temna.vila
komentáře u knih
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Přestože je kniha opravdu tenoučká, považuji jí za jednu z knih, které mě opravdu zasáhly a na nějakou dobu "vyřadily z běžného provozu", jak se tak říká. Nejenže se autor věnuje tématům, která jsou často zlehčována nebo přehlížena, cením si také zpracování knihy samotné a vyobrazení celého procesu, který čtenáři velmi přiblížil a zhmotnil, o čem vlastně mluví. Tento titul by si měl přečíst minimálně jednou za život snad každý.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Babička pozdravuje a omlouvá se je jednou z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla. Zajímavý a poutavý příběh byl doplněn pestrou řádkou emocí, které mi autor dovolil prožívat s postavami. Děj je velmi dobře vystavěný a postavy se v průběhu knihy vyvíjejí, nezůstávají stát na místě. Knihu určitě doporučuji každému, kdo tohoto autora zvažuje - už jen pro spojení radosti, bolesti ze ztráty a porozumění, které autor na svých stránkách nabízí.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Naslouchači jsem se dlouho vyhýbala, trochu jsem se bála české fantastiky, zvláště tak vysoce hodnocené. Musím ale uznat, že jsem se bála zbytečně. Příběh mě pohltil od první stránky a já si maximálně užila každou chvíli. Hlavní hrdinka mi rychle přirostla k srdci a já jsem díky tomu mohla prožívat veškeré emoce s ní. Pokud někdo zvažuje seznámení s českou fantastikou, rozhodně doporučuji Petru Stehlíkovou.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Knihu doporučuji především pro množství alegorií, které autor do příběhu zapracoval. Téma považuji za stále aktuální, především s přihlédnutím k aktuální situaci.
Papírová města
John Green
Z Papírových měst jsem bohužel hodně rozpačitá. Příběh samotný mě nedokázal plně zaujmout, Margo mi byla krajně nesympatická a u čtení jsem se místy nudila. Možná jsem nebyla na knihu správně naladěná, ale vůbec mi nesedla, proto jí nemůžu doporučit. I když přiznávám, že jistý potenciál v sobě měla, a proto ji hodnotím 2*.
Popravčí
Chris Carter
Popravčí mě opět nezklamal, Carter prostě umí děsit. Při čtení jsem se vůbec necítila dobře, a i když jsem byla zvědavá, jak případ dopadne, těšila jsem se, až knihu budu mít za sebou :)
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Běžně ženskou literaturu nečtu, protože mě zas tolik nebaví, ale Colleen Hoover je mou oblíbenou autorkou a její knihy čtu ráda právě proto, že se věnuje choulostivým a citlivým tématům. To nejlepší v nás je pro mě nejlepší knihou, jako jsem od ní doposud četla. Velmi silně na mě působilo, jak autorka popisovala všechny události, které vedly k stále většímu rozkolu v manželství, které se pro oba stalo téměř nesnesitelným. Bylo pro mě smutné sledovat příčiny pozdějších situací a jejich následky. Autorce jsem věřila každé slovo.
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
Na tenhle počin Colleen Hoover jsem se neuvěřitelně těšila a přiznávám, že jsem ani tentokrát nebyla zklamaná. Hltala jsem každou stránku a po nocích jsem se s knihou necítila úplně komfortně. Atmosféra za mě byla výborně vystavěná, zvraty nečekané a rozuzlení a v podstatě nejasný konec velmi překvapivý.
Blues: Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
Jedna z nejkrásnějších sbírek české poezie, ke které se ráda vracím.
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Sara J. Maas je mou srdeční záležitostí, její knihy mě bez výjimek baví, mám ráda její postavy - houževnaté, svéhlavé, drzé, sarkastické, ujíždím si na jejích zápletkách a ty příběhy prostě miluju. A u Rodu země a krve tomu nebylo jinak. Hlavní hrdiny jsem si zamilovala, příběh byl čtivý, plný vtipných scének. Rozhodně stojí za zmínku také skutečnost, že tady Sarah opravdu přibrzdila s erotickýma scénkama, opak jí bývá často vytýkán. A posledních 200 stran byla vážně slušná emocionální jízda, u který jsem si skoro oči vybrečela. Jediný, co na tomhle všem vážně nesnáším, je to nesnesitelný čekání na další díl.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Dvůr křídel a zmaru považuji za důstojné zakončení příběhu Feyre a Rhysanda. Přestože autorka místy děj lehce natahovala, užívala jsem si každou stránku. Co považuji za největší klad nejen této série, ale všech knih SJM, je skutečnost, že nechává své postavy postupně se vyvíjet. Neexistuje u ní nic jako "panebože, vidím ho pět vteřin, ale už vím, kdy se vezmeme, kolik budeme mít dětí a jak se budou jmenovat", čehož si moc cením. Její víly jsou sice ve své podstatě jen vylepšení elfové, přesto s nimi však dokáže velmi dobře pracovat, budovat zajímavé dějové linky a k nim patřící napětí. Osobně jsem neměla problém ani s velkým množstvím erotických scén, k autorčině tvorbě mi tento aspekt patří a v knihách mi nevadí. Neměla jsem pocit, že by byly napsány nějak násilně nebo nevkusně. Obrovský zvrat na posledních stránkách pro mě byl samozřejmě bolestný, a přestože by takový konec byl asi úspěšnější, uvěřitelnější a celkově menší klišé, já jsem za tu předvídatelnost autorčina jednání ráda. Sérii můžu určitě doporučit každému, kdo zbožňuje fantastiku.
Vrány
Petra Dvořáková
Vrány jsem zpracovávala jako semestrální práci do současné české literatury a myslím, že jsem si zvolila dobře. Od autorky jsem doposud nečetla žádnou knihu, prostřednictvím Vran jsem se s autorkou setkala poprvé. Už na první pohled mě zaujala obálka, která ve mně vyvolává jakousi úzkost. Příběh mladičké dívenky, která byla obklopena pouze nepochopením, kritikou a pohrdáním a útočiště nalezla až u v podstatě cizí osoby mě hluboce zasáhl a srdce mi pro ní krvácelo. Zároveň jsem ale pociťovala obrovský vztek vůči matce, která by měla milovat obě své dcery a chránit je, a přitom byla jedinou příčinou všech tragických událostí. Její chování jsem nedokázala pochopit ani omluvit. Myslím, že přestože se autorka tématem nezabývá příliš do hloubky, ale jedná se spíš o povrchovou záležitost, vzhledem k rozsahu knihy to není na škodu. Konec, který si může čtenář volně interpretovat byl dokonale zvolený.
Stalker
Lars Kepler
Stalker je mou nejoblíbenější knihou z celé série s Joonou Linnou. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout už po pár stránkách. Celá kniha má výbornou atmosféru a je protkaná napětím. Občas mi bylo ze čtení až nepříjemně, což je přesně pocit, který z knihy tohoto žánru chci mít. Vřele doporučuji, myslím, že lepších detektivek bude jen poskrovnu.
Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
Soubor krátkých úvah, mikropříběhů a zajímavých myšlenek vztahujících se k výchově a rodičovské odpovědnosti pro mě byl, řekněme, takový Landsmanův Deníček moderního fotra na úrovni. Nedá se říct, že by nebyl humorný, ale rozhodně není humorný prvoplánově. Kniha se několikrát dotýká opravdu ošemetných a vážných témat. Stejně jako zbytek Backamanovy tvorby i tento titul doporučuji.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Na Řbitov zviřátek jsem se moc těšila a byla jsem vážně zvědavá. Spousta lidí mě varovala, že se jedná o nejbrutálnější Kingův počin. A já jen doufám, že to není pravda. Prvních pár desítek stran jsem měla pocit, že čtu něco na způsob Ordinace v růžové zahradě a dost jsem se trápila. Nicméně po slabém rozjezdu se kniha četla dobře, nicméně jsem pořád čekala na okamžik, kdy mě kniha vyděsí a budu mít strach otočit na další stranu. Nic takového se bohužel nestalo. Nejen že jsem se u knihy ani trochu nebála, dokonce jsem se při jejím čtení necítila ani nepříjemně. Vyvstává tedy otázka, jestli je kniha právem označována za jednu z autorových nejbrutálnějším, nebo jestli je špatně něco se mnou. :) Knihu nakonec hodnotím 3*, četla se dobře a příběh byl po přetrpění prvních stran poměrně poutavý. Respektuji, že se autor prvně musí prostě vykecat, než se dostane k jádru věci. Bohužel mi ale v knize chyběla ta správná dávka děsu a brutality, která mi byla slíbena.
Jeden z nás
Shari Lapena
Shari Lapenu opěvují stovky a stovky knihomolů a jsou z jejich počinů úplně nadšení. Proto jsem se konečně odhodlala a přečetla jsem si její novinku Jeden z nás. A musím říct, že se k nadšeným fanouškům neřadím. Kniha byla čtivá, napínavá a autorka relativně dobře budovala atmosféru. Na druhou stranu podobných příběhů jsou plná knihkupectví. Sama nemám v žánru detektivek, thrillerů a psychothrillerů načteno tolik, takže je poměrně snadné mě v tomto odvětví uspokojit, tady se bohužel úplně nezadařilo.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
V pasti lží jsem si musela přečíst neprodleně po dočtení Za zavřenými dveřmi a opět jsem nebyla zklamaná. Autorka ve mně dokázala vyvolat napětí a touhu dozvědět se, jak se všechny události vlastně seběhly. Postupné odhalování, kdo stojí za jakými činy mě překvapilo, a přesto že jsem dokázala odhadnout trýznitele a jeho motivy, způsob jejich dosažení pro mě byl překvapivý a mrazivý.
Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
Knihu jsem četla téměř tři měsíce, což je na mě dlouhá doba. I tak ale musím říct, že pokud bych knihu nezpracovávala v rámci psychologie do své seminární práce, dopřála bych si času klidně dvakrát tolik. Autorka na mě opravdu silně zapůsobila, její slova mě často zasáhla. Několikrát jsem v textech našla sama sebe a zjistila jsem, že to se mi přeci dělo, ale neuměla jsem to pojmenovat. Musím ale zmínit, že je kniha bohatě protkaná odbornou terminologií, což nemusí být pro každého. Odborné termíny jsou ale vždy vysvětleny, nejedná se tedy o velkou překážku.
Šest vran
Leigh Bardugo
Šest vran doposud považuji za jednu z nejlepších young adult fantasy, jaké jsem četla. Běžně nesnáším, když je příběh vyprávěn z pohledu několika postav, ale tady se s tímto úkolem autorka popasovala nad očekávání dobře a já si užívala vyprávění každé postavy. Děj byl místy krásně ponurý a perfektně jej dotvářela atmosféra celého příběhu a napětí, se kterým autorka pracovala bravurně. Za sebe knihu rozhodně doporučuji a určitě se k ní v budoucnu vrátím.
Pouto
Anna Todd
Pouto mě jako závěrečný díl bohužel zklamalo. Z knihy mám pocit, že ji autorka napsala jen z povinnosti a vidím zde jasné známky toho, že se autorka již příběhem nechtěla zabývat. Zarážející je již rozsah posledního dílu, odpovídá tak slabé polovině dílů předešlých. V tomto díle je v podstatě ve velmi hrubých obrysech představen závěr série, který si rozhodně zasloužil víc a považuji jej za odfláknutý.