poiu komentáře u knih

Hodně odpočinková kniha psaná formou krátkých fejetonů. Někdy byla celkem vtipná, jindy méně, a jindy jsem měla pocit, že je to psané hodně na sílu, jenom aby bylo něco napsané. Některé příhody mě bavily více (boj s hraboši, návštěva suši baru, přivázání dítěte šátkem k topení - tzv. šátkování), jiné méně...

"Pozor ovšem na slovo "volej", kde je nutno z kontextu pochopit, jedá-li se o imperativ slovesa volat, stojatou vodu či označení oleje. Kombinací obou slovních zkrášlovačů vznikne "volivovej volej", což je překladatelský oříšek, jelikož se na Moravě nevyskytuje ani toto spojení, ani tento vynález. \volný překlad by tedy mohl být "sádlo z kytek"."

2 10.11.2020

Musím říct, že jsem se trochu bála, že kniha bude plná extrémně feministických názorů o zbytečnosti a podřadnosti mužů a dokonalosti žen.

Jsem moc ráda, že jsem se spletla a kniha velmi osobních a intimních rozhovorů se ženami, se kterými si život (ne)pěkně pohrál, je pro mě velmi inspirující a obohacující... Taky je vidět, jak moc nás poznamenává dětství a vztah rodičů.... A že je důležité někdy myslet i sama na sebe, že není sobectví chtít svůj prostor...

"Žít - to je taky zastavit se, nechat svět být, jsem tu já, chci jít dovnitř, do sebe, najít si Pánaboha, ať jsem v přírodě nebo kdekoli jinde. Chci udělat taky něco jenom pro sebe a ne celej život trvale sloužit." (Olga Sommerová)

"Partnerství, a je jedno, jestli jsi vdaná, nebo ne, musíš vždycky opatrovat, musíš o něj pečovat. (...) Když se žena rozhodne být doma u dětí, je velmi důležité, aby nebyla jenom doma. Aby si rozšířila svůj prostor, šla ven a zúčastňovala se různých prací venku. (...)

A když žena nechce zůstat v domácnosti, tak je nutné, aby doma nezůstávala, protože by víc pokazila, než udělala dobrého, protože je nešťastná. I když to neříká nebo to není na první pohled vidět, tak je to cítit. Ty děti to cítí." (Ilona Gaus-Uherková)

"Zastáncům klasického modelu muž-žena bych řekla: "Tak hoši, odejděte z té vlády, choďte ráno na pole, ať vás tam děti najdou, až vám přinesou svačinu a choďte znaveni z pole a ženy vám budou chystat večeři." To bude ten klasický model. Jenže oni zmizej, úředníci, v náhradním světě." (Alexandra Berková)

4 07.11.2020

Pětatřicátník (takže žádný stařec nad hrobem :-) Vojta Kaliba zůstává po maminčině smrti na hospodářství sám jenom s tatínkem. Jeho švagr Smrž lačnící po penězích mu domluví sňatek s mladou dívkou z hor - Kadlou, do které se Vojta okamžitě zamiluje a snesl by jí modré z nebe. Kadla bohužel jeho lásku ani náklonnost nesdílí a spolu se svojí matkou (která se taky nacpe Vojtovi do chalupy) mu dělá ze života peklo. Vojta už neví, co by měl udělat, aby ho Kadla měla ráda, doufá, že se jejich situace zlepší, když se s oběma bude snažit vycházet po dobrém a platit za tchýni dluhy, které si nadělala... Příběh se ale vyhrocuje s narozením syna, kdy Kadla nechce Vojtovi dítě ani na minutu půjčit a Vojta už neví, co dál dělat...

Vojta je pro mě prototypem hodného a laskavého člověka, který by pro svou ženu a dítě udělal všechno na světě, ale Kadla i s matkou jen na něm a na všem, co dělá, hledají chyby a posmívají se mu... Celou dobu, co jsem knihu četla mi bylo hrozně teskno a úzko, bylo mi Vojty líto tak moc líto... :-( :-(

"Když nemluvíš a mračíš se, nejraději bych z domu utekl, všecko na mne padá, smutno mi je; ale já bych utéct nemohl, protože bez tebe nemůžu být - člověk ani neví, co se s ním děje a jak se to stalo!"

7 28.10.2020

Klárka se těsně po válce spolu s rodiči a malým bráškou stěhuje z Prahy do Sudet, kde tatínek získal místo ředitele v místní kaolínce. Klárce se v nové chalupě velmi líbí a brzy se tajně spřátelí i s původní místní obyvatelkou Helgou. Helga Klárce postupně vypravuje, jak to na vesnici chodilo dřív, když ještě žili Češi i Němci pěkně pospolu. Potom ale do života všech místních ošklivě zasáhne válka a pro mnohé ještě hůř konec války, kdy se začnou objevovat "hrdinní Čechové", kteří se hodlají mstít za příkoří, která jim "byla spáchána".
Myslím, že po válce se v každé vesnici našel nějaký takový Červinka, který bral "spravedlnost" do vlastních rukou .... :-(

"Brrr. Lidi jsou stejně divná rasa. Pořád mezi sebou válčí, tu pro tohle, tu pro něco jiného, většinou vlastně ani nejde o to, pro co se válčí, ale jestli se válčí."

1 15.10.2020

Otto Strachota nás bere s sebou na Slovácko, kde se odehrávají jeho povídky. Někdy humorné, někdy trochu nostalgické, až smutné...

Musím říct, že to bylo poměrně náročné čtení hlavně vzhledem k použitému nářečí a to i přesto, že jsem v tomto kraji vyrostla a stále žiju...

° Handléř: Jožka se účastní každého jarmarku v blízkém i vzdáleném okolí a za mírný úplatek dosvědčí prodávajícímu, cokoli chce a i sám handluje s dobytkem, jednou se mu to ale nevyplatí, když se pokusí prodat krávu původnímu majiteli... :-)

° Jak sa Jura musel oženit: Jurka chodil za Bětkou Šimčíkovou a "přivedl ju do neštěstí", ale ženit se mu nechtělo.. Jedině, když rodiče přidají Bětce věnem záhumenku a fukar. :-D Naštěstí se ale do věci vloží Bětčin kmotr a Jurka nakonec dostal rozum..

° Jak Vrbčané popredali pálené: trochu jako povídka Zdeňka Galušky - Hlt za dva krejcary, kdy si dva Vrbčané navzájem prodají po hltu pálenky, až nakonec pálenka zmizí jim oběma..

° Kmotér na hodech: o kmotrovi, který se rád pozve na hody a sní všechno, na co dojde... :-) :-)

° Kopanyčár Parížan: O Janovi Trtkovi a jeho dětech - Janovi se narodí jedenácté dítko a Jan se rozhodne pokřtít ho David, to se ale nelíbí ani kmotru ani panu faráři, kteří trvají na jméně Bartoloměj. Strýc Trtek se živí různým kšeftařením - prodává otýpky na topení ze dřeva z panského lesa, potom vyrábí hrábě, potom vařil šmír a hlavně - se po jarmarku v Hradišti rozhodl jet na výlet do Paříže (nakonec k tomu ale nedošlo, protože: "Čo myslá, že su húpý lebo aký? Za takú karetku scú osnadvacet grajcarů? Hrable sú tysíckrát větší a predávám ich po šestce!") ...

Na této povídce je pěkně vidět, jak bylo možné poslat děti do Ameriky, když nebylo doma práce nebo peněz (přes prostředníka - nějakého obchodníka - většinou např. židovského původu, kteří uměli zajistit palubní lístek na loď .....)

° Matúšek: Strýc Matúš se na Štědrý den trochu přiopili a dali se k "sofialistom" a upsali nejen sebe, ale i svého nejvěrnějšího kamaráda starého kozla...

° Mudrlant: Strýček Lušnička chodí za Babušú Korvaskú, i přesto, že má doma ženu a děti a už spekuluje, jak si ju vezme za ženu, až jeho žena umře... Tohle je asi nejsmutnější povídka, ptže chlap se doma jen poflakuje, nechá ženu, ať se sama dře na poli i v chalupě a sám chodí za jinými a ještě štve děti proti sobě, když obě děti obviní, že si odnesly výbavu po zemřelé matce (kterou zatím sám schoval pro svou milenku Babušu...)

° Pokušení Ondřeja Švehlíka: Ondra, vesnický kumštýř, všeuměl a léčitel si vezme za ženu vdovu ze statku a pěkně se jim spolu žije (i přes pomluvy ostatních), dokud do dědiny nepřijede kočovné divadlo, kde se Ondra zamiloval do představitelky svaté Jenovéfy... Už měl plán, že s ní uteče do Ameriky, ale nakonec se rozhodne zůstat doma, když si jeden ze sousedú uřeže prst na sečkovici ... "Už idu, děvčico, už idu." A cestú řekli sám sobě: "Dyť toto je znaméní od Pánaboha, že mě tady v tejto dědině ustanovíl a že je mně súzené tady zostat. Pánbíčku na nebi, odpusť mně, že sem chtěu zhřešit proti tvojím svatým přikázáňám a děkuju ti, žeš zavčas ze mě sňáus ty čáry komedyjantské. Zostanu tady, dyť dědina by beze mě neobstála."

° Strýc Luménka: strýc pomáhá svojí ženě v hospodářství, i při úklidu a to se ostatním chlapů nelíbí, že to dělá hanbu všem ostatním chlapům... A slušnost se neoplácí...

° Strýc Pěra: strýc oře na poli a svačinu si k nim schová kolemjdoucí dráb. A co čert nechtěl, svačina obsahuje strýcovy oblíbené pěry (kynuté knedlíky)! Takže když se jeden, dva, tři, čtyři ztratí... Nikdo si nevšimne... :-) :-)

° Strýc Raňák - stvořitel svatých: o strýcovi řezbářovi, co prodával svatých za draho, aby splatil hospodský dluh. (A taky jim přidával rozličné insignie - třeba draka svatému Martinovi :-) )

° Výchova Francka Vrbkového: Francek si moc oblíbil pana učitele ze školy a vydal se za ním do Strážnice na sokolské cvičení. Po cvičení si s panem učitelem přisedli k panu inspektorovi a jeho ženě a dceři. Francek panu učiteli trochu pokazil námluvy, když ho chtěl nalákat do rodinného kšeftu s prasaty. :-) :-)

1 13.10.2020

(SPOILER) Na zapomenutém anglickém ostrově se setkáváme s podivínkou Jake Whyte, která koupila starou ovčí farmu a sama na ní hospodaří. Něco si ale v noci chodí pro její ovce a ani ona sama neví, jestli to není jen výplodem její fantazie...

Jake nás postupně vtahuje do své minulosti, kde krůček po krůčku odhaluje, co ji dovedlo až sem. (Napětí a dramata z minulosti jsou výborně dávkovaná (skoro po kapkách), že to nutí člověka přemýšlet o tom, co se jí asi v minulosti stalo a proč a před čím to vlastně utíká...

_____ S P O I L E R :________________Dozvídáme se o jejím útěku od ovčího farmáře Otta, který ji sice vysvobodí z neradostného života prostitutky v Darwinu (resp. Port Hedlandu v Austrálii) a odveze ji na svou ovčí farmu, ale ani tam Jake nezažije mnoho radosti, protože ji Otto zavírá v domě a nepouší ji ven... (Navíc mám trochu pocit, že jeho bývalka Carole skončila v boudě pověšená na hák stejně jako Ottovy ovce, ale to v knize chybí, sakra! A že stejný osud by čekal i Jake, pokud by neutekla... ) Postupně zjistíme, co se stalo doma, a proč utekla z domu, a poté i z Austrálie do Anglie....

Moc nerozumím tomu nízkému hodnocení, možná za ten otevřený konec? Ale za sebe musím říct, že i přes trochu náročnější začátek, kdy jsem se do knihy nemohla pořádně začíst, mě kniha nakonec úplně pohltila.... :-)

4 13.10.2020

Kratičká exkurze do dějin české každodennosti za období Protektorátu... Věřím, že autorka má o tématu hodně načteno, nicméně kniha na mě působí trochu plytce, myslím, že o daném tématu by se dalo (a mělo) rozepsat mnohem obsáhleji...

Jako velké plus hodnotím seznam použitých zdrojů, které mám v plánu si přečíst.

2 06.10.2020

(SPOILER) Poklidný život bývalé operetní zpěvačky Anabely je narušen přistěhováním nové rodinky do patra nad jejím bytem. Rodinku tvoří charismatický padesátník a diplomat Jiří Poruba, jeho mlaďounká partnerka Saša (zvaná Frndolína) a Jiřího dcera z prvního manželství Linda.

Čtrnáctiletá Linda má trochu nadváhu a moc si neví rady sama se sebou ani se svým životem.... Postupem času se Anabela a Linda spolu sblíží a Anabela ukazuje Lindě, že život není jen o čísle na váze a učí Lindu, jak být sama se sebou spokojená a hledat v životě to důležité (a často s humorem)...

__________ S P O I L E R _________________
Jiří se trochu plácá mezi svou dcerou Lindou a partnerkou Sašou, na kafe chodí k paní Bele, se kterou si skvěle rozumí a ještě se trochu zaplete s kolegyní na služební cestě v Bruselu... Saša ale taky nehraje úplně fair play a udržuje paralelní vztah s kolegou Igorem...

Když Jiřímu známost z Bruselu oznámí, že s ním čeká dítě a to samé mu oznámí i partnerka Saša, Jiří neví, co má dělat.. Nejradši by totiž byl s Belou... Ale rozhodne se být charakter a vzít si Sašu...

S P O I L E R ^ 2: Sašina linka končí trochu zbytečně tragicky - myslím, že by bylo zajímavější, kdyby se ukázalo, že dítě je skutečně Igorovo a že Jiřího celou dobu tahala za nos...

1 27.09.2020

(SPOILER) Novinářka Nora Sandová pracuje na reportáži o únosech dětí v Nigérii fanatickou skupinou Boko Haram. Pro získání více informací se setkává s nigerijskím profesorem Abionim, který se o dané téma dlouhodobě zajímá. Ten ale krátce po jejich setkání zmizí a je nalezen mrtev. Krátce nato je nalezeno v řece Temži tělo dítěte. Nora (jako jediná?!?!) vidí souvislost mezi smrtí dítěte a vraždou Abioniho.

SPOILER.... No, zdá se mi, že autorka mohla dané téma šířeji rozvinout - Abioniho vražda v podstatě zůstane neobjasněna - proč mu byly useknuty uši? Kdo za tím vším stál a proč? Proč se to jmenuje "Posedlé dítě", když samotné "posedlosti" je věnováno sotva pár řádků? Zato je mnoho, mnoho stran věnováno reportérčinu osobnímu životu (trochu zbytečně). Prvních 100 stran se v podstatě nic nedělo, ale poté děj dostává příjemný spád a kniha se čte velmi rychle a příjemně.

Navíc dějová linka s Nicholasem a jeho rozvádějícími se rodiči (ruským magnátem a dánskou modelkou) mi přijde už úplně mimo... Pokud by byl děj věnován pouze únosům dětí z Nigérie, bylo by to podle mě smysluplnější a zajímavější.... A epizodka se zachráncem, který má naštěstí bojově vycvičeného pitbula a nachází se ve správný čas na správném místě je už jen komickou třešničkou na dortu. :-D

"Nora zvažovala, že se pokusí o protiútok, ale muž před sebou držel mačetu způsobem, jenž naprosto jasně demonstroval, že přesně ví, jak ji použít a nezaváhá ani vteřinu, když mu Nora zavdá sebemenší příčinu."

2 17.09.2020

Autorka ve své knize o české každodennosti opravdu trochu klouže po povrchu a téma by si zasloužilo rozpracovat do mnohem obsáhlejší podoby, nicméně se mi kniha četla dobře, dozvěděla jsem se několik nových informací a i dělení kapitol mi přijde smysluplné...

Klidně by se kniha dala použít do škol, jako krátká ukázka ze života lidí během první světové války... (A jako takovou bych ji klidně doporučila.)

"Děti musely pomáhat válčícímu státu sběrem kovů a léčivých bylin (kopřivových, ostružinových a jahodníkových listů na čaj pro vojáky). Po škole rozřezávaly staré textilie, aby mohly být použity jako obvyzy pro raněné vojáky. Rovněž asistovaly osamoceným ženám v zemědělství nebo vyráběly papírové vložky do bot pro vojáky. Některé třídy pomáhaly sbírat dům od domu peníze "na záchranu monarchie", respektive na nákup státních dluhopisů."

1 02.09.2020

(SPOILER) Policista Tomáš Volf, který byl odvolaný z kriminálky, se ocitá v policejním archivu, kde narazí na nedořešený případ (sebe)vraždy v pohraniční vesničce Pasečky a rozhodne se případ znovu prošetřit.

Postupně se seznamujeme s aktéry původního vyšetřovatelského týmu - Ondřejem Novotným, který byl k případu přidělen z Prahy (a který příběh v podstatě vypráví), rakouským kolegou Helgem Prohazkou, i ostřílenými členy mordparty Vostrým a Hrdličkou, se kterými si nováček Novotný zrovna nesedne.

______ Spoiler ________________________
Příběh o odsunu Němců je sám o sobě zajímavý, tato dějová linka mě moc bavila a chtěla bych se dozvědět víc o zavraždných Zahrádkovi i Chromém i o lidech z vesnice. Motiv pomsty po tolika letech mi ale už moc nedává smysl, protože oba už byli staří a v podstatě trosky...

No, mám trochu smíšené pocity, ale musím říct, že napsané je to moc dobře a četlo se to samo. :-)

4 27.08.2020

Mladík Fynn narazí při svých nočních toulkách v docích na děvčátko jménem Anna, která vypadá, že na širém světě nemá nikoho jiného než sama sebe a pana Boha. Fynn tedy vezme Annu domů, kde najde útulek (a horký čaj) každá opuštěná duše... Tato kniha mi pomohla pochopit podstatu toho, že Bůh je ve všem a všude...

--- Anna pominula vše nepodstatné a staletí učenosti vydestilovala v jednu jedinou větu: "A Bůh řekl: "Miluj mne, miluj všechny lidi a všechno a nezapomínej milovat sebe." "

--- Vypadalo to, že každý jedinec dostal při natození do vínku různá sklíčka s nápisy "Dobro", "Zlo", "Ošklivost" atd., atd. Lidé si navykli přikládat tato sklíčka před svůj vnitřní zrak a nahlížet na věci podle barvy a názvu skla. Pochopil jsem, že to děláme proto, abychom si ospravedlnili naše vnitřní přesvědčení.

--- Chvíli trvalo, než to celé do mě zapadlo, ale byla to pravda. Všichni musíme nést tíhu svých vlastních činů. Všichni musíme být odpovědní - buď teď nebo později. Budeme muset odpovědět na otázky pana Boha úplně sami.

--- "Bejt mrtvej" není nic, nad čím by se mělo naříkat.umírání může být trochu problém, ale ne tehdy, když jste opravdu žili. K umírání je potřeba jistá příprava, a jediná skutečná příprava na umírání je opravdový život.

--- "Světlo pana Boha kolem nás je takový, že můžeme vidět Světlo pana Boha uvnitř sebe."

6 20.08.2020

Příběh učitelky Anny, která se po studiích vrací do rodného kraje, je příběhem člověka první poloviny 20. století. Najdeme zde všechno: první světovou válku, dvacátá a třicátá léta, nástup nacistů k moci, poválečná léta a zakládání družstev (a nucené dodávky sedláků, které nebyli schopni splnit), útěk mladých lidí z vesnice do města za prací... - tohle všechno se v knize odehrává jaksi mimochodem - na pozadí příběhů malých školáčků a života učitelky Anny.

"Nač bych se stěhoval?" vykřikuje chalupník Racek. "Velkejm se bude brát, rozparcelujou statek a každej může dostat kus polí." Krátce na to ho Anna potkala na vsi. Kráčel ze široka, pomalu, klobouk furiantsky naražený na šedivých vlasech, v černém odění a bílé košili, v zubech cigaretu.
"Jó - paničko - tak vám ze školy ubydou dva kluci. Budeme se stěhovat do pohraničí. Takovej statek, jak já dostanu - tady nemá ani Trčka."
"Jó - ,"rozkládal potom u piva, "toť se ví, že bych si tady teď taky pomoh - pole bych dostal - ale takový vybavení a takový stavení bych si do smrti nepořídil. I koně budu mít."
Pokývali, zamyslili se a potom se rozcházeli. Nějak bylo - nějak bude. Nač měnit jisté za nejisté?

"Řada selských domů podél silnice mlčí, za těžkými vraty je ticho, hospodáři chodí se svěšenými hlavami, udření, ustaraní. Sami na všechno, nejsou tu ruce, které dřív pomáhaly a předpisy povinných dodávek jsou čím dál vyšší.
""Splníš?"" ptají se jeden druhého a nezřídka si vzájemně vypomohou.
""Dokud budeme dodávat, co nařizují, nemohou nic dělat.""
""Dlouho nevydržíme. Trčka se co nevidět složí. Nestačí.""
(...)
U Smyčků na výměnku lomí stařena rukama. ""Tohle nemůže pánbůh dopustit. Co my se tady s mužem nadřeli, co jsme se našetřili a teď někdo jenom hubu otevře a všechno spolkne. Co dáš dětem?""

1 07.08.2020

(SPOILER) Letní oddechovka o vztahové expertce Darby (opravdu existuje takové povolání? :-D ), které se během televizního natáčení otočí život vzhůru nohama, když jí moderátor v přímém přenosu oznámí, že ji opouští manžel a vrací se ke své bývalce... Nastává kolotoč událostí, ve kterých se Darby snaží získat manžela zpět (nebo aspoň jeho dvě děti do péče) , což se jí moc nedaří ani s vydatnou pomocí svého rozvodového právníka (který je navíc nejhezčí chlap na světě...)

Divné věci:
- Vážně někoho tolik zajímá nějaká "vztahová expertka", aby byla věčně na prvních stranách časopisů?
- "domluvená rande" s modelem Kylem a basketbalistou (už nevím, jak se jmenoval) by jí u soudu spíš uškodila
- Spousta překlepů typu: "Potkáš se zajímavého mužem" (str.215) - Překládal tu knihu snad Google Translator?
- s Bridget Jonesovou to nemá lautr nic společného...

Nicméně:
"Chytří lidé mluví o nápadech, průměrní o událostech a ti hloupí mluví o sobě navzájem."

"Vstoupila do role mateřství s klapkami na očích a představou, že může mít obojí? Nejspíš to tak bylo. A pak postupně vyšlo najevo, že se bude muset rozhodnout. Buď její kariéra nebo její děti. Jedno z toho zkrátka muselo z kola ven. Skloubit vše je jedna velká iluze. Minimálně pro matku. V momentě, kdy do života vstoupí děti, pro někoho musí stát za všech okolností na prvním místě. A ten někdo je téměř vždy jejich máma. (...) Willova kariéra nikdy újmu neutrpěla. Nikdy nezmeškal důležitou schůzku, nikdy se nemusel vzdát skvělé pracovní příležitosti, protože jedno z jeho dětí onemocnělo žaludeční infekcí a schopná paní na hlídání nebyla k dispozici. Will měl vždy schopnou paní na hlídání: mě. A přede mnou Gigi. A vsadila bych se, že ani jedna z nás neměla tušení, do čeho jde."

4 07.08.2020

(SPOILER) Studie v šarlatové - * * * * * zde se setkává doktor Watson s podivínem Sherlockem Holmesem a sleduje ho při jeho deduktivní práci až k odhalení vraha ( ***** S P O I L E R ***** který putuje přes půl světa, aby vykonal svou pomstu)

Podpis čtyř - * * * * *opět velmi zajímavé vyústění celé situace - zde se jedná o velké poklad z Indie...

Skandál v Čechách - * * * * * -- tady Irene Adlerová Sherlocka pěkně převezla... :-)
Spolek Ryšavců - * * * * * -- to musel někdo dlouho plánovat - takovouhle akci! :-)
Případ totožnosti - * *
Záhada Boscombského údolí - * * *
Pět pomerančových jadérek - * * * *
Ohyzdný žebrák - * * *
Modrá karbunkule - * * * - tady se zloděj pořádně vytrestal sám..
Strakatý pás - * * * *
Inženýrův palec - * * * * --- tady by mě zajímalo celé rozuzlení, kdo byly další postavy příběhu a jak to s nimi dopadlo dál..
Urozený ženich - * * *
Berylová korunka - * *
Dům u Měděných buků - * * *

7 27.07.2020

Ocitáme se v blízké budoucnosti, kdy schopnost rodit zdravé děti je vzácným statkem. Ženy v plodném věku jsou soustředěny do červených středisek, kde jsou převychovávány na to, aby se staly služebnicemi (továrnami na výrobu dětí) v bezdětných velitelských rodinách. Ostatní ženy jsou odvezeny do "kolonií" nebo zlikvidovány. Pokud nemají to "štěstí", že jsou manželkou některého z velitelů.

Hlavní hrdinka Fredova vypráví svůj příběh - vzpomíná na minulost, na svou maličkou dceru i partnera Luka. Příběh o tom, jak těžké je přizpůsobit se novému režimu, jak obtížné a riskantní je někomu důvěřovat...

"Velitel měl pravdu. Jedna a jedna a jedna a jedna nejsou čtyři. Každý prvek zůstává jedinečný, není možné je spojit dohromady. Nedají se zaměřit. Není možné jeden nahradit druhým. (...) Člověk nemůže za to, co cítí, vysvětlovala jednou Moira, ale může za to, jak se chová."

"Zaláskování, jak se nám to tenkrát tak či onak stávalo. Jak jsme to mohli tak zlehčovat? Dokonce si z toho utahovat. Jako kdyby to byla pro nás banální záležitost, hloupost, rozmar. Vždyť to bylo naopak to nejdůležitější. To hlavní: člověk se tím učil sám sobě porozumět, protože kdyby se to nikdy nepřihodilo, vůbec nikdy, byl by jako mutant, stvoření z vesmíru. To si každý uvědomoval."

"Anebo jindy, když jsme ještě milovaly, když jsme ještě bláznily, probudily jsme se uprostřed noci, když na jeho spící tvář dopadal oknem měsíční svit, v němž stíny v jeho očních důlcích vypadaly tmavší a vpadlejší než ve dne, a pokmyslely jsme si: Kdo ví, co dělá, když je sám nebo s jinými muži? Kdo ví, co říká a co tíkm asi sleduje? Kdo pozná, jaký doopravdy je? Pod svou denní slupkou."

6 16.07.2020

Malý Alenáš je správcem v krajině snů, ve které zajišťuje ostatním snům nerušenou práci - tedy to, aby se zdály správnému snivci.

Na knize je skvělá především autorova práce s jazykem. :-) - Celý jsem se sesypal - to budu asi krupice.

"Takhle si tedy Malý Alenáš to svoje vítězství nad postrachem, kazisnem Libušem věru nepředstavoval. Představoval si, že to bude velká sláva a on, vítěz, bude nej nej....
Aha!
Malý Alenáš pochopil.
A došlo mu taky to, že on, vítěz, je teď vlastně za Libuše odpovědný! Aby nebyl darebák, aby se naučil zdát. V tom že je - anebo bude - teprve vítězství."

7 24.06.2020

Výborně napsaná kniha, která popisuje tábor Osvětim od jeho úplného počátku - vznik plánů, postupné budování, vysoušení mokřadů, stavbu krematorií, transporty z Polska, Německa, Maďarska, Dánska i Československa i "život" v jednotlivých částech tábora.. Je to asi nejkomplexnější kniha o Osvětimi, jakou jsem dosud četla..

Určitě ji doporučuji všem, kdo se o tuto problematiku zajímají...

"Za jistých podmínek se lidé mění. Často se mě ptají, v čem jsem se poučil. A já myslím, že jsem si jist pouze jedinou věcí, že totiž nikdo sám sebe nezná. Ptáte se příjemného člověka, jehož potkáte ve městě, kde je Severní ulice, on vás půl bloku doprovodí a ukáže vám ji, je laskavý a vlídný. Týž člověk v jiné situaci se může projevit jako nejhorší sadista. Nikdo nezná sám sebe. Každý z nás může být v těchto [různých] situacích dobrý nebo špatný. Někdy se přistihnu, když je ke mně někdo opravdu vlídný, že si položím otázku, jak by se asi choval v Sobibóru."
(...)
"Pavlu Stěnkinovi, který už překonal všechny překážky a přežil Osvětim, se od spoluobčanů dostalo stejného chování. Byl jedním z původních 10 000 sovětských vězňů, kteří byli do Osvětimi posláni v říjnu 1941, aby postavili tábor v Březince. Příští jaro, když už jich na živu zůstalo jen pár stovek, utekl do lesa a nakonec se mu podařilo připojit k postupující Rudé armádě. Místo, aby ho přivítali zpátky a dovolili mu po zbytek války bojovat proti Němcům, jak si přál, byl několik týdnů vyslýchán, přičemž standardní otázka vyšetřovatelů vojenské kontrarozvědky Smerš byla: "Kdy ses přidal k německé armádě?". Byl poslán do vyhnanství do uzavřeného města Perm na Urale, kde výslechy nepřestávaly. (...) Stěnkin byl propuštěn až v roce 1953 po Stalinově smrti."

5 10.06.2020

Do poklidné australské zátoky přijíždí developer Mike, aby našel lokalitu pro svůj projekt hotelového komplexu a vodních sportů. Postupně se ale seznamuje s poněkud svéráznými obyvateli zátoky - bývalou Lovkyní žraloků Kathleen, její neteří Lisou a její malou dcerkou Hannah, členy posádek stopařů velryb a tak nějak si začíná uvědomovat, že postavení hotelového komplexu možná není úplně nejlepší nápad.... Projekt je ale už hodně rozběhnutý a není lehké ho zastavit....

Kniha vypráví příjemný a oddechový příběh o lásce a útěku před minulostí a musím říct, že mě to velmi bavilo + prostředí s velrybami je moc milým bonusem... :-) Vlastně mi ani nevadil trochu přeslazený happy-end, prostě to k tomu patřilo.

"Někde tam na pobřežní cestě v Silver Bay jsem náhle dospěl k překvapivému zjištění. Celé měsíce jsem byl tím projektem jako posedlý, ale přemýšlel jsem o něm jen ve vztahu ke své vlastní kariéře a zaměstnavateli. Teď jsem zjistil, jakou za něj možná bude nutno zaplatit cenu. A uvědomil jsem si, že že už mi nezáleží především na penězích a vlastních ambicích, že nejdůležitější je teď pro mě něco mnohem obtížnějšího: úspěšný kompromis. Chtěl jsem, aby Kathleen s Lisou byly s konečným výsledkem stejně spokojené jako ti studení investoři. Chtěl jsem, aby si delfíni i velryby mohli dál žít svůj život, aby se jich projekt nijak nedotkl."

4 12.05.2020

Několik oddechových povídek na jedno odpoledne nebo večer... :-)

M. Viewegh - Chuanovy svatební přípravy: Dan má po infarktu výpadky paměti, ale v diáře se dočte, že se chystá svatba. Jeho? A koho si vlastně bere? Je Simona přítelkyní nebo jen kamarádkou?

K. Tučková - Nabídka, která se neodmítá: Karolína dostane dopis se žádostí o ruku od neznámého Itala. Kamarádka Milena jí nadšeně pomáhá s odpověďmi a všechno dopadne nakonec trochu jinak...

P. Soukupová - Koláč: Marcela má těsně před svatbou. Její nastávající Zdeněk je ve všech ohledech dokonalý. Chce to ale vůbec? Ve fitku totiž potkala docela jiného muže - Tomáše, se kterým by ji čekal život plný dobrodružství... Rozhoduje se mezi hlasem rozumu a srdce...

H. Lasicová - Teta Kristína se vdává: Pohled na svatbu očima malé holčičky Niny.... Svatební den je zde plný napětí a stresu... Každý z hostů má pocit, že by měla být svatba podle něj... Vlastně to bylo spíš smutné než zábavné... Zde mi vadily kurzívou vyznačené slovenské výrazy... Myslím, že i ve slovenštině by byla povídka srozumitelná, nebylo třeba překladu... (výrazy jako: "ujo", "bábika" a "stará mama" jsou přece známé...)

M. Epstein - Tahem zapni, tlakem vypni: velmi zajímavá povídka o dvou kamarádech, kteří se cestou na festival omylem ocitli na cizí svatbě... Kamarád Habr nakonec zachrání nejen svatbu....

D. Čechova - Z lásky: Asi nejdivnější povídka... Vůbec jsem nepochopila její smyl a pokud bych se na poslední chvíli rozhodla vyměnit ženicha, asi bych to dala vědět příbuzným bývalého ženicha... _Hm.

I. Hejdová - Klišé: Pohádka o zlatokopce, která ale nemá šťastný konec.... Teda vlastně má. :-) Že žít obyčejný, "nudný" život vlastně může být docela fajn. :-)

29.04.2020