smilly komentáře u knih

Dámy a pánové, vítejte Pod kupolí! Ovzduší tu není nic moc, na hranicích leží mrtvolka rozpůleného sysla vedví a ani žádné pamětihodnosti zde nenajdete, ale dům zde koupíte doslova za babku, protože trh s realitama tu zrovna nekvete. Stývn Král nosí své jméno opráněně, neboť umí psát neskutečně čtivě, už na padesáté stránce se musíme vypořádat s pěknou řádkou zemřelých a je to jedině dobře, protože každý jméno, co není pro příběh nosné a tudíž si ho nemusím pamatovat, mi vykouzlilo na tváři úsměv. Pak už jen přitvrzuje, milé děti, dobro si to tu rozdává se zlem skoro na tisíci stránkách a hádejte kdo vyhraje?! Ta předvídatelnost tomu trochu ubírá. Je to jako se dívat po stý na Popelku, prostě víte, že ve třetím oříšku jsou svatební šaty, a tak o ní nemáte strach, když se na začátku hrabe v popelu. Příběh je to ale parádní a do nejmenších drobností promyšlený, plus kvituju lehce ekologickou agitku, kdo po týhle knížce nezačne třídit odpad, tak je totální ignorant.

9 05.04.2015

Trošku jsem se té knihy podle názvu bála, aby to nebyl jeden z těch sladkých romantických spisů, tedy né, že bych nebyla něžná duše, co si blahem poslintá tričko, jen co se na plátně objeví Colin Farrell, ale nemusím si tuhle svou slabost ještě potvrzovat výběrem literatury. Nicméně Alice Munroová je skvělá spisovatelka, schopná vystihnout každodenní realitu tak, abyste byli nucení se nad věcmi zamyslet. Okamžik odcizení, vlastní nenaplněné touhy, neschopnost žít „normální“ život či nezapomenutelné chvíle lásky, to jsou témata, se kterými si autorka pohrává. Nějakým způsobem mi její povídky připomněly filmy Sofie Coppoly, kde ani není tak důležitý příběh sám, ale spíš to, co je ukryté někde mezi řádky.

9 25.12.2014

Prosimvás, já jsem ten nejhodnější recenzent na světě, s přehledem pětkuju i etiketu na vaječným salátu z Peňáku, ale tohle mě fakt štvalo. A to jsem chtěla jen do svého života vnést trochu té bezpodmínečné lásky, páč to nejromantičtější, co se mi poslední dobou stalo, bylo, že se mi podařilo spárovat ponožky. Pro mě to bylo šablonovité, zkratkovité a o ničem, víc se bavim i nad fotkama s Dádou a Felixem Slováčkem, ňu.

8 04.03.2022

Temné téma, temné. Co už může být horšího než když matka ublíží svému dítěti?! Větší tragédie by byla snad jen rozpad Dua Jamaha. Co by pak zbylo? Jen Jamaha? Uno Jamaha? Samé otázky. Nicméně zpět ke knize. První část byla hutná, příběh se na nás valil jak čoko pudink do Miloše Zemana. Čin tak hrozný, že nás to nutí o něm přemýšlet, dotýkat se ho, číst jen číst dál. Ale ta druhá polovina, ta druhá polovina byla jak z písně Honzy Nedvěda, kde to maj holky tááák těžký, že hodně brečí, jsou protivný a nikomu nic neřeknou. Spousta návnad, kdy už si člověk řekl - ha, tudy povede cesta a vono zase nic. Úvahy, který mě nebavily a nepřišly mi ani moc originální. Škoda škoda, bylo by to pětihvězdí jak vyšitý.

8 08.05.2021

To, že jsem si vybrala knihu pro mě nevhodnou, obvykle poznám tak, že i po dvou měsících intenzivního čtení jsem stále na desáté straně. Uznávám, větší vinu na průměrném hodnocení nesu já než Hemingway. Fakt nevím, jak jsem si mohla vybrat knížku, která je převážně o střelbě na zvěř, když já jsem se lovu své večeře nedávno musela vzdát, protože to v Tescu prostě nevidí rádi. Takže jsem si pořádně užila jen ty pasáže, kde pan spisovatel chlastá whisku, to je hobby dle mého gusta, o tom by se měly psát romány.

8 10.08.2015

Punková děvčátka a chlapci, nebojte tady Henry určitě není příbuzensky spjat s provinčně diskotékovou pěnící Darinkou Rolins, nejspíš by ani nezašel na její koncert, ale v posilovně by se potkat mohli. Tím jsem chtěla říct, že H. je drsný drsňák a na nějakej ten popík ho neužije. Sám hrál v hardcorové skupině Black Flag a později si založil Rollins Band, s nímž jezdil na turné po celejch Jůesej. A vlastně o tom je i tahle kniha, neb je převážně sestavena z poznámek, které si Henry udělal během koncertní šňůry. No, upřímně asi bych si k němu pro podpis z čisté fanouškovské lásky nešla, protože fakt nevíte v jaké náladě ho zastihnete, někdy prostě nemá rád lidi a jindy je nemá rád jen o trochu míň, až tedy na čestné výjimky. Opravdu mě trochu děsí, jak moc mu rozumím. Největší srandu na tůr si jako vždy užijeme v autobuse, hlavně, když si budem spolu s H. dělat srandu z Nine Inch Nails. Fakt pevně doufám, že Trentík tuhle knihu nečet, jinak by si musel kejtru omlátit o hlavu, ale bacha, opatrně, aby šla pak zase pěkně spravit, jako bejt rebel je parádní, ale má to svoje meze, že. Vy ostatní si čtení pěkně užijte a nalaďte se na vlny Van Halen nebo třeba Jane's Addiction, hlavně žádný slaďárny, sim vás.

8 09.09.2014

Cit slečny Smilly pro sníh je má osobní Bibleee, tu kníhu miluji a Petera Hoega nekriticky zbožňuji, takže jestli na něj někdo máte telefonní číslo, tak sem s ním. Smilla je má nejbližší imaginární postava, nejde o její matematické schopnosti, ani o puntičkářství, v obém jsem spíše opak, ale o její křehkost a zároveň sílu. Otevřela se tomu špatnému člověku (as me) a má to své důsledky. I teď v srpnu, když tohle píšu, mám pocit, že za okny sněží. Tušíte vůbec kolik druhů sněhu existuje (a né, nemyslím jen prašan a břečku)? V oblacích krystalizuje voda a všesterečné krystalografické soustavě určuje podobu vloček (volná citace z wiki, abych nebyla nařknuta z plagiátu), jež dopadají na naše rozasmáté tváře. Kýč as bitch, že?! Takže si to raději přečtěte, jestli né, tak za trest nemáte právo si v zimě postavit sněhuláka.
Jo a existuje filmová verze, kde Smillu hraje Julia Ormond, to také stojí za zhlédnutí.

8 16.08.2014

Konečně jsem přelouskala svou první Třeštíkovou - protože léto, protože chata, protože jinak v televizi Big Ben a jeho otravná matka. A tenhle souboj Radka vyhrála, o prsa, samozřejmě ta Big Benova. A protože se bojim toho, aby na mě Radka nebyla ošklivá na Instagramu, tak napřed napíšu, co se mi líbilo, jo. Skvělej nápad byl s přeházením kapitol, fakt mi to bavilo skládat, udržet čtenářovu pozornost, i když asi od druhé kapitoly ví, jak to dopadne je majstrštyk. Bavil mě i jistej nadhled a cyničnost, s jakou byly události v knize popsány. Odstrašující mi tedy přišel Dášin vkus na muže. Má doma jednoho blbečka a ona není líná a nabalí si druhýho. Jakubovo kouzlo mi zůstalo ukryto. Někoho, kdo přirovnával sex k Happy Mealu (a rýmuje anál - kanál) jsem nedokázala vnímat jako šarmantního voňavého superklátiče, za nímž se otočí každá lepá děva, a to považuju Mekáč za druhou nejlepší věc, kterou nám Amerika přinesla hned po filmech s Richardem Geream. Proč jsou všichni muži s šedinama tak hot? A neměl mít Jakub aspoň šedivou skráň? A co to bylo s tím papírkem? I Big Benova máma ví, co to je, a že se to párty nežere. A Dáša lup ho, můj život je v troskách, proč si ho nezkomplikovat. Vůbec mi ta kniha přijde jak plejáda špatných rozhodnutí. Bohužel žádná z postav nebyla fanouškem Honzy Menděla, který by tam přinesl trochu zenu. Teď si to podtrhněme a sečtěme - pokud Vás štve manža, protože nechodí s košem, tak si knihu určo přečtěte, v porovnání s Markem je i Felix Slováček obstojným životním partnerem. Ale jinak si radši kupte Věci, na které nastal čas od Soukupové - podobné téma a podle mě líp a uvěřitelněji napsané.

7 23.09.2023

Znáte ten film s Jimem Carreym, kde na každou výzvu musí říct ANO? V reálu bez hollywoodského scénáristického optimismu by to asi vypadalo jako Jonákův život. Někdy se vozíte v luxusním fáru a po boku máte spoře oděnou ženštinu a medvěda anebo taky počítáte mříže ve vězení. Literární kvality moc hodnotit nechci, ale rozhodně jsem neměla takovou chuť si propláchnout oči kyselinou jako třeba u Padesáti odstínů čehokoliv. Sexu tam bylo přibližně stejně ne-li víc, takže bůh ví, proč se z Jonákovy knihy nestal světový bestseller a jeho nehrál třebas Nicolas Cage. Někdo, kdo splašil přes dva tisíce žen, jen díky tomu, že vypadá trochu jako Láďa Štaidl si zaslouží můj údiv, podiv skoro obdiv.

Hodně lidí zde píše, že se "kniha čte sama", nevím, co to znamená, ale souhlasím s tím. Joo, takovýho Hynka Grábla máme doma skoro všechny, že dámy? Druhá, třetí nebo čtvrtá míza přijde skoro na všechny muže, někdo utratí rodinné úspory za sportovní auto a jiný si pořídí milenku. Ještě takovýto poslední nadechnutí před tím, než to chlap vzdá a zůstane po večerech doma se ženou koukat na Ordinačku. Proto je to tak čtivý, protože člověk obrací stránku za stránkou, čeká, co Hynek zase podělá a v duchu se ptá, proč ho jeho žena nemajzne válečkem na nudle po hlavě?! No asi proto, že i když dělá Hynek chyby, tak je to vlastně docela sympaťák.

7 02.05.2020

V životě jsem prošla hned několika kurzy genetiky, ale nezanechalo to ve mně vůbec nic, takže všechny vědomosti, které z tohoto oboru mám jsou z Kriminálky v Las Vegas, když Horatio vytře špachtlí ústa obvyklému podezřelému, a pak to štandopéde pošle do laborky. Simon Mawer svými četnými vysvětlujícími vsuvkami do mě narval zbytek informací ohledně dědičnosti, udržím to v hlavě asi ještě tak hodinu, takže tenhle koment musím napsat fakt rychle. Hlavní postava Benedict Lambert je fajn, s ním problém nemám, je to trpaslík, nebo chcetele-li být korektní v termínech, liliput. Povahou mi trošku připomněl Tyriona Lannistera (Hra o tůny), výškou sice malý, ale inteligencí a ostrovtipem všechny převyšující. Jakmile ale do děje vstoupila Jean, tak moje pozornost dost polevila, sám autor ji popsal jako 'šedou myšku', pak mi tedy její někdy dosti neortodoxní chování nedávalo smysl. Části knihy o Mendelovi jsou poměrně zajímavé, ten člověk v rozhodující chvíli dokazoval výsledky svých letitých výzkumů na jestřábnících, což je ovšem jedna z mála rostlin, kde teorie o křížení rostlin není platná, anžto má atypické rozmnožování (v té době to ještě nebylo známo), tomu se říká pech.

7 11.12.2014

Nic proti Míšovi, je to báječnej, milej kluk, ale víte vy vůbec, kolik on si za rok vydělá, he?
No je-li venku tak padesát stupňů a i velbloudi chcípaj horkem a nechcete plítvat energii na přemýšlení, pak vězte, že tato kniha je značka ideál. Ona je totiž občas i vtipná, teda pokud se zrovna Pažout producíruje nahej po bytě své současné i bývalé lásky, epické. Je to ale vcelku zvláštní, že současná imaginární žena, tedy Laura, nachází svou spřízněnou duši zrovinka v tomto idividuu z reklamky, chlastá, pije, kouří, má jiné a určitě nechodí ven se smetím, hulvát. Já tedy všem romantickým duším doporučuji, ať se vrátí k Jane Austen a znovu se zamilují do pana Darcyho, to je totiž muž jak má být. „#“ gentleman

Knihu mi z obalu doporučoval sám Stephen King a asi mě dobře zná, jelikož se mi fakt líbila. S každou stránkou jsem se bála, bála jsem se toho, co přijde a ono se to vetšinou opravdu stalo. Podobně jako ve Hře o trůny je dobré se s vaší oblíbenou postavou rozloučit hned na začátku, protože její osud bude nejspíš zpečetěn již brzy. Jinak je to především příběh o zlu. O tom, že lidé nepotřebují k tomu, aby si udělali peklo na zemi nadpřirozené síly, ale povětšinou to zdatně zvládají sami. Něco o tom vím. Když se v pátek večer na bárku naleju Jamesonem, tak je mi pak přes víkend pekelně zle, nicméně obyvatelé Black Springu to umí rozjet ještě jinak. Za mě čtyři bludišťáci a jestli Thomas Olde Helvet brzo napíše něco napínavýho, tak doufám, že mě na to pan King opět upozorní.

6 07.10.2017

Kniha roku? Jako za mě asi né, ale slovo uživatelů Databáze knih je mi svaté a nikdá ho neberu nadarmo, k tomu Dominik Landsman psát umí - lehce, vtipně. A pak já jsem mnohem raději, když vyhraje něco s nadsázkou, než třeba Padesát odstínů kalení oceli.

6 06.04.2015

Tak milánci, od včerejška je jasné, že jsem váš nový Kápo di tutti, což vás váže k totální loajalitě. Teď tu máme nový pravidla a kdo se jim protiví, tak na jeho mozek se mrkne sám Luca Brasi, nic příjemnýho vám povím, nejsem tyran, lehčí přestupky budou trestány jen nuceným zhlénutím všech dílů seriálu Tak jde čas, to je pokoukání asi tak na osm let, to si možná raději ustřelíte obličej sami, jen abyste se nedozvěděli, zda Lauru Spencerovou získá Billy či Mickey. Nicméně jsme ale rodina, no ni?! Takže nečekám žádný větší problémy s naším ilegálním pěstováním šlechtěných růží. Sic bacha! Parta okolo mafiána Přemete Podlahy už po nás jde, tak možná budem muset zalehnout na matrace, tu nabídku, co ode mě dostal si kliďánko odmítnul, asi neví, jak to v podobnejch knížkách chodí. Takže vás důrazně žádám, vyčistěte si hlavně u pistole, přeleštěte polobotky a jdeme na to. BANG BANG!

Chachá, já je mám doma všechny do jedné a to už mi vážně není náct (ale úplně stará taky nejsem, abyste si nemysleli). Jeff to fakt náramně vymyslel, je to ze života, je to vtipné a má to švih. Kdo by se v tom nepoznal, že?! Teda pokud jste na střední nehráli fotbal, neměli jste swag značkový hadry a nebyli jste prostě cool, jo ale i tak se zase můžete vysmát těm nulám, co nacházej každej den svoje boty svázaný tkaničkama k sobě. Hééj, vyplivněte tu žvejkačku u čtení mýho komentu, nejste přežvýkavec, jo? No a padejte si sednout do té volné lavice ke kolegovi smrdíjakosejr. Kamarádi skorem žádný, tak si jdete po škole domů zapařit nový GTáčko, teda než přijde matinka domů, protože bůh ví, proč ona si myslí, že vám sezení u telky neprospívá. Je to pokrytecké, kdybyste se koukal na dokument o sbírání šafránu, tak neřekne ni popel. K večeři jsou kachní játra na víně, pětkrát tfuj a večír si místo párty dáte další díl seriálu Psychárna v Bledě modrém.

6 19.08.2014

HA, tak jakpak skloňujete jméno Jo Nesbø? Nechci být ošklivý hnidopich, ale občas to zde v komentářích vidím špatně napsané. Jenže já jsem tuze mazaná, abych se podobnému nešvaru vyhnula, tak raději použiji opis jako třeba 'autor' nebo 'ten, který strávil nad touto knihou nejvíce času', i když to by mohl být i třeba korektor a o něm já vůbec mluvit nechci. Né, že by o korektorovi nebylo co říct, možná je to prima chlapík, co žije dobrodružnej život. Nicméně já chci věnovat těchto pár řádků svého komentáře Joovi Nesbømu (jsem si tak na padesát procent jistá, že to mam dobře vyskloňovaný, protože jsem si to tu otevřela ve druhém webovém okně, ale jestli jsem správně určila pád, to ví jen bůh a popřípadě i ten korektor, o kterém tenhle příspěvek ale není). Ehm, co tedy k tomu Nesbømu...? Napsal mimo jiné knihu Půlnoční slunce, že hmm. A jako napsal ji dobře. Určitě líp jak já tenhle koment.

5 07.02.2019

Letošní prázdninová vedra jsou opravdu zmáhající, ulice jsou rozpálené, z rádia se valí Despacito, protože lepší letní hit, aby člověk pohledal. Ti šťastnější před tím utíkají na pláže k drinkům s paraplíčky, ti méně šťastní do svých klimatizovaných kanceláří. Já se začetla do pořádně mrazivé severské krimi. A musím říct, že jsem si to parádně užívala. Každá zmínka o ledové bouři, silném poryvu větru nebo mraku, ze kterého se sypaly sněhové vločky, mi byla balzámem.
Ano ano, je to trochu klišé, že hlavní hrdina má obligátní deprese, zapíjí ibuprofen vínem a tenhle má teda navíc ještě ty potíže se zažíváním, ale mě to ještě furt baví. Já chci rozervané hrdiny. Teda nesmí to bejt zase moc, třeba takovej Jirka Pomeje už je velká síla, ale Thorkild byl ještě v pohodě.

5 21.08.2018

Sfoukneme prach z vinylové desky, položíme ji na gramofón, jen to zapraská, ale za chvilku už slyšíme sametový hlas Carlose Gardela. Raz, dva, tři, čtyři – za zvuků písně Volver protančíme historií dvacátého století, pěkně v rytmu swingu. Rychlejším krokem proletíme třicátými léty, které Josef tráví ve Francii, jednak tu studuje medicínu a druhak tu metá otočky v tančírnách, pak zpomalíme, důvodem je druhá světová válka, mezi svištícíma kulkama se totiž nehopsá nic moc. Jsme v koloniálním Alžíru, poznáme tu místní kulturu, přečkáme bojové běsnění. Uděláme otočku a vracíme se zpátky, jenže Evropa se změnila, svobodný duch první republiky je pryč. Nad Československem teď visí stín komunismu. Jsme to my, kdo má osud ve vlastních rukou, nebo jsme pod neustálým tlakem historických událostí? Josef Kaplan bere život takový, jaký je, moc s ním nebojuje, je smířený, na světě není bolest, kterou by Carlos Gardel nezmírnil.
Trošku mi vadila nevyrovnanost jednotlivých pasáží. Návrat do Československa a postava Che Guevary mě na zadek neposadily, naopak deníkové zápisky z Alžíru byly dechberoucí. A pak jsem někdy bojovala s přímou řečí, jako když několikrát trestaný zločinec říká: „Jděte se vycpat.“ Takhle mile bych se nevyjádřila ani já a to jsem festovní nóbl dáma.

5 23.01.2015

Jupííí, protože jste byli letos hodní, uživatelé Databáze knih, nenadáváte si tu, nemluvíte tu sprostě a knížkám neohýbáte rohy, tak vás vemu na zájezd k moři. Do kufříku si zabalte jedny parádní šaty, plavky, tři trika, kraťasy a bundu, kdyby nám nevyšlo počasí, zubní kartáček jistě nemusím připomínat a nezapomeňte si pas, jestli tam nemáte pěknou fotku, tak nikam nejedete a zase si vybalte, ju. Každopádně se sejdem poslední srpnovou sobotu ve tři na Florenci v Práglu. Vemu do busu karetní hry a kytáru, brknem si spolu bratry Nedvědy nebo něco od Skrillexe, to pro omladinu, jedem s dobou. Hotel bude čtyřhvězdičkovej sic bez klimatizace, blízko u moře, asi hodina a půl cesty po silnici, samozřejmě plná penze, ale nepřehánějte to, ať se vejdem na cestě zpět do stejného autobusu.
P.S. Nafukovací zvířátka beru já, mám jich doma hafo, jupijou.

5 19.08.2014