Sparkling komentáře u knih

Uznávám, že pár povídek bylo celkem zdařilých, ale jinak tomu nadšení kolem knihy moc nerozumím. Na mě je to celé moc jednoduché, nelíbí se mi to prvoplánové schéma povídek, tedy hodit čtenáře do již probíhající situace, pak ho pomalu seznámit s postavami a jejich vztahy, a pak najednou ukončit povídku nějakým šokem, který ale ani tak moc šokující není.
Nad povídkami Ryby a Slečna Koulová a slečna Luntová jen kroutím hlavou.

2 20.05.2016

Opravdu těžko hodnotitelná kniha. Já dávám čtyři hvězdičky za miliony drobných vět, nad kterými jsem musela dlouho přemýšlet-to na knihách miluju. Stejně jako to, když na mě kniha působí tak, že se mi ještě dlouho převaluje v hlavě a vytváří mi v ní takový ten příjemný a podnětný zmatek. Ztráta jedné hvězdičky za občas opravdu příliš zdlouhavé pasáže.

2 20.05.2016

Geniální, úchvatné, dokonalé. Po dlouhé době mě kniha nadchla natolik, abych jí dala pět hvězdiček a myslela na ni několik týdnů po přečtení. To, že je spisovatel Čech, mou radost jen utvrzuje. Nejvíce mě zaujaly povídky Zůstaňte s námi a Zrcadlo. Šindelkův styl psaní je opravdu strhující, pro vyjádření emocí a atmosféry okamžiku neužívá jen vyjádření aktérů svých povídek, jejich myšlenky, ale mistrně pracuje i s ději v přírodě, které pak atmosféru situace skvěle podtrhují (například horko, vlhko, spadané poloshnilé listí, rozkvetlé stromy, déšť...) Bravo!

2 20.05.2016

Mám pocit, že každá stránka knihy je úplně stejná jako ta předchozí. Dostala jsem se asi do poloviny a kniha na mě při každém čtení působila jako sedativa. Nicméně Pessoa píše moc krásným jazykem, možná dám knize v budoucnu ještě šanci.

Kniha se mi celkem líbila, ale pořád mi v ní chybělo něco, co by mě opravdu oslovilo. Nemile mě překvapil překlad-zdálo se mi, že si s ním pan Jindra moc nelámal hlavu, co se týče určitých prvků americké kultury. Překládat Central park jako Ústřední park vyznívá pro mě opravdu uměle a mluvit o Dusty Springfield jako o muži... To už ani nekomentuju. Kdybych měla za úkol překládat zahraniční knihu, zajímala bych se nejspíš víc do hloubky o kulturu dané země, o to, CO vlastně překládám a jestli to ve výsledku bude znít přirozeně, nebo z toho čtenáře budou bolet oči.

2 20.05.2016

Trochu nuda, ale legrační. Sig si nenechá ujít žádnou příležitost k pohlazení svého ega, na každých pár stránkách se projevuje jeho roztomilá ješitnost (a také ,,nenápadné´´ shazování žen).

Kniha je ohromně zajímavá, ale přes všechnu její chválu mám pocit, že jí nemůžu tak úplně věřit.
Přestože to, že Benedictová nikdy nebyla v Japonsku a neměla k dispozici žádné primární zdroje, autor předmluvy i všichni ostatní, kteří knihu vyzdvihují, neustále označují jako ,,výhodu" (jistý odstup od tématu, nový pohled na věc...), mně se to zdá být spíš důvodem k tomu, abych všemu v ní bezvýhradně nevěřila.
Další věcí je, že poslední kapitola mě už nebavila, ale to bude jen a pouze mým nezájmem o líčení válečných smluv a důsledků... (Plus fakt, že se Benedictová občas opakuje a její text ke konci sklouzává k monotónnosti.)

2 20.05.2016

Nejoblíbenější kniha mého dětství. Milovala jsem obě sestřičky (přiznám se, že Málinku víc, tak trochu jsem se s ní ztotožňovala), celý příběh i dokonalé ilustrace. Knihu rozhodně jednou předám svým dětem!

2 20.05.2016

Neopakovatelná, jedinečná atmosféra. Kniha je naprosto odlišná od všech ostatních, které se mi kdy dostaly do rukou. Nikdy dřív jsem nezažila takové naprosté vtažení do děje-vtažení do domu Lisbonových, do myslí mladých obdivovatelů jeho obyvatelek, do líných prosluněných okamžiků, které spolu sestry prožívaly, blond vlasy padající do očí, na rtech zakázaná rtěnka... Přestože jejich osudy jsou tak tragické, kniha nepůsobí nijak hrůzně, spíš převažuje silný pocit nostalgie, který je ještě podtržený popisem nejrůznějších maličkostí-okolností sestřiných životů- jako je například pomalé skomírání jilmů v jejich čtvrti, a tajemna, ale ne tajemna děsivého, spíš je to tajemno poetické, jestli se to tak dá nazvat.
Jako první jsem viděla film (jeden z mých nejoblíbenějších), který má stejně snovou, pastelovou atmosféru jako kniha (díky kouzelnici Sofii Coppole), a musím říct, že to je snad poprvé, co mě vzpomínky na film neruší od knihy, naopak ji ještě podtrhují a výsledek je dokonalý.
A poslední poznámka-jsem ráda, že obal knihy se takto celkem povedl, přestože si nemyslím, že se ke knize dokonale hodí. Jde o to, že v dnešní době jsou obálky knih často opravdu nevkusné, tak jsem ráda, že u této knihy se vytvoření obálky ujal někdo, kdo nad ní opravdu přemýšlí. (I když já bych si ji představovala spíš v pastelových barvách, s duhovými obrázky jakoby kreslenými Cecilií, se vzkazy psanými všemi sestrami barevnými propiskami, s koláží sponek do vlasů, líčidel a Luxiných kalhotek s klučičími jmény...)

2 20.05.2016

Tak tohle byla vážně ukrutná nuda. Nevadí mi pomalu plynoucí, spíš na myšlenkách a pocitech než na ději založené knihy, ani si nemyslím, že bych byla nějaký analfabet líný přemýšlet, ale proklestit si cestu Hrou se skleněnými perlami bylo pro mě vážně utrpení. Nechápu, jak je možné, že jsem si cca před 10 lety jeho knihy užívala, pravděpodobné je, že a) s přibývajícím věkem hloupnu, b) ostatní Hesseho knihy jsem četla ve věku, kdy jsem měla tendenci vyžívat se v pseudofilozofování a rádoby hlubokých a podnětných souvětích a vůbec jsem jeho texty nevnímala jako povrchní plácání v plytkých myšlenkách o "duchu", "intelektu", "morálce" naroubovaných na buddhismus, hinduismus a další východní náboženské směry, c) obojí platí.

1 16.11.2022

Kniha je poměrně obsáhlá, ale pro mě málo strukturovaná a hlavně v některých ohledech zastaralá. Co se týče kapitol o vzdělávaní a profesním uplatnění, obsah knihy je úzce provázaný s americkým systémem a na ten český se nedá uplatnit. Výhodou jsou naopak praktické příklady.

1 10.10.2020

Velmi podrobná, ale zároveň i velmi náročná kniha. Informací jsem načerpala mnoho, ale forma mi místy připadala zbytečně složitá. Chápu, že psychoanalýza hovoří svým vlastním jazykem, ale některá dlouhá souvětí informace spíše ještě složitěji zaplétala, než aby je objasňovala - přitom by je v některých případech bylo možné shrnout do jedné srozumitelné věty.

1 19.06.2019

Velmi, velmi působivé čtení, přestože občas jsem měla pocit, jako by mi slova unikala a já se k jejich obsahu a významu dostávala obtížněji, než je u mě obvyklé, někdy až po několikátém přečtení.
Vypravěčka románu, který je zřejmě autobiografický (těžko říct, do jaké míry), přemýšlí a formuluje věty velmi odlišně (částečně nejspíš i vlivem maďarské mentality, což si ale opět jen domýšlím), vyprávění je prostoupeno odkazy na řeckou mytologii a také na maďarskou kulturu a historii - právě originální vyjadřování autorky a maďarské reálie mohou být důvodem, proč se mi chvílemi zdálo, jako by mi věty před očima utíkaly.
V poslední části knihy, kdy jsem očekávala bouři, katastrofu, vyvrcholení celého příběhu, které podle indicií a dusné atmosféry rozhodně nemělo být šťastným koncem, se mi četlo čím dál tím hůř a knihu jsem několikrát alespoň na chvíli musela odložit.
Postava spisovatelky si mé sympatie nezískala, ve srovnání s Emerence, světicí oplývající nespočtem chyb, ale přesto průzračně čistou, působila jako ufňukaný a povrchní slaboch, který je tolik zaslepený vlastní osobou, že nevidí ani to, čeho si všimne i jeho spíš samotářský a zdánlivě nepříliš empatický manžel.

1 15.12.2018

Slovy Ezry Pounda otištěnými v této sbírce: "jdi do hajzlu s tím svým intelektem".

Braková literatura. Chudý jazyk a styl, laciné dějové zvraty, povrchně vykreslené postavy i jejich vztahy, předvídatelnost. Nekvalitní kniha prezentovaná jako hlubokomyslný skvost. (To určitě.)

1 28.03.2018

Kniha, kterou asi nejlépe vystihují slova "dýchající ženstvím". Snad u žádné jiné knihy ve mně po dočtení nezůstal tak silný dojem převládající ženské energie, což považuji jak za pozitivum (zajímavým ženským charakterem nikdy nepohrdnu), tak za negativum (na mě se v knize objevuje možná až příliš poznámek týkajících se ženského pohlaví). A také pocit, že autorka čtenáře vyzývá ke snaze o pochopení náznaků, obrazů, symbolů a útržků snů i reality propletených tak, že rozplétat je je práce jen pro trpělivé a proti frustraci obrněné prsty. O jednoduchou literaturu se opravdu nejedná, ale hrozí zmatenost a taky naštvanost následovaná hodem knihy do kouta pokoje (v nejhorším do koše). To vše ale milovníkům krásné literatury vykompenzuje nádherný jazyk, opravdu každý odstavec představuje malou báseň v próze.

1 21.12.2017

Taková škoda... Škoda času, papíru, těšení se.
Myslím si, že taková osobnost, jakou byl Olbram Zoubek, by dokázala předat tolik cenných myšlenek a inspirace - kdyby byl ale správně, citlivě a podnětně dotazován. Otázky, které mu autorka kladla, podle mě absolutně neodpovídaly ani formě, kterou si zvolila, tedy knize věnované rozhovorům s jedinou osobností, kde bych tedy čekala, že se skrze ony otázky dostane hlouběji a blíž k osobnosti pana Zoubka, ani oné konkrétní vybrané osobnosti kterou si zvolila.
Cítila jsem se, jako bych četla rozhovor v páteční příloze Lidových novin - otázky byly plytké, autorka se příliš nesnažila odpovědi dále rozvíjet. Čtenář se dozví něco málo spíš o historii naší země než o prožitcích pana Zoubka, o jeho múzách, radostech, starostech, vztazích... Srovnávám například s knihou Stopy Adrieny Šimotové, ve které se umělkyni Karel Hvížďala opravdu přiblížil.

1 22.06.2017

Na začátku mi dělalo potíže se začíst, ale když jsem se do knihy pořádně pustila, vtáhla mě, a když jsem zrovna nečetla, nejednou jsem se přistihla, že přemýšlím, jak se asi budou dál vyvíjet osudy postav (což je docela zázrak, vzhledem k tomu, že podtitul knihy "román bez hrdiny" opravdu sedí - postavy, ke které byste přilnuli, se těžko dočkáte). Doporučuju číst po větších kusech a bez delších pauz, do příběhu se lépe vžijete a nebudete si muset připomínat, kdo je kdo, což není na škodu, vzhledem k množství postaviček.
Autorovy úvahové vstupy do plynutí děje pro mě představovaly zároveň klad i zápor - občas mě jeho sarkastické hodnocení chování postav, jejich ještinůstek a nepřipouštěných nekalých pohnutek bavilo a připadala jsem si jako jeho stará známá, která s ním u piva probírá společné známé ze všech možných společenských kruhů, někdy mě zas unavoval výčtem příbuzných postavy, která se v ději objeví jen jedinkrát a dál pro něj není důležitá. Jako by autor testoval trpělivost čtenáře, podle které si dotyčný zaslouží či nezaslouží vyslechnout zbytek příběhu.
Velmi mě okouzlila předmluva knihy, ve které se autor prezentuje jako principál loutkového divadýlka a postavy své knihy jako loutky více či méně ohebné, propracované, oblíbené (a to, že v duchu tohoto konceptu je děj občas protkán malou poznámkou a také zakončení celé knihy se k tomuto pojetí znovu vrací).
Když to vezmu kolem a kolem, nijak závratně nadšená z knihy nejsem. A poslední poznámka: nemůžu souhlasit s komentářem níž, ve kterém je kniha doporučována jako oddechová. Čtenář je zatížen nejen spoustou postav, ve kterých si musí dělat pořádek, ale i častými úvahami autora, které, jak už jsem říkala, nezřídka odrazují od dalšího čtení. Ani jazyk knihy není nijak jednoduchý, což ještě prohlubuje místy poněkud archaický překlad.

1 18.06.2017

Tic: "A není jeho chyba, že dámy tehdy (ostatně jako dnes) víceméně překáží, když muži projednou něco dělají." Cože? (Fakt nevím, co víc na to napsat.)

1 14.06.2017

Nejsem si úplně jistá tím, co jsem to vlastně četla. Jedná se snad o jakýsi metaforický popis vývoje společnosti, kterou v knize představuje jedno město. Kniha má 120 stran a na nich autorka popisuje technické podrobnosti vytváření nejmenovaného města (předpokládám, že Varšavy, podle indicií, které autorka v textu podává), tedy vymýšlení jeho půdorysu, stavba domů, ulic... Vypráví o městě, které směřovalo stále výš, k dokonalosti, k přesně stanoveným cílům vedoucím k zářné budoucnosti. V určité chvíli se ale vše pokazí a město upadá, vše se bortí, lidé jsou nešťastní. Autorčiným úmyslem bylo asi podat poučení o tom, že chtít stále víc může být nebezpečné, a ukázat, v jakém stavu je podle ní dnešní společnost a jak se do něj (vlastním přičiněním) dostala.
Kniha v podstatě nemá příběh, pointu, závěr, nic. Pro mě bylo čtení utrpením.

1 10.06.2017