stagno komentáře u knih

Neznám jiný román,který by byl napsán tak vtipně a zároveň vyzařoval takový smutek.
Četba není úplně snadná,vyžaduje vhodné rozpoložení a nedivím se nakladatelům,kteří román odmítali a ani příliš čtenářům,kterým se kniha nelíbí /můj první pokus před lety také ztroskotal/.
Ale stojí to za to.Skvěle zachycené neworleánské figurky/třeba černoch Jones/ spolu drsně bojují o své místo na slunci,podvádí,vyhrožují,berou se na hůl a i případná snaha konat dobro dopadá směšně/paní Levyová/.
Ignácius je spouštěčem a hybatelem děje a jako správný katalyzátor se nespotřebovává /ale naopak kyne/.Postava až obludně egocentrická,sice rétoricky zdatná,ale bez jediné dobré lidské vlastnosti /někoho mně to silně připomíná,ale Ignáciovy bonmoty jsou alespoň vtipné/.
A bylo by neodpustitelné nezmínit kongeniální překlad Jaroslava Kořána.

23 09.02.2022

Podmanivý román,jeden z mých úplně nejoblíbenějších.Strhující čtení-díky
Márquezovu jazyku,stylu,vypravěčskému umu.Nezapomenutelná první věta,
skvostně vystavěný závěrečný obraz a mezi tím Macondo,Buendíové,vzestupy
a pády jako umělecky geniální podobenství světa a lidského údělu.

21 30.06.2020

Výborný a inteligentně napsaný román.Díky lehce ironickému odstupu je k čtenáři
vstřícný,netrhá ho emočně na kusy,neuhýbá ale ani před tragičností doby/osudy
Niny nebo Mišky/.Výtečné dialogy a hlavně skvěle napsané postavy-nejen hrabě
Rostov,ale i třeba temný a vždy nebezpečí znamenající Střelec.Opravdu příjemné
čtení/i když o zlých časech/.

19 12.10.2020

Tento mimořádně působivý román je určitě nejlepší číst s čistou neovlivněnou čtenářskou myslí a film,kritiky a komentáře si nechat až na potom.
Ishiguro nám nejprve odkrývá s mistrovskou rafinovaností dětství a dospívání hlavních postav a přivádí je do dospělosti,kdy už mají dostát své předurčené roli-opatrovat a poté darovat.V této depresivnější a zásadní části knihy cítíme soucit,smutek,tíhu konečnosti.Ale také si uvědomíme,že i naše životy řídí nějaký program,o kterém mnoho nevíme a že až přijde čas,tak nám také žádná Madam odklad nedá.Je to román o našich životech,o nás.
A tak nezbývá,než se snažit prožít svěřený čas co nejlépe/v tom nejširším slova smyslu/ a snad se i těšit z toho,že o konci našeho programu máme většinou méně konkrétní představy než absolventi Hailshamu.

18 09.01.2022

Skvěle napsaný román,do posledního slova vycizelovaný a po zásluze kultovní.
Magicko realisticky propojuje ateistickou Moskvu 30.let minulého století a Jeruzalém
na počátku našeho letopočtu.Obě města jsou zrovna neklidná-do Jeruzaléma vstoupil
Ješua a Moskvu navštívil sám ďábel.
Bulgakov vytvořil vlastně úplný obraz tohoto světa,v románu je obsaženo vše-dobro
i zlo,víra,svět profánní,zásadovost i zbabělost/"nejhorší z lidských vlastností"/,špatné
svědomí,chamtivost,hloupost,velkorysost,humor a ovšem i láska.S každým dalším
přečtením okouzluje víc a víc.
/Moje poslední setkání s tímto románem ale nebylo přečtení-aby nezůstal oslyšen již
letitý vánoční dárek,odhodlal jsem se k poslechu nezkrácené audioverze z roku 2011
ve výborném podání Jiřího Ornesta.Byla to má první zkušenost s touto disciplínou a
určitě obohacující/.

18 11.12.2020

Mnohovrstevný příběh lásky z období italské okupace řeckého ostrova
Kefallenie za 2.světové války.Snad nikde jinde není to nejlepší i to nejhorší
z člověka tak blízko sebe jako v románech de Bernierse.

18 07.02.2020

Důmyslná zápletka,silná postava Viléma z Baskervillu,forma harmonicky souzní
s obsahem.Prostě literární postmoderna v celé své kráse.

Mechanický pomeranč má razanci a spád,přežene se přes čtenáře jako vichřice /u mě za jeden den/ a ohromí-nebo alespoň zaujme-jazykovou originalitou i myšlenkovou náloží.
Pro mě je hlavním tématem zlo zobrazené v postavě Alexe.Naprostá neschopnost pocítit soucit či vinu,impulzivní potřeba sadistického vzrušení,obratná prolhanost umožňující manipulovat s okolím i ona povýšená samolibost /se kterou o sobě Váš Pokornej Vypravěč referuje/ naplňují kritéria psychologické temné triády tak,že už ani temnější být nemůže.A tak čtu i poslední /asi zbytnou/ kapitolu-sociopat tohoto typu může být časem nenápadnější /a třeba vstoupit do politiky/,ale jiný ve smyslu "lepší"
už nebude nikdy.

13 02.01.2022

Jedinečnost role Ivana Martina Jirouse v naší moderní historii není zatím v obecném povědomí příliš zakotvená,proto patří panu Švehlovi velký dík za úsilí,které vedlo k vytvoření tohoto důstojného portrétu.Hlavní důraz klade samozřejmě na období normalizace a je určitě dobře,že připomíná také osudy desítek dalších svobodomyslných lidí,do jejichž životů zasáhla/často brutálně a nevratně/ estébácká svoloč.Je to výborná biografie,pečlivě připravená,poutavě napsaná.

12 25.10.2022

Nic proti základnímu příběhu,motivu dvou prolínajících se světů,dialogům nebo zobrazení lidské osamělosti v odosobněném velkoměstě.Vše je ale předloženo s chladnou manýrou zručného spisovatele a hlavně utopeno v moři slovního balastu a opakujících se popisů téhož-jen Tengovy genitálie a hrudníky obou hrdinek by daly dohromady několik stránek.Slova se valí a řinou a jako by zakrývaly ten prostý fakt,že HM nemá /tentokrát/ co říct.

12 08.05.2021

Půvabná povídka,kterou čtu jako poctu a dík všem lidem,kteří s pokorou,neokázale
a s obdivuhodnou důsledností dělají to,co považují za správné a smysluplné.

12 01.08.2020

Stejně jako mnozí tady jsem četl Spalovače mrtvol poprvé na gymnáziu a zaujal mě.
Časem ale čtenářské vzpomínky bledly či spíše je překryla tvář pana Hrušínského z
výborné filmové verze.
Takže podruhé a teprve nyní jsem pochopil,jak skvělá novela/román/ to je.K jejímu
plnému docenění je zřejmě potřeba něco odžít a pár kopfrkingloidních duší potkat.
Dílo je famozní literárním zpracováním a nadčasové svým varováním před absencí
kritického myšlení-nebo jednodušeji,je o tom,co se stane,když agresivní ideologie
osloví samolibého omezeného blba:naplní jeho prázdnotu a vznikne čisté zlo.

11 04.11.2020

Pro mě určitě jeden z nejlepších českých románů,mimořádně zdařilá je i filmová verze.
Touha pomstít se za starou křivdu vede Ludvíka Jahna na cestu proti běhu času,sám při ní páchá křivdy nové,aby nakonec v konfrontaci s vysmátým a nepostižitelným nepřítelem Zemánkem pochopil,že vše už bylo/nebo bude/zapomenuto a osobní satisfakce není možná.Velká historie zásadně ovlivňující lidské osudy žádné žerty nepardonuje,vždyť sama je jedním velkým žertem.Pomsta nemůže být životním programem.
Myslím,že v této románové prvotině zazářil velký Kunderův talent nejjasněji.Pozdější autorova tvorba svázaná urputnou sofistikovanou snahou o vytvoření vlastního literárního obrazu se mně už nelíbí.Je psána už jiným jazykem a pro jiné publikum.Ale za Žert jsem jako čtenář vděčný.

10 23.03.2022

Příjemně kultivovaný a v duchu vzájemného přátelského respektu vedený rozhovor
se sympatickým a všestranným Miloňem Čepelkou.Kniha se opravdu čte výborně,
zajímavé jsou nejen informace ze zákulisí Divadla Járy Cimrmana,ale mě třeba hodně
zaujaly i vzpomínky na válečné Opočno či na vysokoškolská studia v padesátých letech.
A ta paměť!

10 21.10.2020

Lidský život jako chůze odnikud nikam ve věčně se vracející časové smyčce.
K možnosti poznání jeho tajemství pohled skeptický,přísný ve své bezvýchodnosti.
A my o něm,jak praví jiný divadelní klasik,můžeme vést spory,můžeme nesouhlasit,
ale to je tak všechno,co s tím můžeme dělat.

10 20.10.2020

Jih Mexika,20.léta minulého století,světská moc proti Boží slávě,revoluční
komunistická vláda proti zdecimované katolické církvi.Té už zbyl na kolbišti
jen poslední zástupce,ale právě tento kněz,z pohledu samotné církve kněz
špatný a hříšný,člověk slabý a ustrašený,je nakonec jediným vítězem.
Vítězí tím hrdým gestem lidského vzdoru/starým jak lidstvo samo,ale vždy
obdivuhodným a povznášejícím/,kdy jde do jisté záhuby,vědomě,protože v
tu chvíli nemůže jinak.
Nejlepší Greenův román a jeden z nejlepších románů vůbec.

10 06.04.2020

"Bylo už pozdě večer,když K.dorazil na místo".Magická první věta,která uvádí,
podle mého názoru,největší dílo světové literatury.Zámek jsem četl poprvé jako
středoškolák,od té doby vícekrát a stále mě překvapuje a fascinuje.Časem se
měnily interpretace.Nejprve jsem viděl v úsilí K. snahu stát se součástí zámeckého
establishmentu,tedy snahu pochybnou,byla doba normalizace.Později se mi už
zeměměřičův boj jevil jako metafora touhy poznat podstatu života,to co ho
ovlivňuje a řídí.Zároveň jsem stále víc vnímal jemný humor,takže bych tehdy román
charakterizoval nejspíše jako"existenciální tragikomický thriller".Dnes si myslím,
že žádná jediná správná interpretace neexistuje,záleží jen na čtenáři,co v knize
najde.Na jeho životní zkušenosti,rozpoložení,vnímavosti,koncentraci,sečtělosti.
Nejprve ale musí,spolu se zeměměřičem K.,přejít dřevěný most a vstoupit do vesnice.

10 16.02.2020

Dílo stojící trochu ve stínu slovutnějších titulů,pro mě ale věrný souputník už od jinošských let a z českých románů ten nejmilejší.Jan Procházka napsal Přestřelku obdivuhodně vyváženě,s velkou citlivostí a empatií a i na záporných postavách dokázal najít něco,co je v očích čtenáře zlidští /lidsky se koneckonců zachovají i ti dva gestapáci v nejsmutnější epizodě/.
Je to obraz těžké doby,ale díky skvělému humoru nevyznívá román nijak depresivně.Procházkova vnímavost,schopnost zachytit atmosféru okamžiku a znalost reálií jsou patrné i v poetických pasážích-jako je třeba Vojtův návrat ze školení mrazivou
moravskou štědrovečerní nocí nebo Arnoštčina cesta nočním Brnem na olomouckou výpadovku.

9 11.11.2021

Hodně výživný čtenářský trip.Originální román prosycený drsným humorem,přesto jsem v něm žádnou podbízivou vulgárnost necítil,spíš naopak jakousi soucítící lidskost.To i díky obdivuhodné schopnosti autora plasticky a odlišitelně charakterizovat snad všechny postavy,bez ohledu na prostor,který v příběhu mají.Famózně napsaná je především první čtvrtina,prolog uvádějící následný bizarně třeskutý sled událostí ve městě Meade.Některé scény jsou vysloveně krásné-třeba rozmluva starého Pearla s poustevníkem nebo ta,ve které svěřuje umírající matka svou malou dceru Matildu do péče pasáka Blackieho.
Ono to asi opravdu není pro každého/to žádná kniha/,ale doporučuji to alespoň zkusit.

9 12.07.2021

Jižní Čechy mají Hájíčka,Brno Kratochvila a svou autorku nyní našlo i Karvinsko.
Úmysl napsat románovou trilogii je odvážný a chvályhodný.Oživit příběh dnes již
mrtvé krajiny,připomenout historii všedního dne ovlivněnou velkými dějinami,
zachytit přetěžký úděl lidí,kteří zde žili a pracovali.Tuto regionální obrozeneckou
misi,kterou podložila důkladnou přípravou a vlastně celým svým životem prožitým
v tomto kraji,zvládla autorka výborně.
Z pohledu zvídavce jsem byl spokojen,z hlediska"literárně/čtenářského" ale zklamán.
Emočně zbytečně přepjatý styl přechází místy v červenou knihovnu par excellence
/viz např.str.227/,rušivě působí i neustálé vnitřní promluvy postav polopatisticky
dovysvětlující to,co je beztak zřejmé.
Ale i přes tyto čistě literární/a čistě subjektivní/výhrady si myslím,že Šikmý kostel je
román zajímavý a za přečtení stojí.

9 28.11.2020