sarkafarka1900 komentáře u knih

Nudná nezáživná kniha bez jakékoliv smysluplné myšlenky a smysluplného děje s "dvourozměrnými" či spíše "jednorozměrnými" postavami bez jakéhokoliv charisma. Z tohoto pohledu čistý odpad. Zároveň jsem ale měl neustále pocit (a proto jsem četl dál a dál), že je ta kniha takto napsána schválně, aby si autor "vystřelil" ze pseudointelektuálů, kteří budou v knize hledat a hlavně nacházet to, co tam není. Prostě takové "Císařovy nové šaty intelektuálů". Pokud by to tak bylo, tak je ta kniha vlastně na 5 hvězdiček :-).

V podstatě nemám co dodat ke komentářům od Adam84, los a Jelitovna :-). Prostě skvělá knížka. Ještě bych pozitivně okomentoval, jak kniha poučně na historických událostech ukazuje, že se hodnocení vědeckých hypotéz může opakovaně kyvadlově měnit od nekritického přijmutí po nekritické odmítnutí a zase nazpět. A také že vědci jsou "pouze" lidi s kladnými ale i zápornými vlastnostmi a že mimo jiné dosti často "světská sláva polní tráva".

3 20.04.2024

Kniha je dokladem toho (myšleno pozitivně), že méně někdy znamená více. Autor se nevyžívá v explozi rádoby efektních a/nebo nesrozumitelných hypotéz, ale poctivě přibližuje problematiku od "Adama" a mj. se poctivě soustředí na formulaci jednoznačného, bezrozporného a přitom jednoduchého popisu výchozího stavu poznání a teprve následně na popis dynamické podstaty života a vztahu mezi chemií a biologií, i zde co nejjednodušeji ale bezrozporně. Autor má logickými fakty podpořené své tvrzení, že biologie je odnoží chemie. Ale zároveň smysluplně tvrdí, že to je specifická podmnožina chemie se svými vlastními zákonitostmi vyplývajícími z komplexnosti živých systémů. Líbí se mi, jak autor odmítá čistě holistický přístup k problémům a životu v jeho fundamentalistické podobě (tzn. názor, že složité skutečnosti včetně života nejsou už z jejich podstaty vysvětlitelné na základě vlastností jednotlivých částí systému) a přesvědčivě zdůvodňuje, že komplexnost života je redukcionistickým přístupem (tedy rozborem jednotlivých částí systému) v principu vysvětlitelná ("pouze" nejsou ještě známy všechny interakce mezi jednotlivými částmi). Autor ukazuje, jak i na vědecké úrovni se dost často uplatňuje slepá víra ve svůj názor, kdy někteří vědci nejsou schopni vírou nezasaženého rozboru problému pouze na základě objektivních faktů. Teprve když je vědec tohoto schopen, měl by se zabývat studiem jakékoliv vědecké hypotézy (třeba i toho holismu) s tím, že musí být stále připraven na to, že se může objevit poznatek, který jeho hypotézu "smete" ze stolu. Škoda že zhruba poslední čtvrtina knihy je už jen opakování toho, co bylo řečeno v předchozích kapitolách.

3 06.03.2024

(SPOILER) Podobné dojmy jako u Smrt číhá na Jarmarku. Opět pokaženo koncem. Inteligentní vrah spáchá zcela chladnokrevnou a promyšlenou druhou vraždu a přitom se vražedného nástroje zbavuje (vzhledem k jeho charakteru) zcela nesmyslně. Do jezírka na místě činu by vrah, tak jak je vylíčený v knize, elektrickou šňůru rozhodně neházel (navíc když bylo místo činu liduprázdné a odlehlé a vraha nikdo nerušil). Popis děje, jak policistku napadlo jezírko prohledat, taky nepůsobil moc věrohodně. Také není úplně věrohodné vylíčení děje při první vraždě, kde se jedná o vraždu v afektu a je otázkou, kdy se vrah rozhodl vraždit a vylíčení děje odpovídá předem neplánovanému zabití v rozčílení (navíc strčení ne z úplně vysokých schodů plánovat předem jako vraždu by byl dost úlet). Ale pak neodpovídá charakteru situace, že se vrah v rozrušení před vlastní vraždou, kdy ještě neví, co bude dělat, zároveň promyšleně schovává i s autem z dosahu bezpečnostní kamery....

3 07.10.2023

Kniha nepřinesla moc nových informací, které jsem už nečetl v jiné literatuře o Janu Žižkovi a husitství. Uznávám, v případě středověkých témat je často těžké přijít s něčím novým, dochované prameny bývají torzovité a je jich omezené množství. Nejvíce objevná mi přišla pasáž o pražských domech Jana Žižky a o jeho příbuzných.

3 24.08.2022

Skvělé jako ostatní díly, jen to číslování objektů v mapě a číslování jednotlivých fotografií v textu by chtělo nějak sladit, aby to nebylo tak nepřehledné.

3 31.07.2022

Jedním z největších kladů knihy je, že autor hodnotí známá fakta kriticky, a když neumožňují jednoznačný výklad, tak to autor takto explicitně vyhodnotí a prostě předkládá více hypotéz s tím, že nelze jednoznačně rozhodnout, která platí. Toto není v současnosti u autorů literatury faktu nebo dokumentů či historie vůbec samozřejmé. Jak zmiňují ostatní čtenáři, kniha je psána i docela poutavým stylem, i když v druhé polovině knihy se vyskytují zbytečné duplicity. Ono je sice lepší, když se něco důležitého uvede dvakrát než ani jednou, ale pokud se to opakuje v těsně po sobě jdoucích odstavcích, není to úplně OK. U některých faktů by se hodilo provedení kritického zpracování a zhodnocení primárních pramenů (z uvedené literatury není jasné, zda autor s primárními prameny pracoval). U některých rozborů se nabízelo jít více do hloubky (např. dispozice Masarykova bytu, konkrétní rozměry a vzdálenosti u koupelny, oken, římsy, zařízení bytu, náčrtky situací 10. března 1948, konkrétnější a podrobnější rozbor zprávy z biomechaniky ......)

2 17.06.2023

Připojuji se k pochvalným recenzím. Čtenář získá plasticky a komplexně podané informace o námořní bitvě u Jutska. K vytknutí jsou jen drobnosti. Hlavně na začátku jsou některé převzaté dobové mapové materiály nečitelné, ale naštěstí je v knize plno dostatečně názorných a čitelných mapek a plánků. Jen výjimečně není jasná orientace některé mapy, v textu je párkrát nejednoznačnost či rozpor z hlediska popisu směrů plaveb. Ale jak to je ve skutečnosti vyplyne ze souvislostí. Mohlo být trochu podrobněji popisováno dění kolem uskupení pod velením kontraadmirála Hooda, takto je jeho uskupení zmíněno na straně 162 a pak se na scéně objeví až o hodně desítek stran později a není pak hned jasné, odkud a proč se objevil na scéně. Ale pokud se čtenář vrátí k předchozímu textu, věc se vyjasní. K diskusi je, zda neměli být skrz celou knihu rozptýlené kapitolky s popisem a fotkami jednotlivých lodí umístěny souhrnně v první části knihy, ve které se hovoří o stavbě jednotlivých tříd plavidel na obou stranách. Ale uznávám, že ty rozptýlené kapitolky mají také něco do sebe, zabraňují tomu, že by text mohl být přes míru "hutný".

2 23.11.2022

Myslím, že kolega items dost dobře vystihl situaci. Jen si na rozdíl od něj myslím, že to přeci jen je trochu i ta detektivka a thriller. Popisy neutěšených/bezútěšných dějů, situací, mezilidských vztahů, podnebí, ostrova atd. jsou "plastické" a docela čtivé. Až tak, že kniha ve mně nevzbuzovala žádné pozitivní emoce.

2 06.09.2022

Po hodně rozporuplném předchozím dílu je kvalita dílu o sedmileté válce vyšší a konzistentní přes celou knihu. Kapitoly o dějích na americkém kontinentu mi hodně rozšířily obzory. Srozumitelnost plánků a mapek je na rozdíl od některých jiných dílů většinou dostatečná, i když někdy je to hodně na hraně. Nevím, proč není autorovi a nakladatelství jasné, že pokud je text nečitelný i při použití lupy, tak je taková informace bezcenná. Např. místo 4 nedokonalých mapek k bitvě u Leuthenu by stačila jedna pořádně a srozumitelně vyvedená. Taky by na každé mapě měla být jasná orientace k severu. Líčení většiny bitev je čtivé a je vypíchnut zlomový okamžik. I když v případě popisu bitvy u Kolína důvod prohry Prusů bezprostředně jasný není (je zmíněn ale zcela potlačen a až za několik stran při líčení jiné bitvy je retrospektivně explicitně uveden). Není moc srozumitelný popis bitvy u Torgau, protože Prusové útočili a Rakušané se bránili na dvou frontách a v popisu je zmatek s levými a pravými křídly. Strhující je kapitola o vojevůdci Zietenovi. Jako u ostatních knih této řady by se hodila jako příloha podrobnější časová osa událostí (včetně těch, které nejsou podrobně popsány), aby bylo vše zasazené do kontextu.

2 30.07.2022

Lehce nadsazuji, ale dávám 100 %, zhruba od čtvrtiny jsem četl jedním dechem. I když se zajímám o historii, až po přečtení této knihy jsem získal ucelenější představu o Cortézově dobývání Aztécké říše. Pouze bych býval na začátku knihy přivítal nějaký úvodní souhrnný popis výchozí situace a seznámení s hlavními aktéry, protože kniha popisuje pro českého čtenáře spíše neznámé děje. Ale když se nakonec čtenář zorientuje, stojí to za to.

2 28.01.2022

Výborná kniha. Nedostatkem pouze je osnova knihy, kdy na začátku knihy je popisován průběh morového onemocnění "hlavního hrdiny" Erika Jonsonna-Dahlberga v roce 1656 bez jednoznačného sdělení zda onemocnění přežil, následně je třicetiletá válka popisována i na jeho osudech retrospektivně a na konci není ani naznačeno, jak to s Erikem dopadlo. Přesto jsem nakonec dal 5 hvězdiček, popis vlastních událostí třicetileté války skutečně stojí za to.

2 28.12.2018

(SPOILER) Zhruba 80 % knihy na 5 hvězdiček, ale jako u některých jiných autorových knih je to všechno pokaženo nepovedeným závěrem. Chtělo by to zřejmě nakladatele, který dokáže před vydáním knihy odhalit nelogičnosti a autora následně donutit k přepracování některých pasáží textu. Aby patolog v roce 1986 tvrdil, že se jedná o hlavu rozbitou kamenem, když se ve skutečnosti jedná o hlavu rozkopnutou kopytem okovaného koně, který se pohyboval na místě činu, to celou kniho "totálně" shodilo. Také popis chování a jednání Arneho, Huberta, Pera a částečně Ingrid a Katrin v závěru knihy je nevěrohodný a působí to, jako by autor potřeboval dovést knihu co nejrychleji ke konci. Přitom jak uvádím výše, až do závěru se jednalo o skvělou knihu. I jednání hlavní hrdinky bylo na rozdíl od Zimního ohně věrohodné. Dokonce mi na rozdíl od Zimního ohně ani nevadilo, že se opět jako v předchozích "knihách ročních období" jedná o příběh vycházející z tragédie skupiny mladých lidí/dětí.

1 21.01.2024

Kniha mě rozhodně zaujala. Některé pasáže nejsou primárně ani tak o historii Žižkova, ale dá se říci, že se jedná z velké části o pražský uličník, kde jsou představovány osoby, podle kterých byly ulice pojmenovány, a také je zde popsáno přejmenovávání ulic v jednotlivých časových etapách národních dějin (takže je vlastně připomínána historie celého státu, jak se odrazila ve změnách názvů ulic). Ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Podle mě je ovšem pro výrazně kladné hodnocení čtenářem nutné, aby se člověk na Žižkově orientoval (což je můj případ). Obávám se, že čtenář neznající Žižkov, se bude v některých částech textu ztrácet. Ale tak působí valná část vlastivědných publikací. Pro čtenáře neznalé Žižkova by pomohlo vyhrát si více s mapovými přílohami, kdy vedle reprodukcí hlavně těch nejstarších tisků by pomohlo vytvořit k tomu i plánky, kde bude vše čitelné a bude to případně propojeno s přímým porovnáním se současným stavem.

1 07.01.2024

Četl jsem bezprostředně po přečtení knihy Jan Lucemburský od Wojciecha Iwańczaka. Polský autor dělil knihu na tematické kapitoly, Lenka Bobková spíše časově, hlavně první část knihy. Kombinace těchto přístupů přispěla k hlubšímu poznání osoby Jana Lucemburského. Dokonce bych býval přivítal, aby kniha od Lenky Bobkové byla chronologicky řazena ještě důsledněji, aby se čtenář ještě více vcítil do toho, co musel Jan Lucemburský řešit souběžně v určitých údobích svého života. Ale je pravda, že pokud by čtenář četl tuto knihu bez přečtení knihy polského autora, bylo by čistě chronologické řazení knihy obtížnější na vnímání obsahu knihy a pochopení osobnosti Jana Lucemburského. Trochu mě překvapilo, že i když je kniha Lenky Bobkové daleko obsáhlejší co se týká počtu stran v porovnání s knihou polského autora, o mnoho více zcela nových informací nepřináší. Ale to je asi dáno tím, co je v archívech k nalezení. A popis stejných událostí jinými slovy je pro čtenáře také zajímavý.

1 23.12.2023

Pro mě rozhodně čtivá a zajímavá kniha. Svým způsobem se dá napsat nečekaná "bomba" (alespoň pro mě), neboť pokud bych měl shrnout podané informace, tak z knihy vyplývá, že Napoleon byl (navzdory obecně rozšířenému hodnocení) podprůměrný vojevůdce-stratég, zahraniční politik a dokonce i vojevůdce-taktik na úrovni větších vojenských celků. Ono to samozřejmě není tak jednoduché. Z podaných informací vyplývá, že Napoleonova hvězda začala klesat zhruba po tylžském míru uzavřeném v roce 1807 (a prudce pak padat od 1812). Jednou ze zásadních otázek je proč. Jiří Kovařík dává jednu odpověď. Před rokem cca 1807 byly Napoleonovi protivníci ještě neschopnější než Napoleon, proto před rokem 1807 Napoleon dominoval. Ale na rozdíl od Napoleona se jeho protivníci dokázali poučit. Z knihy také navíc vyplývá, že Napoleonovy schopnosti a psychické rozpoložení se s ubíhajícími roky prudce zhoršovaly. V konečné fázi svého působení jako vůdce Francie se Napoleon nervově zcela sesypal. Nejedná se z mé strany o žádnou bulvarizaci skutečnosti, ale o shrnutí v knize uvedených informací včetně citací vzpomínek Napoleonových souputníků, kteří mu byly v kritických okamžicích po boku. Takže v knize je např. zachyceno, jak se Napoleon během událostí končících bitvou u Lipska v roce 1813 nemohl rozhodnout, jak reagovat na přibližování vojenských útvarů protivníků z různých směrů, takže vydával pouze zmatené rozkazy a francouzské jednotky se neúčelně točily v kruhu. V knize jsou také citace vzpomínek spolubojovníků líčících, jak Napoleon apaticky seděl a nebyl schopen reagovat na vývoj situace na bojišti. Je citována vzpomínka, jak Napoleon sedíce na koni záměrně najel schválně nad minu před výbuchem a je na čtenáři, aby se přiklonil buď k tomu, že se jednalo o pokus sebevraždy nebo o projev rezignovaného postoje, "ať se děje vůle boží" (nakonec kůň zahynul, Napoleon přežil). Byl tedy Napoleon v něčem schopný? Z knihy se jeví (a hlavně z prvního dílu Kovaříkova životopisu Napoleona), že byl vynikající motivátor z hlediska vnitřní politiky Francie a motivátor a vojevůdce menších vojenských jednotek. On byl tedy schopen i geniálních myšlenek strategických, politických a taktických pro velké útvary, ale bylo to dohromady v souboru s myšlenkami a názory chybnými. A Napoleonovi chyběla schopnost vybrat a provést správná rozhodnutí. Dost často těkal mezi jednotlivými variantami a často buď vybral špatně, nebo stále přeskakoval v rozhodnutích "sem a tam". S tím podle všeho souvisí další důvody Napoleonova pádu po roce 1807 a úspěchů před tímto datem: před rokem 1807 byla mezinárodní situace méně komplikovaná, vojenské operace probíhaly s menšími vojenskými celky a Napoleon proti sobě nepoštval ještě všechny potenciální spojence a potenciálně neutrální státy. To jak např. Napoleon zabředl do války ve Španělsku byla strategická chyba na úrovni chybného útoku do hloubi Ruska v roce 1812.

Shrnuto, kniha svrhla Napoleonovo hodnocení z piedestalu představy neomylného vojevůdce, ale přitom zůstalo plastické vylíčení převratné epochy napoleonských válek.

Co se týká vlastní knihy, chybí v ní mapy politického uspořádání a vztahů mezi státy. Vzhledem ke komplikovanému vývoji a roztříštěnosti států v Evropě by to čtenář ocenil (včetně vývoje a změn v čase. Také by si často zasloužily kritické rozbory uváděné číselné údaje o velikosti vojenských útvarů a válečných ztrátách v bitvách a během přesunů na vojenských taženích. Někde ty číselné údaje navzájem nesedí a odporují si (např. ztráty na straně 388), jindy budí údiv a rozpaky informace o tom, že např. během několika málo týdnů byly početní stavy vojsk navýšeny až o statisíce vojáků. Zřejmě se ty číselné údaje vyskytují v historických pramenech, ale chtělo by to rozbor, zda je alespoň teoretická šance, že to odpovídalo realitě.

Napadaly by mě i další postřehy, ale nepíši komplexní pojednání a jak se říká, v nejlepším se má přestat. Tak se tím budu v tuto chvíli řídit. Vzhledem k celkovému dojmu, jaký ve mě kniha zanechala, dávám 5 hvězdiček.

1 25.08.2023

Příjemná oddychovka na dovolenou, přečetl jsem za dva dny. Některé vývoje budoucích událostí se dají docela dobře odhadovat, ale vzhledem k tomu, že se nejedná rovnou o odhalení vraha, si čtenář opakovaně cvičí důvtip a nemá dojem, že vše je jasné hned na začátku. Ale jak zaznělo minimálně v jednom komentáři zde - ten závěr je jednoznačně totální nesmyslný úlet. Vykecávání se policie při TV natáčení a navíc s předmětem v ceně milionů dodaným beze všeho státním muzeem pachateli k libovolné manipulaci včetně případného zničení.... Za závěr 2 hvězdy dolů.

1 17.08.2023

Jen bych opakoval komentáře od Bašťák a Lenka4, tak je podepisuji :-).

1 25.07.2023

Až přečtením této knihy jsem si rozšířil obzory ohledně španělsko - americké války v roce 1898. Kniha je čtivá a napsána se snahou o komplexnost. Mapové přílohy jsou docela OK, i když podněty k určitým zlepšením by se našly. Na jednom místě autor uvádí na střídačku různé měsíce, i když se vše v těch odstavcích odehrávalo v červenci. Trochu nadsazuji, je to tak 4 a půl hvězdičky.

1 21.03.2023

Připojuji se ke kladným hodnocením. Kniha mi hodně rozšířila obzory o průběhu Americké revoluce z hlediska bojových operací. Ale i když autor explicitně píše, že se v knize nezabývá politickými a společenskými souvislostmi, chtělo to přehledně ve zkratce základní příčiny vypuknutí Americké revoluce uvést. Omezit popis podepsání deklarace nezávislosti na jednu větu ve smyslu "mezitím byla deklarace podepsána" je přeci jen neadekvátní (stačilo několik odstavců). Dále se u některých plánků a map opakuje problém Kovaříkových knih, že často chybí orientace k severu a/nebo měřítko a někdy je text v mapách tak malý, že je nečitelný. Někdy se v textu plete levé a pravé křídlo. Slovní popis bitvy o Long Island (1776) neodpovídá v knize uvedenému plánku bitvy (hlavně co se týká jednotek generála Putnama) . Když jsem se díval na internetu, našel jsem jinou podobu plánku, která by lépe odpovídala v knize uvedenému popisu. Škoda této nekonzistence. Celkově lepší 4 hvězdičky.

1 22.02.2023