Šárka_D komentáře u knih
Čtení mě bavilo, příběh měl sympatické postavy a atraktivní prostředí Maroka, Španělska a Portugalska, hodně mě zaujaly detaily o módě a umění, stejně jako historické reálie. Výrazně ženská záležitost.
Od knížky jsem neočekávala nic, proto mě mile překvapila. Bavil mě jak hlavní příběh ze současnosti, tak tajuplné vyprávění "historických" postav. Hlavní hrdinka Willie je lehce potřeštěná mladá holka, která moc neví, co se sebou, a která to nakonec zjistí na maloměstě v rodném domě, odkud "utekla" za štěstím do velkého světa.
Nejsem si úplně jistá... místy mě knížka bavila hodně, místy klopýtala, a to hlavně v pasážích s Perditou a Zelem. Mám dojem, že autorka se mnohem lépe vžila do dospělých mužských postav, Xeno a Leo propracovaní, MiMi opět jen načrtnutá. Převyprávění Shakespearových děl ale vítám, určitě si počkám na další.
Celkem zajímavá věc, zejména po jazykové stránce, autorka teda umí psát, že se vám až sbíhají sliny na všechny ty popisované pochoutky. Konec možná maličko zklamal, ale i tak dobrý.
Mrzí mě, že jsem si jako první knihu od Dahla v knihovně náhodně vybrala zrovna tuto (má z jeho děl jedno z nejnižších hodnocení zde). Nijak mě nezaujala, humor mi nesedl, vyprávění o gremlinech bylo rozvleklé až nudné. Vzhledem k roku vydání jsou fascinující dost reálné úvahy o fungování komunismu a jiných zlorežimů. Toť vše, jinak slabé.
Knížka nebyla špatná, autor používá svěží čtivý jazyk, někdy mi ovšem nebylo zcela jasné jednání hlavní postavy či jak přišla na určité vyšetřovací závěry. Městská mytologie řek, upírů a dalších postaviček ale velmi zajímavá, na další díl se těším :)
Jednoduchá pohádka, kterou ale hážou o level výš nádherné ilustrace.
Závažné téma, které je vtipně a čtivě zpracované. Líbí se mi, že ačkoliv je kniha autobiografická, hrdinka se nesnaží dělat se lepší, než je, popisuje i své přešlapy, hlouposti a špatné vlastnosti.
Přečteno za nedělní odpoledne, fajn oddechovka, na konci ovšem trochu přehnané mačkání slziček.
I když jsem měla trochu problém se začíst (začátek mě moc neoslovil, asi proto, že hlavní hrdina byl docela prevít), nakonec příjemné překvapení. Vložený "vyprávěný" příběh princezny Karaköz byl ve správném poměru pohádkový, kouzelný a romantický, naprosto mě dostalo její loučení s Turkem Argaliou (ano, trošku si libuju v patosu a velkých slovech). Víc než Indie mě oslovily příběhy z Florencie a Itálie, hlavně zakomponování Niccola Machiavelliho jako jedné z hlavních postav.
Čaroděj mě nebavil, asi i proto, že jsem dřív četla Lolitu, a stejné téma mi v Čaroději připadalo jen načrtnuté, nerozvedené, povrchní.
Podle mě to bylo skvělý. Líbil se mi příběh i styl psaní, i když autor rozhodně nebyl tak vražedně vtipný, jak říká knižní obálka. Atmosféra ďábelského karnevalu (pouti, cirkusu) mi připomínala film Imaginárium doktora Parnase, i když tam šlo, tuším, o obrácený princim (získávání dušiček pro Boha). Fajnová fantasy, těším se na další díly.
O něco zdlouhavější než začátek ságy, ale pořád slušně čtivá fantasy.
I když byl příběh poměrně jednoduchý, na to, že ho autor začal psát v patnácti letech, byl velmi dobrý. V dalších knihách je zápletka košatější a dospělejší, celkově sérii hodnotím kladně.
Kniha snad pro děti, ale o dětech, které se moc jako děti nechovají. Ačkoliv jsou samostatné příběhy moc hezké, snaží se například přiblížit dětem smrt, umírání a víru, hlavní dětské postavy jsou nevěrohodné, protože se chovají spíše jako dospělí. Z mého hlediska neurazí, nenadchne.
Trochu "civilnější" kniha než ostatní díla od Márqueze (mrtví se tam nebaví s živými a taky se tam příbuzným nerodí ještěrky), záležitost na jedno odpoledne.
Tahle knížka mě vůbec neoslovila. Je sice o teenagerech a pro teenagery, ale zdá se mi, že autorka vůbec nedokázala postihnout, jak se mladí chovají, jak mluví a co si myslí. Jediný příběh, který mě zaujal, byl ten o Niklasovi a Evitě, jinak nic moc.