Rup komentáře u knih
Možná ne první, ale rozhodně náš nejlepší autor hororů. Kam se hrabe Masakr motorovou pilou na Zlatý kolovrat. Jako mládež jsme se samozřejmě skvostně bavili:
"Co to máš milá za pasem?"
"Já věnec buřtů vzala jsem."
"Ó, buřty, buřty, ty sním sám,
tady máš pětku na salám!"
Ala i tato malá ukázka naši stupidity svědčí o tom, že se nám okamžitě dostal pod kůži. Není mnoho autorů, je-li vůbec jaký, schopných posbírané lidové báje a pověsti vtepat do morbidních veršů. Pro mě sbírka byla, je a navždy zůstane literárním klenotem. A když klenot, tedy v exkluzivním balení. Vlastním kolibří vydání, v kůži vázané, se zlatou ořízkou a s ilustracemi Jana Zrzavého. Samozřejmě doporučuji.
Jaké poselství nám zanechali bří. Strugačtí, ač pravděpodobně nechtíc?
Čtěte a zamyslete se:
- V celém románu se mihnul jeden černoch a dvě nebo tři jména neznějící rusky; patrně přeživší prověření občané pozemských kolonií vzatí na milost. Z říší zla, tedy z oblasti vlivu USA, Číny, Japonska, atd. nikdo. Možná už byly vymazány z mapy Země.
- Chaos, nekompetentní řízení a rozhodování, nedostatek všeho, ale všichni jsou soudruzi. Ač není nikde zmíněna vedoucí úloha rodné strany, co jiného lze vyvodit?
- Naprosté potlačení funkce rodiny a rodičovské lásky, tj. kolektivizace dětí, vis popisy a odkazy na internáty a školky.
- Zcela bezohledné drancování zdrojů a zacházení s přírodou, lidmi, životem, o čemž vlastně celá kniha je. Srovnej Zvláštní zpráva č. 4 od Hanzelky a Zikmunda.
Ano, taková je mentalita našeho velkého bratra z východu. A nic na tom nemnění několik slušných, odvážných jedinců.
Jen čtěte a zamyslete se. A nedejte dopustit.
Hodně mizerný bedekr s detektivní zápletkou. Byl-li román v roce 1997 ohodnocen jako nejlepší norský detektivní počin a román, pak ochraňuj pánbůh norské čtenáře, potažmo celou norskou literární scénu. Těsně před dočtením (konečně) se mi dostal do ruky leták přiložený ke krému na boty. Zkusil jsem porovnat přínos obou textů, zda mě, byť nepatrně, jakkoli, obohatí. Krém na boty jednoznačně zvítězil.
Je-li panu překladateli čeština nerozluštitelným rébusem, měl by zkusit číselné hádanky, snad by byl úspěšnější. Použité fráze a obraty, slovosled a jazyková chudoba jsou naprosto tristní. Skutečnost, že již přeložil téměř 800 knih (dle DBK) a dosud se nenaučil česky, je na pováženou.
Tak nám přibylo mrtvol i erotiky (autor svlékl všechny tři hlavní hrdinky donaha), leč kultury slova nepřibylo ani zbla. Nuže ponechávám ve shodných intencích s předešlými díly své hodnocení i já, tedy za tři.
Ke svým komentářům k prvním dvěma dílům nemám co dodat. Opět za tři.
Bohužel je celá tato řada psaná nejen pro děti, ale jako by dítětem. Mám svůj rodný jazyk rád a nedokážu se přenést přes jeho tak, mírně řečeno, chudou formu. S chutí bych doporučil a neváhal dát pět hvězd, leč nemohu jinak, zvláště vím-li, že autor psát umí.
Příběh à la Rychlé šípy z rudolfinské Prahy. Želbohu postrádá jejich napětí, gradaci i jistou ponurost. Želbohu, přes autorovu erudici kovaného historika, je zcela nepatrně využit nabízený potenciál dětské dobrodružné literatury k rozšíření jejich obzoru historických reáliích. Želbohu, ačkoli autor nepochybně při svých studiích přečetl nespočet knih, dokumentů, foliantů, etc., a v jiných svých prací dokáže ze svých znalostí "jazykově" těžit, v tomto případě použil jazyk vskutku velmi chudý, duchaprázdný. Proč, jest mi záhadou. Mládež přece není hloupá, pouze jí chybí dostatek zkušeností, vědomostí, slovní zásoba, apod. Namísto snahy o doplnění znalosti došlo spíše k degradaci textu i obsahu. Je mi líto, ale víc jak tři hvězdy nedám.
Ve své době určitě velmi odvážná kritika společnosti a sociálních poměrů. V dnešní hektické době již bohužel jaksi vyšumělé a notně rozvláčné. Spíše než o mysteriózní melodrama, jak je u Arbesových romanet zvykem, jedná se spíše o pietní řeč nad umírající aristokracií, stesk po zašlých časech, ale i o vyjádření víry v lepší budoucnost. Pro milovníky české historie: jak v textu, tak mezi řádky lze objevit velké množství vskutku zajímavých informací.
Autor se s využitím klasických sci-fi prvků v kombinaci s biblickými podobenstvími zabývá vývojem morálních hodnot pozemské civilizace, vycházejících z křesťanského prostředí. Leč jak příběh sám, tak zamýšlené poselství mi připadají nedotažené, povrchní. Dávám zlatý střed.
Styl i téma mi silně asociují s Arbesovými romanety či s některými Poeovými povídkami. Ovšem, jak zmínil Hammond níže, nitro Afriky i nitra protagonistů zůstávají zahaleny značnou temnotou, stejně jako jejich skutky. Nehodlám se vydávat do nitra Afriky ani do svého vlastního, jelikož na prvé už nemám fyzicky ani finančně a druhé považuji za ztrátu času (raději zůstanu chudý duchem stejně jako statky, neboť moje bude království nebeské :-) ), přesto, nebo snad právě proto, musím ocenit mistrně vykreslené cesty do obou temných koutů prakticky jen s využitím skvěle podané atmosféry. I přes jistou jazykovou chudobu českého vydání, doporučím.
A.CH. ve své nejlepší formě. Skvěle vypracované charaktery, brilantní námět, dokonalá gradace. Přeslazený závěr si sice mohla odpustit, ale jednak se jedná o pár závěrečných vět (lze vynechat) a za druhé si to doba žádala. Neznám originál, leč osobně mně trochu vadil překlad - jako by byl pořízen ze scénáře rozhlasové dramatizace a otrocky překládaná zájmena (především ukazovací). Oprostím-li se od těchto, dnes želbohu již běžných, nešvarů, dávám jednoznačně všechny hvězdy a doporučuju.
Zdařilá karikatura pokřivené doby. Směle řadím po bok "Černých baronů" a rovněž směle bych zařadil do kategorie literatury naučné. Želbohu, těm kdož vědí, ponaučení netřeba, ti kdož nevědí, buď nečtou, zapomněli (nechtějí si pamatovat) nebo nevěří. Přitom je to krátké (nezdrží to příliš od Facebooku ) a dobře se to čte (vytištěno poměrně velkými písmeny). Za mě plný počet a doporučení.
ad kratochwilova: Kdo má rád historii, obloukem se takovýmto knihám vyhněte, je to bulvár a jako takový se to musí číst.
Pro pobavení dobré, pro poučení nikoli. Nedoporučím, bo by to leckdo mohl brát vážně, viz komentáře níže.
Jaksi mě už nechytá za srdce jako v mládí. Zde navíc cítím i absenci charakteristického autorova sociálního akcentu.
Ať je to s Batličkou, jak chce, vše jako by skutečně prožil a čtenáři s ním. V tak velkém výběru se samozřejmě musí najít i slabší kousky, leč i ty jsou podány mistrně. Za mě 5*.
Autor zde ani zdaleka ještě nedosahuje úrovně svých pozdějších prací, leč některá jeho slova by se dala tesat do kamene: „Neškodí‑li dobročinnost tomu, kdo ji prokazuje, ničí toho, komu se prokazuje.“ Dávám střed a stejně doporučuji.
Kdosi tady děkoval překladatelce za skvěle odvedenou práci, já ji tisíckrát proklel. Naprosto mi četbu znechutila. Jak znám autorku, určitě nepoužila tak chudý jazyk, tak stupidní obraty, ani hloupá přirovnání, atp. Ať dělám, co dělám, nedokážu se, želbohu, od neumětelství české verze zcela oprostit, tudíž dávám za tři, leč věřím, že v lepším překladu by román opět vynikl a mohl bych dát za pět. V žádném případě však nemohu nikomu doporučit, zvláště ne milovníkům českého jazyka a Agathy Christie.
Jsem zcela znechucen úrovní překladu, jinak bych patrně dal 5*.
S Jackem Londonem se to srovnávat nedá, ale řekněme tak napůl.
Číst Za trest sice za trest není, ale mě nenadchla. Bídný zloduch je znám od začátku do konce, hrdina nic moc hrdinského nevykoná, ani duše romantická se nepokochá žádnou láskou. Děj je předvídatelný, chybí mu gradace, spád celkově. Snad z nostalgie řadím do průměru a dávám za tři, ale milovníkům Francise (detektivek vůbec) nedoporučím.