Mořská panna a paní Hancocková
Imogen Hermes Gowar
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421226/bmid_morska-panna-a-pani-hancockova-eMT-421226.jpg
3
50
17
Mořské panny, víly a sirény vzbuzují představu svůdných bytostí lákajících námořníky svým líbezným zjevem i zpěvem. Když se ovdovělý kupec pan Hancock nečekaně stane majitelem mořské panny, je ohromený jejím děsivým a odpudivým vzhledem. To však není jediné překvapení, které mu přichystá... Tato záhadná bytost propojuje neslučitelné světy londýnské společnosti konce osmnáctého století, přináší nové, nečekané možnosti a zvraty, probouzí v hrdinech a hrdinkách nejhlubší touhy a emoce a od základu proměňuje jejich životy... Alternaticní anotace: Jednoho zářijového večera roku 1785 zaslechne ovdovělý obchodník Jonah Hancock neodbytné klepání na dveře svého domu. Je to jeho přítel a kapitán jeho lodi, který se konečně vrací po dlouhé době domů. Místo svěřené lodi a očekávaného nákladu však přiváží – mořskou pannu. Tahle ale rozhodně nenaplňuje představy svůdné bytosti s líbezným hlasem. Je děsivě ošklivá, a je mrtvá. Zprvu zděšený pan Hancock se rozhodne takovou kuriozitu vystavit v jedné z přístavních kaváren a ohlas na sebe nenechá dlouho čekat. Podivná bytost otvírá majiteli dveře do vysoké společnosti a především do blízkosti vyhlášené kurtizány, krásné a neodolatelné Angeliky Nealové. Jejich setkání oběma otevře novou životní cestu. Cestu plnou nečekaných zážitků a emocí, cestu za tajemným voláním… Imogen Hermes Gowarová, nová opěvovaná britská talentovaná spisovatelka, vytvořila nezapomenutelný a okouzlující příběh o posedlosti, záhadném tajemství a nejhlubších tužbách. Výborně napsaný román, ve kterém každý detail na čtenáře působí a dotváří velkolepou mozaiku barev, chutí a vjemů, byl vybrán do užšího výběru nominací literárních cen Women's Prize for Fiction a Specsaver's National Book Award a byl knihou roku v denících Guardian, The Times, Daily Telegraph a Evening Standard.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Mermaid and Mrs Hancock , 2018
více info...
Přidat komentář
Tahle mořská panna nevypadá jako Ariel, netřpytí se a už vůbec nemá podprsenku z mušlí. Je malá, ošklivá a taky je mrtvá. Přesto vynese svému novému majiteli panu Hancockovi, obchodníkovi a dobrákovi každým coulem, zázračné bohatství coby nevídaná kuriozita. Dokonce se díky ní seznámí s vyhledávanou kurtizánou Angelikou Nealovou. Celý okouzlený jí slíbí, že pro ni získá ještě jednu, tentokrát živou mořskou pannu. Jenže Angelika, která touží po svobodném a zajištěném životě, se mezitím zamiluje do mladého hazardního hráče...
V knize Imogen Hermes Gowarové se koncentruje to nejlepší z románového vyprávění, dějové linky se dovedně proplétají a strhují čtenáře až k bezmála magickému závěru. Všechny ty prostitutky, bordelmamá přezdívané abatyše z kláštera, mořské panny, manželky, milenky a děvečky mi přirostly k srdci a díky obrovskému důrazu na smyslové vjemy a detaily přede mnou jejich svět rozkvetl tak, jako by ani nebyl 250 let vzdálený. To vše vykreslené nádherným a bohatým jazykem v překladu Evy Klimentové.
Nenechala jsem se odradit průměrným hodnocením a do knihy se začetla. Ze začátku příběhu jsem se moc nebavila, ale historická stránka románu z prostředí nevěstinců nebyla zas až tak špatná. Nakonec se k tomu přidalo i trochu červené knihovny a Hancock mě místy štval. Ale vydržela jsem až do konce. Nejspíš, jako ostatní, čekala jsem trochu víc nadpřirozena, prostě - nemělo to tu správnou šťávu....
Variace na Kvítek karmínový a bílý, bohužel však mnohem méně povedená než Faberův opus.
Často jsem si při čtení říkala trochu absurdní větu: nevěděla jsem, co od knihy čekat...ale toto jsem fakt nečekala. Bohužel v negativním smyslu. Proč tam byla ta panna? Nebo to kolem? Jakoby autorka nevěděla jaké téma psát. Asi se buď měla zaměřit víc na pannu a nebo na život prostitutek. Takto smíchané mi nějak unikl smysl. Bohužel zklamání.
Těšila jsem se na styl magického realismu, ale našla jsem ho jen málo. Spíš je využívána sociální nota - aneb nelehký život lehkých žen. Kniha mi moc nesedla, mám ale pocit, že je to mým mylným očekáváním. Jiným čtenářům se může líbit.
V počtu * ne, ale jinak se přidávám k recenzím od Vian a KKlara, protože kdo tohle nazývá historickým románem a ještě ho chválí, tak nevím, jaká by stačila superlativa na historické romány, jež dělají čest takovému označení a jsou opravdu krásné.
Bohužel díky recenzím si člověk říká, že kniha stojí za čas :o(( Tato je rozdělena na 3 části, kdo ví proč, takže zjednodušeně - po 50 stranách nechcete uvěřit, že to má 450 stran a o čem to teda je? Pak věříte, že metoda po x stranách stačí, dáte autorce šanci, ale nestačí! Dočtete opět pečlivě posledních 20 stran, abyste knihu zavřeli a bránili se vzteku, že jste to u těch 50 prvních stran nezavřeli, protože kde nic není tam se o nic nedá přijít. Příšera mořská panna byla v celé knize to nejzajímavější.... ano, až tak hrozné hrozné to je.
Nejhorší je to zaobalení do čtivosti, autorka není tak neschopná, ale chtělo by to čtenáři trochu usměrnit. Jenže dle jejího poděkování v knize a ohlasů v UK to chvíli potrvá. U mě tedy potrvá dlouho než se dostane řada na nějakou její další knihu....
Po srovnání s Kvítkem karmínovým a přečtení recenzí děkuji těm, kteří mi ušetřili tisíc stran (Ramiel, Eeli, mats379, Vojpa) a další čtenářské zklamání a škrtám z plánu :o)
Téma o lehkých ženách není zapovězené ke čtení, ale příběh a forma záleží jen a jen na autorovi - pokud máte někdo opravdu dobrý tip na knihu sem s tím :o)))
Šestákový příběh, kterak padlá kurtizána došla rodinného štěstí. Rozepsat něco takového na 450 stran chce talent a za to se dá Imogen Hermes Gowarové zatleskat.
Tohle je prostě úžasný - kniha, která je dějově vlastně totálně špatná, která se ale strašně dobře čte. Zapomeňte na všechny ty přirovnání k Nestvůře z Essexu (podobný si jsou jen snad grafikou obálky), není to ani horor, ani historický román, není to mystery, není to magický realismus, není to milostný román a zároveň je to všechno dohromady. Jako kdyby se autorka neuměla rozhodnout a vydávala se tu na jednu cestu, tu na druhou. A to nejen, co se týká žánru, ale i co se týká postav. Dvě hlavní jsou ještě v pohodě, ale ty ostatní. Jako kdyby autorce bylo líto, že jsou jen vedlejší. Na poslední chvíli jim dává úplně zbytečně prostor, rozehrává nějaký nový román. A ta mořská panna, která je vlastně jen na posledních 50 stranách? To by to fakt nešlo bez ní? Takhle to opravdu vypadá, že tam je jen jako lákadlo na nějakou fantastiku...Leda! Že by to byl záměr, protože podobný klamavý princip je vlastně i v knize. Bohužel, to je ale prostě jen náhoda.
Ale co je na tom podivuhodný je to, že se ten příběh fakt děsně dobře čte. Autorka má smysl pro detail, popis a to mě prostě baví. Věřím ale, že spoustě lidem to musí na skoro 500 stranách iritovat. No suma sumárum, čekala jsem senzaci, ale dostala jsem podivnou směsici slov, která znějí dobře. Z hlavy to ale vyšumí velmi rychle.
Moc zajímavý román. Příběh mořské panny a nevěstky, který byl v příjemném propojení a v zajímavě době. Kniha mě velmi mile překvapila. Atmosféra byla místy veselá, ale i ponurá a smutná.
Fantasy, mytologie … to mě nalákalo ke čtení. Chyba lávky. Mnohem více se jedná o sociální román. Už na konci první části ze tří se mi v hlavě vybavil název části Balzacovy Lidské komedie Lesk a bída kurtizán. Mezi Paříží a Londýnem v tomto směru nebyl rozdíl.
Titul knihy mnohé napovídá. Děj v prvních dvou částech také příliš nepřekvapí. Klasická pohádka by dokonce v tomto bodě mohla skončit. Přesto se spisovatelka rozhodla pokračovat. Příběh je naštěstí psán velmi poutavě a čtenář se rychle, ba dychtivě, dostává do části třetí. Ta je dle mého názoru nejlepší.
Velmi mne zaujala „panenská“ intermezza. Někdo je může vnímat jako magickou součást románu. Já měla častěji pocit, že vyjadřují myšlenky ukryté hluboko v lidských duších.
Tak ja pujdu na rozdil od magickeho realismu ostatnich vic “na placato”: knizka o bordelu v Londyne. Ctiva, zajimava, velmi pekne napsana, ne vulgarni a presto to je proste o prostitutkach. Tu morskou pannu bych v pribehu klidne vynechala :) Cetlo se to skvele. Spis nez k Nestvure z Essexu bych to pripodobnila ke Karminovemu kvitku.
Okouzlující a velmi originální příběh se zajímavými nečernobílými postavami. Ty se seznámí díky první nevšední podobě mořské panny (disneyovskou missku opravdu nečekejte) a posléze jsou jejich charakter, hodnoty a vztahy prověřeny za pomoci druhé zcela odlišné a ještě podivuhodnější verze onoho mýtického stvoření. Po způsobu pohádek dojde k "polepšení" či potrestání těch, kteří si to či ono zaslouží.
Předpokládám, že román bude spíše konvenovat ženám - přeci jen to trochu "sladké" je - ale barvitý a košatý jazyk (v pěkném překladu) dílko značně povyšuje nad úroveň klasické ženské literatury.
Doporučuji jako skvělou oddechovou četbu, která člověka dokonale vcucne do jiného světa.
PS: a těším se na případné filmové zpracování, protože o to si to vyloženě říká...
Knihu jsem četla v angličtině a na začátku mi dávala docela zabrat svou jazykovou bohatostí a termíny z 18. století. Když jsem si na slova a jazykové struktury zvykla, četla jsem kdykoliv a kdekoliv. Je to milá kniha s pohádkovými rysy, trochu té magie a nadpřirozenosti, která odkrývá život lehkých žen v 18. století. A přebal knihy je nádherný a jsem ráda, že i česká verze ho má.
Zajímavá záležitost. Neobyčejný jazyk. Sociální román říznutý magickým realismem je docela přesné hodnocení. Já bych dodala, že má v sobě i něco z pravidel pohádky. Zajímavé je, že v celém příběhu vlastně není žádný záporák. Supluje ho "svět" a jeho nespravedlivé uspořádání.
Mořská panna a paní Hancocková je pro mě velké překvapení. Magický realismus v nejčistší podobě v kombinaci se sociálním románem ze sklonku 18. století. Autorčin styl vyprávění je uhlazený a elegantní, připadáte si jako v románech Jane Austen, akorát tady se pohybujete v exkluzivních londýnských bordelech. Georgiánská éra, do které autorka příběh zasadila, je plná mušelínových šatů, krajek, napudrovaných paruk, plesů a vykřičených domů. Bájná mořská panna je sice ústředním motivem, ale v příběhu se objevuje jen okrajově. Větší prostor dostává příběh obchodníka pana Hancocka a prostitutky Angeliky. Krásné, barvité, dýchající životem. Nádhera!
Štítky knihy
Anglie mytologie Londýn 18. století magický realismus georgiánská Anglie mořské panny sociální romány pohádky pro dospělé nevěstince
Mořská panna a paní Hancocková
Jako první mě nalákala obálka. Po přečtení anotace jsem čekala, že to bude spíš o nějakém společenském vzestupu prostřednictvím mořské panny. Přeci jen, už v těch dobách lidi bažili po kdejaké senzaci, i když jim přišla odporná, třeba kabinety zrůd. Ale tohle tu bylo spíš nakousnuté a absolutně nedotažené. Jakmile se do toho začaly motat nevěstky a děj se víc přemisťoval do bordelu, tak mi přišlo, že se míchají jablka s hruškami a celé to nedává jako celek smysl. Druhá mořská panna tam už vlastně vůbec nedávala smysl. Nebyla jsem schopná sympatizovat s jedinou postavou. Pan Hancock působil místy jako trouba a ne jako kdoví jak chytrý obchodník a taková Angelika byla postě jen ukňouraná běhna, která potřebovala mecenáše. A celé to navíc bylo hrozně a zbytečně roztahané. Mít to tak o dvě stě stran méně, tak to celé knize jen prospěje. Dočetla jsem to jen proto, že jsem čekala na nějaký zvrat nebo že se třeba dozvím něco o původu oné senzace. Ale nestalo se. Konec byl stejně nudný jako většina knihy.