Teopa
komentáře u knih
Pláňata
Petra Dvořáková
Tíživé čtení o tom, jak vypadá životní realita mnoha lidí. Osudy protagonistů této knihy mi vháněly slzy do očí. Místy šlo o slzy vzteku.
Skleník a pařeniště
Eva Schumannová
Moc mi to pomohlo v budování vlastních skleníků. První kniha na toto téma, vše vyšlo, takže další nepotřebuji a všem doporučuji.
Boží hora
Erri De Luca
Tak moc jsem s tím klukem soucítila, tak moc snadno jsem se do řádků této sugestivní knihy začetla, tak mic jsem se do jejího rytmu zamilovala, že ji doporučuji všem.
Co tě nezabije
Aňa Geislerová (p)
Tohle je obří PODVOD na kupující. Jsou to z velké většiny zrecyklované povídky, které už dávno vyšly, ale jinde.
Stará dáma vaří jed
Arto Paasilinna
Bavila mě myšlenka nihy i její děj, o něco méně jsem si užívala styl, jakým to bylo napsané. četla jsem to dlouho, musela se do toho nutit, ale docela to za to stálo.
Dula
Michal Viewegh
Nechápu, proč je to tak nízce hodnocené, já jsem se královsky bavila. Ale moc předchozích knih tooto autora jsem nečetla, musím to napravit.
Dějiny násilí
Édouard Louis (p)
Nechutné, že se takové věci dějí, je mi líto všech, kdo se s něčím takovým v životě setkali. V knize je vše popsáno autenticky, ale vlastně je to tak strašně nechutné, že to na mém stolku zůstává nedočteno.
Pět kroků od sebe
Rachael Lippincott
Ocitla jsem se v chatě, kde nebyla jiná kniha. Přivezla si ji tam má patnáctiletá neteř. Když jsem si s ní chtěla o knize popovídat, řekla mi, že ji popatnácti stránkách odložila, protože jí připadala pitomá. Já to přečetla celé a říkala si, že takovéhle klišé snad dnes mladí ani nechtějí číst, ne? To je jak literatura pro náctileté z roku 1995... Jestli vás dojímají nemocné děti či lidé obecně, tak se podívejte na stránky některé z nadací, které těmto lidem pomáhají. Příběhů jsou plné, navíc to jsou příběhy reálně, které někomu mohou pomoct a jsou bez zbytečných keců okolo. :-)
Listopadoví motýli
Auður Ava Ólafsdóttir
Některé věci mi v té knize nedávaly smysl, trochu mi trvalo se s příběhem zžít, ale pak už to bylo jedno velké užívání si cesty do neznámých krajin. Super!
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Přečetla jsem si ji znovu po delší době, a je to pořád stejně dobrý.
Dej mi své jméno
André Aciman
Tahle kniha mě vůbec, ale vůbec nechytla. Téma je už strašně ohrané, připadá mi, že téhle tematiky jee všude kolem nás nějak moc. Děj i dialogy jen tak kloužou po povrchu. Ale jak je vidno, jsem tady spíš v menšině.
Zřídlo
Akwaeke Emezi
Děsivý střet světů, kultur i smýšlení dospělých. Je to o nenaplněných touhách i o tom, jak se popasovat s životem, když věci nevycházejí podle našich představ. Krásně napsaná kniha.
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Je mi lítol že takovému dílu dávám tak nízké hodnocení, připadám si trochu špatně, kvůli tomu, ale vůbec mě to nebavilo. Ani trochu, a to jsem se fakt snažila. A ne jednou. Nudí mě to jako kniha, jako audiokniha v angličtině (kde jsem tedy viděla přidanou hodnotu v tom, že si osvěžím slovní zásobu), nudí mě to i jako divadlo a to už je co říct, protože víc už se vstřebání tohoto děje ulehčit nedá. Nudí mě postavy, lhavní myšlenka knihy i děj. Většinou se tam nic neděje, postavy se chovají nudně, chybí výraznější zápletky, momenty, které by posouvali děj. Proč lidi tu knihu hodnotí tak vysoko? Protože si myslí, že si tím zvednou intelektuální kredit? Nebo vás všechny opravdu tak baví?
Osiřelý západ
Martin McDonagh
Skvělý příběh, čtivý. Dialogy jsou svižné, úderné a bez zbytečného balastu. Ale musíte být na ten text naladění, na to, že to není pro běžného čtenáře, že ty dialogy nejsou běžné, že spolu ti lidi mluví divně a že jsou ti lidé vlastně tak divní, že chvílemi pochybujete o tom, že by vůbec mohli existovat. A pak přijedete do Horní dolní, sednete si do autobusu nebo v té samé vesnici zajdete do kadeřnictví, a posloucháte ty zákazníky a jejich hovory s kadeřnicemi a zjistíte, že ty dialogy jsou víc reálné než cokoliv jiného.
Sün-c’: Tradičně Sün Kchuang
Sün-c’
tohle mě ani trochu nechytlo. Nudilo mě to a bylo mi to víc vzdálené než Zeměplocha.
Umění diplomacie: Od Richelieua k pádu Berlínské zdi
Henry Kissinger
Jakákoliv kniha od Kissingera je dobrá, protože je napsaná čtivě srozumitelně, asi jako když se díváte na zprávy na komerční televizi, kde se vás občas snaží informovat o závažných a důležitých věcech, ale podávají to tak, aby to pochopil každý. No a přesně takhle je psaná tahle kniha. Bez zbytečných odborností a výrazů, které člověk nezná. Občas je potřeba si něco vyhledat na internetu, potože asi málo kdo zná přesně a do detailů všechny události a věci, kterými se H. K. v tomto textu zabývá, ale za ten čas to rozhodně stojí, člověk si utřídí znalosti, o kterých ani možná nevěděl, že tam vzadu v ozku někde vlastně jsou.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Vracím se k němu pokaždé, když si potřebuju zlepšit náladu. Tak moc se mí líbí, miluju ty ilustrace, vlastně víc než ten text. Je to jediná kniha, kde si pozorně prohlížím každý milimetr ilustrací a text mám jen jako doplněk, jen k tomu, abych věděla, co znázorňují. Vím, je to divné, všichni většinou žasnou nad těmi myšlenkami a určitým druhem primitivní filozofie, která v té knize je, ale tak já to nemám. Potřebuju ji vnímat jako celek a ty ilustrace jsou branou k pochopení celé knihy, tedy alespoň podle mě.