seethelight komentáře u knih

Kniha má 3 přínosné polohy, první, že ohraničuje ženskou sexualitu jako rozdílnou od mainstreamové unisex sexuality a kriticky rozbírá obrazy ženské sexuality v kultuře, druhá, že hodně validuje a nikdy není normativní, a třetí, že je překvapivě praktická. Na internetu jsou ke stažení přítomné pracovní listy, což je fajn.
Mínusy za trapné zpovědi smyšlených kamarádek a vágní repetitivní pasáže. Pod čarou: slovenský překlad anatomických struktur z angličtiny je nedobrý.

09.04.2024

Považujte to za druhý díl, kdy prvním je Mýtus o Sisyfovi. Pokochejte se, kam Camus za necelou dekádu pokročil a buďte lítostiví, že nám jedna ponurá autonehoda upřela třetí dějství, kde by třebas došel ještě dál.

23.03.2024

Kniha funguje dobře jako životopis, ale neočekávejte filozofický vhled do Marxových myšlenek. Všechno psané před vás položí jako historický pomník - /myšlenkově vás to nebude skoro nic stát/ - což se podle mě vůbec nehodí, jelikož s Marxem se chceme alespoň jednou v životě intelektuálně utkat. Nebo ne? Tak vám to říkám, abyste taky nebyli zklamaní. Promýšlet tedy jděte do jiné publikace, např. do Filozofie dějin od Lowitze, doporučuji.

23.03.2024

Löwithova filozofie dějin je téměř výukový text. Představte si, že o filozofii dějin nic nevíte a máte právě tuto knihu. Během ní se seznámíte s asi 10 mysliteli a jejich koncepcí filozofie dějin. Nebudou seřazení chronologicky: neučíte se být historiky, učíte se na dějiny nazírat. A během té exkurze zjistíte, jak se tyto dvě polohy liší.

Bylo to přístupné čtení a toho si moc cením.

18.01.2024

Bylo to ponižující střetnutí a nebýt na internetu dostupné akademické eseje, která toto dílo rozebírala, tak vlastně moc nevím, o čem jsem četla. Příšerně složité. Musela bych přijít už kompletně vpravená do problematiky.

28.07.2023

Nevím, jak moc je to chyba překladu, ale tak hrozné přímé řeči jsem dlouho nepotkala, trhá to uši. Příběh bez nápadu. Hlavní hrdinka mělká jako miska s instantní polévkou. Hlavní hrdina: no, takový povědomý.

Sdělení naléhavé a ryzí, neseděla mi forma. Místy jsem přemýšlena, jestli to není vina překladu. Většinu četby jsem se soustředila na syntax a nepřiléhavá slovní spojení. Čtenářský zážitek spíš špatný.

15.06.2023

Nedobré, mělké, úvod z úvodu.
Autorka je tak fascinována Biblí a Hippokratovou přísahou, až je reprodukuje jako axiomy. Prostoru pro úvahy v etice moc nezbývá. Srovnat holocaust a holandské právo na eutanazii je nade vší pochybnost nevkusné a tendenční, cítím z toho důkaz kruhem.

Text je příliš názorový na to, aby se dal chápat jako akademický, ale taky příliš mělký na to, aby sloužil jako naučný pro klinickou praxi. Nic jsem se nedozvěděla.

08.03.2023

Po přečtení knihy jsem jí dala 3 hvězdičky - moc mě nenadchla. Dnes, po několika únavných letech, které mi přijdou jako celý život, si se zvláštní určitostí stále pravidelně vybavuju onu zvláštní melancholii, které se ukrývá v Břízách na podzim.
Hodnocení zvedám na 4.

1 12.02.2023

Stále opakuje totéž dokola, skutečně věcné výpisky z knihy by pokryly 5 stran. Kdo o minimalismu neslyší prvně, nedozví se nic nového.

Hvězdička za roztomile romantický název.

12.02.2023

Citace z knihy: "Smích je stejně univerzální jako slzy. Úsměv dělá po celém světě holku hezčí! Říkám svým sestřičkám: Holky, usmívejte se, protože jste krásný, a když jste navíc v ovulaci, nemusíte dát ani halíř za kosmetiku. Příroda si přeje, aby život pokračoval dál." - Radkin Honzák

Musím uznat, že hrot toho, proč to holky někdy v životě nemaj lehký, se skutečně nakousl. Bodrý, žoviální sexismus.
Knihu jsem nečetla, jen dostala a prolistovala. DÍlko hodnotit proto nebudu, jen chci dát ostatním též prostor nechat se odradit.

Je to strašně problematické čtení, které dospívajícím napomáhá romantizovat si jasně toxické vztahy.
Autorka velmi špatně píše a mnohdy tomu chybí logická souslednost.
Postavy nesmírně ploché - matka, otec, nevlastní matka, kamarádi - všichni splývají.

(SPOILER) Holky, slečny, dívky!
Já vím, že je to volnočasová četba a tak, ale
- v půlce knihy Hardin řekne Tesse, aby si pořídila prášky a ona prostě kývne. Takhle to v realitě nefunguje. Ve skutečnosti si měla Tessa dát čas na rozmyšlenou. A Hardin na ní nikdy nemá právo tlačit.

- o pár stránek dál přemýšlí Tessa: “Říká, ze se mnou chce být napořád, tak proč mu tak vadí se oženit? Takže budeme navždy jenom milenci?” V dnešní době už vynechání svatby nedělá z lidí věčný milence. Nechtít svatbu je absolutně ok. Naopak neochota se dohodnout není okej.

A teď POZOR. Je to romantická knížka, já to chápu. Ale velmi často se ti dva hádají, protože má Hardin problém, s kým (jakým klukem) se Tessa vídá nebo kterýho potká. Takhle ve skutečnosti, v opravdovým životě, začíná manipulace a koření domácí násilí. Kluk, co má problém, když jdeme s kamarádem na oběd, není fajn kluk. Kdyby byli Tessa a Hardin skuteční lidé a Tessa se omluvila, že byla s kamarádem na obědě, vzdala by se něčeho moc, moc důležitýho.

Přeju všem zábavné čtení a těm mladším čtenářkám ještě zdravý nadhled :) !!

Velice srozumitelné zasvěcení do Chopinova díla. Nadbytečná zaujatost ve vztahu k Sandové.

1 15.06.2017

Život býval náš; ať už očima Loly a Matíase, kteří strádají kvůli režimu, nebo Rose, která pátrá po čase, který už prožila.
Autorka občas skloubí pár příliš strojených situací, což nepůsobí dobře hlavně v první polovině knihy, ale ve výsledku na tom nesejde, jelikož kniha promlouvá sympaticky, pod řádky si nese něco naléhavého a konec vyznívá do ztracena. Repertoár čtenáře se nutně rozrůstá o bod na časové ose.
"Kdy?" - "V pondělí, včera, minulé Vánoce, za měsíc, tenkrát, když život ještě býval náš."

4 30.12.2015

"Pálí jako led," vypůjčím si Baudelairův citát užitý v doslovu knihy.
Nejnebezpečnější, co v knize najdete je hravá síla slov.

5 12.04.2015

Introverze není nemoc, ale po dočtení téhle knihy musí každý extrovert truchlit, že jí netrpí. Proč? Protože Steve Wozniak byl introvert. Takové je vysvětlení Susan Cainové.

Čekáte návod, jak být šťastným introvertem ve světě komunikace, ale - teď POZOR, VELKÝ SPOILER - on tam žádný není!
Susan Cain vás velmi pravděpodobně donutí považovat introverzi za privilegium, vychrlí na vás tisíce jmen úspěšných introvertů s doporučením: "Buďte jako oni, vždyť je to možné!", a seznámí vás se spoustou detailů, které se vám budou proklatě hodit, až si zase v pátek skočíte na burzu.
Taky líp porozumíte svému vnitřnímu já, až nastoupíte na Harvard Business School nebo se naučíte nenarušovat odměřené skupinky tichých Asiatů.
Tolik vědění ve 300 stranách.

Jenže. Pokud asi jako já neplánujete nakupovat akcie, a projevy před sálem plném lidí se zdají v nedohlednu, takhle kniha vám nemá co dát. Obeznámí vás se spoustou jmen lidí a studií, ale jak se podle toho zařídit, jak vzdorovat tlaku povrchních hovorů bez toho, abyste byli považování za někoho, kdo nic neříká, protože nemá co říct? Stránky pro běžné lidi, kteří se nepohybují po Wall Street, jako by chyběly.

17 01.02.2015

"Nana snila o posteli, jaká dosud nikdy neexistovala, nikoliv o posteli, ale o trůnu, o oltáři, k němuž se bude chodit klanět celá Paříž a obdivovat se nahotě panovnice."

Tahle věta je celá kniha v pár slovech. Nana snila o poctě a moci markýzi, kterou viděla v úvodu knihy, ale byla to forma, jak toho dosáhnout, co jí dostalo tak daleko, ale vždy o vlásek dělilo od cíle. Odmítala role, které nepasovaly k postavení vážené dámy a slepá k vlastním chybám ignorovala, že je to ona sama, co se tak zoufale nehodí k vytouženému snu. Propadala marnivosti a bez záchvěvu svědomí sebou strhla každého, kdo byl nablízku.

Silné, ale bohužel příliš rozvleklé a nudné.

5 25.01.2015

Tess z d´Urbervillů - další proklatě zásadová žena z pera britského klasika.
Nejsem typ člověka, který tvoří sympatie na základě pevnosti zásad. Stejně jako Jana Eyerová, Tess se sice může pyšnit nezdolným charakterem a přirozeným smyslem pro morálku, ale ve své podstatě není nic víc, než Tess svázaná ve svěrací kazajce svého neměnného úsudku.

Sebekázeň, schopnost ignorovat společenské konvence, nechtěná krása a inteligence, zní to možná až moc dokonale na to, aby to nebylo nudné.

Příběh sám o sobě je to, co mě nutí zachovat dobré hodnocení. Přesto má-li být Tess z d´Urbervillů román kritizující společnost (a je jedno, že už ne příliš aktuální), Hardy nám předložil za vzor osobnosti, které sice můžeme charakterizovat velkými slovy, ale už nám nezbyde žádné místo pro ironii, rozpustilost, charisma..., jen hodně pro strnulost.

9 01.11.2014

"Tiše prožívala svůj Přítomný okamžik, aby prostor uprázdněný nenávistí zaujala láska. Když pak nastala ta pravá chvíle, obrátila se k luně a na její počest hrála sonátu - a věděla, že ji luna poslouchá, pyšní se a budí u hvězd žárlivost."

Někde jsem četla, že Coelho má být symbolem filozofie dneška. Pak se možná nechceme namáhat moc přemýšlet. Coelho tlačí na laciné struhy, brnká nám v tónu všelidově dostupného mysticismu a dělají mu problém přívlastky. Je to totálně bestsellerový materiál, což nemyslím v dobrém, myslím to tak, že si široké publikum může na chvíli přijít myslitelsky až osvíceně, zatímco se do něj vsakují jedové ampule patosu. Moderní člověk neztratil touhu po duchovní spáse: zde leží, jen si vystřihnout odstavec a nalepit na nástěnku. Nechte kolovat.