RimmerCZ komentáře u knih

Tak tak...toto jest alternativní Bible. Vrchol dokonalosti spisovatelova díla. Jednak je obdivuhodné, že toto chtěl vytvořit a vytvořil. Ještě obdivuhodnější však je, JAK to vytvořil.
Pro jistý druh čtenářů, to nebude mít moc velkou hodnotu. Pro jiný druh to bude velkolepé a krásné dílo. Je tam krása, duchovno, láska, špatnost, hřích...všechno. Toto je Kniha.

24 16.02.2012

Kvalita nad kvalitu. Opět další díl a zase zcela jiná atmosféra knihy, naprosto odpovídající její náplni. Miluji pasáž Pipina v Minas Tirith, sprátelivšího se s Beregondem ze Stáže a následně s jeho synem. Chtěl bych si někdy zajít do Lampářské ulice, nebo posnídat na hradbách... Navíc mě děsně rajcují Tolkienovy dodatky na konci knihy nabyté faktografií a neskutečnými detaily. Líbí se mi číst o zasutých částech příběhu a přemýšlet o nich. Navíc dokazují olbřímího génia, tohoto giganta mezi snílky-spisovateli.

13 16.02.2012

Objevily se tu komentáře, že to je těžká četba a znovu už to dotyčný číst nebude. Já za sebe musím říct úplný opak, Solženicynův styl jsem si zamiloval, zejména jeho komentáře v závorkách. Ohromně se mi líbí šíře jeho záběru: historie, politika, filozofie i obyčejné vyprávění příběhů. V určitých pasážích, zejména v první knize, se hodí mít přehled o moderních Ruských dějinách, kterého se mi naštěstí dostalo.
Jedna z nejlepších knih, kterou si rozhodně přečtu ještě jednou a mám dojem, že brzy.

6 06.08.2013

Nedá se říct že bych tuto knihu přečetl od začátku do konce, ostatně k tomu ani není určená. Je to krásná komplilace ještě krásnějších děl naší literatury a název knihy je velmi poetický a trefný. Jsem rád že jeden z těchto výtisků se zachoval v naší rodině a bude mi potěšením zachovat ho dalším generacím.

5 25.08.2012

Slova chvály na toto dílo absolutně nechápu. Jedině pokud někdo chtěl číst dokola popisy, jak ing. Prokop koktavě přemýšlí, občas promluví a zmateně uvažuje o ženách. Pořád se opakuje scénář: láska, pochychnosti, vztek, láska... Poté co se na scéně objeví princezna, je to: láska, objímání, pochybnosti, vztek, výbuch...
Neříkám, že nejsou světlé okamžiky, vše co se týká tématu knihy, tedy krakatitu a obecně práce ing. Prokopa, je velice zajímavé a probleskává zde to, čím podle mě kniha měla být. Opravdu nechápu, proč Čapek knihu nazýval Krakatit, proč si potřebu psát o milostné trýzni starého mládence neukojil na samostatné knize a Krakatitu se nevěnoval samostatně.
30%

5 30.07.2012

Tuhle knihu jsme četli na prvním stupni ZŠ a vůbec mě neuspokojovalo, jakou rychlostí jsme v hodinách českého jazyka postupovali, tak mi ji rodiče pořídili domu.Četl jsem ji celou nejméně 5x a oblíbené pasáže vícekrát. To je něco! Není možné, aby ten pravěk vypadal jinak, než ho pan Štorch líčí.
Je to krásné, prohánět se s lovci po pláních, díky téhle knize jsem zažil kousek pravěku a jsem o něco bohatší.

5 17.02.2012

Když jsem se pouštěl do čtení, myslel jsem, že takovou bichli snad nikdy nezdolám, ale až příliš brzy jsem si přál, aby kniha byla nejméně ještě jednou tak tlustší.
S pedantskou a vědeckou přesností líčí Verne postupy trosečníků, kteří pod vedením téměr poloboha Cyruse Smitha utvářejí divoký a záhadný ostrov k obrazu svému. Postavit si telegraf! To mě podržte. Kapitán Nemo mě jako neznalce verneovek velmi překvapil a celou dobu jsem netušil, kdo je tím tajemným ochráncem.
Tohle by měla být knížka každého správného dítěte.

5 17.02.2012

Knihy o nacismu a válce mám rád ale tentokrát jsem sáhl vedle. Autor operuje na zcela spekulativní úrovni, ale vůbec si to nepřipouští. O spoustě událostí referuje, jako by se prokazatelně staly a bylo to tak obecně známo, že to není třeba ani dokládat žádnými důkazy. Své teorie podává jako zcela neochvějná fakta.
Těšil jsem se na tajemno a nástin možností, co nacisté asi tak prováděli a místo toho jsem byl zavalen "tvrdými fakty" bez jakéhokoli důkazu s pramálem tajemného.

5 17.02.2012

Dočetl jsem tuto knihu ve 3 hodiny ráno a musel pak usínat s rozsvíceným světlem. Všechno už bylo řečeno, děkoval jsem bohu, že žijeme, kde žijeme a utěšoval se, že do takovýhle rozměrů, by to lidé (proléti) nenechali ve skutečnosti dojít (jaká paralela, že?). Bohužel O'Brien moje berličky ale rozmetal, tak mi nezbylo nic, jen to světlo u postele. Musím říct, že jsem pořád čekal na nějaký zvrat...ale Orwell prokázal charakter a sdělil co chtěl.
Rozhodně povinná četla, ale až tak v maturitním ročníku, nechceme aby se naše mládež pomočovala.

5 09.02.2012

Skvěle se čtě spolu s 1984, Souostroví Gulag, Jeden den Ivana Děnisoviče... První jsou realistické odhady a projekce, druhé jsou zkušenosti potvrzující pravdivost prvého.

4 26.01.2014

Moje první kniha. Vždy jsem si četl napřed, nespokojen jak pomalu ve třídě postupujeme. :-D

4 17.02.2012

Kniha, která má pro mě zcela jiného ducha, než Společenstvo. Působí na mě jinak, když ji čtu a cítím jinou atmosféru. To ovšem není vůbec na škodu, neboť i celý děj se změní a započíná nová kapitola epochální ságy. Zkrátka si myslím, že na mě působí přesně tak, jak má. Nechci ji srovnávam s ostatními díly. Každý díl je totiž jedinečný a výjimečný v jiných věcech a každý je tudíž nějak NEJ.
PS: Nečíst knihu s ilustracemi od Alana Lee = nečíst ji vůbec.

4 16.02.2012

Dostala se mi ro ruky víceméně náhodou v mých asi 13 letech, když jsem neměl co číst. Krátce poté, co jsem přečetl první díl se ve světě provalila tolkienománie, způsobená zfilmováním Společensta - ta se mě naštěstí netýkala (jako dítka z vesnice), proto jsem mohl celou knížní triologii vychutnávat neovlivněn filmovým zpracováním (velice kvalitním). Za tuto možnost jsem vděčný, vytovřil jsem si tak vlastní svět, do kterého si celý děj zasazuji a vlastní obrazy míst, nezávislé na filmové verzi.
Do tohoto svého imaginárního světa se s pomocí Tolkienovy triologie vracím každou chvíli a jsem mu neskonale vděčný, že mi svým dílem umožnil žít trochu i v jeho světě.
Nemohu říct, zda je Společenstvo můj nejmilejší díl, protože jsem v knižní podobě vlastnil jen tento díl a četl ho tak nejvíckrát - ale asi ano..je nejmilejší a víc bezprostřední. Krásný začátek, před započetím epochálních bitev a zvratů 2. a 3. dílu.

4 16.02.2012

Stejně pěkné, jako večerníček, doplněné o fotografie přímo z něj. Pro milovníky četby je pěkné rovněž si známé epizody přečíst a podívat se na ně z jiného pohledu, pěkně v klidu u kávy. Kniha je krásně napsaná a může se stát nečekaným vánočním dárkem pro nejmenší.

3 17.02.2012

Nádherná kniha s tou pravou vánoční atmosférou. Krásné obrázky, milé básničky. Pomocí téhle knihy můžeme stále trošku vzkřísit ty pravé ladovské Vánoce v našem obývacím pokoji...a to bude čím dál více třeba, jak se pravý duch Vánoc bude stále více vytrácet.

3 17.02.2012

Chtěl jsem hledat poklady v dutém stromě vily Vilekuly, lést na strom a hlavně...odjet na ostrov Kurekuredutů. Jedno z nejkrásnějších děl pro děti.

3 17.02.2012

Pěkné, milé, poučné. Rozhodně by každý (dospělý) měl obětovat hodinku a tuto knížku si přečíst. Ale že bych z ní šílel, to říci nemohu. Je pozoruhodná a neobyčejná, to jistě ano, ale zároveň existuje hodně knih, které pro mě mají větší hodnotu.

3 17.02.2012

Nevím, zda to řadit nad Pána prstenů, či na roveň jemu. Ale rozhodně je to to nejmilejší od Tolkiena, co jsem zatím četl. Miluju ta zákoutí, které starý pan profesor líčí, chci prozkoumat zlobří jeskyni, pobýt s Meddědem v jeho síních, šplhat se na hromady trpasličích pokladů...Všechno tohle se mi z velké části splnilo díky kráse vyprávění a neméně kvalitnímu překladu. Srdeční záležitost, nemohu hodnotit jinak, než 5/5. Těším se až to budu číst svým dětem.

3 16.02.2012

Velice zdařilé a napínavé dobrodružství. Tuto knihu jsem četl už se znalostí díla, které jí dějově předchází (Zlato kapitána Flinta) a tudíž jsem měl na děj trochu jiný pohled, nicméně si myslím, že to četbu spíše obohatilo. Ovšem v porovnání se Smithovým kapitánem Flintem Ostrov pokladů pokulhává a úroveň Stevensonova příběhu nedosahuje Smithových kvalit. Přesto, jak jsem řekl, velmi zdařilé.

2 27.02.2017

Ze začátku to na mě dost silně působilo a lehce jsem zvažoval, zda knihu neodložit. Doopravdy jsem to ale udělat nechtěl, tak jsem četl dál. Pozdě jsem si buď zvykl a naladil se na poněkud pesimističnější a nezvyklou vlnu, nebo Solženicyn přeci jen tématu nemoci věnoval menší prostor, resp. naředil toto téma dalšími linkami, které byli velmi zajímavé.
Jsem velice rád, že jsem již přečetl Souostroví Gulag a Jeden den Ivana Denisoviče a to přesně v tomhle pořadí, protože při četbě jsem rozpoznával odkazy a styčné body všech děl. Rakovina vše završuje tím, že účtuje se všemi lidmi a tématy - otázka života a smrtelné nemoci vše překonává. Také je zde prostor pro to, tváří v tvář smrti řešit jiné otázky než politiku a morálku a Solženicyn ukazuje, že vždy nebyl a není jen zapáleným kritikem sovětské společnosti, prožíval a umí psát i "lidských" záležitostech

2 01.09.2015