Streva komentáře u knih
Nejprv mě moc nebavilo, říkala jsem si - proč si vymýšlí něco, co se jinde na světě děje? Proč nepopíše to, co se děje? Zprvu na můj vkus vykonstruované (představa o tom, jak by potlačení převratu vypadalo) a hlavní hrdinky bez povahy. Ale postupně si mě román získával a bavil, autorka umí vyprávět příběh. Nakonec kritika paradoxně směřuje spíše k tomu, že ze zajímavého tématu vytvořila jen novelu s jednou linkou, přestože je téma dost výživné pro román.
O něco slabší než první a druhý díl. Kniha fakticky vrcholí někde za půlkou, ale pak, jakoby autor chtěl toho ještě strašně moc říct o vesmíru, tak si vymýšlí děj už za hranici uvěřitelnosti i v rámci sci-fi, hlavně nepropracovaně v kontrastu se zbytkem trilogie. Kdyby to dal do dalšího dílu, udělal by líp.
Jinak opět zábavné, nesmírně oceňuji, jak autor dokáže intelektuálně překvapovat. Slušel by tomu kratší rozsah - takto už působí často vykonstruovaně, občas se ztrácí tempo, ani jedné hodně nepravděpodobné náhodě s vlekým dosahem se nevyhnul (deus ex...).
Na trilogii oceňuji i náhled do postojů v čínské kultuře - je to vidět u jeho popisu rozhodování ve společnsoti, které myslím, že by (v evropské kultuře) takto neprobíhalo, ale je to velice subtilní linka. Zajímavé je i číst čínsko-centrickou literaturu.
Nejlepší část trilogie - z detektivky se stal poutavý thriller, který nepříjemně vypovídá o lidské společnosti - byť ne se vším bych se v tomto s autorem shodla.
Lepší než první díl. Autorka už nebyla k postavám tak sadistická (nebo jsem se s nimi neztotožnila:)).
Hooodně zajímavá sci-fi detektivka, a spousta dopaminu z objevování fyziky. Velmi osvěžující také v tom, že je pro nás z exotického - ani tak ne prostředí jako diskurzu.
Filozofický román, kdy vrcholem filozofie je "einmal ist keinmal". Na rozdíl od ostatních čtenářů jsem se s postavami sotva v něčem mohla ztotožnit a přišly mi ploché, vyfabulované, existující jen v tom jednom svém tématu (Tomáš - vztahy k ženám, Tereza - odkaz matky, fotografka - zrazování atd.), nemyslím si, že život takto funguje, každodennost je pestřejší. Možná kdybych to četla ve 20, hodnotila bych jinak, možná prostě zastaralo - v době vydání mohlo vzbuzovat zájem a obdiv. Po Žertu zklamání. Jedna hvězda za hladký styl (dobře řemeslně napsané) tak a jedna za vykreslení atmosféry normalizace.
Jo. Sebrala jsem naslepo v knihovně a líbilo. Díky za vhled do dvou světů - (bývalé) studentky AVU a pokladní v supermarketu, oba přinejmenším působily autenticky. Citace profesora velmi zajímavé, stejně tak pohled na dnešní umění, resp. umělce. Příběh losera může dost dobře odrážet pocity mladých dnes - úspěšní jsou vidět na každém kroku, já mezi ně nepatřím. Příběh jednoduchý, ale tak akorát na rozsah knihy. Je vidět, že autorka je básnířka, místy mi repetetivnost přišla až možná trochu nucená, ale v podstatě nemám knize co vytknout, vnitřně se mě také dotkla.
Ale jo, když jsem se začetla tak dobré, znám ten kraj a tak mě to zajímalo. Přesto tomu něco chybělo, asi více nějaké šťavnatosti, nahuštěnosti, více tamního nářečí, ne jen občas slovíčko kurzívou, to působí spíše rušivě (s ohledem na to, že to nářečí znám). Autorka až obsesivně krásné momenty stavěla před katastrofy. Možná mi chybělo i nějaké obecnější sdělení nad rámec toho, že tehdy tam byl těžký život. Obstojně vykreslené ženské postavy, muži méně výrazní. Líbil se mi spíše začátek, snaha zachytit události kolem první světové v pohraničí už méně uvěřitelná. Jako debut ale super.
Úchylný děj psaný bohužel příliš normálním jazykem, tak mě moc nechytlo. Má být něco mezi hororem a humorem, ale ani jeden prvek není dost silný, aby knihu utáhl. Ale jako kuriozitka, pokud nevíte co s časem ok.
Obyčejná detektivka (se standardním detektivem - i když tedy tak moc nepije, jen kouří) v neobyčejném prostředí. Jaké odhalení bude za vraždami se dalo odhadnout docela brzy. Napsáno průměrným, ale čtivým, stylem. Trapná milostná scéna (no, tak já jako napíšu, jak to dělali, ale žádné detaily, ano, pro to tu nejsme). Líbil se popis třetí říše 20 let po (ale ne zas tak šokující vzhledem k naší komunistické minulosti).
Asi jo. Autor, snad zodpovědně, rešeršoval vědecké poznatky o opravdu široké sbírce témat - od základních živin až po spánek a drogy (o těch se tam ale opravdu moc nedozvíte) - s otázkou, co je tedy zdravé. Pokud nejste velcí fandové do zdravého života (zejména stravování), kteří hltají nové poznatky, a zároveň chcete mít rozumný náhled (konec konců jde o život), tak lze doporučit. Asi nejpozitivněji hodnotím uměřený přístup, zchlazující hype kolem nejrůznějšího superpotravin a výživových doplňků. A závěr mezi řádky, že zdravá životospráva nemusí vyžadovat moc.
Za mě dost špatně napsaný thriller, mihne se tam asi 60 postav, všude přímá řeč, dost často zbytečná a ještě zbytečnější úvahy prezidenta, který je vylíčen zcela nekriticky - umí to s pistolí a ještě má fištróna nad všechny své poradce. Ostatní píší, že děj je svižný, ale za mě tedy ne, je to právě hrozně natahované výše uvedeným způsobem, v krátkých kapitolách se toho děje minimum a šups další kapitola. Zápletka asi ok, byť jednání postav mi přijde občas dost podivné, mlčí, když by člověk čekal, že budou mluvit a naopak, spíš takové kulisy pro pana prezidenta. Asi mi jen představa prezidenta jako akčního hrdiny přijde taková směšná (s ohledem k tomu, v čem se asi takový prezident celý život zdokonaloval) - jenže na tom to je postavené.
Popisovat nástup deprese zploštělým způsobem je naprosto v pořádku. Vlastně mi přijde nejzajímavější, že autorka/hlavní postava vůbec neřeší proč se cítí, tak jak se cítí, ale jen jak se z toho dostat (zabít). (A v rámci ženské literatury je to osvěžující.) To z ní svým způsobem dělá hrdinku, ženu činu, i v takto mizerné situaci. Nečetlo se to moc dobře, místy zdlouhavé, ale jako sonda do této nemoci, reakcí okolí a doby skvělé.
Poněkud roztahané ale s atmosférou, ve střední části dosti napínavé (blížící se konflikt mezi hlavními hrdiny), kdy se očekávání nenaplní a zvrhne se v ulítlou a přílišnou převahou "klaďase" degradovanou závěrečnou scénou. Docela jsem zhltla, ale do dalších dílů nejdu.
(SPOILER) Má první kniha od autorky. Příběh a kulisy pro Severku - nedobrovolnou emigrantku, která v Severní Koreji nijak netrpěla, jsou natolik atraktivní, že není třeba velkého spisovatelství a pokusy o ně jsou spíše na škodu. Vytkla bych nakonec asi hlavně krátký rozsah a jednoduchou příběhovou linii (výpověď z pracovního tábora působí příliš nuceně, "pro ilustraci" spíše než organicky), téma by sneslo bohatší zpracování.
Měla by to být povinná četba. Boří idealizovanou představu o přírodních ("primitivních") společnostech. Civilizační skořápka, která nás od "nich" dělí může být dost křehká. Čtivé, poutavé.
Kniha říká to co jiné zase jinou formou. Podstatou má být třetí cesta mezi autoritářskou (poškozené dítě) a příliš volnou (poškození rodiče i děti) výchovou. Co takhle se svým dítětem mluvit?
Pro mě příjemné opáčko - k těmhle věcem je třeba se vracet.
Podobné a mnou oblíbené knihy:
Aha rodičovství (+ druhý díl o sourozeních - ještě přínosnější)
Nenásilná komunikace - základ
Respektovat a být respektován - pokud to chcete nezáživně
Nelíbilo. Svým způsobem mě uráželo, že závažná témata (válka, tábory, vzestup bolševismu) jsou pojímána anekdotickým způsobem, ale beru, že to je můj problém. Bohužel jsem nečetla monografii o skutečném Pravomilovi, ale působilo to na mě, že autor si chtěl něco pěkného napsat a než tvořit vlastní příběh, vypůjčil si - asi jaksi bez dovolení - cizí příběh i jméno, a je otázka, kolik si toho domyslel, myslím (nevím), že dost, třeba událost spojenou atentátem na Kennedyho, to mi fakt ani nepřišlo vtipné, naprosto zbytečné, vytržené zase jen jako anekdota na pár stránek.
Je zajímavé, že Pravomil - vypravěč v podstatě nemá žádné povahové rysy kromě vlastencetví a asi i houževnatosti, když to všechno zvládl tak nějak bez duševní krize hodné zaznamenání do deníku. Humor za mě byly spíše pokusy o humor, kterým se musel podřídit příběh. Autor si asi také chtěl napsat něco hezkého z první republiky s příslušně romantickými erotickými scénami - jinak nechápu, proč je prvních 200 stran, tedy asi polovina knihy, věnována celkem nezajímavému dospívání (ani se nedozvíme nic o Pravomilově povaze, krom toho, že je vlastenec a zarputilý), zatímco mnohem zajímavějšímu životu od začátku války až téměř do současnosti je věnován zbytek, jako by se s tím autorovi už nechtělo otravovat (např. dohledávat další prameny).
Také naprostá nevůle dodržet aspoň zdání formátu deníku - vypravěč píše v přítomném čase z bojových scén a nakonec i krátce před smrtí, byť deník nechal v hausbótu k nalezení (tedy nemá a nebude jej mít u sebe). O tom, že takhle tlustá kniha by se do sešitu fakt nevešla a že by deník pravděpodobně nebyl vypravěči ponechán při návštěvě vězení a gulagů (vč. vyslýchání:)) ani nemluvě. Za mě spisovatelský diletantismus.
Pozitivem je rychlý náhled na východní frontu a roli Čechů ve druhé světové válce a na vzestup bolševismu v tomto období pro na až tak zasvěcené (kam počítám i sebe). Napsané je to čtivě - za mě až podbízivě.
Pěkný pokus o vhled do duše autisty, netuším, jestli to tak mají doopravdy, ale zdá se, že autor se snažil přiblížit s maximální přípravou, příběh sám o sobě zajímavý, ale nijak mimořádný. Líbilo.