stagno komentáře u knih

Objevit pro sebe nového výborného autora vždy potěší-a dílo Juana Rulfa je
opravdový poklad.
Povídky/Llano v plamenech/jsou nádherné.Syrové,originální,z drsného světa
mexického venkova.Blízkost všeprostupující smrti a přímočará pudová morálka
ovlivňují jednání postav,vnímání jejich skutků,prožívání pocitů viny a případně i
přijetí trestu.
Skvělý je i román Pedro Páramo,určitě jeden z nejlepších,které jsem kdy četl.
Dechberoucí apokalyptická symfonie z pekla jménem Comala.Rulfa obdivovali
i takoví spisovatelé jako Borges a Márquez-ten prý znal celý román zpaměti a byl
pro něj i určitou inspirací pro Sto roků samoty.
V tomto odeonském vydání je obsaženo vlastně celé Rulfovo literární dílo.

5 12.08.2020

Zdánlivě nenápadná novela v sobě skrývá pozoruhodnou hloubku.Výborně
napsaný komorní příběh o lidské paměti,o relativitě pravdy a lži.

5 17.04.2020

Román zachycující moderní chilské dějiny až do Pinochetova puče
v roce 1973.Román je to čtivý,občas trochu rozvláčný,sentimentální
až kýčovitý/pasáže revolučních či milostných exaltací/,s prvky magického
realismu/např.spiritualita ženských hrdinek/.Postavy buď zcela kladné
/skoro všechny/nebo záporné/Esteban Gracia/.Vývoj je patrný jen v
hlavní postavě Estebana Trueby,nepůsobí ale psychologicky příliš
hodnověrně.A jeden deviant-de Satigny.Srovnávat kvalitou toto dílo
s románem G.G.Marqueze Sto roků samoty je nepřípadné,skoro bych
řekl chucpe.Snad jen formálně/způsob vyprávění,magický realismus
-ten ale v Domě duchů spíše ornamentální-,případně levicovost autora/.
To,že se mně kniha nelíbí není proto,že by byla až tak špatná,ale že je
ideologická.Na závěr nastupuje drsné vylíčení fašistického puče,krutost
vítězů vůči poraženým.Je ale třeba říci,že na individuální úrovní jsou
zvěrstva týrání a mučení stejná,ať už je páchají Pinochetovi pohůnci či
Allendeovi soudruzi z KGB/Salvador Allende,v knize Kandidát a posléze
Prezident,byl placeným agentem KGB/ anebo třeba Grebeníček v Uherském
Hradišti.

5 11.03.2020

Pasternakovo životní dílo.Literatura je to trochu zvláštní-s četnými postavami
se autor příliš nepárá,nerozmazluje je a až přijde jejich čas,mizí rychle ze scény.
Náhodných/a osudových/setkání je zde také hodně,postavy se opakovaně a až
nepravděpodobně setkávají /a zase rozcházejí/.
To co ale román činí velkým je jeho hrdina-doktor Jurij Živago.Intelektuál
a individualista,osobnostně naprosto konzistentní,ujde v těchto kolektivistických
a protiintelektuálních časech vzpřímeně svou cestu.S noblesou,distancován od
špíny revoluční doby.Zasazení této pouti do rozlehlých ruských prostor dává
knize onu výjimečnou atmosféru,která dílem prostupuje.

5 01.03.2020

Útlý román lze přečíst za několik málo hodin.Dva příběhy-příběh vztahu
a příběh krajiny.Lépe vychází kupodivu ten první.Hlubší vhled do krajiny,
zachycení její duše,vyjímečnosti,se daří jen občas,i když je zřejmé,že má
autorka severní Čechy ráda.Každopádně jde ale o dobrou literaturu a
jestli zažijí Ira a Hugo něco zajímavého i na Šumavě,rád si to přečtu.

5 01.03.2020

Skvělé povídky.Jakoby průběžný autobiografický záznam autorčina života,příběhy drsné a zároveň křehké,plné citu,emocí,humoru/podobně jako v povídkách-i básních-Charlese Bukowského/.Pro mě povídkářský Olymp.

5 24.12.2019

Z čistě literárního hlediska virtuózně napsaný román.Svým osobitým originálním stylem rozbíjí Vargas Llosa časovou linearitu příběhu a tím i vývoje psychologie postav,aby se vše nakonec propojilo v ucelený a vysvětlující obraz.Dílo obdivuhodně zkomponované,jazyk úsporný,bez jakéhokoliv slovního balastu,zpráva o životě v Peru v padesátých letech 20.století.
A to je právě ono:je to jenom zpráva,i když mistrovsky napsaná,bez /pro mě/ zřejmé přidané hodnoty.Proto kladu Rozhovor u Katedrály až za romány Město a psi a především Zelený dům,které to"něco navíc"mají.V každém případě jde ale o krásný čtenářský zážitek-a který jiný spisovatel dokázal v jedné dekádě napsat tři tak výborné romány?Inu,zlatá šedesátá.

4 07.11.2021

Myslím,že každého,kdo se probojuje až na konec,tento pozoruhodný román-esej
nějakým způsobem obohatí.Minimálně v poznání,že/teď parafrázuji klasika/jsou věci,
o kterých stojí za to přemýšlet.
Muže bez vlastností jsem si nyní dopřál podruhé,po šestnácti letech,připravenější a
strávil s ním příjemné tři týdny.Nutné je ale mít na četbu klid,soustředit se,často se v
textu vracet a nezoufat z občasných propadů do bažin nepochopení/na vině nemusí
být jen čtenář,občas jde určitě i o záměr autora-některé promluvy Diotimy upomínají
na Studio Kroměříž blahé paměti/.
Skvěle je zachycené duchovní klima předrozpadové Vídně,jednotlivé postavy a jejich
vzájemné interakce jsou zobrazené s pozoruhodnou psychologickou hloubkou a
plasticitou,stejně tak střet moderního a tradičního myšlení.
A ještě k níže diskutované otázce Losna,nebo Mažňák?/Musil,nebo Proust?/.Asi bych
dal přednost,z více důvodů,subjektivnějšímu a literárnějšímu Proustovi-ale tak jako tak
by to u mě stejně vyhrál Bahňák/Odysseus Jamese Joyce/.

4 18.09.2020

Výborný románový debut napsaný s energií,odvahou a suverenitou zralého autora.
Zobrazuje dva světy,které mladý Vargas Llosa důvěrně znal-přetvářkou a šikanou
pokřivený vnitřní svět vojenského gymnázia a za jeho zdmi životem pulzujícící město
Limu představující volnost a svobodu.
Pozoruhodný je i osobitý styl se střídáním míst děje/gymnázium,Lima/,časových rovin
i vypravěčů.Tato složitější kompozice není ale na úkor čtivosti,román se čte jedním
dechem a postupně graduje.
/Tuto vypravěčskou techniku dovedl MVL k dokonalosti ve famózním románu Zelený
dům vydaném o tři roky později-pokud jste ještě nečetli,vřele doporučuji!/

4 07.09.2020

Do tohoto autobiografického románu se již známý a uznávaný autor pokusil
vložit veškerý svůj um.Prý se mu nepsal lehce,ale povedlo se.Bohatý jazyk,věty
jak malované,celosvětové uznání,zasloužená Nobelova cena.Překlad do češtiny
je bravurní/Taťjana Hašková,Jan Zábrana/.
Mladý Bunin /Alexej Arseňjev/ každopádně žádný velký sympaťák není-irituje svou
sebestředností,egoismem a nedostatkem empatie.Je dychtivým pozorovatelem,
okolní svět-nejen mraky a interiéry kostelů,ale i blízké osoby-vnímá ale jaksi ploše,
pouze jako uměleckou inspiraci a materiál pro své texty.Nejsem znalec Buninova
života ani díla,z tohoto románu mně vychází jako výjimečně talentovaný spisovatel,
vedle kterého žít asi nebylo jednoduché.

4 06.08.2020

Asi až druhá nejhorší knížka,kterou jsem kdy dočetl až do konce/tím se liším
od Gertrudy.W/,nicméně cca 0,8C dosahuje/C=Coelho=subjektivní jednotka
čtenářské disgustace,1C=pocity po dočtení Alchymisty/.Předpokládám,že
Vladimír Piskoř,výborný překladatel,text trochu vylepšil,ale udělat z pytloviny
hedvábí nedokáže ani on.

4 01.07.2020

Velké dílo,kvalitou,významem i rozsahem,kterého se ale není třeba bát.
Četba se rytmu Proustova psaní přizpůsobí a těch několik desítek stran denně
se rychle stane návykem.
První čtyři díly,kterým autor stihl dát konečnou podobu,jsou skvělé,u zbylých tří
je občas patrná určitá nedokončenost,pořád je to ale výborná literatura,hlavně
Čas znovu nalezený.
Komplexnější rozbor přesahuje možnosti komentáře i moje schopnosti a tak jen
to,co mě oslovilo nejvíce-zachycení a zdůraznění často jen nenápadných
okamžiků/především v dětství a mladosti/,které se navždy vryjí do paměti,tedy
okamžiků,které se stanou věčností.K těm se během života,hlavně později,často
vracíme,vybavují se nám a tvoří tak jakýsi druhý čas,pouze náš,oproti reálnému
on-line prožívanému a s okolním světem sdílenému životu.Tento druhý čas
jednou navždy zmizí spolu s námi/jen Proustův koláček namočený do čaje
zůstane věčný/.

4 30.06.2020

Bezesporu velký román,strhující"horse movie".Zajímavý je názor překladatele
Martina Svobody/odvedl skvělou práci/,který v rozhovoru v časopise Host tento
román,kvůli určité mechaničnosti textu,mezi ty největší americké neřadí.Děj
sleduje řádění tzv.Glatonovy bandy,která v polovině 19.století na mexických
hranicích zabíjela pro mexickou vládu domorodé indiánské obyvatelstvo,vychází
tedy z historických událostí.
Kniha má ohromnou atmosféru,tíživou,hutnou,barevnou,danou překrásným
zobrazením přírody a postavami-bezejmenným klukem,šéfem bandy Glatonem
a především soudcem Holdenem/souhlasím s předchozím komentářem,že Holden
připomíná Conradova Kurtze/.

4 23.05.2020

Velmi zajímavý román z Vídně roku 1882 vycházející ze skutečných událostí - jen
setkání praotce psychoanalýzy Josefa Breuera a slavného filozofa se ve skutečnosti
neudálo.Působivý střet dvou silných a přemýšlivých osobností,kdy se postupně
jeden druhému stává lékařem duše,se čte-i díky dobrému překladu-jedním dechem.
I další postavy jsou skutečné-Sigmund Freud,tehdy nadějný mladý lékař,femme fatale
Lou Salóme i pacientka"Anna O.",ve skutečnosti Bertha Pappenheimová.

4 17.04.2020

Absolutní literatura.Obraz světa v pěti knihách,tak jak ho vnímal Roberto Bolaňo.
Fascinován literaturou/první a pátá kniha/,nešťastný přemírou násilí/čtvrtá kniha/.
A po tomto světě,který je i naším světem,se pohybují různé postavy,včetně dvou
outsiderů/druhá a třetí kniha/.První,Amalfitano,už rezignoval,ale právě on dává
tomu druhému,kterým je novinář Fate,ještě šanci-tím,že mu svěří záchranu své
milované dcery.Skvěle napsáno,ale jinak to Bolaňo ani neuměl.Věčná škoda,že
zemřel tak předčasně.Výborný/tradičně/překlad Anežky Charvátové.

4 23.03.2020

Skvělý román,jehož hlavní postavou je monumentální a všezahrnující
New York.Příběhy různých postav se přibližují a letmo střetnou 7.srpna 1974,
kdy se nad jejich hlavami prochází Philippe Petit.Opravdu mistrovský kousek
/Petita i McCanna/

4 13.03.2020

Příběh tří přátel-idealisty,oportunisty a komunisty-zdařile zachycuje tři velechmurné
dekády našich nedávných dějin/1938-1968/.Je to variace na známá témata,i ty osudy
hrdinů románu jako bychom už vícekrát slyšeli,přesto zaslouží román absolutorium.
Za výborně zvládnutou formu vyprávění,čtivost,za věnování díla otci a jeho přátelům,
protože tato generace to opravdu neměla lehké i za občasná roztomilá oživení/Májka,
jedenáct rakví/.Knihu by měli číst hlavně mladí čtenáři.

4 03.02.2020

Přesvědčivé zachycení mikrosvěta současné vesnice,zřejmě někde na Vysočině.Výborná psychologie postav,kterých je tak akorát.

4 28.01.2020

Moje oblíbená sbírka povídek.Výborné jsou všechny,myslím ale,že tři nad ostatními
ještě trochu vyčnívají:
Den jako stvořený pro banánové rybičky a Věnováno Esmé-s láskou a neřestí,které
odrážejí autorovu válečnou zkušenost a jsou napsány s hlubokým porozuměním pro
zraněnou duši amerického vojáka,ale i s jemnou literární rafinovaností,tajemstvím a
nedopovězeností.
A potom Smějící se muž vyprávěný čistě dětským pohledem,který sice dokáže
problémy a osobní dramata dospělých zaregistrovat,neumí je ale ještě pochopit.

3 02.11.2020

Profesor Kien miluje nadevše své knihy,svou knihovnu a síla této vášně mu brání
vytvořit normální lidské vztahy a vazby/o které ani nestojí/.Tato bublina samolibé
a vlastně egoistické izolované učenosti nemůže ale trvat věčně-je brutálně zničena
omezenou,ordinérní,ale jakousi pudovou vychytralostí vybavenou Theresou.
Román dopsaný v roce 1931 a vydaný v roce 1935 tak umělecky předznamenává
drtivý nástup nového historického zla,umožněného i kienovským sebezahleděním
a zaslepením okolního světa.Některé filozofující úseky se čtou sice obtížněji,nicméně
nejvyšší hodnocení si tento jediný Canettiho román určitě zaslouží.

3 18.10.2020