen kvůli Výzvě.
Nebezpečná láska
Kateřina Petrusová
Tak jsem si tuto knihu v rámci čtenářské výzvy znovu přečetla. A opět se mi líbila.