Radkab. komentáře u knih

Moje první přečtená kniha od Aleny Mornštajnové, ale určitě ne poslední. Autorčin styl vyprávění mi sedl, a chvílemi jsem četla doslova bez dechu. Děj místy ubíhá možná až příliš rychle, ale vzhledem k tomu, že kniha popisuje většinou neveselé události je to snad i dobře, alespoň nemáte čas se příliš dojímat a skličovat, protože netrpělivě očekáváte, co přinesou další stránky. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi historii a příběhy "obyčejných" lidí.

11 04.05.2020

Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Vzhledem k blížícímu se výročí vzniku samostatného Československa je navíc více než aktuální. Autorka prostřednictvím postav nabízí několik úhlů pohledu na válku, československé legie, náboženství, životní hodnoty. Uvažování postav, odlišnosti mužského a ženského světa jsou vystiženy natolik reálně, že člověka donutí k zamyšlení, jaká stanoviska by zastával on sám. Kniha neuvádí počty mrtvých a raněných, nepíše se o mírových jednáních ani o změnách na mapě Evropy. Ukazuje dopady první světové války na běžné obyvatelstvo. Války mocností, v níž obyčejní muži zabíjeli jeden druhého, která mohla proti sobě postavit rodinné příslušníky a blízké, a která zničila mnohem více životů než uvádějí historické statistiky.

8 22.08.2018

Čtivá, ale taky pořádně zamotaná kniha. Myšlenkové pochody hlavních hrdinek jsou úžasně vystižené, až mě někdy mrzelo, když příběh skončil. Uvítala bych méně postav a příběhy víc do hloubky.

7 21.11.2021

Jméno Alison Weirové je pro mně prakticky stoprocentní zárukou toho, že otvírám poutavou, strhující a zároveň kvalitně napsanou knihu. Historický román o Kateřině Aragonské není výjimkou. Místy se zdá, že je často opakováno již mnohokrát vyřčené (zdlouhavé vyjednávání ohledně Kateřinina věna, několikero ujištění, že do manželství s Jindřichem vstoupila jako panna, trvání na tom, aby byla stále oslovována jako královna atd.). Na druhou stranu se autorka důsledně drží historických souvislostí a čerpá z pramenné základny. Vzhledem k těmto skutečnostem je obdivuhodné, jak čtivou knihu je Alison Weirová schopna napsat. Zatímco mnoho historických románů má s realitou pramálo společného a připomínají spíše červenou knihovnu, po přečtení románu o Kateřině Aragonské ve vás zůstane pocit, že jste zase o něco moudřejší, co se týče vědomostí o Jindřichu VIII. a jeho ženách. A hlavně, že těmto nově získaným informacím můžete věřit a nemusíte zjišťovat, co z uvedeného je skutečnost, a co pouze fantazie autorky.
Kniha ve mně zanechala veskrze pozitivní dojem a těším se na další knihy o manželkách krále Jindřicha VIII., a to především na osudy těch, které nejsou tak notoricky známé - Anna Klévská či Kateřina Howardová.

7 10.09.2017

Místy se mi kniha trochu hůř četla, nicméně Alison Weir má za to, jakým způsobem dokázala vylíčit poslední měsíce a dny života Anny Boleynové, můj velký obdiv. Člověka až mrazí při pomyšlení na to, že se tento příběh skutečně odehrál. A hodněkrát mě při čtění napadla otázka, zda Anně a celé její rodině stály všechny ty roky, po které se snažila Jindřicha získat a zbavit se jeho první ženy a dcery a následné manželství s ním skutečně za to ...

7 14.02.2013

Prakticky vše, co bych mohla k této knize říct, zde již zaznělo. Od začátku jsem si říkala, že hlavní hrdinka je s prominutím blázen, a kdybych nevěděla, že se jedná o skutečnou událost, považovala bych celý příběh za hodně špatně a nereálně vymyšlený. Postupem času jsem musela uznat, že Corinne je zřejmě statečná a silná žena, i přesto ale nedokážu její rozhodnutí chápat. Text nepřekypuje literárními obraty, ale vzhledem k žánru a tomu, že autorka není spisovatelka, mi to nevadí. Naopak mi vadily některé stále se opakující pasáže - nekonečné harcování se po úřadech, problémy s autem, zdravotní problémy atd.

6 28.08.2018

Kniha na první pohled zdánlivě o ničem, bez velkých zvratů, tragédií, strhujících scén. Zaujala mě ovšem právě proto, je příjemné přečíst si příběh sestávající se z maličkostí, které prožívá každý z nás, a které jsou často v životě to nejdůležitější a nejkrásnější.

6 22.08.2018

Po chvále, kterou jsem slyšela ze všech stran, jsem, upřímně řečeno, od knihy očekávala trochu víc. Oddychovka, kterou zřejmě nebudu mít potřebu číst podruhé.

4 21.11.2021

Anna Boleynová nikdy nepatřila mezi mé oblíbené manželky Jindřichova VIII. Viděla jsem v ní ženu, která pokud už neměla výrazný podíl na anulaci Jindřicha prvního manželství (o kterou by se zřejmě snažil i bez Anny Boleynové), přispěla k tomu, jak bylo zacházeno s Kateřinou Aragonskou a její dcerou Marií. Alison Weir však Annu Boleynovou ukazuje v trochu jiném světle. Oceňuji, že v knize je popsáno i její mládí a život "před Jindřichem." Díky tomu můžeme sledovat, jak se v touze po anglické koruně, ale také ve strachu z nepřátel, důvtipná, ctižádostivá, avšak snad ne zlá dívka, mění v intrikující, hádavou ženu, která nejlepší léta svého života obětovala snaze udržet si muže, kterého nemilovala, a získat titul anglické královny. Ve chvíli, kdy měla obojí, se zřejmě začal psát začátek jejího konce. V závěru knihy se pak setkáváme se ženou obviněnou z nejhorších zločinů, a opuštěnou vlastní rodinou, ale přesto statečnou, a v rámci možností vyrovnanou. Stejně jako v předchozím románu o Kateřina Aragonské se i zde mohou některé pasáže zdát příliš zdlouhavé a opakující se - zejména během mnohaletého čekání na sňatek s králem. Knihu k přečtení rozhodně doporučuji, ale z uvedeného důvodu jen skutečným milovníkům historie, a obzvláště Tudorovců.

4 06.02.2018

Knihu jsem původně koupila pro maminku, která si Marii Doležalovou oblíbila ve StarDance, nicméně nakonec jsem si ji přečetla i já a byla jsem mile překvapena. Čtivá, pohodová knížka, na večerní relax jako dělaná. Za sebe rozhodně doporučuji!

4 04.04.2016

Byla jsem opravdu hodně zvědavá na tuto knihu, kterou jedni vynášejí do nebes a druzí zatracují jako bezvýznamný brak. Pro jistotu jsem neočekávala kdo ví jaký zázrak, i přesto jsem celkem zklamaná.
Kniha má dost stran, což by mi vůbec nevadilo, pokud by mě zaujala svým obsahem. To se ale vážně nestalo. Každý dívčí román (a že jsem jich přečetla dost) má rozvinutější děj než tohle povídání o dvou lidech, jejichž každé setkání skončí sexem, který je samozřejmě až nemožně božský, i přesto, že jeden z nich s ním má nulové zkušenosti. Vlastně jsem celou dobu čekala, kdy se stane nějaký zvrat, něco, co mě opravdu vtáhne do děje. Místo toho jsem se čím dál více nudila a nakonec jsem knihu dočetla jen s přemáháním.
S hlavní hrdinkou, která se permanentně červená a kouše si spodní ret, jsem se dokázala ztotožnit snad jen v úplném závěru. Do té doby jsem dost pochybovala, zda v sobě má aspoň trochu sebeúcty a pudu sebezáchovy, když se pouští do "vztahu" s megapohledným, megabohatým a megazáhadným Christianem Greyem.
Tolik opěvované erotické scény, které mi na dnešní dobu nepřišly nijak převratné, šokující a vlastně ani vzrušující, jsem postupem času přeskakovala.
Do dalších dvou dílů se v nejbližší době rozhodně pouštět nehodlám, pokud kdy vůbec. Myslím, že vycházejí o dost lepší knihy, a nemluví se o nich zdaleka tolik, jako o Padesáti odstínech šedi. Já si tedy světový bestseller rozhodně představuji jinak.

4 27.06.2013

Nebavila mě ta část, kdy Petr Bajza blouzní v horečkách. Jinak se mi knížka docela líbila, i když seriál je lepší.

4 02.02.2012

Úžasná oddechová knížka, obzvlášť, pokud máte rádi levanduli a pečení :)

3 21.11.2021

Upřímně řečeno, nebýt kniha vánoční dárek, asi bych ji ani nedočetla do konce. Velkou část tvoří neustále se opakující politická jednání, což bylo čtenářsky ne úplně záživné, a od historického románu bych čekala něco trochu jiného.

3 20.04.2021

Kniha není úplný literární skvost, ale četla se mi hezky. Z událostí, které se v knize objevily, hodně se mi líbilo vyprávění o biatlonových závodech, i kdyz postupně mi jednotlivé závody začaly splývat do sebe.
Je to ale zajímavý pohled do zákulisí, protože v televizi vidíme pouze to, jak závodníci vítězí či naopak prohrávají, ale většinou vůbec netušíme, jaké jsou příčiny a kolik je to stojí nervů a úsilí. Ohledně vztahů s rodiči se nemůžu zbavit pocitu, že v knize je prezentováno spíše to horší, ačkoli Gabriela několikrát říká, že je rodičům za hodně věcí vděčná. Asi každý z nás dostal někdy na zadek, nebo měl pocit, že mu rodiče v něčem nerozumí. Na druhou stranu chápu, že být do něčeho nucen je, hlavně pro dítě, opravdu nepříjemné. Co se týče vztahů s ostatními členy týmu, myslím, že pravda bude, jak už to tak bývá, někde "uprostřed." Věřím, že Gabriela to neměla jednoduché, na druhou stranu sama přiznává, že se vždy nechovala nejlépe nebo porušovala nařízení trenérů. Některé věci v knize jsou poněkud bulvárního rázu a možná zaznít úplně nemusely, obzvlášť, když se netýkají samotné Gabriely, ale např. jejích blízkých.

Celkově mi autorčin styl vyprávění sedl, akorát zpočátku jsem měla pocit, že poměry ve Veselí líčí poněkud přehnaně, jako by se hlavní postava ocitla skutečně někde v "Buranově." Postupem času jsem si na to ale zvykla, a začala to brát jako nadsázku, párkrát jsem se u knihy i zasmála. Je znát, že se Radka Třeštíková inspirovala vlastním životem, v knize je několik momentů, kdy jako by mi mluvila z duše. Na druhou stranu mi chybí vysvětlení pro věci, které už tady zazněly - proč se vlastně Eliška vrací zpátky do Veselí, proč si otevírá obchod s rybářskými potřebami, když o rybách nic neví. A co mi tedy asi nejvíc vadilo, proč udržuje poměr s několika muži zároveň.

3 26.09.2018

Nádherná a zajímavá knížka. Také jsem marně sháněla druhý díl, nicméně teď už mám všech šest Jindřichových žen pohromadě a nemůžu se odtrhnout :)

3 28.12.2012

Tudorovská dynastie mě hodně zajímá a Alison Wear o ní dokáže psát velmi zajímavě a poutavě. Člověk pak v Jindřichovi VIII., jeho ženách, dětech a dalších osobách té doby vidí skutečné lidi s jejich dobrými i špatnými vlastnostmi, a ne jen jména z učebnice.

3 28.09.2012

Opravdu pěkně a výstižně napsané.

3 28.09.2012

Už od základní školy, kdy jsem se s Májem setkala poprvé jsem k němu měla poněkud odtažitý vztah. V ději jsem se ztrácela a navíc, ten smutný konec ...
Po obdržení seznamu povinné četby k maturitě jsem se pokusila knihu přečíst, ale sotva jsem se dostala dál než k všeobecně známému "Byl pozdní večer, první máj," znuděně jsem Máchovo nejslavnější dílo odložila s tím, že s touhle "blbostí", ještě ke všemu veršovanou, nebudu ztrácet čas. Nedávno jsem se však odhodlala otevřít Máj podruhé. Tentokrát jsem ho zavřela až po přečtění poslední stránky. Ne, nestala se z něj má oblíbená kniha, stejně jako poezie asi nikdy nebude má oblíbená literární forma. Ale jsem ráda, že jsem ho konečně přečetla.