sakro komentáře u knih

Perunův hněv trochu vybočuje z řady Vašíčkových mystických knih. Do čistokrevného románu zasazuje beskydské pověsti. Napsáno je to velmi čtivě a musím se přiznat, že jsem to zhltal jedním dechem. Možná ale taky proto, že se děj odehrává v mi notoricky známých místech, takže je mi vše tak trochu bližší. Po literární stránce tomu nechci nic vyčítat, koneckonců autor je už dostatečně vypsaný, aby věděl, co na čtenáře platí. Nevím ale, jestli to bude fungovat i na čtenáře, kterým ostravsko a Beskydy nic neříká.

1 12.02.2023

Kdo se chystáte tuto knihu číst, neváhejte. Když jsem ji doporučoval svým znáným k přečtení, nikdo o ní prozatím neslyšel. Syrové vyprávění o padesátých letech pohledem matky, která se přes všechna příkoří snaží vychovat svou dceru v duchu morálky. Její vinou bylo, že se provdala za přesvědčeného a odhodlaného, ale naprosto naivního komunistu, který zaslepeně věřil ideím a stal se tak nepohodlným nastupujícímu režimu. Měla by se stát povinnou četbou pro všechny voliče komunistů. Ale ti asi, bohužel, čtou jinou literaturu.

12.02.2023

Nenápadná knížka vydaná bez větší mediální podpory. Je to škoda, zasloužila by si větší popularizaci. Je logické, že je trochu zastíněna knihou Životice od Karin Lednické. Ta je samozřejmě historicky přesnější, propacovanější, s doloženými cennými záznamy z archívů. Jizva je však svou formou bližší širšímu okruhu čtenářů. Přestože jde o čistý román, otevírá stejnou Pandořinu skříňku (masakr v Životicích), která zůstávala až do této doby uzavřena téměř v zapomění. Buďme tedy vděčni za tuto románovou osvětu a šiřme ji dál.

10 12.02.2023

Po stránce literární a stylistické není knize moc co vytknout. Dobře se čte (teď nemám na mysli obsah), děj se pěkně posouvá a mohlo by se zdát, že má i logická vysvětlení. Je však nutno oprostit se od vzoru charakteristického čtenáře bulvárního deníku Blesk, který věří tomu, že co je napsáno je pravda. Zůstaňme nohama na zemi . Všichni víme, že u ekologie obecně existují, až na pár výjimek, dva tábory. Fanatiční zastánci a absolutně zaslepení odpůrci. Oba tábory uznávají jen svou pravdu a pro oba je konstruktivní dialog neznámým pojmem. Většina problémů je řešitelných, ale je nutno naučit se naslouchat a umět přijmout kompromisy. Pokud se knihu teprve chystáte číst, zkuste si ještě jednou přečíst těchto pár řádků, než ji otevřete.

1 12.02.2023

Na cestě je kniha špatně čitelná pro čtenáře a absolutně nesdělitelná komukoliv jinému formou recenze. Nedá se doporučit, protože je na jednu stranu nádherná svou volností, na druhou stranu plná v podstatě nesnesitelných individuí, s jejichž chováním se nemůžete ztotožnit. Nemá vlastně děj, má jen "feel" Ameriky. Musíte k ní dozrát. Zkuste přečíst pár desítek stran a pak mějte odvahu si říct, že je to buď vaše osudová kniha, nebo naopak kniha, která vám nemá co říct a o nic v životě nepřijdete, když když ji navždy odložíte. Ale věřte, že za ten pokus to stojí.

19 12.02.2023

Poslední kabriolet je úchvatná kniha sledijící osudy jedné party kamarádů v době předválečné, válečné i poválečné. Podstatné však je, že se celá odehrává v době, kdy ještě Amerika byla tou opravdovou Amerikou, tou zemí, kde bylo možno splnit si svůj americký sen. Je to opravdu nádherně napsaný příběh, od kterého se neodtrhnete. V roce 1979 byl román zfilmován jako 3-dílný seriál. Přestože je tato filmová verze velmi povedená, vřele doporučuji raději knihu. Je barvitější a osobitější a neokrade vás o možnost vlastní představy. Poslední kabriolet vychází u nás opakovaně vždy po pár letech, ale věřte, že to není zbytečná nakladatelská iniciativa. Takovýchto knih není nikdy dost.

8 12.02.2023

Andreje Hryce jsem měl rád. Jako herce. Osobně jsem se s ním nikdy nesetkal, a je mi to líto. Určitě neměl život lehký, ale dokázal se s ním porvat. A nestěžoval si. Pomocnou ruku většinou hledal na konci své paže. Takových lidí si vážím. Celkem rád bych viděl pohromadě všechny, kterým za svého života takříkajíc "stoupnul na kuří oko". Sám se v Inventúře přiznal, že i on udělal v životě pár přehmatů, na které třeba nebyl hrdý. Ale vždy si je dokázal přiznat a nějakým způsobem je odčinit. Kniha se dobře čte, život a děj ubíhá, ale někdy je nutno se nad některou myšlenkou zastavit a pouvažovat. Opravdu to není jen prostý životopis, jaký ve zralém věku napíše hodně herců. Je to kniha s myšlenkou a k přemýšlení.

4 12.02.2023

Děsivý příběh, děsivá kniha. Myslím obsahem. Vyprávění sice někdy ubíhalo, kam nebylo třeba, ale zase sem tam v textu vykouklo něco z reálií ruského života. Taky mnohdy děsivé. Co se týká případu Čikatila samotného, jsem bphužel přesvědčen, že vzhledem k zemi, kde se odehrává, se svět zdaleka nedozvěděl všechno. Zátah na ďábla je kniha, která bezesporu stojí za přečtení, ale ke které bych se, z pochopitelných důvodů, už nikdy nevrátil.

2 12.02.2023

U téhle knihy je jakýkoliv komentář zbytečný. Už je tady komentářů moc a mám strach, že bych nic nového, nebo originálního, nepřidal. Skvělá kniha, která se dočkala i filmového a televizního zpracování. Jednoznačně nejlepší je to z roku 1967. Viděl jsem několikrát, ale přesto kniha je kniha. Capotovy popisy akce samotné a myšlenkových pochodů hlavních postav patří v krimi literatuře určitě k tomu nejlepšímu. Prostě zcela oprávněně klasika a zlatý fond.

8 12.02.2023

Už je to hodně dlouho, co jsem tuhle knihu četl poprvé. A od té doby už mockrát. Když jsem třeba někdy neměl nejlepší náladu, sáhl jsem po ní a přečetl třeba jen jednu nahodilou kapitolu, vždy zapůsobila jako spolehlivý lék. Proto ji mám stále v té nejlépe dostupné knihovně a na nejlépe dostupném místě. Věřím, že suchý anglický humor nemusí vyhovovat každému a ne každý jej ocení, ale pro mě je nenahraditelným kořením života. Tři muže ve člunu považuji za nejlepší knihu JKJ a vřele ji doporučuji.

8 12.02.2023

Jedna z mých nejoblíbenějších knih a zároveň jeden z mých nejoblíbenějších filmů. K oběma se pravidelně a rád vracím. Už od mládí mě zajímalo vše, co se týkalo generála Charlese de Gaulla. Ani nevím přesně proč, ale je to prostě tak. Byl výraznou postavou nejen francouzských, ale i evropských dějin. Téměř vše, co jsem o něm četl, patřilo k literatuře faktu. Den pro šakala je sice román, ale za ta léta už k de Gaullovi neodmyslitelně patří. Kdo má rád knihy, které mají napětí a spád, nemůže necht tuto knihu bez povšimnutí.

12 12.02.2023

Obsahově skvělá kniha. Občas pokulhává logika sdělení, občas jazyk a forma. Ale fakta sdělení tyto drobné mouchy spolehlivě eliminují. Asi nikdo se nedokáže plně vžít do reálného světa izraelců, kteří jsou po celou dobu trvání svého státu v nějakém druhu ohrožení. Vznik Mosadu vyplynul logicky z nutnosti obrany a to, že je dnes považován za jednu z nejlepších tajných služeb na světě je zase dáno tím, že byl nucen po celou dobu své existence být ve střehu. Každého asi kniha nezaujme, ale kdo se alespoň trochu zajímá o světovou politiku, činnost tajných služeb a militarii obecně, ten ji jistě ocení.

3 12.02.2023

Naprosto skvělá kniha, i když uznávám, že zdaleka ne pro každého. Musíte mít vztah k regionu, k životu v něm, k historii a ještě navíc aspoň trochu k hornictví. Tímto výčtem se asi počet zájemců o přečtení hodně zúžil. Ale ti, kdo to akceptují a po knize sáhnou, budou určitě spokojeni minimálně tak, jako já. Četl jsem více knih od pana Jemelky. Většina byla odbornější a tedy v konečném důsledku pro ještě užší okruh čtenářů. Kniha Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny je skutečně o lidech, o vzpomínká na často tvrdý život, ale také o nezdolnosti těchto lidí. Někdy prostě není na škodu mrknou se do historie a alespoň trošinku dnešní tryskový životní styl přehodnotit.

12.02.2023

Ke knize mohou mít mnozí výhrady - moc odborná, místy nezáživná atd. Nikomu tento názor nevyvracím, ale pro fandy železnic a navíc milovníka Vysokých Tater je tahle kniha jednoduše zcela nepostradatelná.

12.02.2023

Jsem celoživotní fanda na vlaky a na lanovky, horské a ozubnicové dráhy obzvlášť. Takže to hodnocení asi nebude moc objektivní, ale obrázek si stejně musí udělat každý sám. Podobných knih není zas tak moc a při cestách v alpách jsem ji použil i jako inspiraci. Nádherné fotografie, kvalitní popisy, i když někdy snad až moc odborné. Ale ty se dají jednoduše přeskočit. Pro fandy a tuláky po horách skvělá kniha a ti, kteří hory nemusí, po knize stejně nesáhnou.

1 12.02.2023

Jazz a New Orleans patří neodmyslitelně k sobě. Když jsem to město navštívil, procházel se uličkami Francouzské čtvrti a vcházel do jednoho klubu vedle druhého, uvědomil jsem si plný dosah tohoto rčení. A to jsem navštívil jen malou část klubů. Kdybych je chtěl jen projít všechny, musel bych si vyhradit mnohem více času. Dnes už je možno v neworleánských klubech slyšet samozřejmě i jinou hudbu, ale jazz pořád vladne. Knihu Řeka, po níž připlul jazz doporučuji doporučuji každému, kdo se tam chystá. Krásné fotografie a příjemné čtení vás navnadí ....

12.02.2023

Každý obor lidského konání má stůj strop, svoje TOP. Horolezectví má severní stěnu Eigeru nad švýcarským horským městečkem Grindenwald. Měl jsem to štěstí stát pod touto stěnou, a už to mi stačilo k tomu, aby mě sevřela úzkost. Cítím obdiv ke každému, kdo měl tu odvahu začít stoupat stup po stupu k nedohlédnutelnému hornímu okraji. Přečetl jsem o této stěně více knih, dobrých i slabších, ale kniha Heinricha Harrera je opravdu vynikající. Velmi podrobně zpracovaná historie výstupů v příjemné a čtivé formě. Žádný milovník horolezectví by se s touto knihou neměl minout.

2 12.02.2023

Velmi slušná, i když zapomenutelná kniha. Rádi si ji přečtete, ale pochybuji, že se k ní někdy vrátíte. Po literární stránce velmi dobře popsaná ponurost místa ale i ponurost některých lidských vztahů. Nijak nevyčuhuje z řady ostatních autorčiných knih. Slušně odvedené řemeslo, ale mám neochvějný pocit, že hlavně řemeslo. Pokud by tahle kniha v dějinách literatury vůbec nebyla, zas tak moc se nestane.

10 10.02.2023

Herec k nepřežití je místy k nepřečtení. Že právě Albert Čuba napsal knihu z hereckého prostření právě tak, jak to udělal, mě zklamalo. Mám doma skutečně velké množství knih a rád se k těm dobrým vracím, třeba jen přečtením některých pasáží. Prostě si je oživím, osahám. Ale tuhle knihu jsem okamžitě po dočtení bez lítosti pustil do oběhu. Pokud se u vás zastaví, zkuste do ní kouknout. Třeba je chyba ve mně a vás osloví.

10.02.2023

Velmi zvláštní kniha. Ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Přednedávnem jsem četl první knihu Alberta Čuby Herec k nepřežití. A jak považuji autora za famózního herce a principála, tak jsem byl velmi zklamán. Když jsem v prodejně uviděl Ocelové srdce se skvělým přebalem, tak jsem si řekl, že mu jako spisovateli ještě dám šanci. Věřte, že jsem udělal moc dobře. V té knize není nic navíc, ale taky tam nic nechybí. Ale hlavně - JE ZVLÁŠTNÍ. Popsat se nedá, ale už si ji shánějte!

2 10.02.2023