Sloany
komentáře u knih
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Na úvod bych chtěla napsat, že tuto knihu považuji za nelepší dílo českých spisovatelů posledních let, spolu s Šikmým kostelem, Němci, Zuzaniným dechem a oběma knihami od Anny Cima.
Nejde jen o zvládnutí jazyka, který se jemně mění podle epochy vyprávění. Jde o dokonale zvládnuté spisovatelské řemeslo, kdy je jazyk čtivý, ale přitom dostatečně bohatý a literárně na vysoké úrovni, ale tak, aby oslovil široký okruh čtenářů, o které jde u knih především.
Příběh začíná z několika výchozích bodů v rozmezí skoro šedesáti let, aby se nakonec po mnoha peripetiích a obratech slil v jeden proud, který v poslední části knihy pokračuje a ve kterém se uzavřou osudy všech hrdinů, které na cestě knihou potkáváme.
Dalším kladem knihy je precizní zpracování dobových reálií, které přitom nijak nebrzdí děj, ale je přirozenou součástí vyprávění a velmi jej obohacuje. Ať už jde o naturalisticky přesný popis baťovského Zlína (tématem Baťa jsem se zabývala ve své diplomce a před autorem smekám), nebo způsob fungování největší obuvnické továrny na světě, zejména reklamního oddělení. Můžeme si také vychutnat syrovou autenticitu popisu událostí listopadu 1989, kterých se autor nepochybně sám účastnil, jinak by nemohl napsat tolik fascinujících drobných příběhů a lidských osudů, které nenajdeme v žádných memoárech ani archívech.
V recenzích zmiňovaný hollywoodský konec mi vůbec nevadí, upřednostňuji happyend před nedotaženými tzv. otevřenými konci. Ty se v moderní literatuře vyskytují až nezdravě často; měly by údajně motivovat k přemýšlení, ale spíš zanechávají trpkou pachuť neschopnosti autora dovést příběh k nějakému smysluplnému rozuzlení.
Doporučuji každému, kdo má rád čtivou, ale přitom kvalitní literaturu.
Sanširó
Sóseki Nacume
Ńa malém prostoru, z hledika místa i času, autor zaplétá zdánlivě banální síť vztahů mezi profesory a studenty i studenty navzájem, a přitom nás vztahuje do svého světa polemiky mezi starým Japonskem a novými moderními trendy přicházjícími ze západu. Jednotlivé postavy se nacházejí na různých stupních žebříčku od silně tradicionalistiského japonského způsobu myšlení, až po skoro demonstrativně moderní, evropský způsob. Patrné je to zejména na ženských postavách, které se po západním vzoru snaží více či méně emancipovat, i když nikoliv všechny. Nacume nechává na čtenáři, aby ke svým postavám zaujal vlastní postoj.
Děti půlnoci
Salman Rushdie
Mám ráda knihy, kde autor vytvoří propletenec postav a jejich vztahů a pak se snaží čtenáře ještě hlouběji vtáhnout do jejich světa odkazy na události dříve popsané a citacemi a vzpomínkami, co kdo kdy udělal a řekl nebo co by řekl dnes. Dobře to umí třeba John Irving. V tomto případě ale bylo toho odkazování a citací postav z minulosti (případně budoucnosti) přespříliš a pořád se omílají dokola. Takže kniha dobrá, ale dojem lehce rozpačitý...
Hana
Alena Mornštajnová
Dobrý začátek, ale pak plytké, fádní a předvídatelné. Při čtení jsem necítila skoro žádné emoce.
Komturova smrt
Haruki Murakami
Dokonale propracovaný příběh a charaktery, krásná sonda do výtvarného umění, trocha toho tajemna a nadpřirozena. Dokonalý mix.
