snimcibdim snimcibdim komentáře u knih

☰ menu

Kříďák Kříďák C. J. Tudor

Pro mě zatím nejslabší autorčina kniha. Základ má sice stále stejný rukopis a pro ni typické propriety (hlavní hrdina s "máslem na hlavě", maloměsto s historií, viktoriánská barabizna, puzzle vzpomínek a útržků minulosti, návazný zločin v současnosti), ale tento příběh pro mě velmi záhy ztratil napětí a pointa mi přišla jak z béčkových filmů. Jsem opravdu ráda, že toto nebyla první autorčina kniha, kterou jsem četla (poslouchala), asi bych totiž už po žádné další nesáhla...nedoporučuji.

09.04.2023 2 z 5


Někdo cizí v domě Někdo cizí v domě Shari Lapena

Velmi velmi velmi předvídatelné. Jako audio je to díky tandemu Martina Hudečková + Libor Hruška stále dobře poslouchatelné, ale tentokrát myslím spíš díky výkonu rétorů než kvalitě knihy.

09.04.2023 2 z 5


Manželovo tajemství Manželovo tajemství Liane Moriarty

Román důmyslně vystavěný a napínavý. Krom toho docela psychologicky zajímavý. V kategorii "romány pro ženy" ho tak lze hledat ne díky kvalitě (není to žádná červená knihovna), ale spíš jen kvůli tomu, že vše se točí okolo ženských hrdinek a jejich prožívání a jejich role v rodině a vztazích. Osobně by mi víc konvenovalo, kdyby se v druhé půli už všelijaké pocity méně rozpatlávaly a obešla bych se i bez toho změkčujícího epilogu, ale celkově to pro mě bylo příjemné překvapení. Sláva za každou knihu od ženy ženám jejíž hlavní pointa není v tom, že někdo je psychopat.
Vyslechnuto jako audio, což byla sázka na jistotu - T. Bebarová je výborná.

09.04.2023 4 z 5


Nepříliš šťastná rodina Nepříliš šťastná rodina Shari Lapena

Shari opět o vlásek lepší, i když i tady se z umně spředené sítě nakonec nesvedla dostat ničím lepším než po oslím můstku velmi banálního a nedostačujícího důkazu. Naštěstí nakonec se nespokojila jen s tím a přeci jen dokázala ještě vypotit nečekaný obrat na závěr. U ní člověk musí dopředu počítat s tím, že to nejzajímavější není samotné rozuzlení, ale to, jak se to v průběhu šmodrchá a přelévá.

09.04.2023 3 z 5


Osamělý mrtvý muž Osamělý mrtvý muž Václav Erben

Dnes už roztomilé retro, ovšem jako detektivka lépe vystavěno než mnohé dnešní rychlokvaška plné brutality a náhod. Posloucháno jako audio, které tentokrát vřele doporučuji - popravdě v papíru bych po tom asi nesáhla a proto gratuluji vydavateli k tomu, že podobné kousky tímto způsobem poutavě "oprašuje".

09.04.2023 4 z 5


Továrna na maso Továrna na maso Miloš Urban

Nádherný jazyk a zapáchající genius loci, který čtenáři ožívá před očima. V tom je Urban geniální. Ale samotná zápletka jako taková vyvolává rozpaky. Dosti nezáživná jakobydetektivní story, která je spíš jen pozadím k traktování transgender tématiky - podané sice vkusně a s citem, ale tím pádem i trochu fádně. Takže to, co nakonec čtenáři utkví, jsou samotná jatka - ale příběh, který do nich autor naprojektoval, je bohužel velmi rychle zapomenutelný...

25.10.2022 3 z 5


Imaginární přítel Imaginární přítel Stephen Chbosky

Čeho je moc - toho je příliš.
Kniha začíná jako vcelku běžný mysteriózní thriller o ztraceném a podivném dítěti, v němž se dá očekávat buď normální duševní úchylka, paranormální schopnosti nebo nějaká duchařina. Posléze se vše rozvine do slibného čistokrevného hororu s vánoční tematikou ve stylu Stephena Kinga (či jeho synka - viz.Vánoční říše).
Základní námět není vůbec špatný (pokud přistoupíte na jeho pohádkovost a pohrávání si s křesťanstvím), v knize je dost zajímavých nápadů (např. jeleni stokrát jinak) a působivé surrealistické scény - takže by to mohlo celé krásně fungovat, kdyby autor neztratil soudnost a druhou půli totálně nerozbředl.
Finále je rozpatlané cca na půl knihy a autor v něm už jen recykluje a donekonečna variuje prvky, nápady a linky z první poloviny a ubíjí gradaci (a svého čtenáře) zbytečným kýčovitým sentimentem a scénkami jak z béčkových zombie filmů.
Takže člověku je nakonec vcelku jedno, jak se to vyvíjí a jak to skončilo, hlavně že už to má za sebou. Bohužel. A škoda.
Zkonzumováno až do konce jen díky Igoru Barešovi, který knihu excelentně (!!!) načetl jako audio.

06.02.2022 3 z 5


Nevítaný host Nevítaný host Shari Lapena

Velmi dobře nastavená výchozí situace nepochybně inspirovaná Deseti malými černoušky. To zpočátku víceméně šlape (i když o nějakou tu nelogičnost sem tam i tak zakopnete) a autorka chvíli zvládá docela dobře přehrávat psycho ping-pong podezření z jedné postavy na druhou. Bohužel ale s legendární předlohou dlouho krok neudrží a slibně rozehranou zápletku naráz zabije fádním vyšetřováním a nudným rozuzlením na základě triviálního důkazu.
Moje druhá kniha od Shari Lapeny a nemohu se zbavit dojmu, že umí velmi dobře "rozdat karty", ale naprosto a totálně neumí udělat dobré finále a díky tomu její knihy snadno a zapomenutelně zapadnou mezi mnohé jiné podobné spotřební oddechovky pro ženy.

06.02.2022 2 z 5


Umina verze Umina verze Emil Hakl (p)

Příjemná nevšední lovestory - Frankensteinovská variace z dnešní Prahy.
Zajímavý vypravěčský styl, který je formálně úsporný, dokáže ale vytvářet velmi živé obrazy - dokonce i s chutěmi a vůněmi.
Jelikož žiju v oblasti, do níž je příběh lokalizován, bylo to pro mne o to intenzivnější.
Konec mi na jednu stranu přišel trochu bez nápadu - na druhou stranu si neumím představit jiný.
Vlastně mě překvapilo, že takový sci-fi námět může v ryze českých reáliích takto dobře fungovat.

06.02.2022 4 z 5


Stinná místa Stinná místa Daniel Barták

Béčkový horůrek na jedno pošmourné podzimní odpoledne. Svižně seskládaná všemožná žánrová klišé vcelku zdařile naroubovaná na tuzemské prostředí. Autor se s tím moc nepatlá, tak to je přelousknutý raz dva.
Hodnocení tomu záměrně nedávám, vlastně mi to sedlo, ale za literární umění to nepovažuji. A když má člověk jednou za čas chuť dát si smažák, neměl by pak pomlouvat hospodu za to, že nabízí smažák a ne slavičí jazýčky.

08.11.2020


Sto devětadevadesát schodů Sto devětadevadesát schodů Michel Faber

Dvě povídky potvrzující Faberovo vypravěčské mistrovství.
V obou figuruje hlavní hrdinka, jejíž život se odráží v jejích nočních prožitcích, které mají lehce hororový nádech, i když jsme si vědomi, že je lze vysvětlit i racionálně.
Obě hrdinky mají společné také to, že se z různých důvodů aktuálně zabývají tématem smrti, a že se cítí být osamělé, což není následek nějaké životní nutnosti spíše výsledek jejich schopnosti či ochotě porozumět si s jinými lidmi nebo naopak schopnosti druhých porozumět těmto hrdinkám - což je téma, které se vlastně u Fabera objevovalo už dřív a bude možná souviset s jeho životní zkušeností.
Knížku odkládám s pocitem jakési neukojenosti - což není výhrada ke kvalitě - jen bych prostě chtěla, aby to bylo delší - zejména první z povídek mohla podle mě posloužit jako námět na celý román.
Mohu jen doufat, že MF přijde brzo s něčím dalším.

11.01.2020 5 z 5


Okno do času Okno do času Peter F. Hamilton

Jednohubka osvěžující asi jako klimatizace v parném létě.
Jules je neobyčejná a sympatická postava zažívající originální příběh.
Psáno svižně, s lehkostí a humorem.
Čtenáře možná nakonec zamrzí krátká stopáž, ale já i to hodnotím jako klad, neboť "dobrého pomálu" a je vždycky lepší odkládat knížku s lítostí, že není delší, než naopak s názorem, že to byla zbytečně nastavovaná kaše.

12.12.2019 4 z 5


Jak si správně přát Jak si správně přát Pierre Franckh

Jako literatura to je primitivní, ale funguje to.
Jestli jde o "zázraky" nebo jen o plody optimistického přístupu k životu a motivační autosugesce je koneckonců jedno.

06.12.2019 5 z 5


Mlsoun Mlsoun Ian McEwan

Na špionážním podkladu vystavěný příběh ze vztahů, jejichž společným tématem je důvěra a zrada důvěry. Každý z aktérů sleduje nějakou agendu osobní nebo k níž se zavázal a ve výsledku má každý nějaké tajemství a hraje s druhým nějakou hru. Příběh jako takový by fungoval i kdyby se aplikoval do jiného prostředí (např. byznysu nebo vědy) ale prostředí "tajných služeb" zde funguje i jako metafora. Každý má nějaké své "pověření", jedná jako "agent" v zájmu nějakého svého "úkolu", sleduje nějaké cíle a podle nich "konspiruje" - rozdíl je jen v tom, kam je kdo schopen zajít a jaké vše má nakonec pro každého důsledky.
Celkově velmi dovedně prokombinováno.
Sice jsem velkou část knihy bojovala s pocitem, že klíčová "operace Mlsoun" je neefektivní za vlasy přitažená konstrukce a že to není od autora nejlepší nápad, ale závěr knihy veškerou moji skepsi rozmetal na prach. Nebudu spojlerovat, ale ta pointa a to, jak do sebe všechno zaklaplo, mě naprosto dostalo.
Smekám.

21.09.2019 5 z 5


Spi, bledá sestřičko Spi, bledá sestřičko Joanne Harris

Temná viktoriánská oddechovka, spíš čtení pro ženy, ale bez happyendové love story. Nýbrž: duchařina, záhrobí, okultismus a pod. - to vše zasazeno do dokonale viktoriánského koloritu. Oceňuji spojení s prerafaelity, jejich pochmurný romantismus autorka vystihla docela přesně, jejich obrazy mi při čtení defilovaly před očima - hlavně ty truchlivé výrazy žen na obrazech. Divím se, že knihu nikdo nezkusil zfilmovat, připomnělo mi to Crimson Peak. Já mám tohle viktoriánské klima ráda, i tu exaltovanost, doporučuji tedy těm, kteří tomu také holdují.

19.05.2019 4 z 5


Alias Grace Alias Grace Margaret Atwood

Vydařená historická fikce z viktoriánské Kanady sepsaná na základě skutečných událostí - zajímavé podrobnosti o nich najdete v doslovu knihy.
O literaturu faktu ale nejde.
Nápověda k pointě se objeví poměrně brzo, takže konec nepřekvapil, ale protože nejde ani o detektivku, nijak to nevadilo.
M.A. se v této knize podařilo vytvořit velmi plastický obraz prostředí a vnitřního života hrdinky.
Neubráním se srovnání s Příběhem služebnice. Grace je pro mě výrazně lepší, především co se vykreslení charakterů týče (zatímco se seriály to mám přesně naopak: Služebnici považuji za lahůdku a Grace sice není špatná, ale je rychle zapomenutelná).
Obě hrdinky mají něco společného - obě jsou nějak uvězněné a veškerá omezení snáší s pasivní resistencí: navenek se okolí jeví zlomené a ponížené, ale dokáží si podržet svou vnitřní svébytnost, hrdost a integritu. Grace se mi jeví ale barvitější a více vrstevnatější než Fredova.
Doporučuji.

15.01.2019 5 z 5


Rošangol Rošangol Jaromír Štětina

Přečteno bezprostředně po Friště a tak se neubráním srovnání.
Stejně "dobré" a uhrančivé, ale o mnoho syrovější a surovější.
Nejde vyloženě o pokračování, i když samozřejmě shoda jmen postav z obou knih může napovídat, že jde o tutéž osobu. Ale tematicky je zde zásadní posun.
Frišta nazírá afgánskou kulturu očima někoho, kdo je ochoten cizí zvyky alespoň částečně respektovat bez invazivního nutkání je a-priori zavrhnout, zničit a nahradit zvyky importovanými.
Rošangol je obžalobou civilizace, která dopustí něco takového, přestože má zdroje na to to nedopustit.
Frišta má více literární a edukační rozměr, Rošangol apelativně agitační.
Jsem ráda že jsem knihy četla v uvedeném pořadí a ne tak jak byly vydány, protože po Rošangol už bych se bála číst dál (Adžamal mě bude dlouho děsit).

29.12.2018 5 z 5


V lidožroutově zahradě V lidožroutově zahradě Leïla Slimani

Obsah specifikovat netřeba - anotace tentokrát vystihuje knihu dokonale.
Napsáno svižně - velmi čtivé.
To, co jindy jinde by mohlo být erotické nebo pornografické, je v téhle knize pouze smutné.
I když touhy a vnitřní pochody hlavní hrdinky (i jejího partnera a dalších postav) jsou už patologické, lze v nich vystopovat vzorce, které opakují lidé i v běžných ne tak extrémních vztazích.
Po přečtení ve mně zbyl pocit prázdnoty a nenaplněnosti, což není výtka, ale svědectví tom, že knížka má svůj účinek.

28.12.2018 4 z 5


Malinka Malinka Dita Táborská

Malinka a Běsa do sebe zapadají jak zástrčka do zásuvky - i když je lze číst nezávisle na sobě v libovolném pořadí, klidně by to mohly být dvě části jednoho románu.
Nechce se mi přemýšlet, která je lepší, jsou skvělé obě - jen u první z nich, kterou jsem četla, (což je Běsa) jsem zažívala pocit ohromení, který u Malinky už se nezopakoval. Což není chyba té knihy - pouze kvalita, které se mi dostalo, už nebyla překvapující, ale očekávaná. Předpokládám, že stejně bych to měla i kdybych knihy četla opačném (správném) pořadí.
Kdybych musela srovnávat řeknu, že Malinka je koncentrovanější, Běsa košatější, ale ani jednu bych nechtěla označit za méně povedenou než je ta druhá. Za přečtení stojí obě - stejnou měrou.
Pokládám je za skvosty současné české literatury, velmi upřímné, nevšední - a tolik autentické.

22.07.2018 5 z 5


Pravidla zdvořilosti Pravidla zdvořilosti Amor Towles

Příjemná oddechová pohlednice z New Yorku třicátých let.
Love story, která není sentimentální. Pěkný barvitý jazyk, poutavé vylíčení tehdejšího životního stylu.
Srovnání s Fitzgeraldem se opravdu nabízí, i když jeho knihy mají ještě větší náboj, ale nejde si na něj při čtení této knihy nevzpomenout.
Co mě zaujalo je to, že autor velmi málo rozebírá psychologii a pocity postav - musíte si to domyslet z toho, jak postava jedná a co říká - podobně jako když čtete divadelní hru. Někdy mě proto postava dost překvapila.
Ostatně kniha si přímo říká o zfilmování.
Dávám jen 3 (ideální by bylo 3,5), protože vyložená pecka to pro mně není, a obávám se, že bude brzo pozapomenuta.
Četla jsem ji jako ebook, nevím, jestli je grafika papírového vydání identická, ale trochu mě rušilo formátování přímé řeči - namísto obvyklých uvozovek jen pomlčky na začátku. Doufala jsem, že si zvyknu. Nezvykla.
Knihu bych doporučila hlavně těm, co mají rádi americký retro kolorit nebo co si chtějí přečíst nějakou vztahovou oddechovku a nestojí přitom o klasické romány pro ženy nebo typickou červenou knihovnu.

02.04.2018 3 z 5