Svářeč Svářeč komentáře u knih

☰ menu

Démoni jsou věční Démoni jsou věční Petr Heteša

Nářez, jízda od začátku do konce. Nečetl jsem žádnou z předchozích knih Petra Heteši, takže nemohu porovnat s ostatní autorovou tvorbou, nicmeně pro mě je to jedna z nejlepších věcí, které u nás v žánru akční fantasy v posledních letech vznikly. Spousta akce, vtipu, břitkých dialogů na bezmála pětiset stranách. Příběh, který ani jednou neškobrtne. Hlavní hrdina je vcelku normální týpek, který co chvíli potřebuje pomoct od kámošů demonů, kteří jsou tady zpracováni, řekněmě, originálně. Tohle sice rozhodně není typická Kulhánkovina, nicméně Jiří Kulhánek by se měl o svůj post krále akční sci-fi/fantasy pomalu začít bát.

02.01.2018 5 z 5


Velké problémy v Malém Vietnamu Velké problémy v Malém Vietnamu František Kotleta (p)

Nevím, jestli už jsem z tohoto typu literatury vyrostl, nebo jestli je tahle kniha prostě odpad, ale kloním se spíše k té druhé možnosti. Povídkový první díl mi celkem sednul, ale románová verze téhož pro mě byla dost utrpením. Příběh je úplně primitivní, již stokrát zrecyklovaný a slouží spíš jako výplň akčním a erotickým scénám, kterých je tady asi milión a jsou napsané neskutečně rutinně a strojově, prostě jen někdo někoho seká, střílí nebo š*ká, úplně bez napětí a emocí. S přibývajícími stranami jsem začal přeskakovat celé odstavce a vždy si jen na konci oddílu přečetl, jak bitka skončila. Vtipná přirovnání jsou tentokrát spíš rádobyvtipná a působí křečovitě a vynuceně. Vůbec celá kniha na mě působí neskutečně odfláknutě, jako by to autora snad vůbec nebavilo a jen si plnil povinnost vůči nakladateli. Např. hlavní hrdinka je LITEVSKÁ tajná agentka, o níž se jen tak mimochodem dozvíme, že pochází z RIGY. Co si mám myslet o autorovi, kterému vlastní román nestojí ani za to, aby si zjistil hlavní město země, z níž pochází jeho hrdinka? Ale chápu, že pologramotného bruntálského řezníka nejspíš zmátla prastará past na nepříliš zdatné angličtináře Litva/Latvia. Jedna hvězdička za občasné záblesky vtipnosti, jinak je to naprostý odpad a upřímně nechápu ty lidi, co to tady pětkujou. Kotletu jsem nikdy příliš nemusel (solidní Swingers párty, snesitelná Perunova krev a jinak nic), ale touhle spatlaninou se pro mě definitivně stal nejvíce přeceněným neumětelem v naší zemi.

04.09.2016 1 z 5


Prízraky na Devíne Prízraky na Devíne Juraj Červenák

Po rozmáchlejším Zlatě Arkony zase trochu komornější a přímočařejší příběh. Musím říct, že mě to bavilo o něco více. Zatímco ze Zlata Arkony jsem měl pocit jisté rutiny, tady zase bylo vidět, že to autora opravdu baví. Osobně mám trochu takový pocit, že to dřív měla být povídka nebo novela a teprve později z toho autor udělal román, protože zejména v první polovině se nachází několik ne úplně nutných dějových odboček (což ale nevidím nutně jako zápor), nicméně na zábavnosti to knize nijak neubírá. V poslední třetině pak přijde zajímavý zvrat, který jsem opravdu nečekal. Jinak v čem je Červenák tradičně mistr je navození dobové atmosféry, troufám si říci, že tohle u nás žadný jiný autor neumí líp - těsně před touto knihou jsem četl Vlčici a děti noci od Žemličky, co se odehrává v podobném prostředí, a ten rozdíl je nebetyčný.

04.09.2016 4 z 5


Svitky z londýnského mostu Svitky z londýnského mostu Jana Šouflová

Velmi povedená kniha, evidentně napsaná s obrovskou chutí a zápalem, která mi sedla do nálady jako již dlouho nic. Historickou fantasy mám rád, ale je to dost ošemetný žánr, protože když se autorovi nepodaří zachytit duch oné doby a místa, kniha nestojí za nic. Což se tady naštěstí nestalo, autorka se evidentně vyzná a starý londýnský most na papíře žije vlastním životem :) Kromě toho má kniha velmi sympatické, i když trochu ploché postavy a velice chytře vystavěný a poutavý příběh - několik samostatných povídek, propojených hlavní dějovou linií, která postupně vyplouvá na povrch. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo nevyužití některých vedlejších motivů, které jsou v knize načrtnuty, ale to je pouze detail. Jinak ještě stojí za zmínku povedené zpracování knihy - skvělé ilustrace, mapky, nádherná obálka, pevná vazba.

23.09.2015 5 z 5


Padající Archanděl Padající Archanděl Vladimír Šlechta

Mám docela rozpačité pocity. Na jednu stranu mám Oggerdovu sérii rád a bylo fajn se zase vrátit k oblíbeným postavám do známého světa. Na druhou stranu to bylo vlastně trochu o ničem… Minimálně první polovina je šíleně nudná, Gowery a spol. pořád někam chodí a kují pikle, je tam pár ne úplně podstatných odboček. Navíc jsem měl dost problém se vůbec zorientovat, na co vlastně kniha navazuje. Příště by možná nebylo od věci umístit na začátek shrnutí předchozích dílů, po roce a půl už si fakt nepamatuji vůbec nic (seznam postav nestačí). To by podle mě mělo být standardem u všech sérií na pokračování a nechápu, proč tomu tak není. V druhé půlce se to trochu rozjede a finále už je napínavé, ale celé to působí spíš jako dvě, tři kapitoly příběhu, než jeden kompletní díl. V podstatě jsme na konci třetího dílu z pěti a člověk má pocit, že má za sebou jeden dlouhý prolog. Celkově nakonec OK, ale příště už by to chtělo, aby se příběh konečně rozjel, závěr v tomto ohledu naštěstí působí slibně.

24.12.2020 3 z 5


Ostravská mystéria Ostravská mystéria Marek Skřipský

Být to o něco kratší, asi bych hodnotil jinak, ale takhle se to občas trochu vleče. Některé povídky (např. Rudá a bílá) jsou výrazně slabší a méně zajímavé než jiné. Paradoxně jindy jsem měl pocit, že je kniha poněkud zkratkovitá – to kvůli autorově podivnému stylu, kdy má ve zvyku některé události přeskakovat a pak je pouze retrospektivně popsat. Ani v těch silných povídkách ale kniha není bez chyby. Postavy se místy chovají trochu nelogicky a proti svému charakteru, kniha je taky plná podivných deus ex machina, respektive okamžiků, kdy hlavní hrdnové tak nějak z ničeho vyvěští nějakou informaci důležitou pro další děj. V prvním příběhu to vypadá, že kniha bude mít určitou ústřední zápletku a hlavního záporáka, ale ten se znovu objeví až v poslední povídce a navíc je konec poněkud antiklimatický… Nicméně atraktivní prostředí prvorepublikové Ostravy a sympatická trojka hlavních hrdinů to táhnou nahoru. Celkové dojmy spíše pozitivní. Škoda, že se autor nedržel na uzdě s tím rozsahem, aby kniha trochu lépe odsýpala.

11.07.2020 3 z 5


Ďáblova obrazárna Ďáblova obrazárna Leonard Medek

Další dobrodružství Franty, Belle a dalších starých i nových známých je přesně takové, jak se dalo čekat – čtivé a zábavné, až mi po dočtení bylo smutno, že musím hrdiny zase opustit do té doby, než se pan Medek uvolí napsat další pokračování. Navíc musím zdůraznit, co již napsali ostatní – Medek je naprostý mistr v navození dobové atmosféry a reálií, svět jižní ameriky z doby první světové války při čtení doslova ožívá před očima. S hodnocením ale oproti předchozímu dílu musím jít o něco níže, protože ústřední zápletka (a především hlavní záporák) mi tentokrát zdaleka nepřišla tak zajímavá jako posledně. A ten formát povídek, v nichž se střídá Franta a spol. s různými „vedlejšími“ postavami mi taky nebyl úplně po chuti, přišlo mi to takové roztříštěné. Nicméně i přes drobné výtky je to pořád kvalita na jakou jsme zvyklý a už aby tady byl další díl.

09.07.2020 4 z 5


Společné chromozomy Společné chromozomy Jiří Wittek

Opravdu hodně nepovedený pokus o imitaci stylu Petra Heteši. Má to všechny propriety většiny hetešovek – bezradný hrdina, který se najednou ocitne uprostřed konspirace, prvky cyberpunku, femme fatale, hodně akce, humor (respektive pokusy o něj), ale vůbec to nefunguje. Příběh je směšně jednoduchý a sotva dává smysl, hrdinové bezvýrazní, prakticky nic nevíme o jejich charakterech, motivacích. Kniha obsahuje spoustu „balastního“ textu, zejména popisů a podivných úvodů do kapitol, důkladný editor by ji byl schopný bez problémů zkrátit o desítky stran. Autorův uspávací styl mě ubíjel a ke konci jsem již přeskakoval celé odstavce. Dočetl jsem to, ale těch 250 stran mi subjetivně přišlo jako dvojnásobek. Být to delší, tak bych se určitě nenamáhal to dočíst.

04.07.2018 1 z 5


Padesát odstínů tymiánu Padesát odstínů tymiánu Zdenka Pšeničková

Sympatická kniha. Taková jednoduchá, s přímočarým příběhem a jednorozměrnými postavymi, svět je taky jenom hodně letmo načrtnutý, přitom bych se o něm rád dozvěděl více (jak funguje svět mimo království? Proč království dobrovolně zůstává ve středověku? Ví zbytek světa o čarodějích? Nevíme…). Ale je to napsané čtivě, rychle to uteče a hodně to zachraňuje humor. Ne že bych se při čtení nahlas smál, ale párkrát mě autorka pobavila. Celkově slušná oddechovka.

02.07.2018 3 z 5


Služebník temného boha Služebník temného boha John Brown

No nevím, nic moc. Něco mi tam prostě chybělo, jako by to nemělo šťávu. Nedokázal jsem se do toho vůbec začíst, nebavilo mě to. Přitom fakt nevím proč, protože ten nápad není špatný, svět taky ne, hrdinové docela v pohodě. Ale prostě mi to nějak nefungovalo, vůbec to na mě nepůsobilo. Nejdřív jsem si říkal, ok, trochu nudnější úvod, to občas bývá, ale pak jsem byl v polovině a furt nuda. Nedočetl jsem to… Ale uvidím, až vyjde druhý díl, ještě tomu šanci dám, vysloveně špatné to není.

02.01.2018 2 z 5


Vyhlídka na věčnost Vyhlídka na věčnost Jiří Kulhánek

Možná trochu horší než geniální Stroncium (které já osobně považuji za vrchol Kulhánkovy tvorby), pořád ale o několik tříd lepší než přeceňovaný Noční klub (který jsem ani nedočetl). Hlavně ten dlouhý (přes 120 stran) "pekelný" flashback uprostřed je výborná část, závěr je taky skvělý (hlavně díky panovi L - výtečná postava). Zápory snad skoro nejsou, snad jen - narozdíl od bezchybného Stroncia, které bylo jízdou od začátku do konce - mi tady chvíli trvalo, než jsem se do příběhu začetl (cca 100 stran). Hlavní hrdina mi taky přijde horší - to ale kompenzují vedlejší postavy. Jinak je to ale neuvěřitelná jízda - přesně jak jsem od Kulhánka čekal.

02.01.2018 5 z 5


Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války Modrá luna čarodějů, Rudý měsíc války Jan Dobiáš

Autorův styl psaní mi sedl, humor také (i když za břicho jsem se nepopadal). Musím však souhlasit se snopem, že anotace je naprosto mimo. Postavy jsou sympatické, celkem jsem si je oblíbil, nějaká hloubka se jim však (až na jednu, dvě vyjímky) vyhýbá širokým obloukem. Příběh je vcelku prostý, trochu zbytečně roztříštěný - normálně rychlé střídání dvou dějových linií zvyšuje čtivost textu, zde je však spíše na škodu. A zase tak zajímavý ten příběh taky není. A nějaká slova o hádance, střípcích a detailech, to už mi vyloženě přijde, že autor anotace dělal z knihy něco, čím není. A čím tedy je? Klasickou fantasy, čtivou, zábavnou a trochu jinak podanou, stále však především klasickou fantasy. Abych to shrnul - příběh slabý, hrdinové sympatičtí, Dobiášův styl psaní výborný. Nakonec mám z knihy celkem dobrý dojem, i když bůhvíjak na větvi z ní taky nejsem. 70%

02.01.2018 4 z 5


Příchod noci Příchod noci Isaac Asimov

Popravdě ani nevím, proč jsem si tuhle knihu kupoval, scifi tohoto typu normálně moc nemusím. A kdybych si nejdřív přečetl kometáře tady nebo na Legii, ani bych se na ni v regálu nepodíval. Každopádně o to víc jsem překvapen, jak se mi Příchod noci líbil. Postavy jsou sympatické, nápad docela zajímavý a líčení světa po zatmění taky docela uvěřitelné (i když O. Neff to ve své Tmě podle mě zvládl o něco lépe - byť jsou ty dvě knihy jen těžko porovnatelné, především díky rozdílnému charakteru katastrofy). Problém jsem však měl s prostřední částí, které trochu chybí spád, ten příběh přešlapuje na místě. Navíc mě docela překvapilo, že postavy občas hovoří o soumraku nebo svítaní, přestože mají v podstatě permanentní den. Nicméně - nevím, jaká je povídka, nečetl jsem ji, tahle kniha mě však velmi bavila. 75%

02.01.2018 4 z 5


Hudba pro Anvilany Hudba pro Anvilany Martin Sichinger

Chtěl jsem to dočíst, vážně jo, ale nešlo to... Tahle kniha je fakt neskutečný blábol. Když pomineme, že až do poloviny knihy nevíme, o co jde, tak je text pořád hrozně zmatený, autor nás zasypává různými pavědeckými nesmysly, přičemž nedává čtenáři možnost trochu si utřídit myšlenky v hlavě. Možná je chyba na mé straně, ale mám pocit že ne. Navíc pokud je stylistika Sichingerových překladů stejně otřesná jako v jeho knize, nedivím se proč dostal anticenu Skřipec. Když nedokážu dočíst dílo, které nemá ani dvě stě stran, to už je co říct...

02.01.2018 odpad!


Líheň Líheň Miroslav Žamboch

Z Líhně mám dost smíšené pocity. Je dostatečně přitažená za vlasy (hlavně v druhé polovině), akční, navíc na knihy odehrávající se v naší současné realitě mám slabost. Prostě téhle knize nic nechybí... Spíš naopak, něco přebývá. Odhadem těch 200 stran vyplněných nudnou vatou. Kdyby to Žamboch prokrátil, já bych neváhal s plným hodnocením. Bohužel je Líheň zbytečně zdlouhavá a děj místy dost ztrácí spád (třetí částí jsem se pronudil). Škoda, takhle nemůžu jít nad ***

02.01.2018 3 z 5


Koniáš – Vlk samotář Koniáš – Vlk samotář Miroslav Žamboch

Taky si dovolím krátký komentář k této všemi opěvované knize a tak trochu poplavu proti proudu. Je to dobrá kniha. Velmi sympatická hlavní postava, poutavý děj, napínavé akční scény atd. Celé to ale zabíjí pro mě nezajímavý a celkem nudný Žambochův styl psaní. Je mi jasné, že je to čistě subjektivní a jsem v tom zřejmě sám, ale připadá mi, jako by Žamboch prostě jenom „psal“. Jako by to pro něj byla naprostá rutina, stejně jako když dřevorubec kácí stromy. Je v tom psaní sice velmi dobrý, ale jako by to pro něj byl denní chleba, který prostě musí sníst. Na ostřích čepelí jsem dal čtyři hvězdy ze stejného důvodu.

02.01.2018 4 z 5


Muž na stezce Muž na stezce Miroslav Žamboch

Povedená sbírka povídek, jen je většina prací trochu otravně schématická. Koniáš přijde, dostane na prdel, zmátoří se a dá na prdel těm, od kterých dostal na prdel. Budiž, od oddechového akčního čtiva nečekám nějaké zvratové veletoče nebo hluboké myšlenky, ale když člověk čte třetí povídku v řase, která má téměř totožnou zápletku jako předchozí, tak to trochu bije do očí.

02.01.2018 4 z 5


Putování Putování Michael Bronec

Druhý díl začíná přesně tam, kde předchozí skončil, a s nějakým uváděním do děje se moc nemaže. Ačkoliv jsem jedničku zběžně prolistoval, stejně jsem v první polovině občas plaval, než jsem se v příběhu a zákonitostech světa trochu zorientoval. Jinak první díl byl vlastně prolog, který představil svět a postavy, dal do pohybu zápletku, ale skoro nic se v něm nestalo. Čekal jsem, že ve dvojce se příběh konečně rozběhne, jenže ono nic. Hrdinové řeší problémy, putují, bojují, dále se s nimi sbližujeme a poznáváme svět, ale celé je to takové bezcílné a na konci nejsme o nic blíže cíli než na začátku. Některé pasáže mi přišly zbytěčně dlouhé nebo vysloveně zbytečné. Kniha končí obřím cliffhangerem, jako by ji někdo najednou usekl. Z doslovu se pak dozvíme, že druhý díl příliš nabobtnal, takže byl rozdělen na dvě části a v ruce držíme tu první, čímž se pomalé tempo a náhlý konec vysvětlují. Jinak to ale nechci přehnaně zkritizovat. Čte se to pěkně, postavy jsem si oblíbil, svět mi přijde hodně zajímavý (a rozhodně má potenciál do budoucna utáhnout další příběhy v rámci sdíleného „univerza“, jak je v doslovu naznačeno). Jen by to zkrátka chtělo, aby se příběh v dalším díle konečně pořádně rozjel.

02.01.2018 3 z 5


Kukaččí mláďata Kukaččí mláďata Vladimír Šlechta

Kukaččí mláďata jsou chronologicky poslední knihou z Pohraničí, což vybízí k dojmu, že zde dojde k nějakému uzavření celého cyklu, ale není to úplně pravda. Osudy neznámějších hrdinů z Pohraničí jako Thompsona, Floyda nebo Čolka se uzavřely na konci Gordonovi země a tady se již moc nového nedozvíme. Narazíme sice i na nějaké staré známé, ale většina postav je zcela nová a v této knize prožívá vlastní příběhy. Jde to tím pádem číst i samostatně, ale neškodí mít v paměti Gordonovu zemi a novelu Zkáza Thonnieriky, orientaci v postavách a některých událostech to dost usnadní. Jinak k samotným kvalitám knihy: jde zatím o autorovu nejsložitější a nejpromyšlěnější knihu, vyskytuje se tady velké množství hlavních postav, jejichž osudy se všemožně proplétají. Všechny nové hrdiny autor nejdříve představuje a vzhledem k jejich počtu a košaté struktuře příběhu chvíli trvá než se do toho člověk začte. Ale jakmile se děj rozběhne a vy se zorientujete kdo je kdo a o co mu jde, tak se od toho již nedá odtrhnout, skoro pětset stran jsem slupl během jediného dne. Prostě jedna z těch knih, co začnete odpoledne číst a najednou zjistíte, že je hluboká noc a měli byste jít spát, ale nejde to. Na konci se pak přecijen dočkáme jisté tečky za osudem Thonnieriky a některých starých známých. Velká paráda, Šlechta se po sérii více či méně povedených experimentů zase vrátil k tomu, co umí nejlíp a je z toho hned takový nářez. Pevně věřím, že se k Pohraničí ještě v budoucnu vrátí.

04.09.2016 5 z 5


Démon z East Endu Démon z East Endu Petra Slováková

Co k tomu říct... Pokud bych se na to měl podívat střízlivě, tak nic moc. Příběh je poněkud zmatený a místy jsem měl problém se v té detektivní zápletce zorientovat. Postavy jsou ploché, což neberu nutně jako chybu, když jsou zároveň sympatické (což tady jsou), ale občas jsem měl pocit, že čtu spíše červenou knihovnu, s tím vyléváním citů, vyznávání lásky a popisů mužných těl mohla autorka trochu šetřit. Styl je dost kostrbatý a hlavně akce je strašně nepřehledná. Co mě nejvíc zklamalo, bylo asi prostředí viktoriánského Londýna, který z knihy vůbec není cítit. Nicméně přesto hodnotím třemi hvězdami, protože i přes zmíněné nedostatky jsem to nakonec přečetl vcelku bez problému a snad jsem i docela zvědavý na další díl.

21.12.2015 3 z 5