Sixao komentáře u knih
Náhodně objevená, velmi příjemná detektivka. Jsem moc zvědavá na další díly. Audiokniha
Takto si představuji správnou severskou literaturu. Dva manželské páry v doprovodu přírodovedce se vydají za dobrodružstvím do ledové pustiny. Poněkud podcení smrtící účinky sněhové vánice. Z retrospektivního popisu událostí až zalézá zima pod nehty. Osudy party čtyř přátel protíná příběh Hjörvara a jeho tragicky zesnulé sestry. Třetí dějovou linkou je mise záchranářů a podivné jevy v domě policisty a jeho manželky. Celou dobu napínavé, místy až strašidelné. Jak bývá Yrsiným zvykem, v závěru není o překvapivé obraty nouze. Souhlasím, že konec by si zasloužil více rozepsat.
Kniha mi přijde slabší než předchozí díly. Morck řeší případ během covidových omezení. Sympatické bylo, že k nošení roušek zaujímal stejný postoj, jako u nás většina. Starý případ s hřebíkovačkou opět na scéně. Adler-Olsen měl vždy tendenci přehánět, tady mi to přišlo už moc. Zklamalo mě, že vrah byl odhalen asi ve 2/3 knihy. Nějak jsem postrádala napětí. Navíc otevřený konec.
Knihou jsem se prokousávala těžce a dlouho. Je to smutné čtení. Ale je dobře, že takové knihy podněcující k zamyšlení existují. Počátky komunismu u nás je potřeba chápat v kontextu doby. Myšlenka spravedlivého rozdělení bohatství ve společnosti formou kolektivního vlastnictví nevznikla jen tak. Věřím, že v poválečné době to řadu lidí nadchlo a byli plní ideálů. Pamětníci o tom nakonec sami takto vyprávějí. Bohužel se slzami v očích, protože následnou dobu násilného zestátňování, zneužívání moci a teroru si rozhodně nepřáli. Vlastní omyl a ztrátů iluzí pocítilo i hodně postav v knize. Velké množství lidí nesouhlas s režimem vyjadřovalo tichým mlčením. Doufám, že žádná další éra ticha tady nenastane.
Zpočátku to vypadalo na velkou duchařinu a bála jsem se pak jít v noci potmě. Naštěstí se pak objevil Mathias a u jeho špičkování s Tórou jsem se mnohokrát zasmála. Příběh Kristín pro změnu dojímal. Celkově slušná detektivka za 4 hvězdičky. Jsem zvědavá na pokračování, jen se obávám, že bez Mathiase to nebude ono.
Mrazivě napínavý thriller protknutý červenou knihovnou.
Autorka se narodila v jižní Africe, nicméně nyní žije v Kanadě a zde se i odehravá děj knihy.
Kniha na mě hluboce zapůsobila, zejména příběh Haralda a jeho rodiny. Téma upalování čarodějnic je také hodně zajímavé. Zpočátku bylo obtížné sledovat všechny ty podrobně popisované historické souvislosti o biskupech, knihách a dopisech, ale pak to do sebe začalo krásně zapadat. Harald ve svém výzkumu šel urputně za svým cílem a v závěru mi ho bylo hrozně líto. Tóra i Mathias jsou záživná dvojka, nechyběl vtip ani akčnost. Za mě jedna z detektivek, u které vydržíte do rána. Ráda sáhnu po pokračování.
Kniha pro mne byla zvlášť poutavá tím, že by se místo Rigy klidně mohla odehrávat v Praze. Wallander působil naivně a jako úplný neználek místních poměrů. To mi přišlo trochu účelové. Zaujatost čtenářky ze země postižené lety totalitního režimu a socialistickou érou je jasná. Vyslechnuto jako audiokniha. Jiří Vyorálek zážitek o hvězdičku navýšil a také velmi chválím krásný hudební doprovod.
Romantika z doby, kdy bylo pro muže vzrušujicí zahlédnout u dámy obnažený kotníček. Hodně mi to připomínalo Pýchu a předsudek. Na pěti stech stránkách kolem sebe krouží a na konci si dají pusu. Čtení jsem si užila i když znám větší love story.
Na tuhle McBainovku jsem narazila náhodou, protože se mi hodil název knihy do čtenářské výzvy. 87. revír jsou výborné klasické detektivky bez přehnané snahy o šokování čtenáře. Strohý styl psaní mi také velice vyhovuje. Později jsem přečetla i pár dalších dílů a ráda postupně přidávám další. Tento díl se při zpětném hodnocení trochu vymyká. Děj je popisován z pohledu pachatele a jeho osobního dilema. Tým 87. revíru se tu prakticky neangažuje.
Jako první kniha ze série 87. revír se mi do rukou dostala Nerozhodnost, která se způsobem vyprávění očima pachatele liší od ostatních, celkově je velmi chytlavá a od jejího přečtení jsem věděla, že se k McBainovi budu ráda vracet. Líbí se mi strohý styl psaní, humor a realistický pohled na práci policajtů. Po dalších nahodilém čtení bylo na čase vzít to pěkně popořádku. Na úvod dojde ve městě hned k nělika vraždám policistů. V těch dnech panuje hrozné vedro a zpočátku ani stopy a vyšetřování nikam nevedou. Seznámíme se s detektivem Carrelou, atmisférou ve městě a nechybí překvapivé rozuzlení na závěr. Předchozí přečtené díly se mi přece jen líbily o něco víc, proto 3*
Naprosto výborné. Příběh Lisbeth jsem viděla zfilmovaný a (audio)kniha se mi líbila stejně jako film. Velmi mě potěšilo, jak věrně se tvůrci drželi předlohy.
Kniha je hoodně dlouhá, ale děj a hlavní zápletka je vlastně docela jednoduchá. Vinicius se až fanaticky zamiluje do Lygie a jejich lásce brání její náboženské vyznání. V Římě vládne šílený Nero obklopený skupinou patolízalů. Blaho obyvatel ho za mák nezajímá. Místo toho se snaží prosadit jako basník a umělec. Na jedné straně tu jsou bohatí patriciové, jejich prostopášné hostiny, hry a zhýralost. Na druhé straně chudina, která se víc a víc upíná ke spasení od křesťanského Boha. Náboženským fanatismem to bylo prostoupeno víc než je zdrávo. Některé myšlenky se často opakovaly a protože jsem knihu "četla" v audioverzi, prokládala jsem to jiným žánrem, aby mi pan Meduna nevymluvil díru do hlavy. Pronásledování křesťanů je tu vylíčeno dost drasticky. Bohužel mučení malých dětí nevyjímaje. Petronius mi tu nebyl nějak zvlášť sympatický. O stejném období napsala Loukotková knihu Není římského lidu a ta se mi líbila mnohem víc.
(SPOILER) Peter May patří k mým oblíbeným spisovatelům, tahle kniha bohužel úrovně Čínských thrillerů nebo trilogie z ostrova Lewis nedosahuje. Zajímavé prostředí španělského pobřeží, zkorumpované policie, vhled do života lidí se sluchovým handicapem, u jedné z postav dokonce v kombinaci se slepotou. Jinak bylo chování a motivy hlavního padoucha těžko uvěřitelné. Závěr mi přišel úplně přitažený za vlasy. Drogový obchod obřích rozměrů a svou další existenci by takovým způsobem neohrozil kvůli jedné policajtce.
Faja byla ještě zajímavější než 1. díl. Plno napínavého dobrodružství a záhad. Co nám to autorka dělá? Už aby vyšlo pokračování.
Částečně přečteno, částečně poslechnuto v podání Martina Stránského. Za mě výborné pokračování série. Na chvíle s knihou jsem se těšila a zároveň si říkala, že je škoda ji mít za chvilku přečtenou. Jen Kate je v osobním životě taková nemastná neslaná. Na začátku jsem doufala, že mezi ní a Tristanem přeskočí jiskra a autor to takhle zhatí.
První setkání se spisovatelem a přiznám se, že na základě této knihy bych ho k oblíbeným nezařadila. Určitě by to chtělo přečíst ještě další díla, ale k tomu jsem se ještě neodhodlala. Knihu jsem četla před delší dobou, nevybavím si už všechny podrobnosti, celkový dojem, který to ve mě zanechalo, byl takový melancholicky depresivní. Ale zřejmě to byl záměr.
Poslední (doufám zatím) a nejvíc napínavý případ oddělení Q. Schopnosti Carla s Asadem přitažené za vlasy. Co by si bez nich němečtí policajti počali :)
Další mrazivě zlověstné vyšetřování nesourodé dvojice policajtů. Náhod, které jim hrály do not, bylo tentokrát až neuvěřitelně hodně. Na druhou stranu bez nich by se nikam nepohli. Vyřešit po tolika letech případ z téměř nečitelného vzkazu v lahvi? Přesto mě to hodně bavilo :) Styl psaní, vtipné narážky na politiku, dialogy... Tímto dílem rozhodně nekončím.
Do třetice všeho dobrého, tahle kniha se mi líbila od autorky nejvíc. Celkem slušně se to rozjelo, vztahy mezi sousedy správně zamotané, vrah mě vůbec nenapadl, ale marná sláva, na Nesba nebo Bryndzu to prostě nemá. "Věty jak pro blbečky" líp bych to nevyjádřila. Děj dobrý, jinak jsem se nemohla ubránit dojmu, že je to všechno tak nějak uměle poslepované.. Pustila jsem se teď do Případů oddělení Q (Adler-Olsen) a to je jiná káva.