Radimka komentáře u knih
Začátek se mi moc líbil a ke konci už jsem měla trochu problém. Celý se to motá kolem facky jednomu fakanovi. A těm jeho rodičům, těm bych ji flákla hned na začátku. Líbilo se mi, že se střídá víc vypravěčů a tudíž pohledů na věc, to mám ráda.
Četla jsem ji dlouho a to mi určitě zkazilo dojem ze čtení. Přes silný ekologický a protirasistický náboj byl text místy i dost vtipný. Detektivní příběh vypráví kocour a lidská rasa z toho nevyšla vůbec dobře.
Začátek byl zajímavej, ale pak to sklouzlo někam mimo moje chápání. Moc se mi to nechtělo ani hodnotit, protože jsem tomu jednak nerozuměla a jednak jsem si místy říkala, jestli to nenapsal úplnej magor.
Bohužel si nevybavuju ani jednu povídku. Asi mě to nenadchlo.
Už je to hodně dávno, co jsem četla, ale pamatuju se, že se mi to moc líbilo. Někomu to může připadat jako červená knihovna, ale mně to tehdy fakt sedlo. Vtipný i smutný zároveň.
Tohle už jsem četla tak dávno, že bych snad ani neměla hodnotit. Ale myslím, že tenkrát dobrý. Mám dojem, že to byla duchařina a to už bych dneska asi moc nedala.
Ze začátku zklamání a nuda. Z prvních 100 stran bylo 90 úplně zbytečných, plných nudných popisů nebo intelektuálního tlachání. Druhá část byla lepší a u třetí se to už asi naučil :-) a ta byla super.Nakonec jsem ráda, že jsem vydržela. Román o naprosto sobecký svini, který měl dát rovnou první chlap, kterýho potkala, přes hubu.
Dvě třetiny byly moc milý. Nic se sice nedělo, ale tak to příjemně hladilo. Konec to ale úplně pokazil. Vztah protivný ženský s o 20 let starším chlapíkem jsem jim vůbec nevěřila.
Byla to taková pohádka pro dospělé, ale záviděla jsem domečky na Nantucketu.
Docela překvapení. O dvou ženských, které se tváří jako andělé, ale jedna se snaží využít druhou, a o kostlivcích ve skříni. Dobře se to četlo.
No nevím, kvalitně napsáno, ale mne to strašně nudilo, snad až na posledních 30 stran. Klasická detektivka, nic výjímečnýho.
Četla jsem už hooodně dávno a nic si nevybavuju, ani to, že se jedná o povídky. Což o mnohém vypovídá. Kromě toho Updikovy knihy se mi obecně dobře nečtou.
Dočetla jsem, ale žádný velký nadšení. Příběh o charakteru a svědomí několika mladých lidí, kteří se setkají při sjíždění vody. Docela plytký příběh.
Líbí se mi, jak Shaw píše. Knížku jsem četla tak pře 30 lety /!/, a tehdy fajn, ale jak bych se na to koukala dneska, nevím.
Klasická detektivka o pár aktérech. Docela se dobře četla, ale vadil mi nalajnovanej koncept vyšetřování. Čtení mi zkazila pipka z DB, která v nyní už smazaném komentáři napsala, kdo je vrah! A nakonec to ještě ke všemu byl někdo jinej
Na mne trochu moc duchovna, ale jinak srozumitelný čtení. Občas chytré myšlenky, jejichž originalitu nechci soudit.
Koupila jsem si ji v antikvariátu a myslela jsem si, že se jedná spíše o psychické síly. Ale tohle je o tom, čeho je tělo fyzicky schopné. Nakonec poměrně zajímavý, jen asi už trochu doba pokročila, tak už ne uplně aktuální. Nakonec jsem ji dala pryc, protože propagandistickej závěr se zmínkou o Brežněvovi a jeho energii hodné člověka o 20 let mladšího mě odrovnal.
Jo bylo to hezký, dobře se to četlo, ale bylo to tak strašně prvoplánový. Po první kapitole bylo jasný, že příběh nemůže dopadnout jinak. Ale aspoň to nebylo hloupý a nehrálo si to na nějakou velkou literaturu.
Jo kluk to byl každým coulem šikovnej. Ale nějak mě to úplně nebavilo. Spousta informací o padělání šeků a to jsem moc nechápala. Asi byl film lepší než knížka.
Tak jo, nebylo to špatný, dobře se to četlo, ale já prostě tyhle satirický hovadiny nemusím. Příběh o klukovi, kterej toho za pár dní ve Vídni prožil víc, než někdo za celej život. A pan Kuka - ten není vůbec důležitej.