snimcibdim komentáře u knih

Nečekala jsem umění, ale přeci jen něco jako dobrodružství a humor. Nápad udělat gamebook pro ženy mě vyloženě zaujal. Leč výsledek mi přijde jen jak hříčka splichtěná teenagerkou. Pitomé a ještě pitomější situace a humor jak z internetové diskuze. Dobré leda tak někam na pláž, jako paperback, kterým se na hodinku zabavíte a pak ho tam v klidu vyhodíte a za dvě vteřiny na něj zapomenete.

Když se narodíte do nuzných poměrů, koukáte se bez skrupulí zbavit všeho, co vás s nimi svazuje a pak se soustředíte se na to, kam se šikovně naparazitovat.
Až svého hostitele pozřete a zajistíte si tak vše potřebné k životu, můžete se vzdělávat, rozmnožovat, nechat obdivovat - a trávit čas rozplizlým žvástáním.
Řeči se vedou, sem tam sex, řeči se vedou, sem tam se někdo narodí, řeči se vedou, sem tam někdo umře, řeči se vedou, sem tam rodinná kronika, řeči se vedou, sem tam ideologická agitka, řeči se vedou, sem tam "moudro" - a řeči se vedou: blablabla...
Takový splácanec - nekonzistentní mišmaš autorčiných názorů na život, postojů (z velké části už v ničem neobjevných), dojmů, snů, tužeb (nejspíš nenaplněných), ambicí a traumat.
Na kterém mě silně iritoval pocit, že mi autorka káže o svobodě (krom jiného), ale přitom se mnou manipuluje, protože mi ústy svých postav diktuje, co si mám myslet - a nedá mi prostor udělat si vlastní názor.
Ztráta času.
Jedna hvězda ze soucitu.

3 24.11.2020

Nevýrazný počin. McEwanův rukopis to sice nesporně má, ale přijde mi to jako nahodile poskládaná sbírka povídek z šuplíku - nenadchne/neurazí - a rychle se zapomene. Jen takový odvar autorových sofistikovanějších prací.

3 10.09.2020

Nevyrovnaná sbírka povídek, čemuž samozřejmě neprospívá ani skrumáž překladatelů, ale pokud to člověk nevzdá hned po první nejnanicovatější povídce, přeci jen se pár slušných momentů dočká.
Nejedna povídka je sice podle mustru: "...někdo spatřil něco nepopsatelně hrůzného a - za a) se zbláznil - za b) se snaží zapomenout..." - ale jedno Lovecraftovi rozhodně upřít nelze: je to mistr atmosféry. A krom toho je nutno brát v potaz, kdy byly povídky napsány a že Lovecraftovy nápady jsou vlastně základní stavební kameny celého žánru.

3 10.09.2020

Okouzlující a velmi originální příběh se zajímavými nečernobílými postavami. Ty se seznámí díky první nevšední podobě mořské panny (disneyovskou missku opravdu nečekejte) a posléze jsou jejich charakter, hodnoty a vztahy prověřeny za pomoci druhé zcela odlišné a ještě podivuhodnější verze onoho mýtického stvoření. Po způsobu pohádek dojde k "polepšení" či potrestání těch, kteří si to či ono zaslouží.
Předpokládám, že román bude spíše konvenovat ženám - přeci jen to trochu "sladké" je - ale barvitý a košatý jazyk (v pěkném překladu) dílko značně povyšuje nad úroveň klasické ženské literatury.
Doporučuji jako skvělou oddechovou četbu, která člověka dokonale vcucne do jiného světa.
PS: a těším se na případné filmové zpracování, protože o to si to vyloženě říká...

3 20.01.2020

Taková literární anekdotka a trochu lepší brak (nadrženecká fantasmagorie).
Děj se opírá o skutečnou událost: pobyt slavné literární trojice (viz.anotace) a dalších dvou mladých lidí v létě 1816 ve vile Diodati. Víc o této historické skutečnosti vědět nemusíte a ani už se nedozvíte (bohužel). V této komunitě se toho totiž už moc neděje (přestože úvodní samoúčelně svlékací scéna slibuje mnohé), to hlavní se děje zejména v komůrce a korespondenci tajemníka Polidoriho.
Úplný závěr knihy beru jako autorovu sebeironii, kteroužto oceňuji jednou hvězdou, druhou dávám za námět a čtivost.
Mám své pochybnosti o překladu - už názvem knihy počínaje (nemělo by to být spíš Zbožňované???).
Ale i přes nízké hodnocení doporučuji jako originální (!!!) oddechovou četbu.

3 23.11.2019

Spojení Literární ceny knižního klubu a velmi nízkého hodnocení uživatelů (v tuto chvíli 62%) ve mně vyvolalo velkou zvědavost. A přikláním se k názoru, že autorka byla oceněná právem a že tu máme další novou zajímavou českou spisovatelku. Jen si myslím, že novele nedělá úplně dobrou službu exaltovaná druhá půlka anotace, která slibuje až příliš.
Námět novely není extra originální, přeci jen knih o homosexuálech perzekvovaných pro svou orientaci a stejně tak knih o rozkolu mezi rodiči a dospívajícími dětmi je habaděj. Ale bavila mě velmi plasticky vykreslená hlavní postava - toho kluka jsem si zkrátka oblíbila i s jeho depkami - a bavil mě způsob vyprávění, který krůček po krůčku odhaloval jeho minulost. A také práce s češtinou.
Doufám, že EL u psaní zůstane a těším se na její další knihu.

3 15.11.2019

Nápad vyprávět příběh ve třech úsecích, které mají časově obrácenou posloupnost, je sice velmi zajímavý, ale zde mi bohužel chybělo jakékoliv napětí.
Myslím, že aby to fungovalo, musela by autorka na začátku knihy postavit hodně výraznou situaci, aby to ve mně vzbuzovalo otázku, jak to, že k tomuto došlo, jak to, že jsou tito lidé ve vztahu, jak se mohli dát dohromady, jak tento člověk mohl dopadnout takto...?
Přiznám se, že to mi splňoval pouze Duncan, u kterého jediného jsem do poslední chvíle byla zvědavá, co se mu to s tím Alecem vlastně přihodilo.
Ale další postavy pro mě byly jen takové vztahové "škatulata hejbejte se" a v tom, jestli tahle chodí s touhle nebo tamtou, pro mě nebyl zas až takový rozdíl, aby mě to zajímalo. Nemluvě o tom, že zkraje se mi ty holky i docela pletly, protože ani jedna pro mne nebyla nijak zajímavá. Nebýt té války, přišlo by mi to až banální. Nakonec pro mně byly nejzajímavější ty popisy záchranářských zásahů.
Hodnotím průměrně, má to možná nějaké své kvality, ale popravdě jsem to neodložila pouze z respektu k oblíbené autorce a jsem ráda, že to mám z krku.

3 28.07.2019

Velmi malebná knížka popisující život na venkově.
Hlavní dějová linka je sice dost "červenoknihovní" a pohled na venkovský život poněkud romantizující, ale vyvažují to jiné trpké dějové linie a hlavně to, že z celého vyprávění je cítit upřímná láska k venkovu a přírodě.
Knížku doporučuji hlavně milovníkům T.Hardyho, Brontëových, Austenové, a pod.

3 01.05.2019

Hodně sofistikovaný rozbor jedné nenaplněné lásky.
V podstatě banální příběh s nepřekvapivým průběhem, ale nevšedně intelektuálně analyzovaný.
Bez emocí o emoci.
Trochu mi to v něčem připomínalo Kunderu, jenže ten má básnický náboj, který tahle suchopárnost bohužel neměla (a nejen to).
Byť pokládám to, co Ester zažila, za docela trefně popsané, k srdci mi nepřirostla, není to pro mně postava z masa a kostí, spíš jen takový myšlenkový konstrukt. A proto po přečtení nemám pocit sounáležitosti, ale pocit, že se mi dostalo pár věcných informací o duševních pochodech autorky, přičemž nejsou-li spojeny s emocionálním čtenářským zážitkem (což nebyly), je mi to celé nakonec dost lhostejné.

3 02.01.2019

Svižná jízda po Rio de Janeiru s vyvrcholením takřka tarantinovským.
Doufám, že to nikdo nezfilmuje a pokud ano, určitě to vidět nechci. :-D
Bizarní oddechovka co se dobře čte, a ani mi nevadilo, že jsem pointu odhadla téměř v polovině knihy.
Pokud vás baví drzé ulítlé nápady, mohla by vás kniha pobavit stejně jako mně, ale pokud si chcete odnést něco víc, řekněme nějaké hlubší poslání, doporučím možná spíš novelu Pod kůží od M.Fabera, která zpracovává podobné téma.
Co se ale týče Montese, poskytl mi "výplach mozku" který mi zrovna přišel vhod, takže hodnotím velmi pozitivně.

3 02.05.2018

Po skvělém Stehlíkovi a báječné Tajné historii bohužel přišlo zklamání.
Autorka sice používá stejné ingredince: na začátku tragická událost která ovlivňuje další osudy všech, narušené rodinné vztahy, nevšední až abnormální postavy, hlavní hrdina nezapadající tak docela do svého okolí a odlišující se od svých vrstevníků. Tentokrát ale pro mně z oněch ingrediencí kompaktní tvar nevznikl - naopak byl rozbředlý a nesourodý (a místy velmi nudný!).
Přemýšlím, o čem to celé je nebo spíš mělo být - a možná o zaslepenosti při cestě za pomstou a případných morálních a jiných důsledcích toho, bere-li člověk spravedlnost do vlastních rukou (pak dokonce to, že hlavní hrdinka/hrdinové jsou děti, má i jakýsi metaforický význam) ale marná sláva, když to není spojené se čtenářským zážitkem, tak si tyhle teorie musím tahat až z paty.
Dočetla jsem se sebezapřením z úcty k oblíbené autorce.
Tři hvězdy za námět, za práci kterou to asi dalo a za to, že nějakou konstrukci a nápady to přeci jen má.

PS: za trefný považuji koment a postřehy od msjadepaton, jen jsem si to bohužel pro mně zdaleka neužila tolik co ona.

3 25.02.2018

Dane, prosím, napiš sitcom (něco na způsob česko-slovenského Big Bang Theory, černějšího a drzejšího). ;-)
Pobavilo velmi. :-)
Hvězda dolů za grafiku - ta mě na rozdíl od scénáře moc nekonvenovala.

3 31.12.2017

Tajný deník lze nahlížet několika způsoby.
Jednak jako pohnutý životní příběh. Jako takový není zrovna neoriginálnější ani nejrozpracovanější, jaký lze v literatuře najít, i když je vyprávěný zajímavým způsobem, skládaný z různých zdrojů, z nichž ani jeden není zcela věrohodný. Pokud ho budeme vnímat jen jako románovou story, může se konec jevit poněkud kýčovitým.
Jenže o ten příběh vlastně nejde, je to jen jakási alegorie zrcadlící pohnutou historii Irska - a v obecnějším měřítku lze dílo chápat jako obecné zamyšlení nad schopností vnímat a reflektovat vlastní historii - ať už osobní nebo národní.
A v tomto mi Barry přijde nesmírně aktuální i pro nás, přestože např. s občanskou válkou nebo katolickou bigotností náš národ zkušenost nemá. Ale i my vlastní historii zapomínáme - nechceme si pamatovat - pozměňujeme - a to i tu novodobou.
Pokud Tajný deník nahlédnu z této perspektivy, dává mi konec románu smysl. Vše se uzavírá do kruhu. Vypadá to jako happyend, ale vlastně si jen podala přítomnost ruku s minulostí (metaforicky i doslova), pokusila se porozumět si a odpustit si - přičemž nemá další přímé dědice. Nespadli jsme z Marsu, jsme potomky lidí, kteří utvářeli krvavé 20.století a byť se od toho můžeme jeden každý chtít distancovat, že to není naše vina a že naší rodiny se to netýká - je to přeci jen naše nechtěné a mnohdy i nevědomé dědictví a podle Barryho bychom se k tomu měli postavit čelem. My máme v tomto na vybranou - na rozdíl od doktora Grena. Nežijeme v bezproblémovém světě - šílenství nezmizelo, jen se přemístilo do modernějších budov - je na nás, kdo a proč v nich skončí a jak s ním bude nakládáno.
Vnímám-li závěr románu ne doslovně, ale v jakési symbolické rovině, neumím si představit lepší.

3 23.11.2017

Velká literatura to není, ale není to ani žádný brak (jako většina jiných westernů). Osobně ji považuji spíše za dobrou literaturu pro mládež. Nemohu se totiž zbavit přesvědčení, že dospělý zralý člověk by se s touto knihou leda vracel do dětství či mládí (a nic proti tomu), ale ke čtení už se mu nabízejí mnohem lepší věci ať už jde dotyčnému o napětí, zábavu, poznání nebo zamyšlení.
Čtyři hvězdy dávám proto, že sklerózu ještě nemám a že si dobře pamatuji, že i pro mně v určitém věku kniha byla zážitkem.

3 15.11.2017

Spíš novela než román a spíš hořký příběh situovaný na Divoký západ než typický western. Není to čtení o tom, jak dobro vítězí nad zlem, ale spíš o tom, že nemůžeme čekat, že nad zlem se dá vyhrát definitivně jednou provždy.
Kdo má "kovbojky" rád, bude možná překvapen trochu jiným neromantizujícím pohledem na tuto oblast - a kdo je rád nemá, toho může toto dílko zaujmout právě pro to, že se schématům westernového žánru vzpírá.
Doctorow zkrátka není pisálek Rodokapsů.

3 15.11.2017

Roztomilá a originální kuriozitka. Jen konec mi přišel krapet nedomyšlený - spíš jako kdyby autor už nevěděl co dál a svoje antihrdiny si natolik oblíbil, že přestal mít chuť jim dál komplikovat život nebo je nechat provozovat nějaké další nekalosti. Ale popravdě mi to nevadilo, i tak to byl příjemný čtenářský zážitek. Ne sice nezapomenutelná "bomba", ale prima oddechovka ano. Jen škoda, že jsem po knize nesáhla v létě, takovýto úsměvný popis laponského zimního koloritu by myslím v tropických vedrech mohl být velmi osvěžující. Určitě si od tohoto autora přečtu i něco dalšího.

3 11.10.2017

Dezert po výživném hlavním chodu Kvítku karmínového a bílého.
Mám výhradu pouze jedinou: Micheli, prosím, nemohl jsi raději vzít nějakou tu dějovou linku a napsat další pořádnou bichli, aby to čtení člověku chvíli vydrželo? :-D

3 10.09.2017

Mortonová je pro mě trochu lepší červená knihovna. Lepší v tom, že postavy nejsou úplně ploché, zápletka bývá přeci jen promyšlená a ne úplně prvoplánová. Proto když hledám nějakou relaxační oddechovku, tak po ní ráda sáhnu. Krom toho miluji edwardiánskou Anglii, takže kniha mi splnila to, co jsem od ní čekala: oblíbené dobové kulisy a nenáročné potěšení.
PS: snad jen ty přebaly by nemusely být tak kýčovité, člověk aby se s tím styděl ukazovat :-D

3 10.09.2017

Párala jsem četla v pubertě ještě za totáče - je to pro mě takový socialistický Viewegh.
Tato kniha mi utkvěla, pro teenagera byla docela čtivým podnětem k zamyšlení nad ekologickými tématy a ostatně i nad drogovou problematikou. Nevím, jestli tak může fungovat i dnes, přeci jen současná mladá generace má toho má na výběr víc než my tenkrát. Ale kdyby chtěl někdo mladý doporučit něco z Párala, tak asi řeknu toto a Milence a vrahy.

3 10.09.2017