růžovámakrela
komentáře u knih
Věra Čáslavská - Život na Olympu
Pavel Kosatík
Porazila soupeřky, porazila domácího násilníka, porazila režim... jen sprostý bulvární slinty porazit nedokázala. Žena, která je vzorem nejen sportovním, ale především morálním.
Dneska už se tomu směju
Adina Mandlová
Nejen krásná, ale i přirozeně inteligentní žena se skvěle ironickým pohledem na sebe sama. Její život je neuvěřitelně bohatý, krásný a krutý zároveň. Kniha u mě patří mezi jasné srdcovky.
Dej mi své jméno
André Aciman
Dlouho jsem se tomuhle slavnýmu materiálu vyhýbala, protože vzhledem k zařazení do sekce "young adult" jsem logicky měla za to, že se jedná o nějakou béčkovou literaturu, která byla napsaná za jedinym účelem - totiž podpořit sebevědomí dospívajících gayů (a taky si namastit kapsu, protože literatury pro dospívající gaye furt neni zas tak moc). Když jsem si před pár dny ten film konečně pustila, vcelku rychle mi došlo, že se tady zmýlil můj neomylnej instinkt. Viděla jsem (a potom přečetla) nádhernej lyrickej příběh o letní lásce která dokáže bolet navzdory času, autorovi předlohy se podařilo nespadnout do sladkýho patosu i když chvílema dost balancoval na hraně. Za některý myšlenky, který čtenářovi nabídl, by se nemusel stydět ani maestro Kundera. Přesto se kniha v dialozích rozkecává a obnažuje na můj vkus zbytečně moc - nejlepší srovnání nabízí poslední nostalgická kapitola, kterou autor natáhl na dvacet stran a několikrát vyždímal všechny emoce až na kost, ale režisérovi filmu na tohle všechno stačila jediná scéna mlčky plačícího Timothéeho Chalameta, při který tryskaly slzy proudem i mně, královně všech cyniků.
Mne soudila noc
Valja Stýblová
Strhující novela, svou dějovostí, zasazením do jednoho místa a krátkýho času připomíná divadelní drama. Vynikající, morálně dusivý a znepokojující. Autorka dokázala vystihnout strach a pochyby hlavního protagonisty bezchybně i na tak malý ploše, což málokdo umí, většinou se to každýmu rozplizne na čtyři sta stran, z toho dvě stě je totální nuda, páč je to furt dokola. Tohle je zkrátka jedna z knih, na který nepůjde zapomenout, který rezonujou v hlavě ještě dlouho.
Dědina
Petra Dvořáková
Není to tak úplně román, nemá to hlavní dějovou linku. Děj se odehrává spíš tak nenápadně, skrz vnitřní monology jednotlivejch postav, ze kterejch je sestavená celá kniha. Ale ty monology sakra stojej za to. Vtipný i mrazivě drsný. Upřímný, nepřikrášlený sledování lidí, který se jinak tvářej pro sousedy a jinak doma u stolu. Holt lidi jsou závistivý, škodolibý a koukaj na prachy, jen na vesnici je to víc vidět, když každej každýmu čumí pomalu i na záchod, práce není a platy za moc nestojej. A čtenář je na chvíli jeden z nich, jeden z těch co jim civí ve dne v noci do oken, ale i ten, kterýmu se s pláčem svěřujou v kuchyni nad turkem ve skleničce.
Selský baroko
Jiří Hájíček
Ten morální neklid z toho sice koukal už od začátku, ale jak z toho furt nic pořádnýho nebylo, ukolíbalo mě to ospalý horký léto tak, že jsem ty poslední dvě kapitoly musela číst dvakrát, abych to pochopila. Respektive abych pochopila, že pokoušet se najít viníka k pomstě je stejně marná fuška teď, jako byla tenkrát, v divoký padesátkový vesnici.
Hastrman
Miloš Urban
Ta první část je pohádka pro dospělý, taková neškodná romantická balada. V tý druhý to vypadalo, jako by se Urban rozhodl, že se za žádnou cenu nestane mainstreamovym autorem a všem babičkám, který si tu knížku v dobrý víře půjčily z knihovny na počtení u kafíčka, nechá úděsem spadnout do toho kafe brejle. Já mu to schvaluju, i když i na mě to bylo ekoteroristický sakra moc. S chladnokrevnou samozřejmostí tam ten zelenej Zorro mstitel vraždí snad na každý stránce.
Vědomí konce
Julian Barnes
Barnes mi připomněl Kunderu. Anebo Kundera Barnese.
Oba mě zaneprázdnili myšlenkou na to, jak snadný je dopustit se skutečnosti, kvůli který si i v důstojným stáří uvědomíte nejen to, že jste se chovali jako kreténi, ale co hůř - že toho kreténa ve vás čas nevymazal, spíš přiživil.
´Mezi přibýváním a růstem je velký rozdíl.´
Takové maličkosti
Claire Keegan
Miluju autory, který dokážou silný sdělení rozehrát i na 112 stranách a funguje jim to!
Děvčátko, rozdělej ohníček
Martin Šmaus
Tehdy to mělo alespoň nějaký kouzlo. V časech, kdy Cikáni kočovali v loukoťových povozech, roztáčeli barevné sukně u ohňů, mluvili romaňi a svými písničkami dokázali vystihnout hluboké pocity, na které slova nestačí. Zapomenutý svět kontrastuje s novým a divoká příroda uhýbá vykřičeným panelákům. Děj v knize přesto plyne jaksi samozřejmě, autor nechává zodpovědnost celého výkladu na čtenáři a možná proto se mnou dokázal tak silně otřást. Doporučuji jako povinnou četbu všem přechytralým náckům a jiným bodrým xenofobům. Možná by se jim rozsvítilo v holých palicích a objevili by onu starou nepříjemnou pravdu - že do tohohle vosího hnízda se šťouchalo a pořád šťouchá klacíkama z obou stran.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
"Že si nedaj pokoj. Koho ty pravěký historie zajímaj..."
Až otravně propírané a donekonečna omílané je ono téma křivd druhé světové války. Ale z čeho jiného se nepoučitelní mají poučit?
Brilantní práce. Snad jen... příliš mnoho metaforických odboček umořilo osla.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Murakami říká, že jakmile se lovestory utne v procesu, může vám strašit v hlavě třeba do smrti - lepší je zahrát si ruskou ruletu a využít šance na druhej pokus... Něžný, romantický a silný příběh o lidech, se kterýma máte prostě nevyřízený city. A taky o těch, co maj nevyřízený city s váma.
Plavec ve tmě
Tomasz Jedrowski
Za mě super. Realistickej, nepateticky podanej příběh, kterej neni žádná prvoplánová homosexuální romantika. Zasazení do komunistickýho Polska tomu pochopitelně dalo poněkud dramatickej nádech. Tím se příjemně liší od bestselleru Call Me By Your Name (jakkoli mám tuhle záležitost taky moc ráda).
Dnes v noci jsem ji viděl
Drago Jančar
Dobře jsem udělala, když jsem po tomhle sáhla. Akorát teď přemejšlím, co je v týhle knize ten faktor, že jsem dala bez váhání pět z pěti... Poněvadž konec od začátku tušíte. Jazykovej styl je normálně dobrej. Psychologie slušná, ale nijak fascinující. Vyprávění z pohledu několika postav, to taky neni žádná novinka. Takže suma sumárum, pro mě to nejvíc táhne ústřední myšlenka - jak beznadějně destruktivní je kombinace války, žárlivosti, nedorozumění, závisti a lidský jinakosti.
Na Chesilské pláži
Ian McEwan
Nenápadně nápadná novela, autor ze zdánlivě laciný zápletky vytáhl podařený drama o lásce, konformitě, toleranci a hrdosti. Dost podstatná část knihy se courá v popisech charakteru obou hlavních figur, až zbytečně zdlouhavě vypráví všechny detaily seznámení a předmanželskýho chození. Konec naopak graduje strašně rychle, až zamrazí s jakou fatálností a jak hloupě byla vyřešena obyčejná banální chyba o svatební noci. Ale tak to asi mělo bejt.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Číst to je samotný jako závislost. Je to hnusný, člověku je z toho špatně, ale stejně to nevydrží a musí to dočíst.
Lístek na cestu z pekla
Jaroslav Žváček
Jako naskočit do rozjetýho vlaku. Ta knížečka fakt nemá jediný hluchý místo a přestože ne všechny postavy jsou sympatický - například ta hlavní - dostanete se jim pod kůži tak, že vám prostě nezbyde než jim přát.
Žánrově nezařaditelný, tématem nezařaditelný. Svižná, břitká a upřímná zpověď, která navzdory malýmu prostoru nepluje po povrchu.
Skvěle zrcadlí fungování dnešní společnosti a nás, kteří máme občas tolik možností, že se rozhodnem prostě všechny zahodit...
Noční rozhovor
Ladislav Mňačko
Kniha, která mi dala mnohem víc, než jsem od tenké brožky mně nic neříkajícího autora čekala. Mistrně, až s cynickou otevřeností rozebrané téma nacistické versus spojenecké viny ilustrované na životě ilegálních přistěhovalců ve válečných Drážďanech. Ač celkové vyznění knihy podporuje názor autora, prostřednictvím dialogu nesoucího se v hlavní dějové lince nabízí pohled z druhé strany, diametrálně odlišnou optikou, která se i při vší dobré snaze už z principu věci nikdy nemůže ztotožnit s myšlenkami autora-vypravěče.
Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit
Susan Cain
Tak to mě teda nenadchlo. Spíš celkem otrávilo. Při čtení této knihy jsem si potvrdila, že jsem vážně alergická na všudypřítomnou americkou patetičnost, neustálé vysvětlování téhož jako pro blbečky a onu jaksi nesnesitelně otravnou "pozitivní přemotivovanost". Kromě toho - ač se autorka zuby nehty snažila pouze z objektivního pohledu pozdvihnout sebevědomí introvertům, po přečtení knihy se musí extroverti cítit dost uraženi.
Betonová zahrada
Ian McEwan
Celou knihou se nese lehce perverzní, amorální a nihilistická atmosféra... přesto lze celkem dobře s aktéry sympatizovat. McEwan dávkuje děj po troškách přesně tak, aby se čtenář nemohl od čtení odtrhnout.