senbja komentáře u knih
Tuto knihu jsem nečetla. Autora znám z jiných jeho knih, které se mi líbily. Když si ji dcera přivezla na prázdniny, vypůjčila jsem si ji a pustila se do čtení. Zatím toho nelituji, naopak.
Už dávno nejsem young adult a první knihu z této série jsem nečetla. Nicméně tu druhou jsem vyhrála a začala číst. Zatím se mi líbí. Možná se poohlédnu i po té první, abych byla v obraze.
Už dlouho se mi nestalo, abych četla sci-fi tak dlouho jako tentokrát. A nemá to nic do činění s objemností knihy. Kdyby mě zaujala, stačil by mi na 644 stránky maximálně týden. Do hrůz, jaké zasadil autor do lidské budoucnosti jsem pronikala s nechutí, nicméně jsem vytrvala a jsem ráda. Lidstvo nakonec dostalo šanci, ve kterou jsem doufala po celou dobu četby. Kéž bychom i ve skutečnosti vzali rozum do hrsti. Zatím to na moc rozumu nevypadá.
Tato útlá knížečka mi byla velikou oporou v těžkých letech života. Jeho pohled na náš pozemský, a nejen pozemský život, se mi moc líbí.
Mně se kniha líbila, i když nejsem kočkomilka. Nebo proto? Teď nevím. :-)
Jedna z mála knih, které mi od dětství utkvěly v paměti včetně výroku "Orel much nelapá."
Oceňuji, že podává svůj pohled na dnešní svět skrze síto minulosti. Líbí se mi "moudra" jiných, kterými to prokládá, ale děsí mě, co z toho všeho vzejde pro budoucnost. I když je to kniha čtivá, rozhodně jsem ji nepřečetla jedním dechem. Chvílemi mi docela docházel vzduch.
Knihu jsem vnímala více jako fantasy než sci-fi. Je teprve druhá od tohoto autora, a i když jsem ji poctivě přečetla, nezaujala mě tak, abych autora řadila ke svým oblíbeným. Pokusím se do třetice najít nějakou pro mě zajímavější.
Pro mě příliš techniky a málo života. Zvědavost mě popoháněla k dalšímu dílu.
Při čtení mě hnala zvědavost, jak tohle všechno skončí. Přečetla jsem jedním dechem a nebyla jsem zklamaná.
Díky přečtení této útlé knížky jsem pochopila lépe, o co šlo ve filmu, ve kterém mi mnohé souvislosti unikaly.
Patří k mým oblíbeným. Jakkoliv naivní se může jevit, myšlenky v ní obsažené jsou stále nadčasové. Pěkně pošimrá solar plexus. I ve mně probouzí vzdálené volání ...
Komentáře níže jen potvrzují, že knížka není pro každého. Je totiž o něčem úplně jiném, než by se na první pohled mohlo zdát. Porozumí jen ten, kdo je si vědom své "cesty staletími" a ten, kdo porozumět chce, protože tuší. Řadu pasáží jsem četla s pěkným mrazením po celém těle. Díky za okamžiky prozření.
Škoda, že tak málo věříme svým skrytým schopnostem. A že jich máme, jen je probudit. Silvova metoda to umí.
Zdá se, že jsme tohoto "skvělého vládce" poněkud přecenili. Nebo spíše podcenili? Prokazatelně je schopný všeho. Jít přes mrtvoly, i vlastního národa, a ohrožovat celý svět. Moc mu stoupla do hlavy. A to víc než moc. :-(
Jako první jsem četla druhý díl, ve kterém jsem se nakonec docela ztratila. Nicméně mě to neodradilo, protože nechybělo napětí a hnala mě i zvědavost, proč se věci mají, jak se mají. Doufala jsem, správně, že to přečtením prvního dílu napravím. Tam už mi ani nevadila přemíra angličtiny. Moc se mi líbila návaznost obou dějových rovin na rozhraní textů. Rozum vnímá fantasmagorii, ale zároveň týmž hlodají pochybnosti. Co když ... Bavilo mě to víc.
Četlo se to dobře, i když prostředí, ve kterém se odehrává děj, je mi spíše cizí. A také se mi stalo poprvé, že bych nepochopila, jak příběh vlastně skončil. Možná mi chybí první díl Game, nebo pochopím, až přečtu třetí. :-(
ˇ"Šípoviny" v pořadu Všechnoparty mám ráda. Těšila jsem se na knížku vtipnou a plnou humoru, ale nic takového jsem v ní nenašla. Vnímám ji jako smutnou autobiografii. Chvílemi jsem nemohla uvěřit, že čtu knížku z pera "baviče".
Dostala jsem ji k Vánocům v době, když jsem četla všechno, co se mi dostalo do ruky. Líbila se mi, proto neupadla v zapomenutí, i když jako dospělá se příběhům z války vyhýbám.
Není každá kniha pro všechny. I tady platí, je-li žák připraven, učitel si ho najde.