raccoon81 komentáře u knih

Přemýšlím, kdy jsem měl naposledy tak tísnivý pocit při čtení a napadá mě kniha 1984 od George Orwella. Ne, nechci tato dvě díla v žádném případě srovnávat, jen tím chci říct, jak hluboce na mě Listopád zapůsobil. Současné Česko má bezpochyby k dokonalosti daleko, ale i tak jsem vděčný, že se to v roce 1989 nezvrtlo tak, jako v téhle knize, a že můžeme žít ve svobodné zemi, což není zdaleka ve všech koutech světa pravidlem. A jak jsem za školních letech nebyl velkým fanouškem povinné četby, tuhle knihu bych tam neváhal okamžitě zařadit.

19 25.12.2021

Martina Viktorie Kopecká je bezesporu člověk se srdcem na správném místě, který prošel v životě zajímavým vývojem. Naprostou většinu jejích názorů bych v klidu podepsal, aniž bych na to musel být věřící - prostě z jejího textu občas ve své mysli vypustím ten božský princip (nebo ho nahradím nějakým trochu jiným) a ocitnu se na hodně podobné vlně. Faktem je, že v některých pasážích to nebylo tak jednoduché a trochu jsem se ztrácel, což sice považuji spíše za důsledek své nedostatečné vzdělanosti v dané oblasti než chybu autorky, ale přece jen to ten čtenářský zážitek mírně negativně ovlivnilo.

13 17.06.2023

Tuhle knihu jsem poprvé četl někdy před 25-30 lety a shodou okolností se mi teď dostala znovu do ruky, a to ve věku, kdy už dávno nejsem cílovou skupinou. Optika, kterou se na tenhle příběh nyní dívám, je samozřejmě úplně jiná, v něčem na mě působí Záhada hlavolamu po těch letech trochu naivně, ale na druhou stranu mi přijde, že jsou v ní nadhozena i témata, která naší společností stále rezonují, jakkoli se doba technologicky i jinak změnila. Nebudu tady rozebírat, jaké mediálně známé jedince naší doby mi připomínají Em nebo Mažňák, protože si je jistě dokáže každý představit sám. Chtěl bych ale s odstupem mnoha let potěšeně konstatovat, že přestože je kniha především klasickým příběhem pro mládež, i dospělí si v ní mohou najít něco navíc, takříkajíc ze svého světa.

11 10.05.2021

Patrika Hartla jsem znal jako člověka s nenapodobitelným smíchem, ale nikdy jsem od něj nic nečetl. I tahle knížka byla víceméně náhoda, objevila se u nás s tím, že za pár dní zase zmizí, a já neodolal, otevřel ji a přečetl rychlostí, jakou jsem dokázal číst kdysi dávno v dětství. Jasně, není to žádná hluboká literatura, ale Hartl rozhodně psát umí, Malý pražský erotikon je čtivý, místy cynický, místy dojemný, s většinou postav se člověk dokáže ztotožnit, i když je příběh jeho vlastního života třeba trochu jiný. Vzhledem k tomu, že se mezilidské vztahy v knize odvíjejí v průběhu cca 40 let někdy od 70. let 20. století, nelze úplně vypustit ani politicko-společenské změny, které tento časový rámec přinesl. A ačkoli to autor snad nikde explicitně neříká, zase jednou si po přečtení nějaké knihy říkám, že bychom měli být vděčni za tu svobodu, kterou v současnosti máme, jakkoli se v poslední době jeví poněkud křehce...

8 30.06.2021

Hoši od Bobří řeky jsou jednou z knih, které se mi po letech připomněly při stěhování, a já jsem neodolal a začetl se znovu do příběhu Rikitana, Jirky, Vilíka a dalších. Knížka samotná se čte lehce i se čtyřmi křížky na krku, pokud se tedy dokážeme na chvíli vymanit ze sevření moderní společnosti a představit si dobu, ve které ji Foglar psal. Jediné, co mi trochu vadí, je to, že příběh je (alespoň ve verzi z nakladatelství Olympia a Blok z roku 1991) na několika místech doplňován komentáři psanými kurzívou, které občas působí přehnaně moralizujícím, a někdy až trochu zesměšňujícím, dojmem. Foglar tím poněkud dogmaticky vnucuje čtenáři svůj názor na věc jako jediný správný, namísto toho, aby každému nechal prostor vybrat si z knihy to, co ho zaujme. Preferoval bych tu druhou variantu, ale přesto (nebo možná právě proto) jsem rád, že jsem si tuhle knížku po mnoha letech přečetl, protože jako dítě jsem některé její aspekty bezpochyby vnímal trochu jinak než teď.

8 02.06.2021

Z mého pohledu je tahle knížka tak trochu promarněná šance. Jednoznačně kladně hodnotím to, že vcelku polopaticky popisuje, jak to tady fungovalo za vlády jedné strany. Leccos jsem znal, některé věci jsem si oživil, něco nového jsem se i dozvěděl, a věřím, že zejména pro některé později narozené by tam těch nových informací mohlo být rozhodně víc.

Bohužel je tu ale pár věcí, které knihu v mých očích poněkud sráží. Nekvalitní či žádná jazyková korektura je v současné době už bohužel trochu standardem, ale v tomto případě mi víc vadila absence korektury obsahové. Udělat z Jiřího Rašky Josefa Rašku, nechat Libyi sousedit se Sýrií, nebo napsat, že v roce 1988 bylo 70. výročí okupace... no, každý může ustřelit a napsat nesmysl, ale než se ta kniha vydá, měl by tu být někdo, kdo celý text důkladně přečte a chyby opraví. Navíc tohle jsou jen věci, které mě trkly natolik silně, že jsem si je zapamatoval, tudíž je pravděpodobné, že tam bude pár dalších úletů, které jsem vůbec neodhalil nebo mi v mezičase vypadly z hlavy. Dále mě docela zarazilo, když jsem se v jedné chvíli (konkrétně při čtení o akci Kámen na straně 68) chtěl podívat na Wikipedii, jestli tam nebude více informací. Některé věty přesně odpovídaly větám v knížce, jiné byly jen mírně stylisticky upravené, a to vše bez uvedení zdroje. Možná to byl jen ojedinělý případ, raději už jsem to v dalším průběhu čtení dále netestoval, ale i kdyby to bylo jen jednou, nepřijde mi to úplně v pořádku. A do třetice - vzhledem k tomu, že autorka má na kontě již několik dalších knih, mohlo to místy být i stylisticky trochu učesanější. Někdy jsem se docela divil, jaké informace byly spojené do jednoho souvětí.

Navzdory výše uvedeným řádkům si pořád myslím, že kniha za přečtení stojí. Třeba i s ohledem na závěrečné rozhovory s pamětníky, ze kterých by se možná taky občas dalo vytěžit i víc, ale na druhou stranu myslím ukazují leccos zajímavého. Třeba ten poslední s panem Falešníkem je podle mě dokonalou ukázkou toho, proč jsme se teprve nedávno zbavili komunistů v parlamentu a jak je možné, že jsou tu tak oblíbené různé populistické partičky.

7 05.01.2024

Nebylo to celou dobu úplně snadné čtení, částí rozebírající historii lidových písní jsem se docela protrápil a v té chvíli moc nechápal její smysl, ale v závěru to do sebe všechno dokonale zapadlo. A přestože sám Kundera považuje svůj román primárně za existenciální (nikoli politický), pro mě z něj mezi řádky vyplynula ještě jedna další skutečnost - že v roce 1965, kdy byl Žert dopsán, očividně téměř všichni pevně věřili, že se komunistický režim brzy zhroutí. Věčná škoda, že to neklaplo a museli jsme si počkat ještě víc než 20 let...

7 07.05.2022

Lucii Výbornou považuji za jednu z nejlepších moderátorek v současných českých médiích. Mám hodně rád hory, a i když klasické lezení mě až tolik neláká, knihy z tohoto prostředí mě obecně hodně baví. Vzhledem k těmto uvedeným premisám jsem čekal, že se začtu snadno, ale ze začátku to překvapivě trochu drhlo a chvíli mi trvalo, než jsem se naladil na stejnou vlnu. Pak už to byla velká paráda, poměrně otevřená sonda do života autorky, chvílemi lehce filosofická, místy docela intimní, ukazující cestu, po které se autorka snaží jít životem, a která není vždy tak idylická, jak si může nezasvěcený člověk myslet. Vzkaz, který tam já vidím, je jasný - jděte si za svými sny, ať už jsou jakékoli, i když to nebude vždycky úplně brnkačka. A to je něco, s čím prostě nelze nesouhlasit, protože život se má prožít a ne přežít. Netroufám si říct, jestli to může bavit i někoho, kdo nemá absolutně žádný vztah k horám a cestování, ale věřím tomu, že každý člověk, který má pro něco vášeň, si tuhle knihu dokáže docela dobře užít.

7 02.10.2021

Párkrát mě při čtení napadlo, jestli se k téhle problematice vlastně vůbec hodí ten značně neformální tón, jakým je kniha povětšinou psána. Nakonec jsem dospěl k tomu, že by to mělo být spíš plus než mínus, protože spektrum potenciálních čtenářů se tím značně rozšíří a i kdyby na tom byla většina lidí jako já (tj. ve spoustě případů si také nebyli schopni dlouhodobě zapamatovat, co v jaké situaci dělat či nedělat), minimálně aplikaci Záchranka si může nainstalovat opravdu téměř každý. Jasně, osobně budu doufat, že ji nebudu muset nikdy použít, ale věřím, že kdybych se teď dostal do situace, kdy jde někomu o kejhák, budu panikařit méně než kdybych neměl v ruce kromě svých nevelkých znalostí problematiky vůbec nic.

5 02.10.2021

Poetika cestování po železnici, historie a její vliv na současnost nás všech a občasný neodbytný pocit, že svět je v prostě v... háji. Chvílemi jsem to četl jedním dechem, chvílemi jsem se v tom ztrácel jako Winterberg v záchvatech historie, v podstatě mě to s přibývajícími stránkami bavilo víc a víc... tedy až na ten úplný závěr.

4 17.11.2023

Nejsem zrovna extra pařan a kdo je Mikoláš Tuček jsem se dozvěděl někdy v lednu 2018, když natočil před druhým kolem prezidentských voleb video se vzkazem Miloši Zemanovi. Od té doby ho po očku sleduji (především BLate Night Show a věci s tím spojené) a baví mě natolik, že jsem si tuhle knížku rozhodně přečíst chtěl, zvlášť když je mi zrovna 42 :) A byla to moc fajn jízda, vcelku v klidu jsem zvládl i ty kapitoly o hrách, ne že bych v nich všechno pochopil, ale aspoň jsem si trochu rozšířil všeobecný přehled. A všechno ostatní se četlo tak nějak samo, prostě ideální mix fotbalu (a sportu obecně), cestování, knih (a kultury obecně) a pár dalších věcí. A "dělej, co tě baví" je jednoduše zásadní heslo, kterým se taky snažím řídit, i když se to třeba ne úplně vždycky daří.

4 19.02.2023

Je vždycky fajn, když čtete knížku a na určitých místech se vám začnou vynořovat vzpomínky na to, co jste sami zažili. Ne, nikdy jsem nebyl na PCT, ale ty situace, kdy si člověk klade otázky typu "co tu sakra dělám", "proč je ten batoh tak zatraceně těžkej" apod. znám víc než dobře a bylo příjemné se k nim v myšlenkách vrátit a uvědomit si, že už to zase chce někam vyrazit. I když bych osobně trochu ubral vykřičníky a používání klávesy Caps Lock a chtělo by to (zejména ve druhé polovině) trochu pečlivější korektury, musím uznat, že Lucie Kutrová píše zajímavě, čtivě a vtipně a pokud někoho PCT láká, získá velmi dobrou představu, o čem to vlastně je. Osobně bych navzdory lákavým přírodním krásám tenhle trail asi vynechal, protože se tam zdá být až příliš mnoho lidí, kteří jsou na můj vkus trochu moc kontaktní, ale o to zvědavější jsem na autorčinu druhou knížku o evropských trailech, které mě svou povahou oslovují výrazně více.

4 30.10.2021

Tato kniha je skvost a mnohem více než jen sportovní příběh. Je samozřejmě především o Tour de France, ale má značný společenský přesah, v podstatě je to historie jednoho závodu na pozadí dějin 20. (a počátku 21.) století, jimiž se prolínají životní příběhy jednotlivých aktérů. Svým způsobem je to i taková stručná historie dopingu (a dalších podvodných technik) v cyklistice, potažmo ve sportu obecně, kdy ale člověk občas soucítí s těmi, které bychom leckdy mohli označit spíš za "záporáky" než kladné hrdiny. Možná budete stejně jako já při čtení přemýšlet o tom, co s většinou z nás udělá touha po penězích, prestiži nebo moci a jaká jsou pozitiva a negativa současné vysoce konzumní společnosti. Ať už ve vás ale čtení vyvolá cokoliv, v každém případě tuhle (v mnoha případech značně kontroverzní) jízdu po boku Bartaliho, Coppiho, Anquetila, Simpsona, Merckxe, Hinaulta, Fignona, Induraina, Armstronga, Pantaniho, Frooma a mnoha a mnoha dalších jednoznačně doporučuji.

4 01.03.2021

Tuhle knížku jsem četl v průběhu poměrně dost vyhrocené prezidentské kampaně a úplně nevylučuji, že tahle skutečnost může mít určitý vliv na moje hodnocení. Není to úplně ten typ knihy, o které by člověk mohl prohlásit, že se mu líbila a myslet tím, že z ní měl nějaké pozitivní pocity. Většina postav je krajně nesympatická, hlavní hrdinka se leckdy chová dost iracionálně, kandidát je značně rozporuplná osobnost a nedá se říci, že by mu člověk dokázal nějak výrazně fandit. Proč mě ten příběh tedy oslovil? Rozhodně je čtivý a pokud se člověk trochu zajímá o politickou scénu a vůbec dění v téhle zemi, najde si tam spoustu paralel s tím, co se tady za poslední roky dělo, jakým způsobem tu určitá část lidí (ne)přemýšlí apod. Na rovinu říkám, že román moc nedoporučuji fanouškům pána, který rád pálí červené trenky, ani toho, který si myslí, že Měsíc je planeta. Asi by ji úplně neocenili ;-)

3 19.02.2023

Tuhle knížku jsem četl poprvé před více než 20 lety, teď se ke mně dostala znovu a byl jsem docela zvědavý, jaké bude číst ji s odstupem času, během kterého člověk načerpal různorodé životní skutečnosti - v mém případě mimo jiné vystudoval cestovní ruch a následně se v něm rozhodl nepracovat a cestovat téměř výhradně na vlastní pěst ;) A jak tohle čtení s odstupem dopadlo? Svým způsobem jsem se i tentokrát velmi dobře bavil, protože Viewegh prostě psát umí. Jasně, často řeší povrchní témata, balancuje na hraně trapnosti (a leckdy se dostává pod ni), některým lidem vadí, že je v jeho knihách moc sexu, ale pokud zahodíme masky intelektuálů a puritánů, tak si musíme přiznat, že jeho knihy jsou prostě ze života, ať už toho našeho nebo toho, který vidíme kolem nás. Kniha je zároveň určitou sondou do naší společnosti v polovině 90. let a tenhle aspekt už po čtvrtstoletí od jejího napsání až tak zábavný není, protože při nakouknutí mimo vlastní sociální bublinu bohužel zjistíme, že názorová omezenost některých spoluobčanů se od té doby příliš nezměnila. Možná postav jako je Jarda vyloženě nepřibývá, ale vzhledem k existenci sociálních sítí jsou naneštěstí více slyšet...

3 07.05.2022

Coelho. Tenhle chlapík mě z nějakého důvodu (snad proto, že jeho jméno bylo takříkajíc na každém rohu) nikdy nelákal, a možná to byla chyba. Vyzvědačka se mi dostala do ruky tak trochu náhodou při stěhování a četla se rozhodně dobře. Jméno Mata Hari mi sice nebylo neznámé, ale detaily jejího životního příběhu jsem příliš neznal, takže jsem si rozšířil obzory a leccos zasadil do historického kontextu Evropy konce 19. a začátku 20. století. V komentářích jsem si tady nyní přečetl, že je tahle knížka jiná než většina autorova díla, takže mi asi nezbývá než si přečíst ještě něco dalšího a zjistit, jestli jsem měl napoprvé jen štěstí na příběh, který mi sedl, nebo jsem Coelha opomíjel neprávem… ;-)

3 03.05.2021

Vladimíra Váchala jsem slyšel vyprávět naživo o KLDR a byla to skvělá show. S jeho knihou je to trochu složitější. Na jednu stranu obdivuji jeho nesmírně širokou paletu jazykových znalostí a cestovatelských zkušeností, na druhou stranu si nemůžu pomoct, ale ta knížka mi přijde poněkud rozháraná, skáče z jedné strany zeměkoule na druhou, je těžké najít nějaký koncept, ať už chronologický nebo geografický. Samotné příběhy jsou zajímavé, ale ta celková chaotičnost na mě působila tak, že jsem téměř nikdy nedokázal číst delší dobu v kuse. 400 poznámek pod čarou je taky trochu úlet, ale budiž. Horší je, že vzájemné odkazy mezi některými kapitolami jsou někdy nepřesné (kapitola se jmenuje jinak apod.), což se při psaní bezpochyby stát může, ale měla by to vychytat korektura, která tady byla bohužel hodně odfláknutá (extrémní množství překlepů). Přes výše uvedené výtky hodnotím i tak nadprůměrně, ale potenciál knihy byl určitě ještě vyšší.

3 03.02.2021

Čtivá knížka, minimálně pro každého, kdo má rád cyklistiku, cykloturistiku či cestování obecně. Velmi pozitivně hodnotím i to, že zážitek z textu není narušován desítkami chyb a překlepů, jak tomu v poslední době bývá téměř u každé nově vydané knihy. Palec nahoru tedy nejen pro autora, ale i pro korektora.

3 26.11.2020

Čekal jsem, že Evropa mi sedne víc než PCT, ale nakonec to v podstatě vychází tak nějak na stejno. Nevadí mi, že je to hodně osobní, i když jsem to nečekal, ale v podstatě to ve finále beru spíš jako plus. Co se týče samotných trailů, nepředpokládal jsem, že to bude podrobný průvodce, takže z tohoto pohledu taky nejsem zklamaný, beru to spíš jako určitou inspiraci, kterou člověk může nějak uchopit a prožít si to sám po svém. Příběhy z míst, kde jsem taky byl, mě ostatně oslovily nejvíc, protože holt není nad osobní zkušenost, kterou si člověk může srovnat se zkušeností někoho jiného - třeba na slovinský Grintovec jsem si zavzpomínal s velkou chutí, a nejen na něj. Styl psaní autorky se moc nezměnil, možná bych ocenil už trošku dospělejší projev, ale budiž, i přes to se dá relativně v klidu přenést. Bohužel, když o tom tak přemýšlím, tak největší mínus té knihy je (kromě odfláknuté korektury, ale to už snad v současnosti ani nemá smysl zmiňovat), že se mi stejně jako ta o PCT během čtení v podstatě rozpadla. Ne, nechovám se ke knihám jako čuně, stalo se mi to v posledních mnoha letech přesně u dvou a vím, že nejsem jediný, kdo má podobnou zkušenost. Tohle (a nikoli obsah) je pravděpodobně hlavní důvod, proč si už další autorčinu knížku patrně pořizovat nebudu.

2 15.10.2022

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Tomáš Macek do ní tak trochu vstoupil, když se po knize o 100 ročnících Tour de France vrhl pro změnu na 100 ročníků Giro d'Italia, ale musím říct, že jsem moc rád, že se k tomu odhodlal. Styl knihy je stejný jako u té předchozí, opět můžeme sledovat vývoj jednoho legendárního závodu na pozadí dějin 20. (a začátku 21.) století, a i když se částečně setkáváme se stejnými jmény a hlavní události, které hýbaly světem, zůstávají stejné, navzdory leckterým podobnostem Itálie není Francie a Giro není Tour, což je z mého pohledu zatraceně dobrý důvod, proč si přečíst i tuhle publikaci. Jedinou výtku bych směřoval jako už téměř tradičně ke korektuře, na které se dala odvést trochu lepší práce, ale u knihy tohoto objemu a věcné kvality by tam těch překlepů muselo být výrazně víc, aby mi to zkazilo dojem.

2 17.04.2022