Renatka11 komentáře u knih

Krásné, vtipné, otevřené, povznášející, inspirující, okouzlující, stejně jako Martina Viktorie sama. Deník farářky budu určitě dál nadšeně půjčovat a doporučovat i se k němu ráda vracet.

36 30.12.2021

Tribeč se mi dostal pod kůži a jeho příběh na mě působil nezvykle rozporuplně. Na jednu straně mě styl vyprávění zvlášť ze začátku moc nebral a ani jsem příběhu nevěřila, na druhou stranu bych se tam ale po přečtení Trhliny nikdy dobrovolně nevydala. Knížku jsem chtěla dneska dočíst a vrátit do knihovny, ale ke konci už jsem si záměrně dávkovala pauzy, aby mi z toho taky nehráblo. Je to opravdu hodně sugestivní, a to i přesto že jsem se moc nezabývala uváděnými odkazy na videa a články a knížku četla poměrně dlouho. Tísnivý pocit a myšlenky na Tribeč každopádně přetrvávají i po dočtení.

36 13.08.2021

Poprvé jsem sáhla po předloze našeho oblíbeného rodinného filmu, užívala si krásnou češtinu, včetně té Pepinovy ;), a byla mile překvapena, že vypravěčem je Maryška. Knížka je samozřejmě výborná sama o sobě, ale před očima jsem většinou měla obrazy z filmu. Znovu jsem tak musela smeknout i před Jiřím Menzelem za úžasnou adaptaci i za skvělé obsazení. Při čtení jsem se několikrát nahlas smála a několikrát se neudržela a předčítala vybrané vtipné pasáže mému muži, který mi jako milovnik a znalec filmovych hlášek potvrzoval, jestli ve filmu zazněly. Zároveň jsem ale oceňovala, že Menzel z filmu vypustil některé drsnější knižní scény.
Moc se mi líbil úvod Maryščiných vzpomínek při koupeli:
"Je to můj biograf, který si předvádím na plátno svých zavřených očí, film, jehož scénář a režii natočil můj život, film, ve kterém hlavní úlohu hraji já, já, která jsem dorazila až sem, do dřevěné vany, ve které ležím… ". Opravdu překrásná čeština.

35 30.04.2024

Výborné! Tato rozsáhlá biografie představuje Havla nejen jako mimořádnou a inspirativní osobnost s pevnými postoji a názory tak, jak jsem ho vždycky vnímala a za co si ho vážím, ale i jako normálního člověka s jeho chybami a zlozvyky, ne s cílem ho dehonestovat, ale naopak víc přiblížit.
Havel je tu detailně vylíčen snad ve všech svých životních rolích, od synka z vážené pražské rodiny, přes zapáleného mladého může a kritika politických poměrů, literáta, divadelnika, počínajícího až světově uznávaného dramatika, manžela, přítele, disidenta, vězně, chartistu, bojovníka za lidská prava i prezidenta. A tak po dočtení smekám znovu jak před Havlem samotným za jeho slušnost, odvahu, názorovou pevnost, reprezentaci naší země ve světě a velký podíl na jejim dovedení do EU a NATO, a v neposlední řadě i za jeho úžasná absurdní dramata,
tak i před Žantovským za neuvěřitelnou obsáhlost, srozumitelnost a čtivost textu, ale i za pohodovou atmosféru, úctu, lásku a humor, které na mě z knihy čišely.
Navíc mi bylo hodně sympatické, že autor i přes svůj blízký přátelský i pracovní vztah s Havlem, zmiňuje sebe spíš okrajově.
Zajímavé také je, že kniha byla napsaná původně pro zahraniční čtenáře v angličtině a až pak ji Žantovský překládal do češtiny, čímž poprvé překládal sám sebe.
Vaclav Havel pro mě vždycky byl PAN prezident a jedinečná osobnost spojená s jedinečnou dobou, což se touhle knihou nijak nezměnilo. Díky ní ho ale teď vidím mnohem plastičtěji a barevněji.
A vzhledem k tomu, že další prezidentská volba se opět blíží, pevně věřím, že si v lednu zvolíme takového prezidenta/prezidentku, který na Havlův odkaz konečně důstojně naváže.

35 23.11.2022

Miluju beletrii, ale čím jsem starší, tím víc mi hodně dávají i knížky zabývající se současným děním, minulostí, životopisy nebo úvahami lidí, kterých si vážím. Zatímco romány mě přenáší do jiných míst a časů a probouzí moji představivost, literatura faktu mě přivádí ke mně, k tomu, co je pro mě důležité, a probouzí moji touhu dané  téma ještě víc poznat a pochopit. Takový pocit mám i po dočtení Opuštěné společnosti, která mě nejen bliž seznámila s historickými i současnými souvislostmi naší země, ale hlavně přiměla o nich přemýšlet, udělat si na ně vlastní názor a neváhat ho vyjádřit. A přestože v naší vesnici v probíhajících komunálních volbách tentokrát kandiduje jen jedna strana, ráda jsem ji dnes svým hlasem podpořila.

35 24.09.2022

Dcera, která je milovníci Kytice už od poměrně brzkého věku, dostala tohle krásné originální vydání před pár lety k Vánocům, četla ho už xkrát a zná většinu balad nazpaměť. Dnes jsem se do této klasické sbírky znovu ponořila i já a zaujaly mě jak rozmanité ilustrace různých autorů dokreslující ponurou až hororovou atmosféru balad, tak opět i Erbenovy verše samotné.

35 16.05.2022

Sítě Petry Dvořákově mě opravdu lapily, z toho asi nejvíc prostřední Karolínin příběh. Její korespondence s otcem Ambrožem na mě působila zvláštně hřejivě a úžasně lidsky. Po Vránách za mě zatim od autorky to nejlepší.

35 12.04.2022

Krásná milostná báseň. Klasika, která mě okouzlila nejen v dospívání, ale i teď po mnoha letech.
Navíc dnes jsem při čtení vzpomínala i na Werichovo vtipné vyprávění o Nezvalovi, který si měl od Werichů jedno vydání Manon vzít, protože sám doma žádné neměl. ;)

"...vždyť život trvá chvíli, ach, vždyť ten život milý je jeden, jen jeden, jen jeden..."

35 30.03.2022

Po dvou mimořádně silných čtenářských zážitcích řadím Hanišovou mezi své nej autory, od kterých chci přečíst vsechno. A přestože jsou témata v Anežce i Houbařce tak těžká, knížky se čtou samy a vtáhnou Vás přímo do centra dění. Nemůžete být mimo. Jste Julií, Agnes i Sisi. Máte jejich touhy, sny, naděje, děláte jejich rozhodnutí i chyby, je Vám až fyzicky špatně a cítíte bezmoc a smutek. Ten mě tentokrát doslova zaplavil, a to překvapivě nejsilněji až pár minut po dočtení. Jsem si jistá, že Anežka ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho.

35 10.07.2021

Jeden z nejsmutnějších a bohužel i nejuvěřitelnějších příběhů, jaké jsem kdy četla, přečtený na jeden zátah kolem půlnoci. Nemohla jsem se odtrhnout a jsem ráda, protože žít s touhle knížkou delší dobu by bylo asi dost psychicky náročné. I tak na ni asi budu ještě dlouho myslet. Za mě zatím nejlepší od Dvořákové.

35 11.05.2020

Skvělý příběh o zapomenutém malém meste, ktere žije výhradně hokejem. Musim přiznat, ze téma mě vůbec nelákalo. Hokej, ani jiná sportovni temata, mi nic moc neříká. Ale na doporučení dcery a jako obdivovatelka už přečtených Babičky a Oveho jsem se "přemohla" a nelituji. Byl to opět úžasný backmanovský zážitek. Postavy, hlavně rodina Anderssonova, ale i ty ostatní, Jsou i tady skvělé prokreslené a naprosto uveřitelné, stejně tak i vztahy mezi nimi.

35 19.01.2020

Chtěla jsem, aby ta kniha byla zaseklá rybí kost v krku, řekla Radka Denemarková před třemi lety v rozhovoru pro nakladatelství Host a myslím, že se ji to opravdu podařilo. Gitu Lauschmannovou a její příběh z hlavy jen tak nedostanu, stejně jako její rodné Puklice, Barunku, Denise, Ženu nebo pytlíky s čočkou podepsané mistrem. A taky strašnou nespravedlnost, smutek, vztek, bezmoc, stud, paradoxně spíš na straně obětí, touhu po odplatě. Kolik takových osudů muselo být a proč? Jak často vyhrála spravelnost? A vyhrála vůbec někdy? Poučili a změnili jsme se od té doby? Tenhle smutný příběh se spoustou otázek, vyprávěný kontrastně krásným poetickym, až básnickým, jazykem, rozhodně stojí za přečtení, přemýšlení a uvědomění si, že konec války bohužel pro mnohé neznamenal i konec zla, ale že to pokračovalo v duchu falešné spravedlnosti i dlouho po ní.

34 07.04.2024

Dobré téma, které vede k zamyšlení, jaké životy jsme bývali mohli žít, a uvědomění si jedinečnosti života, jaký žijeme. Styl vyprávění už mě sice tak nenadchl a ke knížce ani k autorovi se neplánuju vracet, ale vcelku šlo o čtivou a nenáročnou oddechovku.

34 24.03.2024

Backmana miluju a, přestože tuhle knížku zdaleka nevnímám jako jeho masterpiece, libilo se mi, jak je osobní a milá. A navíc se mi se svojí žlutou obálkou hodila k 17. bodu letošní výzvy.

34 19.06.2023

Kafka mě nikdy nelákal a nebýt toho, že dcera poslouchala před pár měsíci Proměnu k maturitě, asi bych se k němu jen tak nedostala.
O to víc jsem byla příjemně překvapena. Nejen, že mě bavilo audio podání, které jinak u knížek nepreferuju, ale jako fanynka Havlových dramat jsem si užívala i absurditu celého příběhu i přístupu Řehoře a jeho okolí, zvlášť těch nejbližších, k proměně. Dnes jsem dočítala i knižní verzi a audiokniha za mě v tomto případě jasně vede.
Při další návštěvě Prahy uz si nesmím nechat ujít návštěvu kavárny Řehoře Samsy v pasáži Lucerna, která mě svou útulností láká už dlouho, ale jejíž originální nazev jsem zaznamenala právě až po poslechu Proměny. A můžu tam dát třeba šanci dalšímu Kafkovi. :)

34 01.05.2023

"Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinnen a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova."
Těmihle krásnými poetickými verši končí příběh veronské lasky v překladu Erika Adolfa Saudka. Já jsem teď ale měla v rukou krásné kapesni vydání z roku 1964 v překladu Zdeňka Urbánka, u kterého mě mrzelo, že můj dojem z grafiky bohužel převážil nad dojmem z překladu. Často mi tam scházelo právě to poetično.
Každopádně už se těším na další setkání s milenci z Verony za pár let, jen příště zkusím v roli průvodce právě Erika A. Saudka nebo Martina Hilského.
Samotný Shakespeare je pro mě ale pořád jednička za 5/5 a moc doporučuji úžasné zpracování R&J Divadlem na Vinohradech.

Tak to zas byla síla! I povídky píše Hanišová naprosto bravurně. Dotkly se mě všechny. Úplně se mnou ale zamávaly Vrátíš se?, Manažerka a Brácho. Pocity z nich jsou neskutečně silné i přesto, že jsem s každou z nich strávila tak krátký čas.

33 06.09.2021

Tak to byla opravdu zdařilá rekonstrukce. :o( Stejně jako u předchozích knížek od Hanišove jsem se nemohla odtrhnout a obdivovala uvěřitelnost příběhu i jednotlivých postav. Poměrně dlouho jsem se ale pozastavovala nad Eliščinou vyrovnaností a schopností i přes prožité trauma normálně fungovat. Každopádně i jí jsem, stejně jako Houbařce a Anežce, držela palce až do poslední stránky.

33 14.08.2021

Pohodové a moc milé čtení. Marek Eben je moje krevni skupina.

33 17.04.2021

Moje třetí knížka od Agathy a první se slečnou Marplovou. Moc se mi libilo tohle nové paperbackové vydání, bavil mě libozvučný styl psaní i sympatický a důvtipný farář Leonard Clement v roli vypravěče. A tak díky za krásný dárek k narozeninám, Baru. :*

32 04.08.2023