SONP komentáře u knih

Malazkou knihu padlých jsem nečetl, ale o autorovi jsem pochopitelně něco ve sci-fi a fantasy kruzích už slyšel. A jak se s ním jednodušeji seznámit, než si přečíst místo 185dílné ságy tuto jednohubku. A zůstalo to někde tak na půl cesty - na jednu stranu zajímavý mix klasické ufologie (Šedáci a Majestic 12, chybí už jen Fox Mulder) se snem spisovatele science fiction (mimozemštani si vás vybrali k prvnímu kontaktu!) a na druhou stranu dost nezáživné pasáže z Afriky a další myriády míst, které pro hlavní téma knihy nejsou nikterak podstatné. Nakonec tady hvězdy 3, ale za mého oblíbeného Roberta Sawyera v epizodní roli 1/2 hvězdičky navrch!
P.S. Paralela s Clarkovým koncem dětství nebo Saganovým kontaktem je zřejmá, ale obě tato díla žel nad Rejoicem vítězí...

2 10.05.2021

První kniha, kterou jsem si kdy přečetl kvůli připravované deskovce stejného názvu. A spíše velké zklamání. Expozice do dělnického světa Rudých se mi líbila, ale poté, co se hrdina dostane do světa Zlatých, se veškerý děj smrskne na boje armád teenagerů ve stylu Battle Royale nebo Hunger games, dobýváí hradů a území a to už pro mě je opravdu málo. Takže si ze čtení neodnáším prakticky nic, vyjma znalosti světa a postav pro případné hraní té deskovky. 50% (nejsem ovšem cílová skupina).

2 24.04.2021

Většina komentujících má svatou pravdu. Kdo hledá další příběh ze Středozemě a nemá za sebou alespoň Silmarillion, ten ať se o Pád Gondolinu ani nepokouší, protože bude těžce zklamán. Naopak ti, kdož přelouskali jedním dechem Nedokončené přípěhy (a nebo i elita tolkienofilů, která má ve své knihovně ohmatanou Historii Středozemě v angličtině) budou v sedmém nebi, protože jim tato kniha opět umožní prohloubit jejich znalosti o vývoji našeho oblíbeného alternativního světa v mysli autora v průběhu jeho života už od raného mládí.

Já jsem někde mezi těmito dvěma skupinami. Silmarilion jsem si užil až v dospělosti obklopen mapami a internetovou tolkienologickou encyklopedií, Knihu ztracených pověstí i Nedokončené příběhy jsem však již nedal. Pád Gondolinu jsem přečetl tak, že jsem se s jistým vypětím prokousal přes rané verze příběhu s Gnomy, pak se ponořil do Poslední verze a prožil zklamání z toho, že je nedokončená; též jsem z těch, kdo od tohoto díla čekal něco jako od Húrinových dětí. Dávat kvůli tomu nízké hodnocení ale nechci, protože to by bylo něco jako stěžovat si, že Bídníci Victora Huga jsou proti muzikálu rozvleklí a nezábavní. A Christopher Tolkien si za své celoživotní dílo nezaslouží nic jiného než 5 hvězd, protože toto je už opravdu to poslední okno do tohoto báječného světa.

9 05.04.2021

Jedna z nejlepších povídkových knih, jaké jsem v poslední době četl. Vlastně nechápu, jak jsem mohl tohoto autora až do současné doby míjet - ke koupi knihy mne pohnulo, že podle jeho povídky byl natočen film Arrival, který se mi vlastně provedením moc nelíbil, ale ten nápad mne nadchl. A taková je většina zdejších povídek. Ty se řadí do žánru, který jsem si sám pro sebe nazval "co kdyby". Každá povídka plyne z premisy, že došlo k nějakému vynálezu nebo události, a autor rozvíjí, co by něco takového udělalo s člověkem nebo společností.

V povídce "O kupci a alchymistově bráně" je to vynález časové brány v prostředí islámské Tisíci a jedné noci. Úzkost je závrať ze svobody se zabývá vynálezem prismatu, které umožňuje po omezenou dobu nahlížet do paralelních realit. Životní cyklus softwarových objektů debatuje práva organismu, žijících uvnitř počítače. Daceyho patentní automatická chůva řeší otázku, zda dítě může vyrůstat bez mateřské lásky.

Zajímavý byl i závěrečný komentář autora k jednotlivým povidkám, kde se čtenář dozví, jaké dílo či přednáška ho k danému námětu inspirovaly.

Zkrátka a dobře, nutně si potřebuji sehnat vše, co Ted Chiang kdy napsal. 100%

10 02.04.2021

Tak bohužel - jak se zdá, série o Duně se mnou nadále není literárně kompatibilní. První kniha mne chytla a nepustila, zejména neotřelostí tamního fantasy/sci-fi světa a fascinujícího mixu planetární ekologie a politky. Druhá kniha byla hodně zvláštní, ale ještě pořád jsem jí mohl číst s radostí. Ovšem tento třetí díl už jsem dočetl snad jen silou vůle - míněno vůle zjistit, zda se objeví aspoň náznak něčeho, co by bylo možno považovat za děj. Je mi líto, ale tento literární smotek intrik, manipulací a surrealistické filozofie už pro mě neměl nejmenší zajímavost. Tak strašně jsem si přál, abych se dozvěděl něco víc o tom skvěle vymyšleném světě, o lodích Gildy, o politickém zřízení, o biologii Červů, a místo toho postavy jen vedly nekonečné dialogy o manipulacích, zradách nebo nesrozumitelných otázkách náboženství.

Do čtení jsem se musel nutit a neměl jsem z něj žádný požitek. Objevil jsem tu sice celou řadu zajímavých politických myšlenek (které jsem si dokonce vypsal!), ale už to pro mne bylo za hranicí beletrie, kterou čtu přece jenom spíše oddechově, pro zábavu. Nechám proto Leta II. Atreida v jeho oděvu z písečných pstruhů panovat galaxii a napřu svoji pozornost zase k jinému literárnímu světu.
P.S. Počet hvězdiček nevyjadřuje kvalitu dílu, ale míru mého čtenářského zážitku.

6 21.03.2021

I když se obě linie příběhu pochopitelně na konci spojí, můj dojem se nevyhnul určité rozpolcenosti. Zatímco dobrodružství Skye Hausmanna v generační lodi jsem hltal jedním dechem, jakmile se děj vrátil zpět do špinavé Kaldery, kde jedinou hrdinovou motivací je pomsta (jak známo nejlépe podávaná za studena), šla moje pozornost o 100% dolů. Snad tomu byla na vině větší akčnost těchto pasáží nebo snad jsem v mládí nenačetl dostatek Raymonda Chandlera a příběhy drsných chlapíků protloukajících se městem mi proto moc neříkají, ale zkrátka jsem u sebe pozoroval nedočkavost, kdy že se zase vrátíme na palubu Santiaga. Takže závěr jsou hvězdy 4, což je aritmetickým průměrem mezi 3 pro Tannera a 5 pro Skye.

3 01.03.2021

Kdo hledá space operu s potřebným množstvím akce, má jí mít. Pro mě tedy i při druhém čtení tohoto dílka akce zafungovala jako odebírač jedné hvězdy, ale to jsem prostě já. Až do první akční pasáže v podobě Lovu to bylo na pět hvězd - páni, ten orbitální luxusní výtah, nic jako u Clarka! Ledoví mendikanti skvělí stejně jako cesta evakuační flotily a v neposlední řadě demontáž implantátů v kalderské chudinské čtvrti také super. Po Lovu to kleslo o půl hvězdy a po anabázi v džungli o další půlku (ovšem přešmiknutí záporáka monofilamentovou kosou bylo super!). Z druhého dílu si nepamatuji nic a tak doufám, že zase najedeme na o něco méně akční kolej. 80/

3 16.02.2021

Tak já fakt nevím, jestli se mám ještě pokoušet číst současnou fantasy... Ano, literárně výborné! Svět zajímavý! Míra cyničnosti dostatečná až neočekávaně. Jenže v základu je to pořád romance a vlastně young adult. Popisů chlapáckých rysů (očí, vlasů, mysli a svalů) cíle milostného zájmu hlavní hrdinky tu na mě bylo opravdu až dost, až jsem měl tendence se dívat, zda na se na mém Kindlu z druhé strany neobjevil nápis "Harlequin Desire". A přitom ten celý koncept vražedné romance byl hodně zajímavý a dobře se to celé četlo, ale zkrátka to nebyla úplně knížka pro mne - podobný pocit jsem měl například z FInální říše. Plnou palbu tomu prostě subjektivně dát nemůžu, ale kvalitní literatura to bezesporu je, o tom žádná. Možná bych měl v budoucnu dát spíš šanci té autorově sérii, o které se tu níže píše, že není tolik YA. Čili 70% a stárnoucí nerd jde zalézt za zeď ze svých zažloutlých knih.

3 03.02.2021

Po několika měsících poslechu audioknih v podání páně Fingerova jsem konečně dospěl k závěru... A musím říct, že celkový dojem je opravdu skvělý. Dokonce si myslím, že v audiopodobě vynikne Sapkowského umění ještě více než na papíře - v těch desítkách hodin poslechu v autě totiž zmizí ten rozvleklý dojem z mnoha nevýznamných odboček z hlavního děje, který vytýkají někteřá ostatní komentující a vznikne z toho všeho báječná rozhlasová hra.

Užil jsem si v posledním díle mistrovy odbočky všechny do jedné: elfskou zemi ve válce s jednorožci, nahlédnutí do krvavých příběhů polního lazaretu pod vedením chirurga-půlčíka, výuku kadetů o historiích bitev Nilfgaardu a severu, příběh kocoura roznášejícího mor, sira Gallahada. Nádavkem jsem dostal i hlavní linku, v níž se znovu objevují ogaři Zoltan Chivay a Yarpen Zihrin a samozřejmě náš mlčenlivý hrdina Geralt. Zkrátka a dobře, v posledním díle jsem dostal vše, proč mám Zaklínače rád a k tomu mnoho zajímavého koření kolem.

A při poslouchání závěrečných peripetií v Rivii ve stínu aktuálních událostí z washingtonského Kapitolu mi šel mráz po zádech - činy pánů v zednické haleně a ševcovské zástěře mne skutečně nenechaly chladným. Do tohohle podobenství o temných zákoutí lidské duše jsem musel dospět až věkem. Terry Pratchett ve se ve svých pozdějších dílech též věnoval rasismu (či chcete-li druhismu), ale to co nám zde v závěru servíruje pan Sapkowski je opravdu k zamyšlení.

100%!

7 14.01.2021

Se steampunkovými knihami mám jeden problém - někdy z nich mám pocit, že forma převažuje nad obsahem. Jinými slovy - že pod těmi všemi kolečky, krinolínami a mosaznými doplňky mizi dobrý příběh. U L. Medka jsem ale tento strach neměl, protože s jeho dobrodružnými příběhy ze staré školy už mám své zkušenosti. Kniha je to ovšem krásná - ať už jde o obal (zejména ten po sejmutí vnější obálky), vnitřní ilustrace, sazbu nebo fabulující inzeráty v závěru. Taková estetika se u nás opravdu moc nevidí a všechna čest nakladateli.

Tři delší povídky, které kniha obsahuje, nezapřou svou literární inspiraci Agathou Christie, Conanem Doylem a možná trochu i Ianem Flemingem. Nejvíc mne asi uchvátil monstrosní vlak ženoucí se tunelem pod Antarktidou směrem k místnímu ocelovému městu, druhé dvě špionážky z Kuril a Londýne byly pro mne spíše doplňkem zejména pro jejich vyšší akčnost, čehož nejsem úplně příznivcem. A musím také přiznat, že v poslední povídce na mne působilo rušivě používání dvou stylů jazyka - pouličního používaného dívkou nejstaršího řemesla a hyperarchaického od člena aeronautického klubu. To, co asi mělo zvýšit atmosféričnost povídky, mi ji spíš posunulo někam k parodičnu. Jinak ale velmi zajímavý žánrový počin! 80%

7 10.01.2021

Autorovi je třeba přiznat jednu věc: z nijak extra originálního sci-fi tématu (viz např. Lukjaněnkovo Nanečisto) dokáže udělat extrémně čtivé knihy s něčím, co bych nazval "rodinným prvkem". Platí to zatím o všem, co jsem od něho četl - ať už to byla série Wayward Pines, Zhroucený čas nebo Temná hmota. Právě Temná hmota měla u mě tu nevýhodu, že jsem ji četl těsně po Zhrouceném času a tak jsem od začátku vycítil, že autor ze stejného nápadu (cesta, kterou jsem nešel) vytěžil hned dva bestsellery - jeden o cestování časem a druhý o mnohovesmíru. A obě témata jsou zajímavým námětem pro myšlenkové experimenty a tudíž obě knihy byly podle mého gusta.
Přes jistou neoriginalitu jsem se dobře pobavil a celou dobu jsem byl zvědavý, kterak autor vybruslí z toho superpozičního galimatyáše, který vytvořil. Víc ani ťuk, abych nespoiloval.

7 28.12.2020

Typická sci-fi z 50. let: hlavním tématem je radioaktivita země a příkopy mezi národy (zde reprezentováno pozemšťany a vesmířany). To vše sepsáno coby "Výlet pana Broučka do času před nadací". Špatné to není, ale rozhodně to není velmistrovo nejlepší dílo, na to je zde příliš mnoho brakových rekvizit: černobílé postavy, románek vesmířana a krásné pozemšťanky a přímočará snaha mocichtivého záporáka ovládnout celou galaxii. Na stranu druhou pro mě trochu málo sci-fi témat k zamyšlení, kromě povinné euthanasie v 60 roce věku, což je to jediné, co mi ulpělo z posledního teenage čtení. Ale retrofuturistickou sci-fi já rád, takže 70%

1 22.12.2020

Tahle knižní bondovka se jako jedna z menší části Flemingových děl velmi atmosférou podobá klasickým bondovským filmům ze 60. a 70. let. Ostatně vyšla již v době, kdy na plátně řádil dnes už zvěčnělý Sean Connery. Je tu zkrátka všechno - zloduchova centrála v zajímavém geografickém místě, zlotřilý plán na zničení světa (v Flemingově pojetí ovšem svět = Velká Británie) a nádavkem se ještě něco dozvíte o heraldice, tehdejším lyžařském vázání a korsickém organizovaném zločinu. Jak je Flemingovým zvykem, je zde opravdu hodně reálií a z knihy dýchá to, čemu se dnes říká "ztracený svět západních bílých mužů": krásné (občas dost hloupé) ženy, plno whisky s ledem, vysoká gastronomie, cvakání žetonů z baccaratu. Dnes je to už celé překonané a přesto to funguje nostalgicky. 90%

1 20.12.2020

No teda! Blake Crouch už od Pines opravdu ví, jak na mne. Zhroucený čas (kdoví, proč se to tak jmenuje, v originále "Recursion", což je podle wikipedie jistá programovací metoda) jsem si sám pro sebe zařadil do žánru "Knižní Krajní meze", do níž spadnou knihy s dějem vázaným obvykle na současnou realitu, v niž se objeví něco neočekávaného.

Nechci sice tvrdit, že autor vymyslel něco převratného, s čím v žánru časových fikcí dosud nikdo nepřišel, ale jeho biologický přístup k cestování časem považuji za poměrně originální. K tomu pak Crouch dodal "kingovskou" první polovinu knihy, v níž si postavy získají čtenářovy sympatie, aby jim pak autor začal dělat opravdu nepěkné věci. A od této části knihy mne v podstatě nešlo odtrhnout a zhltl jsem ji během pár hodin (fanoušek Kinga se nezapře). S tou druhou polovinou, kde už bylo vše propleteno a postavy hledaly, jak z toho všeho ven, už to bylo o něco horší, ale přesto mne mírný pokles pozornosti neodrazuje od plného počtu hvězdiček. A teď jsem rád, že jsem trochu nepochopitelně přeskočil Temnou hmotu, takže se brzy mohu těšit na další Crouchovu lahůdku. 95%

8 12.12.2020

Další v sérii mého novodobého čtení kompletního páně Pratchetta, už v tom jedu třetí rok a jsem někde v polovině. Série o čarodějkách nikdy nepatřila k mým oblíbeným, poslední dobou se to sice trochu zlepšilo , ale stále u mě vede Ankh-Morpork a hlídka. Bavily mě reminiscence Sira Terryho na klasická Universalovská monstra (posedlost upírů oblekovými vestami a dav s vidlemi za branami!), a Igora já prostě zbožňuju, bháni. Horší už to je s Nac Mac Fígly, k nimž jsem nikdy nepřilnul a jejich spin-off sérii jsem úplně vynechal. No a hlavologie Bábi Zlopočasné je vůbec kapitola sama pro sebe, většinou ty její vývody vůbec nepobírám. Stařenka Oggová je většinou tak nějak jásavě přímočařejší. . Celkově řadím "Užívej hrdla" někam do solidního zeměplošského středu. 70%

3 06.12.2020

Součkova přiznaná variace na Wellsův stroj času, šmrcnutá jeho vlastní časovou verzí dänikenismu (místy dost vtipnou - třeba Enoch byl prý televizní celebritou!) . K tomu samozřejmě přidejte klasické součkovské propriety v podobě specifického mixu západu a východu jeho doby (zpravidla skupinka lidí z obou světů) a typické dost nevěrohodné květnaté rozmluvy aktérů navzájem. Vznikl z toho tak trochu pulpový guláš, který sice pobavil, ale trvalejší stopu asi nezanechal.

9 29.11.2020

Někdy se prostě stane, že nejste ani s autorem ani s knihou kompatibilní. Planetu mezi dvěma slunci jsem dostal v rámci jarní výzvy "Zachraňte knížky". Jinak bych si ji ani nepořídil. O R. Fabianovi jsem ale už hodně slyšel, a tak jsem se do toho pustil. Vyklubal se z toho klasický (ale na mě až dost zelený) survival. Těch zbraní, puškohledů a výbušnin tam na mne bylo opravdu moc - autor ale umí psát dost na to, aby mne u knihy udržel až do konce. Stalo se tak i díky hororovému tématu, které se v druhé polovině knihy stalo nosným. A tak dám možná někdy šanci i té druhé novele, která v knize je obsažena. 70/

2 21.11.2020

Holocaust a všechno kolem něj vyprodukoval jedny z nejsilnějších lidských příběhů, jaké má vůbec naše civilizace na svědomí. Poté, co jsem po delší době znovu shlédl Schindlerův seznam, se mi dostal do ruky Tatér z Osvětimi. Bohužel ten se má k Schindlerovu seznamu stejně, jako se má Stmívání k Stokerově Draculovi. Kniha je plytká, charaktery ploché a nezajímavé a celé je to vlastně jenom středoškolská romance umístěná do Osvětimi. Nejvíce asi celou knihu vystihuje scéna, kdy se hlavní hrdinka prochází po lágru zavěšená do své kamarádky, přijde esesák, praští ji pažbou, hrdinka se zvedne a dál básní své kamarádce o svém Romeovi. Zkrátka a dobře, celý holocaust je tady jenom kulisami, a to kulisami hodně a hodně papundeklovými. Celkem se nedivím, že bývá autorka obviňována z jisté formy svatokrádeže. 40%

15 10.11.2020

Větrný přístav mi ze všeho nejvíce připomínal Čaroděje Zeměmoří. Jednak je to bildungsroman jak vyšitý, jednak hodně podobnou geografií světa a jednak bohužel i tím, že mne obě knihy moc za srdce nevzaly, i když musím uznat jejich literární kvalitu. A to jsou jinak knihy o létání obecně mým šálkem čaje.

Přesněji to nedokážu analyzovat, ale podobně jako u LeGuinové mne zaujaly jenom oddělené části příběhu (hlavně tedy epilog, takže kniha nakonec zanechala dojem spíš pozitivní), ale celkově jsem tak nějak knihou proplul, aniž bych prožil nějaké dobrodružství nebo získal citový vztah k postavám. 60%

P.S. Většinu textu bezesporu napsala Lisa Tuttleová. Na to, aby jej napsal GRRM, je tam málo popisu jídla (pamatuji si jen jedinou takovou pasáž).

2 20.10.2020

Píše se rok 1986 a v trafikách se prodává komunistický Rodokaps s názvem Edice Karavana. Už si nepamatuju, zda mi v této edici v mých 9 letech koupil modrožlutý sešit s nápisem "Ve jménu Metanoona" někdo z rodiny, nebo zda jsem si ho cestou ze základní školy koupil sám , ale v každém případě tento spisek je jeden z těch, který prudce torpédoval moji čtenářskou budoucnost - do té kategorie řadím ještě Cestu slepých Ptáků a Signály z vesmíru. Do té doby byla fantastika u mě buď doménou filmů jako Starman nebo E.T. anebo některých dílu Čtyřlístku (Třetí planeta, Bruchnička to zařídí) se sci-fi nádechem a troufám si tvrdit, že tady to všechno začalo.

Bylo mi úplně jedno, že je to pravý a nefalšovaný brak (vzpoura mravenců proti lidstvu!) v utopistickém mírovém hávu té doby (mravenci se bouří také proti zbrojení!) a že hlavní postavou je soudruh Pištora, který to na závěr s náčelníkem pražské kriminální ústředny pěkně vytmaví západním diplomatům. Ostatně na tom nebylo nic divného, pionýrský šátek a soutěž Poznej Sovětský svaz byl běžnou součástí dětského života. Ale tnulo to pěkně hluboko - fantastika v pražských reáliích byla pro mě zatraceně nová a k tomu atomová letadla!

Z pohledu o 34 let později (je to vůbec možné) je to pochopitelně všechno trochu směšné, Kličkovy postavy se moc nechovají jako skuteční lidé a Kyberoformik je tak trochu jako Fidel Castro - jeho proslovy jsou obvykle dlouhé k uzoufání a plné toho, co se ve Star Treku nazývá technoblábolem. Autor se navíc vyžíval ve složeninách ruského typu a tak je text plný myrmekyb, techminů a bůhvíčeho ještě. Ale přesto mne znovu tento zapomenutý text znovu přitáhl a nepustil; asi to nebude jeho kvalitou, ale nostalgií.

3 11.10.2020