Svářeč komentáře u knih

Po strašlivých Velkých problémech v malém Vietnamu jsem již nečekal, že by mě Kotleta ještě bavil, nicméně ze SPADu se nakonec vyklubal jeho jednoznačně nejlepší román. Předně musím říct, že v porovnání s jeho předchozími knihami působí SPAD překvapivě disciplinovaně. Kotleta se nepokouší o humor za každou cenu, svými rádoby vtipnými přirovnáními a hláškami šetří, akční scény jsou docela sporadické, úsporné, přehledně popsané a vždy posouvají příběh dopředu. Ano, tahle kniha opravdu disponuje něčím, co lze označit jako „příběh“, byť směšně jednoduchý, není to jen sled jakž takž navazujících akčních a erotických scén (a teď jsem si uvědomil, že žádný sex se snad v knize ani nevyskytuje, což je po předchozích Kotletových knihách, kde jím nešetřil, příjemné osvěžení). Postavy jsou živé a sympatické, prostředí je správně depresivní a dobře popsané (jen jsem se vůbec neorientoval v cestě hlavních hrdinů, pokud by mi někdo do diskuze napsal, po které řece se to hlavní hrdinové vlastně plavili, byl bych vděčný). Upřímně řečeno, tahle kniha se natolik vymyká tomu, co jsem od Kotlety dosud přečetl, že mi ta teorie o více lidech píšících pod jedním pseudonymem nepřipadá až tak neuvěřitelná. Pokud to tak je, tak prosím odstavte toho břídila, co je zodpovědný za Velké problémy v malém Vietnamu, a autora SPADu naopak připoutejte k počítači bez připojení k internetu. Od tohoto Kotlety si rád přečtu víc.

5 21.01.2017

Zajímavá space opera, lépe řečeno její příslib. Začátek je dost nudný díky nevhodně zvolenému stylu vyprávění s velkým množstvím flashbacků (které obecně nesnáším a tady jich je hodně), takže chvíli trvalo, než jsem se do toho začetl, a pak byl najednou konec. Je to opravdu až příliš krátké a pokračování bych chtěl ideálně hned, protože mě to docela chytlo. Zajímavý svět, sympatické postavy, z nichž některé ale kvůli nevelkému rozsahu nemají tolik prostoru, kolik by to chtělo. Jen jsem si úplně nezvykl na česká jména a zasazení do české kotliny, které na mě působilo trochu nepatřičně. Říká se "ševče, drž se svého kopyta", nicméně musím konstatovat, že nakladatelův spisovatelský pokus dopadl docela dobře a těším se na pokračování.

1 20.01.2017

Opět zcela klasický Heteša. Pět hvězdiček přecijen dát nemohu, protože oproti Morphin Red nebo Sex, drogy & cyb'n'roll mi tam subjektivně k dokonalosti něco chybělo, byť to nedokážu přesně definovat, ale narozdíl od slabších kousků jako Ruská ruleta nebo Fatal virtual zde nenacházím ani žádné zásadní vady. Z logického hlediska mi snad jen trochu vadilo, jak se hlavní hrdina poctivě "odpojoval", když hlavní hrdinka zavelela, přestože bylo jasné, že v mezičasí může dojít k nějakému průšvihu. Jinak ale přečteno na jeden zátah, prostě klasický Heteša v nejlepší formě - napínavý příběh, břitké dialogy a spousta humoru. Heteša píše v podstatě pořád to samé, ale nijak zásadně mi to nevadí.

2 20.01.2017

Slušná klasická fantasy. Když to srovnám se Stezkami krve (to srovnání se nabízí - klasická fantasy, ženská autorka, reedice po letech), tak je to sice úplně stejně neoriginální, ale mnohem zábavnější, má to sympatičtější postavy a lepší příběh. Hlavně je to mnohem čtivější, nemusel jsem přeskakovat celé odstavce a věty, abych to zvládnul dočíst. Několik slabších pasáží, kdy jsem se neubránil menší nudě, by se sice našlo a samozřejmě bych se obešel bez některých popisů mužných těl (je poznat, že to napsala žena), ale to už jsou pouze drobnosti. Na to, že je to autorčina prvotina, opravdu velmi slušné. btw. díkybohu, že už je doba těchto příšerných obálek pryč! :)

1 16.09.2016

Ten začátek je vyloženě k nepřežití. První třetinu až polovinu se totiž prakticky nic nestane a já jsem měl snad poprvé v životě při čtení knihy pocit naprosté zbytečnosti. Mnohokrát jsem si říkal, že tenhle odstavec by šel vyjádřit jedinou větou nebo že tahle pasáž by tam vůbec nemusela být. Tady měl prostě zapracovat redaktor a nemilosrdně škrtat a škrtat. Chápu, že autor chtěl na úvod své rozsáhlé ságy pečlivě představit hlavní hrdiny, ale co je moc, to je moc a tohle bylo vážně utrpení a mnohokrát jsem bojoval s nutkáním knihu odložit. Naštěstí! S příchodem na Roven to konečně chytne dech, příběh začne odsýpat a hlavně ta Rovenská linie s mágy je mnohem zábavnější než první polovina se třemi hlavními hrdiny. Na konci už jsem se nemohl odtrhnout a okamžitě bych si dal druhý díl. Takže řečí čísel: začíná to nepříjemně blízko „odpadu“ a končí na velmi silných čtyřech hvězdách s náběhem na pět. Nu což, pořád lepší než kdyby to bylo naopak :)

2 15.09.2016

Když nad tím přemýšlím, tak tři astry mi přijde jako zoufale málo, ale dát tomu čtyři zase s čistým svědomím nemůžu. Subjektivně mi to trochu připomnělo Algor (intriky, milostné zápletky, militantní civilizace s diktátorem v čele, atd.), ale tak dobré to rozhodně není. Především postavy nejsou ani zdaleka tak sympatické a zajímavé a na konci jsem si uvědomil, že nad jejich osudem jen krčím rameny a jsou mi v podstatě ukradené. Rovněž jsem se nemohl ubránit pocitu, že toho "vesmíru" v téhle vesmírné opeře moc není, jelikož se o něm skoro nic nedozvíme. Padnou jména nějakých planet, ale na nějaké detailní informace si čtenář musí nechat zajít chuť. To samé pak platí i pro popis společenství a techniky. Dozvíme se, že tady jsou nějaké dvě civilizace, autorka zmíní základní technické vymoženosti (transportní bubliny, arvelský transfer), které autorka dokonale vytěží a využije, ale vše ostatní zůstává záhadou a já jsem se během čtení nemohl ubránit pocitu, že o tom světě vlastně vůbec nic nevím. Autorčina nezkušenost se space operou se pak projeví zejména v popisu vesmírné bitvy, kdy se prostě nějaké anonymní lodě neznámých proporcí navzájem likvidují a úplně to postrádá nějaké napětí nebo měřítko. Přes všechny výtky ale zase nemohu upřít, že mě to docela bavilo a i přes můj nezájem o postavy jsem byl z nějakého důvodu docela napjatý, jak to dopadne. Takže co s tím, čtyři hvězdy moc, tři málo, nu což, jsem v dobrém rozmaru, tak tomu trochu přisadím :)

13.09.2016

Honza Dobiáš je bezpochyby skvělý povídkář, jen pro něj bohužel neplatí, že „co slovo, to perla“ a na každou jeho vynikající povídku připadá několik průměrných až podprůměrných. Do antologií jako obě Legendy se pochopitelně dostane jen to nejlepší, ale v tomto autorském sborníku (podobně jako v Po dračím ohni) se tento nešvar projevuje v plné nahotě. Takže tady máme dvě excelentní povídky, které by obstály v libovolné konkurenci (Kobliha a Ples příšer), několik nadprůměrných a poté bohužel mnoho průměrného až podprůměrného balastu, který kdyby nikdy nespatřil světlo světa, nic by se asi nestalo. Celkově převládají spíše rozpačité pocity.

09.09.2016

Mnohem lepší a zajímavější než první díl. Trochu mi přijde, že autor nechtěl plýtvat zajímavými a originálními nápady, tak se nejdříve rozhodl napsat Světlo plusaru, aby se ujistil, že dokáže napsat space operu, a teprve když viděl, že tedy ano, tak se rozhodl střílet ostrými. Příběh je tady mnohem méně předvídatelný a klišovitý, zvraty jsou narozdíl od jedničky opravdu nečekané. Hlavní postavy z předchozího dílu jsou poněkud netradičně odsunuty na vedlejší kolej a na jejich místo nastupuje mnohem zajímavější a originálnější hrdina. Pitzmos navíc dále rozvinul svůj svět a já jsem měl během čtení pocit, že by klidně utáhnul mnoho dalších příběhů. Trochu to sráží dolů jen mírně zmatené a nejasné popisy, občas bylo dost těžké si nějak vizuálně představit prostory, v nichž se hrdinové měli nacházet. Ale to je maličnost. Celkově velká spokojenost a hned bych si dal pokračování (nejlépe rozvíjející motiv mimozemských civilizací a původ koridorů).

1 08.09.2016

Tak nic, první část docela ušla a na konci se slibně rozjela, ale v druhé části Žemlička všechno nadějné spolehlivě pohřbil několika náhodnými polodemetními zvraty ve stylu „Mysleli jste si, že to bylo takhle, ale ve skutečnosti to bylo takhle…“ nebo „Mysleli jste si, že to bylo takhle, ale já jsem vám nějakou důležitou informaci neřekla, protože proto…“ Hned na začátku např. dojde k poměrně zásadnímu zvratu, jehož následkem se z ultimativních záporáků, jejichž moc, zlo a hrůznost jsou celou dobu pečlivě budovány, stane banda neschopných nýmandů, z nichž si hlavní hrdinové dělají v podstatě dobrý den. Celá linie s Prvorozenýmy je odsunuta na vedlejší kolej a uzavře se již někde za polovinou a místo ní se řeší… něco. Týká se to nějakých kleteb a proroctví, ale bylo mi to úplně jedno a nebavilo mě to. Posledních 50 stran jsem již jen toužebně vyhlížel konec, který stále nepřicházel. Mimochodem, musím se trochu omluvit autorovi, že jsem příběh v komentáři k předchozí části nazval „vycucaným z prstu“, v doslovu totiž autor uvádí jako zdroj inspirace např. Bibli a křesťanskou nebo židovskou mytologii. Přesto bych byl ale radši, kdyby byl příběh zasazen do trochu reálnějšího rámce skutečných historických událostí, jako např. bitva v Teutoburském lese ve Vlčici a Mandragoře. Tyhle biblické nesmysly, které tady zejména v druhé polovině dost prosakují, mi fakt nejsou moc po chuti. No nic, musím se zopakovat, první Vlčice byla výborná, ale pokračování jsou úplně zbytečná a další již prosím ne.

1 05.09.2016

Vzhledem k tomu, jak mizerný byl předchozí díl, mě první část Starého plemena docela příjemně překvapila. Zatímco v Mandragoře a zejména Dětech noci mi připadalo, že postavy se nekoncepčně pohybují z místa na místo a řeší romantické nesmysly, tady je příběh mnohem jasnější a cílevědomější, dokonce i ty citové výlevy jsou tady značně omezené. Bohužel mnoho neduhů ale přetrvalo. V prvé řadě má jít o histotrickou fantasy, ale tu historii tam moc nevidím. Autor příběh zasadil do atraktivního období, které v literatuře moc zpracované není, ale místo aby pro příběh využil skutečných historických událostí a reálné mytologie, tak si vymyslel jakousi báchorku o prastarém božstvu a z prstu vycucaných proroctvích a kletbách, jaké jsme už mnohokrát četli jinde. V podstatě by stačilo změnit jména a mohlo by se to odehrávat v nějaké smyšlené zemi. Vůbec mi taky nesedí autorem vytvořený systém magie, přijde mi, že to nemá vůbec žádný řád, což je u fantasy dost problém. Pořád se objevují nějaké nové kletby, zaklínadla, hrdinové cestují do jiných světů, a absolutně během čtení nemáte představu, co může přijít příště – může to být doslova cokoliv a v rámci Žemličkou nastaveného vnitřního (ne)řádu by to dávalo smysl. Postupem času mi taky vadily čím dál častější „vize“ hlavních hrdinů (nevím, jak jinak ty pasáže nazvat), plné abstraktních popisů, které jsem zejména ve druhé polovině už jen zběžně prolítával, jestli v nich není něco důležitého, protože jinak nedávaly moc smysl. V knize se také vyskytuje mnoho postav z předchozích dílů, ale stojí jaksi podivně v pozadí a vystupují sotva na pár stránkách, i když jejich úloha je vlastně docela důležitá. To je holt nebezpečí toho, když si autor v průběhu série naseká mnoho postav a najednou neví, co s nimi. Nicméně navzdory výtkám se to čte mnohem lépe než předchozí díl a pro druhou část je příběh nastaven docela slibně, tak uvidíme.

04.09.2016

Conana nevyhledávám, tohle jsem přečetl jen proto, že je to od Červenáka. Jako oddechovka nakonec slušné. Příběh odsýpá, autor si nebere servítky a nešetří krví ani vyhřezlými střevy. Dost mi sedlo exotické prostředí. Na druhou stranu mi vadil jakýsi nepoměr mezi tím, co je v knize nejdříve popisováno a co se nakonec skutečně stane. Záporák je vylíčen jako strašlivý, nepřemožitelný černokněžník, který pobíjí nebožáky po tuctech a všichni se před ním třesou strachy, jen Conan se mu samozřejmě úspěšně postaví, uprchne z jeho obří pevnosti, z níž ještě nikdo nikdy neuprchl, přičemž pobije desítky jeho elitních nohsledů. No budiž, hádám, že to je prostě Conan. Každopádně text je místy trochu kostrbatý, je poznat, že je dost starý a autor ho před novým vydáním nijak neupravoval. Slušná oddechovka, ale Červenák už je dnes někde trochu jinde.

2 04.09.2016

Nevím, jestli už jsem z tohoto typu literatury vyrostl, nebo jestli je tahle kniha prostě odpad, ale kloním se spíše k té druhé možnosti. Povídkový první díl mi celkem sednul, ale románová verze téhož pro mě byla dost utrpením. Příběh je úplně primitivní, již stokrát zrecyklovaný a slouží spíš jako výplň akčním a erotickým scénám, kterých je tady asi milión a jsou napsané neskutečně rutinně a strojově, prostě jen někdo někoho seká, střílí nebo š*ká, úplně bez napětí a emocí. S přibývajícími stranami jsem začal přeskakovat celé odstavce a vždy si jen na konci oddílu přečetl, jak bitka skončila. Vtipná přirovnání jsou tentokrát spíš rádobyvtipná a působí křečovitě a vynuceně. Vůbec celá kniha na mě působí neskutečně odfláknutě, jako by to autora snad vůbec nebavilo a jen si plnil povinnost vůči nakladateli. Např. hlavní hrdinka je LITEVSKÁ tajná agentka, o níž se jen tak mimochodem dozvíme, že pochází z RIGY. Co si mám myslet o autorovi, kterému vlastní román nestojí ani za to, aby si zjistil hlavní město země, z níž pochází jeho hrdinka? Ale chápu, že pologramotného bruntálského řezníka nejspíš zmátla prastará past na nepříliš zdatné angličtináře Litva/Latvia. Jedna hvězdička za občasné záblesky vtipnosti, jinak je to naprostý odpad a upřímně nechápu ty lidi, co to tady pětkujou. Kotletu jsem nikdy příliš nemusel (solidní Swingers párty, snesitelná Perunova krev a jinak nic), ale touhle spatlaninou se pro mě definitivně stal nejvíce přeceněným neumětelem v naší zemi.

4 04.09.2016

Ještě zbytečnější pokračování než Vlčice a Mandragora. Hlavní hrdinové se skoro nikam neposunou, příběh prakticky neexistuje a celé to působí spíš jako telenovela, kde se pořád řeší, kdo koho miluje, komu zahýbá, atd. Hodně mi také na této sérii vadí naprostá historická neautentičnost, např. hrdinové se často baví jako současní lidé a vůbec Žemlička naprosto selhává v navození nějaké dobové atmosféry. Když čtu např. Červenáká, tak mám pocit, že mi ta doba ožívá před očima, to mi tady úplně chybí. Nebýt občas nějakého známého jména, tak by se to klidně mohlo odehrávat v nějaké úplně smyšlené zemi. Fantastické prvky mi přijdou velmi neobratně naroubované na skutečné pověsti a mytologii, navíc to zdejší pojetí magie na mě působí až příliš fantasmagoricky. Např. když zhruba v polovině knihy jedna postava vypráví, co se jí stalo, zní to jako nějaké uhozené podobenství z Bible, ale tady to má být pravda. První Vlčice byla parádní historická fantasy, ale pokračování jsou fakt úplně o ničem a zbytečná.

04.09.2016

Po rozmáchlejším Zlatě Arkony zase trochu komornější a přímočařejší příběh. Musím říct, že mě to bavilo o něco více. Zatímco ze Zlata Arkony jsem měl pocit jisté rutiny, tady zase bylo vidět, že to autora opravdu baví. Osobně mám trochu takový pocit, že to dřív měla být povídka nebo novela a teprve později z toho autor udělal román, protože zejména v první polovině se nachází několik ne úplně nutných dějových odboček (což ale nevidím nutně jako zápor), nicméně na zábavnosti to knize nijak neubírá. V poslední třetině pak přijde zajímavý zvrat, který jsem opravdu nečekal. Jinak v čem je Červenák tradičně mistr je navození dobové atmosféry, troufám si říci, že tohle u nás žadný jiný autor neumí líp - těsně před touto knihou jsem četl Vlčici a děti noci od Žemličky, co se odehrává v podobném prostředí, a ten rozdíl je nebetyčný.

4 04.09.2016

Kukaččí mláďata jsou chronologicky poslední knihou z Pohraničí, což vybízí k dojmu, že zde dojde k nějakému uzavření celého cyklu, ale není to úplně pravda. Osudy neznámějších hrdinů z Pohraničí jako Thompsona, Floyda nebo Čolka se uzavřely na konci Gordonovi země a tady se již moc nového nedozvíme. Narazíme sice i na nějaké staré známé, ale většina postav je zcela nová a v této knize prožívá vlastní příběhy. Jde to tím pádem číst i samostatně, ale neškodí mít v paměti Gordonovu zemi a novelu Zkáza Thonnieriky, orientaci v postavách a některých událostech to dost usnadní. Jinak k samotným kvalitám knihy: jde zatím o autorovu nejsložitější a nejpromyšlěnější knihu, vyskytuje se tady velké množství hlavních postav, jejichž osudy se všemožně proplétají. Všechny nové hrdiny autor nejdříve představuje a vzhledem k jejich počtu a košaté struktuře příběhu chvíli trvá než se do toho člověk začte. Ale jakmile se děj rozběhne a vy se zorientujete kdo je kdo a o co mu jde, tak se od toho již nedá odtrhnout, skoro pětset stran jsem slupl během jediného dne. Prostě jedna z těch knih, co začnete odpoledne číst a najednou zjistíte, že je hluboká noc a měli byste jít spát, ale nejde to. Na konci se pak přecijen dočkáme jisté tečky za osudem Thonnieriky a některých starých známých. Velká paráda, Šlechta se po sérii více či méně povedených experimentů zase vrátil k tomu, co umí nejlíp a je z toho hned takový nářez. Pevně věřím, že se k Pohraničí ještě v budoucnu vrátí.

3 04.09.2016

U prvního dílu jsem ještě pět hvězd s čistým svědomím dát nemohl, tady už nemůžu jinak. Naprosto strhující, ještě se mi nikdy nestalo, že bych za den přečetl 500 stran (a to bych se měl učit na zkoušky, ach jo, tak teď zpátky do reality…). V minulém díle mi nejzajimavější přišla linie s Nikolou a Natalií a algorská větev mě zaujala méně, tady je to zase naopak, zřejmě proto, že na Algoru se toho jednoduše více stane, navíc algorský příběh má jasnější směr, takže mě bavil víc. Jinak ale nemám výtek, od začátku do konce jízda, od které se nešlo odrthnout, protože všechny postavy (teda ty kladné) mi prostě přirostly k srdci. Tak snad Pomníky zimy vyjdou co nejřív, protože takhle končit knihy, to by mělo být zakázané :)

2 24.12.2015

Co k tomu říct... Pokud bych se na to měl podívat střízlivě, tak nic moc. Příběh je poněkud zmatený a místy jsem měl problém se v té detektivní zápletce zorientovat. Postavy jsou ploché, což neberu nutně jako chybu, když jsou zároveň sympatické (což tady jsou), ale občas jsem měl pocit, že čtu spíše červenou knihovnu, s tím vyléváním citů, vyznávání lásky a popisů mužných těl mohla autorka trochu šetřit. Styl je dost kostrbatý a hlavně akce je strašně nepřehledná. Co mě nejvíc zklamalo, bylo asi prostředí viktoriánského Londýna, který z knihy vůbec není cítit. Nicméně přesto hodnotím třemi hvězdami, protože i přes zmíněné nedostatky jsem to nakonec přečetl vcelku bez problému a snad jsem i docela zvědavý na další díl.

3 21.12.2015

Přidávám se k pochvalným reakcím, ale bez chyby to určitě není. Nejvíce mi asi vadilo nedostatečné vykreslení světa. V podstatě se dozvíme, že existují tři planety, pak ještě jedna, o které se jen mluví, a to je všechno. Existují ještě nějaké další? Ani historie není příliš rozebrána. Dozvíme se zkrátka vždy jen nezbytné minimum věcí. Jistě, šlo by namítnout, že víc není potřeba, ale ani by to neškodilo. Tohle by prostě chtělo v dalších dílech trochu rozvést. Kniha taky trpí typickým neduhem prvních dílů podobných rozmáchlých ság. V podstatě prvních několik stovek stran se jen seznamujeme s množstvím postav, příběh se jen rozjíždí a opravdu to moc zábava není. Ale tím moje výtky v podstatě končí, jak už se to rozjelo, nemohl jsem se od toho odtrhnout a co nejdřív se pustím do dalšího dílu. Zajímají mě především další osudy Nikoly a Natalie, právě menabaranská linie mě asi chytla nejvíc (trochu nechápu, jak některé mohla zaujmout nejmíň). Takže dobrý, ale na řeči o nejlepší české sci-fi je ještě trochu brzy, uvidí se po dalších dílech.

2 19.12.2015

Zvědavost mi nedala a nakonec jsem si taky pořídil tuhle kontroverzní knihu mého oblíbeného autora. A jak to dopadlo? No, krčím rameny. Nevidím důvody pro nějakou nenávist, ale nadšený nejsem, vlastně ani spokojený moc ne. Jako „dekonstrukce Tolkienova mýtu“ (autorova slova) je to vcelku o ničem. Jednak nejsem znalec původní trilogie, takže mi mnoho věcí nic neřeklo, navíc autor vcelku vaří z vody. Než aby opravdu vytahoval na světlo nějaké nesrovnalosti, spíš prostě jen divoce spekuluje, případně se zabývá maličkostmi (jména elfů začínají na „G“, a co?) nebo vytahuje věci, které se na internetu diskutují již pěkných pár let (orli). Jako příběh je to už lepší, postavy jsou celkem sympatické, a musím říct, že jsem určitě neměl problémy to dočíst, ale i tak je to jen průměrná putovací fantasy, které bych normálně dal tak tři hvězdy. Vzhledem k té nepovedené omáčce kolem samozřejmě musím jít níž. Celkově mám trochu pocit, že autor si napsal knihu sám pro sebe a kvůli nedostatku sebereflexe se ji rozhodl nabídnout nakladateli, který ji z nějakého důvodu přijal. Autor má holt za sebou období experimentů, některé se povedly (Emma, Havran), tenhle ne.

1 17.12.2015

Hodně zajímavá a rozporuplná kniha. Začátek je esencí nejčistšího utrpení, autorka si vymyslela zajímavý, ale strašlivě složitý svět a na prvních desítkách stran zavalí čtenáře doslova stovkami jmen a pojmů, z nichž některé dokonce i vysvětlí! Úplně absurdní mi v tomto ohledu přišla kapitola 4, kde jsou na několika stranách nudně a zmateně představeni někteří členové triády, z nichž většina se už nikde později v knize nevyskytuje. Každopádně mi bylo líto knihu odhodit, tak jsem se zatvrdil a četl dál a ejhle, ono to najednou začalo být zábavné a čtivé! Autorka má zajímavé nápady, postavy jsou nejednoznačné, s těžko čitelnými motivacemi a charaktery, ale v zásadě sympatické, příběh napínavý. Takže zatímco začátek jsem protrpěl, postupně jsem se do knihy začetl a nakonec už jsem se od ní nemohl odtrhnout. Bohužel Válečníci mají stejný problém jako Prstenec prozření od Novákové – končí v nejlepším, zrovna ve chvíli, kdy se příběh trochu rozjede a nabere jistý směr. Tak snad na další díly nebudeme čekat dlouho.

1 12.12.2015