Šárka_D
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Bylo to krátký, vlastně jen náčrtek života jedné rodiny, a přesto silný, zanechalo to ve mně fakt nehezkej pocit, a kdyby to mělo rozměr románu, vlastně bych to ani číst nechtěla, protože témata týraných dětí nevyhledávám. Dvořáková vykreslila fakt tísnivou atmosféru domu, v němž rodiče jsou natolik zahleděni do sebe a svých problémů, že nedokážou a asi už ani nechtějí vnímat pocity svého partnera ani dětí, přičemž jedna z dcer se na matce provinila pouze tím, že je povahově úplně jiná než matka (a než starší sestra, která se matce naopak podobá). Rozhodně ale nemá nezvladatelnou povahu, jak píše anotace, s tím bych fakt nesouhlasila. Jen není tak pořádná a občas se ztratí ve vlastním světě. Nyní, když sama čekám druhou dceru, přeji si, abych hlavně nebyla taková kráva, jako matka v knize.
Vazač vzpomínek
Bridget Collins
Autorka ve Vazači vzpomínek vytvořila dost originální ústřední námět s "vázáním lidí", líbil se mi milostný příběh i klasické fantasy prostředí ve stylu (přibližně) renesančního města, takhle kniha by byla ale mnohem lepší, kdyby ji nekazily chyby v překladu (nebo možná redakci, nedokážu posoudit). Pravdou však je, že některé obraty fakt nepatřily do českého jazyka a vysloveně mě dráždily. Vzhledem k tomu, jakou si nakladatelství dalo práci s obálkou, je to vážně škoda.
Město světla
Andrés Barba
Kniha měla dvě velké přednosti. Tou první byl brilantní jazyk, díky kterému jsem si čtení vysloveně užívala a na konci litovala malého rozsahu textu, tou druhou bylo vykreslení atmosféry - lepkavého tíživého dusna provinčního města sousedícího s deštným pralesem, což mi připomnělo knihy mého oblíbence G. G. Márqueze. Mrzel mě poněkud nevyužitý potenciál, autor mohl mýtus dětství strhat ještě víc, a trochu rychlý konec, při kterém jsem si přece jen připadala trochu ošizená.
No a já
Delphine de Vigan
Moje první de Vigan dopadla nad očekávání a přesvědčila mě, že rozhodně má co nabídnout, a to i přesto, že knihy s tématem bezdomovectví příliš nevyhledávám. Tahle ale byla drsná a přesto svým způsobem něžná, s nesmírně sympatickou a skvěle vykreslenou hlavní hrdinkou, která to taky nemá lehké, přesto (a nebo právě proto) neváhá a snaží se ze všech sil pomáhat mladé bezdomovkyni najít lepší život. Oproti dospělým má výhodu nezkaleného pohledu na svět a nepřipouští si, že je něco nad její síly. Autorka píše čtivě, ale ne podbízivě ani jednoduše. Nebojí se kritizovat věci, které ve Francii nefungují, ale neobviňuje, neukazuje prstem, a hlavně nepůsobí mravokárně, což by mohlo čtenáře odradit.
Císařovo kotě
Bernardine Evaristo
Ke knize jsem se dostala proto, že jsem si od autorky chtěla přečíst Dívka, žena, jiné, ale v knihovně ještě nebyla dostupná, proto jsem si prozatím zapůjčila autorčino dřívější dílo (jiné ani v češtině nevyšlo). Musím říct, že jsem byla nadšená. Román ve verších, jak často se vám něco takového dostane do ruky? A navíc čtivý, prokládaný ironií, humorem, ale také jakýmsi všeprostupujícím povzdechem nad těžkým údělem žen v římském impériu. O to víc se teď těším na autorčinu novinku.
Víno a čáry
Luanne G. Smith
Moc milé překvapení, které mi sedlo do letní pohody. Atraktivní prostředí francouzských vinic a kouzla, moje guilty pleasure, mísící se s jednoduchou romantickou linkou. Chtěla jsem zábavu na pár večerů a tu jsem dostala.
Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
Dlouho jsem nečetla nic tak dobrýho. Na knize vlastně vůbec není znát její stáří, protože téma, kterému se věnuje, by se dalo s přehledem překlopit do současnosti, samozřejmě s drobnými modifikacemi. Zweig umí skvěle popsat, jak drsně dokáže nešťastný a nemocný člověk manipulovat se svým okolím, dokonce mi bylo víc líto právě Antona, který se cítí být viníkem závěrečné tragédie a nese si v sobě výčitky po celý život. Místy mi dělalo problém v četbě pokračovat, zejména v okamžicích, kdy Edita mladého důstojníka dusila svým neštěstím a nezralostí, protože jsem se dokázala snadno vžít do jeho pocitů.
Podzemní železnice
Colson Whitehead
Nevím, jak moc na Českém rozhlase upravují knihy pro svou Četbu na pokračování, ale moc mě ta rubrika baví a konkrétně u Podzemní železnice se mi líbilo i načtení a zpracování. Nicméně samotný román byl pro mě až moc chladný, bez emocí (což je vzhledem k tématu fakt podivné), nedokázala jsem se do hrdinky pořádně vcítit, to mi připadá jako hrozná škoda.
Vévoda a já
Julia Quinn
Nestává se často, že by byl seriál o tolik lepší než předloha, ale je to případ Bridgertonových. Zatímco počin Netflixu je zábavná, vtipná, barvitá a oku lahodící podívaná, Vévoda a já je prostě milostný román s jednou dějovou linkou a bez větších uměleckých ambicí. Ono to v rámci žánru asi není špatné, ale do vkusu se mi to netrefilo. V sérii budu pokračovat už jen na Netflixu :)
Svět včerejška
Stefan Zweig
Tahle kniha je fascinující zejména dobou, kdy vznikala, Zweig totiž bez patosu a s obdivuhodnou sebereflexí píše o době, kterou bezprostředně prožívá, a je to také jeho testament, rozloučení se životem a se světem, jaký znal. Čtivou formou nabízí čtenáři v souvislostech přehršel informací o první polovině divokého 20. století v našem středoevropském prostoru, a já musela žasnout, kolik toho intelektuál své doby znal, procestoval, viděl a prožil. Milovníkům historie a literatury doporučuji.
Já, Poutník
Terry Hayes
Thrillery nepatří mezi mou obvyklou četbu, a to je možná důvod, proč mi tenhle poklad ležel nepovšimnut v knihovně snad čtyři roky. Obrovská chyba! Kniha vás chytne první kapitolou a nepustí, dokud se nedozvíte, jak to celé bylo, takže se vám může lehce stát, že ve tři ráno ještě nervózně obracíte stránky a pak s hlavou plnou špionáže nemůžete usnout. Příběh je brilantně vystavěn a děj nemá slabinu, což je u takového rozsahu opravdu úctyhodné. Hned bych si od autora přečetla další, jen kdyby nějaká byla...
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Medvěd a slavík je dobrá kniha, plná ruské historie, mytologie, pohádek a magie, přeci jen ale jede na vlně young adult, ze které už jsem vyrostla. Užila jsem si to i tak, nicméně nemůžu se ubránit srovnání s tematicky hodně podobným Nesmrtelným příběhem Catherynne M. Valente, který mne oslovil o mnoho víc (a taky byl dospělejší). Takže, pokud se vám Trilogie zimní noci líbila a rádi byste něco podobného, zkuste ho, kniha je to u nás hanebně nedoceněná :)
https://www.databazeknih.cz/knihy/nesmrtelny-pribeh-182759
Literární spolek Laury Sněžné
Pasi Ilmari Jääskeläinen
Na knihu jsem se těšila, ale byla jsem spíš zklamaná. Možná jsem toho finského podivna přečetla už tolik, že jsem trochu přesycená, ale tohle mě prostě moc nebavilo. Autor píše čtivě, ale dost věcí bylo jen naznačených, nedotažených, jakoby si s nimi ke konci už nevěděl rady, a tak vyzněly trochu do prázdna. Wow efekt se nekonal.
Zpráva o životě vesmířanů
Becky Chambers (p)
Jak se mi první dvě knihy ze série líbily, tak mě tahle neobyčejně štvala, a asi za to mohl ten dokonalý, spravedlivý, ve všech podobách fungující a nepřekonatelný socialismus, na jehož principu Flotila fungovala (škoda, že víme, že všechny předchozí pozemské pokusy spolehlivě krachly). Bohužel ani příběh nebyl příliš příběhový a všechno ostatní bylo tak moc sluníčkové... no, prostě jsem měla co dělat, abych to dočetla. Škoda.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Hrabě Rostov je bývalý člověk. Vzali mu téměř všechno a zavřeli ho v hotelu Metropol, odkud (paradoxně uchráněn před okolnostmi divokého dvacátého století) sleduje zánik světa, ze kterého pocházel a který mu patřil, a přesto na Rusko nikdy nezanevře a svou zemi nepřestane milovat (emigrace pro něj není, jak zazní už na úvodních stránkách). A protože se vypořádá s okolnostmi, nakonec ho čeká celkem zajímavý život, a čtenáře zase čeká cesta ruskou literaturou, historií 20. století, filosofií a vším tím, co dělá lidi lidmi. Kdybych si mohla, stejně jako palubní počítač Holly, vymazat z paměti nějakou knihu, kterou budu mít to potěšení číst ještě jednou poprvé, byl by to Gentleman. A nebo si ji raději přečtu za nějaký čas znovu, a znovu, a znovu.
Čarostřelec
Jan Horníček
Hrozně mě tahle prvotina bavila a nemůžu se dočkat dalších autorových knih. Poslouchala jsem audioverzi pro Český rozhlas (proč to, sakra, nedali v lednu? ta zima by k tomu nádherně seděla), která byla skvělá, atmosférická a dobře držela napětí. Příběh je jednoduchý a přitom dobře funguje, největší sílu ale vidím ve vykreslení drsného, ale krásného prostředí Jizerských hor. Pane Horníčku, děkuji, nalákal jste mě k výletu!
Tajemná zahrada
Frances Hodgson Burnett
Dětská knížka která, jen si to přiznejme, od doby svého vydání už poněkud zestárla, pořád ale má svůj půvab a myslím, že malému čtenáři se může zamlouvat. Působivý je poetický popis anglické krajiny, až jsem zatoužila po návštěvě, a přímočarost, nekomplikovanost dětského přátelství. České vydání z roku 2020 má navíc moc pěkné ilustrace. Co mi šlo naopak proti srsti bylo neustálé opakování toho, jak je Mary ošklivá a protivná a Colin pološílený a nemožný, aniž by autorka připustila, že děti byly především nešťastné z nedostatku lásky a absolutního nezájmu vlastních rodičů. Pokud měl v knize někdo pokřivené charaktery, tak právě ti dospělí...
Mýcení
Thomas Bernhard
Přidávám se k uživateli "martineden", neboť ani mne rozhlasové zpracování nenadchlo, ačkoliv jsem fanouškem audioknih. Tentokrát bych si asi knihu více užila jako čtenářka.
Dobývání nebe
Paolo Giordano
Nechtěla jsem, aby to skončilo, ale ono to bylo tak dotažené do konce, tak vygradované, vypointované a krásně uzavřené, že jsem Teresu chtě nechtě opustit musela. Mimochodem, takhle vypadají velké romány. Dobývání nebe má přitažlivé prostředí, osudovou lásku, velké ideály, přátelství, zradu a nakonec i... však uvidíte. A já mám nového oblíbeného spisovatele. Osamělost prvočísel čeká!