Taťka Hraboš komentáře u knih

Za těch 23 let, které od mé četby této knihy uplynuly, už si toho z děje moc nevybavím, ale pocit, že se jedná o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četl, ve mně zůstal.

11 06.11.2014

Nestává se mi často, že bych se do čtení knihy občas musel nutit, i když je výborně napsána. McEwanův vybroušený, inteligentní styl mi sedí, přesto jsem z téhle knihy měl dlouho velmi smíšené pocity. Dobře napsaná kniha čtenáře vtáhne do děje, čtenář se pomyslně sám stává součástí příběhu (přinejmenším jako pozorovatel), ale součástí tohoto příběhu jsem se opravdu stát nechtěl. Situace hlavního hrdiny mi svým způsobem připadala bezvýchodnější než za nějakého válečného konfliktu či uvěznění. Ale i McEwan je naštěstí zjevně založením optimista, který si nelibuje ve špatných koncích. Každopádně velmi zajímavé téma a také zdařile zpracované, určitě lze tuhle knížku doporučit k přečtení, ostatně jako zatím všechno, co jsem od autora četl.

10 12.09.2023

(SPOILER) Opravdu zajímavý mišmaš postav a prostředí - jen se nedokážu rozhodnout, zda je to klad knihy či naopak. S každou linií zvlášť bych problém neměl, ale jejich splétání dohromady se mi jevilo i v rámci žánru, pro který v tomto ohledu platí velmi volná pravidla, až příliš nepravděpodobné. Nejvíce rušivě na mě působil právě ústřední svět díla - svět olympských bohů a řeckých hrdinů a autorovo chabé vysvětlení (či spíše jen jeho náznak), jak vůbec mohl tento svět v realitě vzniknout. Pochybnosti také vyvolává možnost lidských hrdinů Trojské války vůbec vzdorovat bohům s jejich nadpřirozenými schopnostmi (však se také autor v závěru knihy popisu bojů cíleně vyhnul). Ani psychika postav románu není kdovíjak propracovaná (i když to Simmons jinak docela umí - viz třeba jeho Terror), ale to je podle mých poznatků v žánru scifi spíše pravidlo než výjimka (a to i u kvalitně píšících autorů). Jinak je to ovšem kniha čtivá a poměrně napínavá; pozoruhodná je schopnost autora každou kapitolu ukončit nečekanou, dramatickou událostí, aby následně děj zase zklidnil kapitolou z některého z jiných světů knihy. Není také marné si před četbou osvěžit právě Homérovu Illiadu (nebo aspoň v řeckých pověstech kouknout na dobývání Tróje) a kupodivu také Shakespearovu Bouři, zážitek z četby pak bude o to silnější. Mnohé souvislosti se zřejmě dají najít i s Proustovým Hledáním ztraceného času, ale to už je pro vyložené literární fajnšmekry se spoustou volného času .

10 22.05.2023

Typicky kunderovsky skvěle rozehraná hra s jazykem i postavami, kde není jediného zbytečného slova. Groteska protkaná řadou originálních úvah, byť si o řadě z nich myslím, že autorovi nejdou z duše, ale je to zase jen jakési provokativní pohrávání s myšlenkami a čtenářem. Kupodivu mi kniha prostředím, některými postavami a myšlenkovými konfrontacemi hlavně mezi Jakubem a Bertlefem připomněla Mannův Kouzelný vrch. V každém případě je to velice poutavé čtení, příběh, který si dokážu snadno představit i na divadelním jevišti (styl podání mi ostatně dojem divadelní hry navozoval docela dost).

10 18.04.2023

Návrat k mému nejoblíbenějšímu spisovateli z mládí; jinak je to už docela dlouho, co jsem od něj něco četl. V první části je to starý dobrý King se svými oblíbenými dětskými postavami a zlem jak v lidské, tak v magické podobě. Navíc mě potěšilo to napojení na sérii Temná věž (doporučuji přečíst, protože pak řada dalších Kingových děl dostane novou dimenzi). Ve zbývajících povídkách se King představuje ve své méně obvyklé poloze, nepomáhá si magií, ale vystačí si s realitou a velmi dobrou znalostí lidské duše. Zřejmě se v tomto díle chtěl za sebe vypořádat s válkou ve Vietnamu a možná trochu i svými prohřešky z dob studia. I tahle část byla čtivá, jen jsem se moc neuměl vcítit do myšlení těch náruživých karetních hráčů, protože hráčskou vášeň jsem nikdy nedokázal pochopit. Poslední krátká povídka už nic významného nepřináší - vnímám ji jako úlitbu čtenářům, kteří by asi autorovi neodpustili, kdyby se nedozvěděli, co se stalo se dvěma ústředními postavami knihy.

10 16.03.2023

Ekonomická pojednání obvykle nečtu, ale Sedláček je taková bílá vrána v oboru, nezatížená tunelovým viděním svých kolegů, tak jsem udělal výjimku. Jak už tady někdo psal, je to takové čtivé povídání, svědčící o nesmírné sečtělosti a širokém záběru autora a jeho schopnosti dávat do souvislosti věci, u kterých by to někoho jiného ani nenapadlo. Ze začátku mě to bavilo hodně, snad proto, že se začínalo u Gilgameše, jehož jsem přečetl krátce před tím, pak moje zaujetí postupně vychládalo, a proto mi trvalo hodně dlouho, než jsem se dostal k závěru. Zčásti to bylo rozvleklostí textu kvůli tendenci autora co nejvíce rozpitvat několik nosných myšlenek (ale abych byl poctivý, zajímavých a hodnotných myšlenek je v knize více než dost, leckterá ryze filozofická díla, resp. jejich autoři by mohli závidět). A zčásti to bylo asi i mými předsudky vůči ekonomii; vždycky mi připadala jako uměle vykonstruovaná věda, která si žije svými teoriemi a na realitu nepotřebuje brát zřetel, a přitom právě její představitelé realitu svými rozhodnutími či alespoň doporučeními nejvíce ovlivňují, což mi vlastně i tahle kniha potvrdila.

10 15.03.2023

Kdybych byl fanouškem počítačových her, asi bych dal této knize plný počet bodů. Tento druh zábavy mě ovšem vždycky míjel. Přesto to i pro mě byla četba zajímavá. Autorovi se nedá upřít schopnost poutavého, napínavého vyprávění, a není to ani kniha bez hlubší myšlenky. Docela povedeným způsobem se v ní řeší nejen problematika lidí, kteří virtuální realitě v PC hrách propadli natolik, že ji upřednostňují před skutečným životem, ale třeba i otázka moci nadnárodních společností (tady v oblasti informačních technologií) nebo otázka rasy či odlišné sexuální orientace. Psychologie postav není autorovou nejsilnější stránkou, navíc z hlavního hrdiny udělal (trochu nevěrohodně) v podstatě počítačového a herního supermana, ale pro ty kladné stránky knihy bych mu to odpustil.

10 03.11.2022

Kniha plná překvapení. Nečetl jsem anotaci, takže jsem nečekal, že by Angličan napsal knihu o českých poměrech za socialismu. Nečekal jsem ani to, že tu pomyslnou hlavní roli sehraje porcelán a že mě toto téma může vůbec zaujmout. A konečně je kniha překvapivá ve své samotné podstatě – mám rád knihy, kde se v průběhu četby ukáže, že všechno je nakonec úplně jinak, než jak se to na počátku jeví. A k tomu ten skvostný jemný a suchý anglický humor.

10 15.09.2022

Zdánlivě pokračování Amerických bohů, s jedničkou však tahle kniha nemá moc společného (kromě božského původu některých hrdinů). První díl je postaven na jakémsi tajemnu hlavního hrdiny a božské komunity, druhý především na humoru. Doporučuji hlavně všem teenagerům s jejich obavami z trapnosti své a svých rodičů. Autor krásně osvětlil rozdíl mezi trapností a legrací - záleží na sebevědomí a postoji aktéra (jinými slovy – když se chce, z jakéhokoli trapasu se dá udělat pěkná sranda). Jinak je to zase výborná kniha téměř bez slabých míst, mírně rozporuplné pocity jsem měl pouze z nasazení ztuhlíků. Gaiman má zřejmě slabost pro postavy na rozhraní obou světů ;-) .

10 31.05.2022

Výborná kniha na nesmírně zajímavé téma. Pravda je, že přečíst ji není snadné, Kolář se nesnaží psát pro úplné laiky, počítá s určitou základní znalostí medicíny a jejích termínů. Některé pasáže pro mě proto byly náročné a zdaleka si nejsem jist správným pochopením. Kniha navíc není psána oním moderním, populárním stylem návodů k životu; prostě podává informace a čtenář ať si z nich ponaučení a doporučení pro svůj život a zdraví vydoluje sám. V čem je oproti zmíněným „návodům“ o mnoho řádů lepší, je hlavně to, že na autorovy informace se dá spolehnout; i když je jeho hlavním oborem fyzioterapie, udržuje si obdivuhodný přehled i v ostatních lékařských oborech. Koneckonců, i když nepatří mezi obvykle jmenované zástupce celostního, psychosomatického přístupu v medicíně, jednoznačně k nim patří. Tato kniha je ostatně především o psychosomatice.

10 02.05.2022

(SPOILER) Knihu jsem bral do ruky s vědomím, že autor sice není žádným sběratelem literárních cen, ale mezi čtenáři má podle hodnocení velmi dobrou pověst. Předpokládal jsem, že to bude mainstreamové čtení, které sice neurazí, ale náročnějšího čtenáře ani moc nezaujme. Nakonec jsem nebyl zklamaný a nelitoval ztraceného času. Můj původní předpoklad se sice do určité míry naplnil, ale kdybych to přirovnal k hudbě, řekl bych, že to sice byl pop, ovšem docela kvalitní a hlavně chytlavý. Postavy Follett nemá kdovíjak psychologicky zvládnuté, některé mi připady trochu ploché, jiné příliš černobílé (dobro a zlo tu má – až na výjimky – zcela jasné pozice), tam, kde se autor snažil jít více do hloubky, tam se zase nezřídka chovaly nelogicky, v rozporu se svou povahou a charakterem (především hlavní ženská postava), ale síla knihy je hlavně ve výborně vymyšleném příběhu a dobře popsaném prostředí a době, v nichž se příběh odehrává. Za ty zápletky a obraty v ději by se nemusel stydět ani autor Hry o trůny. Ona to ostatně taková hra o trůny je (od těch lokálních až po ten anglický). Jen v poslední třetině bohužel dostala kniha v jedné dějové linii takřka charakter červené knihovny (snad se autor bál, že pouhá „zahraniční“ cesta jednoho z hlavních hrdinů nebude pro čtenáře dost poutavá) a nějak moc přibylo různých osudových náhod, které autorovi umožnily dovést příběh ke kýženému, protože čtenáři tolik oblíbenému, dobrému konci. Původně jsem uvažoval i o pěti hvězdičkách, ale poslední třetina knihy moje hodnocení snížila.

10 31.01.2022

(SPOILER) Žádná kniha není úplně dokonalá, ale to jestě neznamená, že to není výborné čtení. Tady by se dal vytknout třeba závěr (z mého pohledu by příběhu nijak neublížilo, kdyby končil závěrečnou bitvou a odhalením), nebo nesoulad mezi věkem hlavních postav a jejich dospělým způsobem myšlení a chování (jakkoli se autor v předmluvě snaží tenhle prvek obhájit). Na druhé straně ale asi málokterý jiný autor dokázal tak výborně vykreslit postavení a společenskou osamělost výjimečně inteligentního člověka (tím spíše pak v armádě) a armádní dril. Kniha by klidně mohla sloužit i jako výborná učebnice metod manipulace a způsobů boje proti ní. No a pak jsou tu samozřejmě neméně hezky propracovaná etická témata – zejména ve vztahu mezi lidmi a Termiťany. Přinejmenším z těchto důvodů si knížka své postavení na výsluní žánru zaslouží.

10 24.09.2021

(SPOILER) Tak nevím. Za mě by možná bylo lépe, kdyby série skončila druhým dílem. Snad to bude tím, že autorova fantazie se – především hrátkami s dimenzemi Vesmíru – pustila do takových výšin, které byly pro mě s mým přízemním myšlením jen obtížně dostupné. Některé nápady zkrátka podle mě už patřily do žánru fantasy; u scifi přece jen počítám s pocitem, že tak nějak by se to při potřebné vědecké a technické úrovni mohlo opravdu stát, který mi ve třetím díle často chyběl. Anebo mě možná i „dožralo“, jak autor nechal skončit naši krásnou Zemi. Četba téhle bichle ale určitě nebyla zbytečně stráveným časem. Opět se tu i z mého pohledu vyskytly výborné nápady a pasáže. Třeba autorovy spekulace ohledně chování lidstva v různých krizových okamžicích byly velmi zajímavé a asi nebudou většinou daleko od pravdy (snad se nedočkáme okamžiku, kdy bychom si to mohli ověřit). Prokázal také, že i jako autor pohádek by se uživil – jeho příběh o princezně Kapce rosy patří k tomu nejlepšímu v knize. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami – nakonec jsem jako vždycky nechal převážit pozitiva nad negativy.
PS: Jak tak nad tím ještě přemýšlím, mám pocit, že zatímco první dva díly měl autor dopředu docela dobře promyšlené, o tom třetím se to říci nedá. Připadal mi jako taková nastavovaná kaše. Jako kdyby měl autor ještě pár nápadů, které chtěl uplatnit, a potřeboval je do knihy za každou cenu dostat. Stmelit je však do dostatečně konzistentního celku se mu ale už nepodařilo.

10 20.07.2021

Příjemné čtení, ale na první pohled mě udivilo, že kniha byla nominována i na International Man Booker Prize. Ale asi si to opravdu zaslouží – i pro tu nezvyklou jednotu obsahu a formy. Čistý, ryzí, jednoduchý styl na jedné straně, na druhé pak „čistota“ a jednoduchost hlavního hrdiny a jeho příběhu a vlastně i prostředí, ve kterém se děj odehrává. A to hlavní poselství knihy také není k zahození – že dobrý život vůbec nemusí být složitý. I když je otázka, zda se podobně dá prožít i jinde než v horách, v těsném sepětí s přírodou.

10 04.05.2021

Nic naplat, v jednoduchosti je krása. Základem je příběh, a ten dokázal autor vymyslet a vygradovat skvěle. Stačí pár stránek a už to jede a zrychluje až do konce. Klasická pohádka, kde mají zlo a dobro jasné hranice. Není divu, že má tahle série tolik příznivců mezi dětmi i dospělými. U nás už se šijí pro oba syny hraničářské pláštěnky :-) .

10 29.03.2021

Už dlouho jsem se s autorem při četbě nesetkal a tahle kniha mi připomněla, že je to velká chyba. Je to spíše taková ochutnávka, reklama na jeho další knihy, protože na tom malém prostoru, který formát rozhovoru poskytuje, nelze jít příliš do hloubky. Ale zase se člověk dozví alespoň v náznacích to, co v jiných jeho knihách k nalezení není – především tam, kde pan doktor hovořil sám o sobě, svém životě a zájmech, mě kniha bavila. Ukázala jej jako plnokrevného člověka, ne jen suchopárného, byť velmi schopného vědce a lékaře.

10 18.12.2020

Opět jednou musím jít proti proudu a knihu nepříliš dobře hodnocenou ocenit plným počtem hvězdiček. Je to především nesmírně poutavé čtení, napětí je tu nadávkováno tak precizně jako v nejlepších detektivkách či thrillerech. Je to přitom kniha o mnoho hlubší než zmíněné žánry - výborně popisuje situaci a myšlení ženy, která se v mnoha parametrech odlišuje od toho, co se od žen většinou očekává. Pozoruhodný je i vyprávěcí postup užitý v knize - čtyři časové linie - přítomnost a tři v minulosti, které se různě prolínají; minulost se odvíjí zpětně a po krůčcích nám odhaluje, co hlavní hrdinku přivedlo až do současné situace. A konečně - a to je asi nejkontroverznější prvek v knize - je tu "to", co jde hlavní hrdince po ovcích (jen po nich?). Až do poslední chvíle se můžeme jen dohadovat, zda to není výplod hrdinčiny fantazie - ztělesnění jejího strachu a pocitů viny plynoucích z její minulosti. Závěr zůstává v tomto ohledu otevřený, v jiném (pro hrdinku dokonce důležitějším) ohledu se však naopak příběh pěkně uzavírá.

10 28.02.2020

Gerald Durrell v netradiční poloze, ale i pohádky zvládá výborně. Dle mého názoru se tu pořádně "vyblbnul". Pohádky holt dávají autorům ještě více svobody, než kterýkoli jiný žánr. Tahle knížka je kromě fantazie plná i Durrellova typického humoru, ale nechybí jí ani napětí, překvapení, morální ponaučení, prostě nic, co by dobrá pohádka měla mít. Jedinou výtku mám k závěru - dobývání baziliščího hradu mohl autor věnovat více prostoru; takhle mi ten konec připadal nějak moc rychlý.

10 16.08.2019

Od tohoto pána můžu přečíst cokoli a nikdy nejsem zklamán - prostě proto, že je to nesmírně moudrý, vzdělaný a vtipný člověk. Tato knížka má navíc tu výhodu, že má velmi široký záběr a dotýká se mnoha témat, převážně všem lidem blízkých, nadto laikovi snadno přístupnou formou.

10 09.02.2019

Krásné, ale neveselé čtení. Teprve po přečtení této knihy jsem se začal pídit po okolnostech úmrtí autora a mé zjištění mne vlastně vůbec nepřekvapilo. Ta deprese ze života, nakonec marné hledání dostačujícího důvodu, proč v něm pokračovat, z knihy znatelně prosakuje. Otázkou je, zda byla knížka pokusem, jak si ten důvod ujasnit a z té deprese se vypsat, anebo jen jakýmsi prodlužovaným rozloučením - s mrtvým otcem, životem, čtenáři.

10 25.07.2018