Cesta staletími
Zdeňka Jordánová
Všechno to začalo malou modrou známkou. A pak jedním obrazem, který jsem namalovala jen tak, podle fantazie. A poté přišlo nekonečné množství "shod náhod", které ale byly nevyhnutelné! Zprávy od naší duše! Přicházejí k nám stále! Jen na nás záleží, kdy v nich konečně začneme číst. Kdy konečně uslyšíme to volání odněkud z velké dálky, ale přesto tak zvláštně blízko. Spojte zkušenosti své duše! Je čas! Poznejte tajemství svého života, setkejte se sami se sebou. Je fantastické stát před obrazem vlastní duše, který v nás žil po staletí.... celý text
Přidat komentář
Není to odpočinkové čtení pro všechny, jde pěkně do hloubky duše.
Kdo není připraven, nepochopí a kniha mu může přijít divná.
Některé pasáže mluvily přímo ke mně.
Zajímavé čtení , které pohladí , zklidní a tak se člověk nad tím svým životem zamyslí....
Komentáře níže jen potvrzují, že knížka není pro každého. Je totiž o něčem úplně jiném, než by se na první pohled mohlo zdát. Porozumí jen ten, kdo je si vědom své "cesty staletími" a ten, kdo porozumět chce, protože tuší. Řadu pasáží jsem četla s pěkným mrazením po celém těle. Díky za okamžiky prozření.
Tohle byla knížka díky, který jsem se do čtení pustila a začalo mě tolik bavit. Půjčil mi jí táta a to byl ten první okamžik kdy jsem zjistila, že mě baví úplně jiný věci než tátu. Knihu jsem dočetla, ale rozuměla jsem jí jen tolik málo. Všechno se mi to motalo dohromady a vůbec mě to nebavilo. Nakonec jsem z toho něco málo pochytila, ale jinak hrůza.
Autorčiny knížky mám ráda, ale tahle mě neoslovila tolik, jako ty dřívější, i když touhu podívat se na Maltu ve mně vzbudila.
Bohužel to byla před 3 lety první (a zatím poslední kniha) od této autorky. Ač mi paní Jordánovou dost lidí doporučilo, odradilo mě to od čtení dalších....nejspíš dočasně, tuším (doufám?) že ostatní knihy budou lepší. Na druhou stranu ve mně Cesta staletími zanechala určitou impresi (v pozitivním slova smyslu), což se nedá říct i o mnohem lepších dílech.
Z této knihy mne bylo předčítáno MartinkouLLL a takovou sračku jsem v životě neslyšel. Doporučuji vyhnout se obloukem :-). Popis cesty několika fanatiků a jejich fanatický pojetí, neustálé zpívání "ó danjavád" a fanatismus v každém slově. Pro mne osobně už opravdu moc silná káva :-)
Tak z těch knih paní Jordánové tato byla asi nejslabší. Vždy mě její knihy něco daly,ale tato je podle mého názoru spíše stavěna na příběhu a pocitech paní Jordánové, proto mě to tolik neoslovilo.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Poznej svůj cíl |
| 2016 | Tvoje dítě jako šance pro tebe |
| 2009 | Spratek |
| 2006 | Já řídím aneb Cesta životem ve svém vlastním autě |
| 2007 | Souvislosti |
Obsahově skvělé, ostatně jako u paní Jordánové vždy. Bohužel jsem postrádal větší seznámení s předchozím životem ostatních cestovatelů, které by možná přineslo větší propojení s jejich minulými životy a víc osvětlilo vliv "chyb", kterých se tehdy dopustili na jejich současné problémy. Co mi naopak přišlo jako nadbytečné bylo časté opakování zpěvu manter, jakkoliv vím, že jde o povznášející zážitek. Jenže takhle přenesené do slov to u mě nefungovalo.
Autorka měla štěstí, že cestu stihla tehdy realizovat. Azurové okno se v roce 2017 zřítilo, takže jedna z ikon příběhu už je jenom minulostí. Jako kdyby svět chtěl naznačit, že svůj úkol splnilo a je už zbytečné. :-)