Selhan komentáře u knih
Tohle byla má úplně první Zeměplocha. Dodnes si pamatuji, že jsem ji našel na záchodě (místo podivným řízením osudu pro pratchettovky příznačné). Bylo mi snad deset. A dodnes si pamatuji, že jsem na tom záchodě seděl čtyři hodiny.
Nevím kdo to řekl, ale musím ho citovat (volně, snad odpustíte mé paměti): "Autor, který dokáže přetvořit odvěkou představu smrti v komickou postavu, které se zakládají fankluby, si zaslouží potlesk." A já musím souhlasit, neboť do těch fanklubů určitě teoreticky patřím.
Kniha je zpracovaná skvěle. Čte se velmi dobře (nepočítám samozřejmě přestávky na to rozdýchat mrazení v zádech), opravdu to podle mého zvládá otevřít okno do tamního života, rozhovory jsou perfektní a i když by asi u všech člověk chtěl, aby byly delší a aby se dozvěděl víc, je to vybráno a poskládáno za sebe bravurně. Tohle bych zrovna opravdu doporučil každému.
Uff. Řekněme to takhle: Díky bohům, ve které nevěřím, že to takhle není. Kniha dokázala pospat bezútěšnost totalistického světa opravdu mrazivě. Je to jeden z těch případů, kdy sedíte nad dočtenou knihou ještě půl hodiny.
Víte, co je u Terryho nejhorší? Dal mi více nejoblíbenějších postav, než snad všichni ostatní dohormady. A kapitán Elánius k nim proste patřit musí. I kdybych ho tam nechtěl, tím spíš se tam objeví. Ale tenhle díl není geniální jen díky jemu. Je napínavý. Považte, sám Vetinari zvažuje, zda neudělal chybu!
Skutečně velmi rád bych viděl, co na tom všichni tolik zbožňují. Ovšem vidím jen primitivní obšlehnutí světa Pána Prstenů, se kterým se vůbec nemůže měřit, nudný příběh a hory nelogických detailů.
Dick jako vždy píše perfektně, ale povídku Second Variety nikdy nezapomenu.
Tahle kniha mě opravdu překvapila. Je to něco jiného než potrhlé osudy Mrakoplašovy, ani to není ta rovná čára, kterou za sebou zanechává v příběhu Bábi. Je to... Vlastně je to sci-fi. Cestování časem a boj proti policejnímu státu. Zažijeme chytání vraha, řešení mnohých komplikací časové turistiky (hlavní hrdina vychovává sám ze sebe dobrého policajta) a velkou vzpouru pod hesly "Svoboda! Rovnost! Bratrství! Láska za rozumné ceny! A vejce na tvrdo!", to celé zabaleno perfektním vypravěčským umem. Tahle knížka se vážně vyrovná i "vážně" literatuře.
Neuromancer má ve skutečnosti blíž k poezii než próze – rozhodně to není jednoduché čtení, čtenář se musí s textem s úsilím porvat. Zvláště zprvu – tedy ne že by ani ke konci knihy nebylo třeba některé odstavce přečíst na dvakrát. Ale že to stojí za to: Gibson dovede vykreslovat neuvěřitelně působivé scény. Je fascinující, že dokázal jedním dílem vytvořit žánr, a zároveň ho vyvrcholit a dost dobře i uzavřít.
Jen tedy nevím, jak je na tom překlad, ten Neffův je opravu špatný, a Rauvolfův jsem nezkoušel.
Další díly už jsou psány normálně a víc se tak ukazuje, že detektivní zápletky vlastně nejsou moc dobré a stranická naivita z toho kouká příliš, ale Velinského prvotina je kouzelným kusem zvláštní poetické postmoderny - o to víc, když je žargon dnes pro mě už skoro úplně nesrozumitelný.
"... ticho a bzukot a pivo a vůně a kamarádi a barvy a vzduch a léto, že by člověk brečel samý SLZIČKY PANNY MARIE, která byla panna, aby lidi neřekli, a zatím kdovíkde kdovíco s Josefem, pro kterýho byla stejně jenom VOTRAVA... tělo osamělýho pilota stíhačky SPOWITH F. 1 CAMEL voráží a duše je na mučidlech. Jenže duše je dávno zrušená, je jenom blbě organizovaná hmota. A chrchlavej dýzlák autobusu, kterej veze BIG BAND PRAGOKOV."
Přečetl jsem ji snad tucetkrát. A celý život ji budu číst znovu.
Vůbec nevím, jak ji popsat. Jedině v pozitivních superlativech. mezi všemi perfektními Pratchettovkami, tahle se mi líbila ještě o kousíček více. Možná to dokonce opravdu je i tím filmem, který, jakožto první filmová adaptace, kterou jsem kdy viděl, se knize vyrovná. Pan Časnačaj je jeden z nejpůsobivějších záporňáků, co jsem viděl.
Pokus být Umbertem Ecem, který ale dopadl G.R.R. Martinem. Mlýn na mumie má své kouzlo - hlavně ve staré Praze a i ve své hravé přemrštěnosti - ale na dobré hodnocení to není. Uvítal bych buď více dějové souslednosti a méně třináctiletých prostitutek, a nebo více fantazie a méně třináctiletých prostitutek.
Jako malý jsem doháněl své rodiče k šílenství jednou věcí: Zarputile jsem odmítal všcheny pohádky a nechával si číst Hobita. Láska přetrvala dodnes, vždyť Cesta tam a zase zpátky je perfektní.
A protože já mám Smrtě nejradši, tenhle mi v knihovničce nemohl chybět. Rozhodně to nebyla špatná koupě, neboť Vilém Klika je postavička vskutku úchvatná.
Nemá cenu u každé Zeměplochy psát, jak je skvělá. Tady mohu jen dodat, když už jsem si konečně přečetl předlohu, že divadelní adaptace se opravdu povedla.
Souhlasím. Šok. Tahle kniha mne uchvátila, město plné nespoutané představivosti, špíny, páry, a napětí. Hlavní hrdina lehce připomíná Mrakoplaše, ovšem ve světe o dost temnějším.O mnoho temnějším.
Kniha je napsána opravdu svým stylem, velmi zvláštním, často se úmyslně stává nepřehlednou a popisů je vskutku dost, mně osobně to ovšem plně vyhovovalo. A za poznání Tkáče to určitě stojí.
Co jiného napsat, že je to má bezkonkurenčně nejoblíbenější kniha?