sakro komentáře u knih

Slušná kniha, která ale bohužel nenaplnila svůj potenciál. Příliš mnoho již x-krát prezentované historie KKK na úkor sdělení o současnosti organizace. Alespoň já jsem podle názvu předpokládal, že se dozvím více o soudobé situaci. Nicméně za přečtení určitě stojí. Objektivnější obrázek si však určitě udělá ten čtenář, který již o Ku-klux-klanu něco ví, třeba z jiných publikací nebo dokumentů. Tady totiž každá myšlenka a každý názor končí na půli cesty.

2 19.07.2023

Skvěle vylíčené bezcitnosti války, bezvadně zpraovaná psychologie postav. Bylo by lepší, kdyby nebylo nutno psát takovéto knihy. Ale i dnes vidíme, že vývoj civilizace neprodukuje pouze civilizované jedince a za čas někdo zpracuje do literární podoby ještě větší (současné) krutosti.

2 19.03.2023

Vydání této knihy považuji za velmi zdařilý a záslužný počin. Kalčíkův Král Šumavy neustále vycházel jako samostatná kniha. Přestože byl napsán velmi dobře, bylo to dílo poplatné době a dobové ideologii. V konfrontaci s reportáží pana Žáka se historický kontext dostává do reálnějšího světla a knihu jako celek tedy lze vnímat úplně jinak. Dnes už si můžeme naštěstí přečíst více knih o životě na šumavské hranici mezi skvělým socialisme s vidinou světlých zítřků a prohnilým kapitalistickým režimem se spoustou hladových žebráků a nenávisti. Knihy podobné této pomáhají připomínat ty doby. Abychom nikdy nezapomněli.

2 12.02.2023

Děsivý příběh, děsivá kniha. Myslím obsahem. Vyprávění sice někdy ubíhalo, kam nebylo třeba, ale zase sem tam v textu vykouklo něco z reálií ruského života. Taky mnohdy děsivé. Co se týká případu Čikatila samotného, jsem bphužel přesvědčen, že vzhledem k zemi, kde se odehrává, se svět zdaleka nedozvěděl všechno. Zátah na ďábla je kniha, která bezesporu stojí za přečtení, ale ke které bych se, z pochopitelných důvodů, už nikdy nevrátil.

2 12.02.2023

Každý obor lidského konání má stůj strop, svoje TOP. Horolezectví má severní stěnu Eigeru nad švýcarským horským městečkem Grindenwald. Měl jsem to štěstí stát pod touto stěnou, a už to mi stačilo k tomu, aby mě sevřela úzkost. Cítím obdiv ke každému, kdo měl tu odvahu začít stoupat stup po stupu k nedohlédnutelnému hornímu okraji. Přečetl jsem o této stěně více knih, dobrých i slabších, ale kniha Heinricha Harrera je opravdu vynikající. Velmi podrobně zpracovaná historie výstupů v příjemné a čtivé formě. Žádný milovník horolezectví by se s touto knihou neměl minout.

2 12.02.2023

Velmi zvláštní kniha. Ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Přednedávnem jsem četl první knihu Alberta Čuby Herec k nepřežití. A jak považuji autora za famózního herce a principála, tak jsem byl velmi zklamán. Když jsem v prodejně uviděl Ocelové srdce se skvělým přebalem, tak jsem si řekl, že mu jako spisovateli ještě dám šanci. Věřte, že jsem udělal moc dobře. V té knize není nic navíc, ale taky tam nic nechybí. Ale hlavně - JE ZVLÁŠTNÍ. Popsat se nedá, ale už si ji shánějte!

2 10.02.2023

Vybráno v knihovně náhodně, jméno autorky mi neříkalo vůbec nic. Přesto mohu konstatovat, že volba nebyla špatná a průběh vyšetřování mě opravdu zaujal. Mám rád detektivky, kde není sterilně odděleno vyšetřování případu od jakéhokoliv soukromého života protagonistů. To tady nehrozí a navíc jsou obě stránky zasazeny do příběhu úměrně a uvěřitelně. Kriminální čin je v podstatě velmi jednoduchý, ale o to složitější je vyšetřování, které se má dobrat pravdy. Určitě sáhnu i po jiné autorčině knize.

1 07.05.2024

První a třetí díl Kriminálních případů ze Šumavy už jsem přečetl a hodnotil dříve, teď jsem se v knihovně potkal s dílem čtvrtým. Naštěstí nevybočil z velmi slušných vyjetých kolejí. Jednotlivé příběhy se opět velmi příjemně čtou. Dobře jsou vybrány případy jak ze šumavské historie, tak z doby nedávné. Za mě velmi zdařilá kniha k odpočinku.

1 14.04.2024

Tentokrát se mohu absolutně podepsat pod dřívější recenzi od KNIHVERU. Před skutečností, jaký má autorka přehled o veškerých pověstech, bájích, historických i náboženských svátcích a tradicích nelze než smeknout. Málokdo z nás by asi z paměti vyhrabal tolik vědomostí o historii české. Přesto si myslím, že neměly v knize převažovat. Když se budu chtít něco dozvědět o řeckých bájích a pověstech, sáhnu po knize, která mi je prvoplánově nabízí. Ale od Řeckého štěstí bych očekával více reálií z běžného, dennodenního, praktického života, které jsou vždy o to zajímavější, že jsou podávány z pohledu v podstatě cizince, byť dlouhodobě v zemi žijícího. Použitou literární formu považuji tedy za čtivou, ale k obsahu mám výše uvedené výhrady.

1 05.03.2024

V podstatě nelze než souhlasit s recenzenty, kteří hodnotili knihu přede mnou. Podle mne ale pouze v kráse jazyka, v poetice vyprávění. Bohužel jsem se nechal nalákat na autorčinu anonci na zadní straně přebalu. Pak jsem se pln očekávání pustil do čtení, ale s každou další kapitolou sílil můj pocit, že anonce patří k úplně jiné knize. Očekával jsem příběhy k historii mých milovaných Krušných hor, ale měl jsem za sebou pár absolutně vágních a geograficky nezařaditelných příběhů, které mohly být zasazeny stejně tak na Šumavu, do Jeseníků či třeba Beskyd. V podstatě kamkoliv do hor. V převážné většině knihy jsem pak byl poetickou formou seznamován s příběhy dětí dětského domova, které jsem tady opravdu nečekal. Snad jen ve dvou kapitolách těsně před koncem knihy zabrousila autorka konkrétněji do krušnohorské krajiny svého dětství. Mohu říct, že právě tyto dvě kapitoly alespoň trochu zachránily mé hodnocení knihy. K dalším autorčiným knihám se však určitě neodhodlám.

1 03.02.2024

Pár slušných myšlenek, ne úplně špatná vypravěčská forma, ale jinak mě kniha moc neoslovila. Pořád cítím rozpaky a vnitřní rozpor k tomu, že vůbec netuším, kam knihu zařadit. Myslím, že po dalších knihách autora nesáhnu.

1 05.01.2024

Průměrná kniha, průměrné hodnocení. Jednoduchý, málo uvěřitelný příběh s velice sofistikovaným způsobem zabíjení. To ale není pochvala. Skutečné vřaždy jsou spíše jednoduché a málo domyšlené činy. Kniha se četla slušně, ale věřil jsem jí velmi málo.

1 19.12.2023

Plně se podepisuji pod recenzi Jadrana. Kniha špatná není a spoustu velmi zajímavých informací vám jistě poskytne, ale s knihou Mosad: nejslavnější operace izraelské tajné služby od Michaela Bar Zohara a Nissima Mishala se nedá srovnat. Četl jsem obě dvě a nelituji, ale pokud bych měl dát osobní doporučení jen jedné z nich, pak by tajné války prohrály právě o ty dvě chybějící hvězdy.

1 24.11.2023

Velmi dobře a čtivě napsaná kniha. Některé z případů jsem již četl jinde, ale zde jsou zase podány jiným jazykem a jiným úhlem pohledu. Knihy z kriminální tematikou meziválečného a poválečného pohraničí mám velmi rád a vždy po nich rád sáhnu. Jako ve všech žánrech, i tady se mi občas stane, že se pustím do čtení a zjistím, že se kniha nepovedla. Pro Pohraniční pitaval Emila Hrušky to však v žádném případě neplatí. Každému, komu tato tématika není cizí, mohu jen doporučit a zcela jistě se poohlédnu i po jiných autorových knihách.

1 20.10.2023

Od autorky to byla má první kniha. A zřejmě i poslední. Trefil jsem na ni náhodou, našel si k její tvorbě velmi slušné recenze, tak jsem to zkusil. Bohužel jsem úplně nepochopil, komu byla kniha určena. Pokud čtenářů detektivek, pak tedy slabota. Pro keškaře zase nic objevného a pro milovníky Šumavy o ničem. Vágní příběh s předvidatelným dějem , slabým závěrem a doslovem zcela od věci. Pouze jazyk na slušné úrovni. A ty dvě hvězdy jsou jen za něj. Vzhledem k obrovskému množství vydávaných titulů vám radím: sáhněte někam jinam.

1 19.10.2023

Už jsem hodnotil první knihu z této série a dnes bych v podstatě musel své hodnocení pouze zopakovat. To, co mi bylo v anoncích slíbeno jsem v plné míře dostal, takže nemohu mít výhradu. A navíc se kniha skvěle čte.

1 13.10.2023

Obecně zůstala tato kniha poměrně daleko za mým očekáváním. Zřejmě to bude tím, že Janka Kroupu mám jako investigativního novináře velmi rád a proto to velké očekávání. Bohužel jsem se opět ujistil v tom, že káždý má dělat to, čemu rozumí. Autoři detektivek ať píší detektivny a pan Kroupa ať dělá novinařinu. Kombinovat to není ideální a fakt, že vidím do zákulisí politiky není zárukou toho, že napíšu dobrou detektivku. Na začátku jsem se nemohl do děje dostat, střední část celkem slušná až na pár faktografických nesmyslů (chtěl bych například poznat profi mafiána který nechá připojit svůj mobil na jakoukoliv veřejnou síť wi-fi). Po jalovém závěru jsem ještě chvíli listoval prázdnými stránkami, jestli tam opravdu není ukryt závěr jiný. Bohužel nebyl. Na samotného autora jsem tímto nezanevřel a rád budu dál vyhledávat jeho novinařinu. Ale krimi literaturu ať fakt nechá jiným.

1 29.09.2023

Příjemné čtení. Kdo by však od knihy očekával kriminální příběhy a pozadí jejich řešení, bude zklamán. Je to opravdu jen příjemná oddechovka psaná populární formou, jak lze od autora očekávat. Možná, že kdyby se pan Hlaváček rozhodl napsat tuto knihu sám, byla by po stránce kriminalistické historie Podorlicka a Orlických hor a faktografie jednotlivých případů zajímavější.

1 28.07.2023

Jen málokdy se mi stává, že mám z přečtené knihy naprosto totožný pocit, jako někdo, kdo ji hodnotil přede mnou. Tentokrát se to stalo. Pod hodnocení čtenářky zp87 se mohu podepsat bez jakýchkoliv výhrad. Příběh sám je celkem zajímavý, bohužel ne úplně dobře vystavěný a místy chaotický. Vyskytuje se v něm poměrně hodně postav, kdysi dávno více nebo méně provázaných životem. Všechny se dostávají do málo uvěřitelných náhodných situací a hlavně většina z nich se kdysi dostala k určité tajné informaci, o které se však téměř každý z nich podělil s dalšími a dalšími. Mám kriminální případy velmi rád, hlavně české, ale ty překombinované většinou nepatří k těm nejlepším. A toto je právě ten případ.

Oprosím-li se od faktu zařazení této knihy ke kriminálním příběhům, zůstanou mi jen samá pozitiva. Není to detektivka, tudíž neočekávám drama, napětí a nečekané rozuzlení. Je to příjemná knihy jejíž děj se odehrává v příjemném prostředí a je z ní cítit vztah ke Krušným horám. Nečekejte moc a to víc dostanete.

1 26.05.2023